nosnice

1. nosnice

2. Občas někdo z vesnice či z okraje města odkoupí za malý peníz několik slepic z menší drůbežárny. Jedná se o nosnice, které přestaly být vý-nosné a čekaly je jatka. Když je doma vypustí na dvorek, může pozorovat toto: Ačkoliv byly dosud přinuceny obývat pouze holou kovovou klec, budou poprvé v životě mávat křídly, v sypké hlíně či v písku si vyhrabou jamku a naberou si do peří prach, aby jej vzápětí vytřásaly ven, ze slámy si začnou stavět hnízdo, budou prohrabávat půdu či pobíhat při hledání potravy. Každý živočich naplňuje své přirozené potřeby. Nebo alespoň ty z nich, které může. Čím je mu jich více znepřístupněno, tím více je jeho život živořením, utrpením. Snímky, které za chvíli uvidíte, pocházejí z drůbežáren (a drůbežích jatek) u nás. Lze je však pořídit téměř kdekoli na světě. Drůbežárny si jsou podobné jako vejce vejci (obdobně je tomu mezi vepříny, velkovýkrmnami brojlerů či býčků, kravíny, kachními, husími, kožešinovými či jinými farmami). „Nosnice“ (a další „přejmenované“) jsme totiž zahrnuli pod pojem „užitková zvířata“ a vztáhli na ně stejné zákony (nejen tržní) jako na neživé předměty. Schopni konkurence jsou jen ti, u nichž neklesnou příjmy pod a výdaje nestoupnou nad určitou mez (většina se snaží mít co nejvyšší prodejní zisky při co nejnižších výrobních nákladech). V nákladech je tak zahrnuto zajištění jen těch přirozených potřeb, které jsou nezbytně nutné k získání vajec (a u jiných „užitkových zvířat“ k získání masa, mléka, kůží, kožešin, peří,…).

6. Sešit v menší drůbežárně: ne počty vajec, ale uhynulých slepic. Drůbežárny nemají okna, protože den „nosnice“ nemá mít 24 hodin. Pomocí zářivek jim měníme biorytmy tak, aby snášeli častěji. Slepice vězníme po čtyřech až sedmi v kleci. Každá slepice stojí či leží na kousku drátěné podlahy, nově by měl mít obsah mírně přesahující formát A4. Některým se noha v pletivu zachytí a nejde uvolnit. Maso časem obroste kolem drátu. To ovšem jen v případě, že se slepice zachytí na dosah vody a krmiva… Drátěná podlaha je zdrojem bolesti (otlaků, otoků i otevřených ran), nepříjemný je i její sklon (aby se vejce skutálelo na přepravník). Tisíce klecí tvoří „bateriový chov“. Je to ekonomicky výhodný způsob, jak v dané hale soustředit co nejvíce jedinců a přitom co nejsnadněji zajistit automatizovanou obslužnost (napájení, krmení, odběr vajec). Už to by bylo obrovským pokrokem, kdyby lidé (bránící se vidět „chovy“ coby zotročení zvířat) začali „bateriový chov“ vnímat také jako eticky nepřípustný způsob chovu.

8. „Nosnice“ patří k některému ze zvlášť „vyšlechtěných“ plemen kuru. Vajíčka pochopitelně snáší jen samice, a to „pro naši spotřebu“ i pro „chov“. Z vajec se ovšem nevyklubou jen samičky, ale ve zhruba stejném počtu i samečci - - kohoutci. Ti jsou (až na několik budoucích zdrojů spermatu) nepotřební a lidé, vycvičení k bleskovému rozpoznávání pohlaví u ještě žlutých kuřátek, je na třídící lince doslova přehodí na jiný běžící pás, který je zaveze… … v lepším případě do drtiče odpadků (otáčející se nože je rozsekají na kousíčky) … v horším případě do pytle (kohoutky vespod udusí tělíčka kohoutků nahoře; plný pytel pracovník odstaví a zaváže, přistaví další pytel a tak dále; nic složitého) Slepice se může dožít dvaceti let, coby nosnici z velkochovu ji život vezmeme nejpozději po roce a půl živoření. Uděláme z ní krmivo pro psy a pro kočky. Podmínky, v jakých jsme ji „chovali“, se na ní již dávno podepsaly tak, že jako slepice ani nevypadá. Smrt je vlastně jediný způsob vysvobození, který jsme schopni a ochotni těmto tvorům poskytnout. Z ekonomických důvodů.

11. Život slepic u našich babiček byl také ukončován násilně (a ze stejného důvodu - když přestaly nést). Ale byl aspoň delší a kvalitnější: Slepice (i kohout) mohly naplňovat své přirozené potřeby. Hejno se podobalo tomu přirozenému, což bylo podstatné pro vytvoření odpovídajících společenských vazeb. Jednou za čas bylo některé ze slepic umožněno vysedět a vyvést mladé. Dnes takový babičkovský přístup prosazují ekozemědělci. Měli by. Pokud už vůbec vejce, tak raději od nich.

12. Použité & doporučené zdroje Knížky Peter Singer: OSVOBOZENÍ ZVÍŘAT (Práh, Praha 2001) Charles Patterson: Věčná Treblinka (Práh, Praha 2003) Heinz Kourim: Ochrana zvířat (Svoboda zvířat, Plzeň 2005) Scully, Bernstein, Masson: Jejich jest království (Práh, Praha 2005) John Webster: WELFARE (Nadace na ochranu zvířat, Praha 1999) Boria Sax: Zvířata ve Třetí říši (Dokořán, Praha 2003) Web-stránky spolecnostprozvirata.cz svobodazvirat.cz differentlife.cz zvirevtisni.cz vegetarian.cz Za pozornost děkuje tarsan, tvorobeznik@seznam.cz