Přístupy racionální volby v BSS

1. Přístupy racionální volby v BSS Roman Chytilek BSS 104 18.4. 2012

2. Poznámka ke studiu tématu „Teorie racionální volby v BSS“ • Tato prezentace není náhradou zadaného klíčového textu S. Walta! • Představuje krátce teorie racionální volby a základní kategorie, se kterými pracuje, čímž činí text přístupnějším. • Klíčová slova: racionalita, užitek, aktéři, rozhodování, model, ekvilibrium • Text S. Walta doporučuji studovat až po seznámení s touto prezentací. Podrobně představuje epistemologická východiska teorií racionální volby, metodologii tohoto přístupu, hodnotí jeho reálnou využitelnost v sociálních vědách a zejména nabízí řadu příkladů aplikací teorií racionální volby v BSS.

3. Přístupy racionální volby Co je zajímá: motivy a akce aktérů při vyjednávánía rozhodování (strategických situacích), výsledky tohoto rozhodování Co chtějí: vysvětlit a predikovat Jak se rozvinuly: po WW2, společně (ale nezávisle) s behavioralismem (společný zájem o chování aktérů) Čím jsou specifické: způsobem, jakým konstruují teorii

4. Forma vs. obsah v teoriích racionální volby • Teorie racionální volby jsou ještě více než obsahem specifické tím, jakým způsobem je „teorie“ konstruována • Využívají (matematických/logických) modelů k tomu, aby objasnily strategické situace reálného světa, včetně stabilních řešení těchto situací (ekvilibrií).

5. Konstrukce teorie • Probíhá prostřednictvím navržení modelu (předpokládá se, že pozorovatelné „jevy“ jsou ovlivňovány nepozorovatelnými “mechanismy“, cílem je identifikace a popis fungování těchto mechanismů, čímž se objasňují pozorovatelné jevy- zde je rozdíl oproti deduktivní strategii, která předpokládá přímý a pozorovatelný vztah mezi proměnnými). • Bývá ztotožňováno s metodologickou tradicí vědeckého realismu (novější než pozitivismus a konstruktivismus, z hlediska poznatelnosti světa stojí mezi nimi uprostřed- předpokládá třídu událostí, které jsou pozorovatelné a třídu událostí –mechanismů-, které přímo pozorovatelné nejsou) • Modely jsou následně přezkušovány empiricky (skrze pozorovatelné jevy).

6. Konstrukce teorie v TRV: „Tvrdé jádro“ (soubor předpokladů, které se netestují- maximalizace užitku, individualismus, ekvilibrium je řešení) Implikace, plynoucí z „tvrdého jádra“ Hypotézy o vztahu proměnných (testují se, základ teorií)

7. Základní charakteristiky teorií racionální volby Tvrdé jádro: • Individualistické (sociální a politické výsledky závisí na individuálních rozhodnutích). • Předpokládají, že aktéři se snaží kalkulem maximalizovat svůj zisk (mechanismus, který není pozorovatelný přímo) Produkce vědění: • Specifikace struktury situace(aktéři, jejich preference, dostupnost informace, jak pořadí tahů směřuje ke konečnému výsledku) • Hledání stabilního výsledku- ekvilibria

8. Aktéři v kontextu: strategické situace • Př.- Co má společného volební kampaň, mezinárodní krize, přijímání zákona, vyjednávání s teroristy nebo celní politika? • Všechny tyto situace jsou strategické – akce v nich jsou prováděny s cílem ovlivnit volby dalších aktérů, žádný z jednotlivých aktérů nemůže sám o sobě určit výsledek celé situace, musí se brát v potaz akce ostatních aktérů. • Výzkumu strategických situací se věnuje teorie her (jedna z oblastí teorií RC, nejvyužitelnější pro BSS).

9. Předpoklad teorií strategického jednání: racionalita • V sociálních vědách neexistuje jednotný koncept racionality a konsensus o podobě racionality neexistuje často ani uvnitř jednotlivých disciplín v sociálních vědách. Předpoklady racionality v teorii racionální volby: • Aktéři mají cíle, jichž se snaží dosáhnout, morální hodnota těchto cílů není v rámci teorie her a teorie racionální volby nijak posuzována. • Existuje určitá svoboda volby mezi alternativami (akcemi) • Aktéři volí takové akce, u nichž se domnívají, že s jejich pomocí dosáhnou své cíle (mechanismus maximalizace užitku) • Herní modely dobrovolně zjednodušují realitu a abstrahují z ní pouze rozhodovací elementy.

10. Koncept racionality (poznámky) • Koncept racionality nepředpokládá, že rozhodování je procesem explicitních propočtů. Lidé se rozhodují na základě svých cílů a limitů dané situace (constraints of the situation). • Racionální aktéři nemusí vždy dospět ke stejnému rozhodnutí ve stejné situaci, mohou se lišit ve svých preferencích a dokonce i v případě, kdy jejich sada preferencí je stejná, mohou zvolit jiné akce, protože různým způsobem reagují na risk a nejistotu. • Racionální aktéři mohou dělat „chyby“ a dosahovat nežádoucích výsledků, vzhledem k tomu, že situace, v nichž se pohybují, jsou riskantní, informace, kterou mají aktéři k dispozici, je často omezená a aktéři mohou rovněž nesprávně posuzovat důsledky svých akcí, resp. nemají jistotu o tom, jaké tyto důsledky budou. (ex post facto analýza problému- výzkumník a ex ante facto analýza problému- aktér).

11. Rozhodovací problém Z formálního hlediska má každý rozhodovací problém následující komponenty: • Sadu možných akcí, A, z nichž jednu (a právě jenom jednu) lze v rámci rozhodnutí vybrat • Sadu možných stavů světa, S, z nichž jeden a právě jeden nastane (oblast mimo rozhodování aktéra). • Sadu výsledků či důsledků, C, s jedním výsledkem pro každou kombinaci akcí a stavů světa • Seřazení preferencí mezi možnými výsledky, P, které je kompletní, tranzitivní ( pakliže výsledek A je preferován před výsledkem B a výsledek B před výsledkem C, je A automaticky preferován i před C) a pevné. • Aktéři většinou mají nepřesné a neúplné informace o S, nejsou proto schopni přesně určit C, musí odhadovat, která A vede k nejlepšímu C a brát v úvahu, že zpravidla každá z A může vést k žádoucím i nežádoucím výsledkům. Podobný rozbor situace vyžaduje úvahu o pravděpodobnosti jednotlivých S a podrobnější škálu P než pouze ordinální.

12. Příklad analýzy strategické situace pomocí formálního modelování: Karibská krize (Morrow 1993, grafy v samostatné příloze) • Obvykle tři centrální otázky: 1. Proč se SSSR snažil na Kubě rozmístit jaderné zbraně? 2. Proč se USA rozhodly reagovat na rozmisťování raket blokádou Kuby? 3.Proč SSSR ustoupil a rakety stáhnul? • Formální model teorie her se snaží zachytit základní momenty situace, definuje krizi jako souboj mezi dvěma aktéry, „vyzyvatelem“ (challenger) a „obráncem“ (defender). Snaží se zjistit, proč vyzyvatel narušuje status quo, proč obránce reaguje na výzvu hrozbou (tyto dva kroky tvoří nezbytnou součást každé mezinárodní krize). Následně analyzuje, proč jedna ze stran ustoupí a/nebo proč dojde k válce.

13. Karibská krize (II.) SSSR (vyzyvatel) provádí první akci s cílem maximalizovat svůj užitek- rozhoduje se rozmístit na Kubě jaderné rakety, vůči tomuto rozhodnutí existují alternativy (např. rozmístit tyto rakety jinde nebo nerozmístit vůbec), jejichž základní dělení spočívá v rozhodnutí, zda zachovat či porušit status quo („challenge“ or „not challenge“). „Not challenge“ nenarušuje stávající situaci a znamená konec jedné větve modelu, „challenge“ přenáší rozhodnutí na obránce, který musí přijmout rozhodnutí vzhledem k prvnímu tahu vyzyvatele. Základem je, zda se tomuto tahu snažit odolávat („resist“) nebo neodolávat („not resist“). V případě, že se obránce rozhodne tahu vyzyvatele nebránit, znamená to, že akce vyzyvatele končí úspěchem, neboť donutila obránce k ústupkům (concessions). V případě, že se obránce (USA) rozhodne bránit akci vyzyvatele, činí tak prostřednictvím hrozby (threat), která zároveň přesouvá rozhodování zpět k vyzyvateli. Vyzyvatel se musí rozhodnout, zda bude pokračovat v uskutečňování svého původního rozhodnutí (pravděpodobný výsledek- válka- war) nebo zda se stáhne (backing down). Celá herní situace má tedy 4 možné výsledky: status quo, ústupky obránce, stažení vyzyvatele a válku, mezi nimiž mají oba hráči- vyzyvatel i obránce- kompletní preference. Vyzyvatel má preference:C PSQ PBD , zatímco obránce BD PSQ PC, přičemž není jasné, jaké jsou preference obou aktérů ohledně války

14. Dvě tradice teorií racionální volby v bezpečnostních studiích • klasická- jednoduché modely, strategie nemá být odvětvím matematiky (Thomas Schelling) • Postklasická- větší důraz na matematiku a formální logiku jako prostředek konstrukce logicky konzistentních a originálních teorií, které lze empiricky prověřovat (více viz Walt). V Evropě obvyklejší 1. V rámci BSS se zejména prosadila jedna z oblastí teorií racionální volby- teorie her.

15. Teorie her (její vztah k BSS) • Její historie je poměrně krátká, rozvíjela se nezávisle na bezpečnostních studiích- ty se stala pouze jednou mnoha z oblastí aplikace. Nejlepší podmínky pro její rozvoj byly – z mnoha důvodů- v USA. Od počátku zde byla především aplikovanou disciplínou, první jednoduché modely měly napomoci k pochopení logiky hazardních her a nalezení prostředků k omezení jejich obliby. Zhruba do konce WW2 byla teorie her převážně matematickou teorií (první systematická práce: J. von Neumann, O. Morgenstern: Theory of Games and Economic Behavior 1943- klasická teorie her ). Po WW2 se začaly její aplikace rozšiřovat zejména do vojenství a sociálních věd. V ekonomii se staly některé premisy klasické teorie her úhelnými kameny novoklasické ekonomie. • V rámci bezpečnostních studií nejvýznamnějšími představiteli nositelé Nobelovy ceny za ekonomii 2005 Robert Aumann a Thomas Schelling, kteří aplikovali teorii strategického jednání na výzkum míru a války.

16. Nosný koncept teorie her: ekvilibrium • V rámci sociálních věd je teorie her úzce spojena s konceptem ekvilibria. Ekvilibrium je takový stav, v němž žádný z aktérů nechce sám o sobě změnit své jednání, protože by to nevedlo k vylepšení jeho pozice. • Ekvilibrium nemá normativní základ- není považováno za žádoucí nebo dokonce spravedlivý stav, naopak často vyjadřují stav, který je k některým aktérům nefér nebo přináší výrazně suboptimální výsledky. • Příkladem takové situace je vězňovo dilema:

17. Jak aktéři o situaci uvažují (BB de Mesquita) • „Dívají se na svět očima druhých“ • „Budoucnost ovlivňuje přítomnost“

18. Příklad modelu: Jednorázová hra Vězňovo dilema Dva podezřelí z loupeže jsou zadržení policií, důkazy pro jejich odsouzení nejsou zcela přesvědčivé. Proto policie učiní oběma vězňům, kteří jsou zadrženi separátně, následující nabídku: „Pokud se přiznáš, že jste to udělali a tvůj komplic se rovněž přizná, budete oba odsouzeni na dvanáct let. Pokud se přiznáš, že jste to udělali a tvůj komplic se nepřizná, budeš volný a on si odsedí dvacet let. Pokud budeš zapírat a tvůj komplic se přizná, pustíme ho a ty si odsedíš dvacet let. Pokud se ani jeden z vás nepřizná, přišijeme vám nedovolené ozbrojování a odsedíte si každý rok. A teď mi řekni, jestli jsi to udělal“.

19. Vězňovo dilema • Vězňovo dilema je nekooperativní hrou dvou hráčů s nenulovým součtem. Každý z hráčů má dvě strategie (přiznat se a nepřiznat se), jejich kombinace určuje celkový výsledek. • Rovnovážným výsledkem je v tomto případě (přiznat- přiznat)- tento výsledek je zároveň pro oba hráče velmi suboptimální. • Modely, založené na vězňově dilematu, mají řadu aplikací v sociálních vědách (např. zbrojení).

20. „Sociální dilemata“ • Vyjadřují situace, kdy je hráčům kvůli „pravidlům hry“ (ovlivňujícím jejich zisky z určité strategie), vzdálen nejlepší výsledek • Široká aplikace • Jednou z možností transformace situace, mění se zisky hráčů a tím i jejich preferované strategie- dilema může vymizet….

21. Příklad vlivu pravidel na konstrukci modelu: Opakování hry • Prvkem, který obvykle zcela mění strategie hráčů, je opakování hry (tj. více kol stejné hry). Př: V opakovaném vězňově dilematu může být průběh hry následující. Hráč 1 se v prvním kole nepřizná, zatímco hráč 2 se přizná (-20,0). Hráč 1 reaguje trestem- ve druhém kole se přizná, čímž si zlepší svůj výsledek oproti prvnímu kolu (-12,-12 nebo 0,-20). Prostřednictvím trestů je možné nakonec dosáhnout situace, v níž se ani jeden z hráčů nepřizná (kooperativní řešení). Opakování hry s možností volit složitější strategie je tak vnímáno jako prostředek, posilující kooperaci mezi aktéry. Toto zjištění má značný význam pro výzkum konfliktů.

22. Aumannův příklad (dokazuje na něm, že v opakované hře může být tough strategie v prvních kolech pro druhého hráče prostředkem, jak vynutit dlouhodobou spolupráci). Problémem politického rozhodování ovšem je, že politici často preferují lepší výsledky v prvních kolech, spojené s horšími v dalších kolech než naopak. Trestací strategie druhého hráče Trestací strategie hráče 2, která mu má pomoci vynutit kooperativní výsledek (C,C) Kooperativní řešení Možný cyklus vývoje hry Možný cyklus hry Ekvilibrium one shot hry

23. Obsahový význam pro bezpečnostní a strategická studia • Modely teorie her demonstrují logický základ některých jinak ne populárních závěrů- např. ukazují, že konflikt není iracionální, nýbrž může být nejracionálnějším způsobem prosazování sebezájmu aktérů • Cílem herních modelů- aplikací v teorii konfliktu- obvykle nebývá řešení konkrétních konfliktů, nýbrž analýza podmínek, za nichž konflikty vznikají, jejich průběhu i výsledku.

24. Aplikace teorie her v bezpečnostních a strategických studiích (Aumann: cena modelů teorie her budiž poměřována množstvím jejich aplikací, podrobněji zadaný text) • Spolupráce a konflikt • Terorismus • Odstrašování • Jaderné odstrašování • Zbrojení • Mezinárodní vyjednávání • Krize • Konflikty a hrozby, eskalace.

25. Příklad praktické aplikace formálních teorií: Policon aka Factions (Bueno de Mesquita, vznik kolem 1981) Model, předpovídající politické události v čase, převážně se týkají bezpečnosti Jak výsledky, tak i akce aktérů Založen na konceptu „očekávaného užitku“ Podléhalo nezávislé kontrole, využíváno CIA (software) Přesnost deklarována kolem 90%, větší než u lidských bezpečnostních analytiků, v řadě predikcí se s ním rozcházeli, Policon úspěšnější (předpověděl např. jak otřesy režimu v Rusku počátkem 90.let XX. stol., tak jeho výsledky) Dnes využíváno komerčně: Decision Insights ( http://www.diiusa.com/interissues )

26. Fungování Policonu Základní předpoklady:aktéři se zajímají o výsledek (mají preference ohledně výsledků) a o svou úlohu při určení tohoto výsledku. Algoritmus modeluje vztahy mezi hráči, jejich interakci, změny jejich pozice s tím, jak se rozvíjí hra Vstupy závisely na mínění expertů, algoritmus produkoval výstupy Speciální funkce: posuzoval stabilitu režimu Nevyužíval se jen v bezpečnostních otázkách. Jeho úspěšnost při předpovědích rozhodování v EU 97%

27. Příklad predikce: mexická drogová válka (P. Šmerkl: BSS 406)

28. Hodnocení teorií racionální volby • Logická konzistence: obvykle vysoká, snížená přístupnost pro širší publikum • Stupeň originality: (obtížně měřitelné, někdy kritizován za „methodological overkill“ na úkor věcných zjištění) • Empirická validita: slabina RC, systematické testování modelů je spíše výjimkou, než pravidlem (více Walt- zadaný text), což ale souvisí spíše se stavem vědecké komunity než bezprostředně s povahou teorií RC.

29. Použité zdroje Morrow, J.M.: Game Theory for Political Scientists • S. Waltz: Rigor or Rigor Mortis? Rational Choice and Security Studies • Aumann, R: Nobel Prize Lecture