1 / 31

Fyzikální a chemické vlastnosti vody

Fyzikální a chemické vlastnosti vody. H 2 O. H-můstky – ovlivňují významně vlastnosti vody. V důsledku existence H-můstků je voda:. spíše tekutý krystal než kapalina kapalina v teplotách 0-100 °C – srovnej H 2 S, NH 3. Hustota vody. závisí na: -teplotě – teplotní anomálie vody

Télécharger la présentation

Fyzikální a chemické vlastnosti vody

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript


  1. Fyzikální a chemické vlastnosti vody

  2. H2O H-můstky – ovlivňují významně vlastnosti vody

  3. V důsledku existence H-můstků je voda: • spíše tekutý krystal než kapalina • kapalina v teplotách 0-100 °C – srovnej H2S, NH3

  4. Hustota vody závisí na: -teplotě – teplotní anomálie vody -tlaku - snižuje Tmax  o 0.1 °C/100 m -salinitě - snižuje Tmax  o 0.2 °C/1 gl-1

  5. Viskozita vody dynamická viskozita – Pa s • závisí na teplotě • je určující pro pohyb objektů v kapalině (ryby, zoopl., seston) • má význam pro stratifikaci a prudění vody kinematická viskozita = dyn. visk./  (m-2s-1) -je mírou skutečného proudění vody -určuje gradient rychlostí proudění směrem od povrchu

  6. Specifické teplo • změna teploty 1 g kapaliny o 1 °C • 1 cal = 4.187 J (při 15 °C) • vysoká tepelná kapacita Odparné teplo (kondenzační teplo) – 2454 J g-1 teplota vody zřídka přesahuje 30 °C–proti přehřátí, snižuje odpar Sublimační teplo – 2843 J g-1 Teplo tání a tuhnutí – 334 J g-1 relativně nízké, ale dost vysoké na to, aby se voda dlouho neprohřívala - stratifikace

  7. Povrchové napětí vody • je mírou síly povrchové blanky • povrchová blanka – umožňuje pohyb organizmů • a akumulaci částic transportovaných větrem (pylová zrna) nebo proudem

  8. Adsorpce záření ve vodě • vysoký rozptyl světla – vysoká adsorpce • odlišné pohlcení různých  - čím delší, tím větší • pohlcení UV-vysoké u barevných vod

  9. Polarita vody • voda je dobré rozpouštědlo pro soli a polární látky • umožňuje transport látek z povodí

  10. + - Tepelná bilance vody Q = Qsp + Qsr + Qp + Qw - Qe -Qk - Qr - Qv ± Qd ± Qa kde, Qsp - přívod přímým slunečním zářením Qsr - rozptýlené sluneční zářením Qp - přítoky Qw - teplo vzniklé prací sil vnitřního tření ve vodě Qe - ztráta výparem z vodní hladiny Qk - ztráta konvekcí Qr - ztráta vyzařováním z vodní hladiny Qv - ztráta s odtékající vodou Qd - výměna mezi korytem a vodou Qa - přívod/ztráta atmosférickými srážkami

  11. Pohyby vody vlny – více periodické, na místě proudy – méně periodické, jednosměrné mechanismy (činitelé) pohybu: stojaté vody – vítr – směr, rychlost tepelná výměna tekoucí vody - gravitace

  12. Proudění díky viskozitě – skluz vrstev po sobě laminární diffusive boundary layer turbulentní jakékoli narušení laminarity U rychlost proudění L tloušťka vrstvy  kinematická viskozita Reynoldsovo číslo: Re=U L/ laminární – Re<500 turbulentní – Re>2000

  13. Typy pohybů

  14. Coriolisovy síly, vítr odstředivá síla Země severní polokoule – voda tlačena doleva jižní polokoule – voda tlačena doprava Vítr – rychlost, směr střižná síla větru – moment působící na hladinu

  15. Povrchové gravitační vlny délka výška frekvence periodicita L = ~20 H Hmax = 0.332F0.5 F – maximální dráha větru (fetch) advekce – horizontální pohyb– přemístění částic – depozice sedimentů

  16. Langmuirovo proudění průměr „válce“ ~ hloubce míchané vrstvy

  17. Seiche [séše] povrchové – uninodální, bi-, multinodální – naklánění hladiny vnitřní významnější, transport tepla, plynů a živin narušování stratifikace

  18. Vnitřní seiche narušování termokliny, metalimnia

  19. Časová měřítka pohybů

  20. Zařazování přítoku do nádrže v závislosti na teplotě vody v nádrži a v přítoku. Má vliv na tepelnou bilanci nádrže a na teoretickou dobu zdržení.

  21. Sluneční záření, světelné klima a tepelný režim vod, plyny rozpuštěné ve vodě - kyslík

  22. Globální záření: 100 – 3000 nm FAR (fotosynteticky aktivní záření): 380 – 710 nm PAR – photosyntetically available radiation Infračervené = tepelné záření: > 710 nm

  23. Faktory ovlivňující množství a spektrální složení světla dopadajícího na zemský povrch • Odraz • Rozptyl • Absorpce (O3, O2, CO2, H2O) po odrazu

  24. Sezónní změny Intenzity globálního záření v různých zeměpisných šířkách vytváří teplotní gradient na Zemi - rozdíly ve srážkách - pohyby vzduchu - teplotní stratifikace jezer

  25. Faktory ovlivňující množství a spektrální složení světla pronikajícího pod vodní hladinu odraz od vodní hladiny závisí na – úhlu dopadajícího záření (denní a sezónní změny)– charakteru povrchu hladiny (vlny, sníh, led) přímé záření difúzní záření

  26. Faktory ovlivňující množství a spektrální složení světla pronikajícího pod vodní hladinu Odraz, rozptyl a absorpce ve vodním sloupci Absorpce (extinkce) závisí na - množství a typu částic (průhlednosti vody) - koncentraci a charakteru rozpuštěných látek (barvě vody) IZ = I0 e-kz I0 – záření těsně po hladinou IZ – záření v hloubce z k – extinkční koeficient k = kw + kp + kc w – water p – particles c – color IZ = I0 e-kwz + I0 e-kpz + I0 e-kcz k = (ln I0 – ln Iz) / z

  27. Transmitance (propustnost světla) v destilované vodě Red 720 nm Orange 620 nm Yellow 560 nm Green 510 nm Blue 460 nm Violet 390 nm Ve vodních nádržích nejhlouběji proniká zelená složka záření a modrá složka se zachycuje v povrchové vrstvě v důsledku přítomnosti rozpuštěných organických látek

  28. IR – infračervené (tepelné záření) Je absorbováno kvantitativně v povrchové vrstvě vody - způsobuje selektivní ohřev vodní hladiny - je příčinou teplotní stratifikace jezer UV – ultrafialové záření UV C – 40 – 280 nm - malé množství, nebezpečné UV B – 280 – 320 nm – změny DNA, nebezpečné UV A – 320 – 400 nm – mírně nebezpečné pronikání do vody – UV A – nejhlouběji UV B UV C – nejméně hluboko organické látky ve vodě (DOC) – silná absorpce – fotodegradace huminových látek – zpřístupňování organických látek pro mikroorganismy

  29. Světlo a fotosyntéza v jezeře/nádrži – vrstva eufotická, trofogenní P>R afotická, trofolytická P<R kompenzační bod – produkce je v rovnováze z respirací (P~R) tloušťka eufotické vrstvy je hloubka vody, do které proniká 1% podpovrchové intenzity světla (zeu ~ 1% I0) zeu = (ln 100 – ln 1)/k = 4.6/k k – konverzní faktor

  30. Hodnotu k lze získat: - měřením světla ve vodním sloupci pyranometrem, fotometrem - měřením průhlednosti vody (transparency) Secchiho deskou ?? k=1.7/zSD ?? 30. léta 20. stol., moře -- 1.7 90. léta 20. stol. -- rozsah konverzního faktoru 0.5 – 3.8 1.7 - podhodnocuje v barevných vodách – huminové látky - nadhodnocuje v zakalených vodách

  31. Význam světla pro heterotrofní organizmy ve vodě -přijímání potravy -vertikální a horizontální migrace -shlukování kritické – 0.04% I0 světlo potřebné pro ryby nebo zooplankton pro orientaci je o několik řádů nižší než světlo potřebné pro fotosyntézu

More Related