1 / 20

Obecná patofyziologie dýchacího systému

Obecná patofyziologie dýchacího systému. 1. Výměna plynů v plicích 2. Řízení dýchání 3. Souhrn. 1. Výměna plynů v plicích Určování alveolární ventilace

bien
Télécharger la présentation

Obecná patofyziologie dýchacího systému

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript

  1. Obecná patofyziologie dýchacího systému • 1. Výměna plynů v plicích • 2. Řízení dýchání • 3. Souhrn

  2. 1. Výměna plynů v plicích • Určování alveolární ventilace • Alveolární ventilaceje definována jako tok dýchacích plynů přes dokonale fungující (= plyny vyměňující) alveoly. Kdyby všechny alveoly fungovaly dokonale, bylo by možné ji definovat jako • alveolární ventilace celková vent. ventilaceanat. • mrtvého prostoru • VA = VE - VD • 5 L/min 7,5 L/min 2,5 L/min . . .

  3. dechová dechový objem anat. • frekv. objem mrtvého prostoru • VA f * VT - f * VD • 5L/min 15/min 0,5 L 0,15 L • Zvýšení výkonnosti plic u savců rozčleněním na malé jednotky • má však negativní stránku – ventilace jednotlivých sklípků není • vždycky v optimálním poměru k jejich perfuzi (a naopak). • Sklípky tedy ani ve zdraví nefungují dokonale a alveolární • ventilace se definuje pomocí PaCO2, který téměř vždy odráží • celkovou efektivní ventilační rychlost. K tomu cíli je třeba sestavit • rovnici alveolární ventilace(obr. 1 – 3). .

  4. Výměna plynů v plicích- přehled ROVNICE ALVEOLÁRNÍ VENTILACE CO2 40 mmHg 0 mmHg 0.056 5L/min FICO2 * VA FACO2 * VA . . . VCO2 0.23L/min - PvCO2 PaCO245 mmHg 40 mmHg PODLE FICKOVA PRINCIPU : . . VCO2 = FACO2 * VA (1a) 1

  5. O2 100 mmHg 0.21 0.14 FIO2 * VA FAO2 * VA . . . VO2 0.28 L/min - - PvO2 PaO240 mmHg 90 mmHg . . . VO2 = FIO2 * VA - FAO2 * VA (1b) . . VO2 = (FIO2 - FAO2) * VA 2

  6. . . VCO2 tlak VCO2 FACO2 = ——— PACO2 = ——— * 863 . . vzduchu VA VA (3) (2) . . VO2 VO2 PAO2 = PIO2 - —— * 863 FAO2 = FIO2 - —— . . VA VA 150 mmHg 0.21 * (760 mmHg - 47 mmHg) PACO2  PaCO2 V NORMĚ I PATOLOGII, TUDÍŽ : . . (4) . . 3

  7. Rovnice alveolární ventilace byla odvozena pro zdravé mladé plíce, které se blíží ideální výměně plynů; u nich skutečně přibližně platí, že alveolární ventilace je tok plynů přes sklípky dokonale vyměňující plyny. V patologicky změněných plicích jsou však oblasti této rovnici neodpovídající a u takových plic proto musíme definovat efektivní alveolární ventilaci jen ze souhrnného efektu plynové výměny na velikost PaCO2; rovnice alveolární ventilace však k tomu dává vodítko.

  8. Kyslík v alveolech a v krvi K porozumění chování krevních plynů za různých patologických stavů potřebujeme znát složení plynné směsi v alveolech, které se v klinické praxi těžko měří. Naštěstí není velký rozdíl mezi PaCO2 a mezi PACO2 a PAO2 je pak možno vypočítat podlerovnice alveolárních plynů (obr. 4 a 5).

  9. ROVNICE ALVEOLÁRNÍCH PLYNŮ . R  ——— VCO2 0.23 L/min . 0.8  ————— . VO2 0.28 L/min RESPIRAČNÍ VÝMĚNNÁ RYCHLOST ROVNICE ALVEOL. VENTILACE  METABOLICKÝ RESPIRAČNÍ KVOCIENT (PRO PLÍCE VCELKU) . ZANED- BATELNÝ ZBYTEK + 40 mmHg 100 mmHg  150 mmHg - —————— 0.8 4

  10. R.A.P. SE DÁ ZNÁZORNIT JAKO PŘÍMKA (JE-LI R=konst.): PACO2  PaCO2 PAO2 = 150 - 1.25 PaCO2 120 100 mmHg PaCO2 = 120 - 0.8 PAO2 ČISTÁ HYPOVEN- TILACE 50 40 NORMA PAO2 5 50 100 150 mmHg

  11. Tato rovnice umožňuje - zjistit vztah mezi parciálním tlakem obou plynů v alveolech při čisté hypoventilaci a při hyperventilaci - odhadnout velikost alveolo-arteriálního rozdílupro kyslík (obr. 6)

  12. 6

  13. Zvýšený PA-aO2 svědčí pro postižení plicního parenchymu, při čisté hypoventilaci zvýšen není. Z rovnice plyne, že i při normálním PA-aO2 může dojít při těžké hyperkapnii k těžké hypoxemii.

  14. Ventilačně perfuzní nerovnováha Dosavadní úvahy se opíraly o jednokompartmentový model plic. Ve skutečnosti je však hlavním patofyziologickým mechanizmem porušené výměny plynů ventilačně perfuzní nerovnováha, a ta se tímto modelem vystihnout nedá. VPN je odchylka od optimálního poměru mezi ventilací a perfuzí celých plic, jejich různých oblastí až jednotlivých alveolů. Ventilačně perfuzní poměr jednotlivého sklípku ovlivňuje složení plynné směsi v něm (obr. 7)

  15. 7

  16. Ventilačně perfuzní křivku pro jednotlivý alveolus je možné snadno odvodit intuitivně (obr. 8). 8

  17. Tuto křivku můžeme situovat do souřadnic alveolárních plynů, poněvadž paricální tlaky plynů v alveolech jsou závislé na poměru ventilace a perfuze jednotlivých sklípků. Funkční mrtvý prostor plic je vždy větší než anatomický mrtvý prostor, za patologických stavů třeba i velmi výrazně (obr. 9).

  18. MRTVÝ PROSTOR DÝCHACÍCH CEST . . VA/Q   . . VA/Q  1.0 . .  VA/Q ANATOMICKÝ M.P. FYZIOLOGICKÝ M.P.  FUNKČNÍ M.P. (  NEVYLUČUJE CO2) ˇ ˇ 9

  19. Alveolární parciální tlaky obou dýchacích plynů v plicích jako celku leží někde mezi rovnicí alveolárních plynů a křivkou ventilačně perfuzní nerovnováhy (obr. 6 ).

  20. 6

More Related