Trvale udržitelný rozvoj

1. Trvale udržitelný rozvoj

2. Trvale udržitelný rozvoj (Sustainable development) Proces, který splňuje stávající potřeby lidské společnosti, aniž by se dotýkal schopnosti budoucích generací uspokojovat své potřeby.

3. Trvale udržitelný rozvoj - filozofický princip • Důležité otázky – • Postavení člověka ve světě ( etika) • Spravedlnost mezi lidmi – geograficky i mezinárodně • Obnovení harmonie člověka a přírody • Odpovědnost lidí za stav životního prostředí Řešení obnovitelné zdr nahradí neobnovitelné Čerpání obnovitel. Zdrojů trvale udržitelně Nepřekročení únosné kapacity země

4. Trvale udržitelný rozvoj definice Římského klubu „stav globální rovnováhy, při které se počet obyvatel Země a kapitál udržují na více-méně konstantní úrovni a tendence působení na růst či pokles těchto veličin musí být pod důslednou kontrolou“

5. Trvale udržitelný rozvoj Definice:Zákon č.17/1992 Sb. o životním prostředí „Trvale udržitelný rozvoj společnosti je takový rozvoj, který současným i budoucím generacím zachovává možnost uspokojovat jejich základní potřeby a přitom nesnižuje rozmanitost přírody a zachovává přirozené funkce ekosystémů“.

7. Trvale udržitelný rozvoj – historický exkurs 1972- Stockholm konference o ŽP ( svoláno OSN) 1962 - Rachel Carsonová- Mlčící jaro (DDT) Zákony na ochranu ŽP , UNEP Instituce na ochranu životního prostředí 1972 – Meze růstu I.D. Meadows, Římský klub požadavek zastavení růstu 1983-1986 – Světová komise pro životní prostředí a rozvoj G.H. Brundtlandová – vztah mezi hospodářským rozvojem a ŽP 1987 – Naše Společná Budoucnost - Sustainable development 1992 - Světová konference o ŽP v Rio de Janeiru 2002 - Světový Summit o Udržitelném Rozvoji v Johanesburku

8. Trvale udržitelný rozvoj historický exkurs • 1972 - dokument tzv. Římského klubu s názvem Meze růstu „stav globální rovnováhy, při které se počet obyvatel Země a kapitál udržují na více-méně konstantní úrovni a tendence působení na růst či pokles těchto veličin musí být pod důslednou kontrolou“

9. Trvale udržitelný rozvojhistorický exkurs • 1973 - Světová unie ochrany přírody a zdrojů (IUCN) definuje ochranu přírody a přírodních zdrojů za takový způsob řízení přírodních zdrojů a živých organizmů včetně člověka, který zabezpečí dosažení nejvyšší udržitelné kvality života

11. Zákon č.17/1992 Sb. o životním prostředí „Trvale udržitelný rozvoj společnosti je takový rozvoj, který současným i budoucím generacím zachovává možnost uspokojovat jejich základní potřeby a přitom nesnižuje rozmanitost přírody a zachovává přirozené funkce ekosystémů“.

12. Pět základních dimenzí trvalé udržitelnosti. • Ekologické hledisko • Biofyzikální a socioekonomická dimenze • Morální a etická rovina • Ekonomický rozměr • Politický rozměr

13. Ekologické hledisko • Přírodní únosnost - stanovení limitního prahu využívání přírodního ekosystému • Environmentální únosnost - zahrnuje přírodní i člověkem vytvořené prostředí, vychází nejen z citlivosti vůči vnějším vlivům, ale i z ekologické a kulturní hodnoty území

14. Ekologické hledisko • Sociální únosnost - zhoršení kvality možností a činností člověka ve společnosti • Prostorová únosnost - vychází z předpokladu stabilizace počtu jedinců v určitém prostoru při uplatňování regulačních systémů mezi úživnou úrovní ekosystémů a příslušnou strukturou populace

15. Biofyzikální a socioekonomická dimenze • Úplná recyklace materiálů, • Přechod na trvale udržitelný celosvětový energetický systém, • Stabilizace nebo snížení úrovně lidské populace, • Snížení rozdílu mezi rozvinutými a rozvojovými státy světa, • Vytvoření struktury rozhodování založené na obci, která umožní široké koordinované zapojení do rozhodování o společných zdrojích planety, • Změna vztahu mezi ekonomickým a ekologickým systémem.

16. Biofyzikální a socioekonomická dimenze Trvalá udržitelnost je vztah mezi dynamickým lidským ekonomickým systémem a většími dynamickými, ale normálně a pomalu se měnícími ekologickými systémy.

17. Průnik potřebných změn pro uplatnění koncepce trvale udržitelného rozvoje (Hrnčiarová,T.,1997) ekonomické environmentální změny změny trvale udržitelný rozvoj sociální změny

18. Morální a etická rovina • Antropoekologický systém krajiny V tomto systému není člověk nadřazen přírodě, nýbrž je její nedílnou součástí. • Hnutí „hlubinná ekologie“ (deep ecology)

19. Morální a etická rovina • Všeobecné principy konzistentní s touto etikou • Lidstvo, ale i ostatní činitelé mimo lidský život mají přirozenou estetickou hodnotu, která převyšuje jejich ekonomickou užitečnost. • Biodiverzita a ekologické bohatství mají také přirozenou estetickou hodnotu, která převyšuje jejich ekonomickou hodnotu. • Lidé by nikdy neměli zasahovat do přírodních procesů kromě plnění životně důležitých potřeb.

20. Morální a etická rovina • Všeobecné principy konzistentní s touto etikou • Kvalita života a ne kvalita věcí je to, co je skutečně důležité a co stojí za ochranu. • Lidstvo výrazně zasahovalo a zasahuje do přírody. • Růst lidské populace se vymkl kontrole a musí být snížen a regulován. • Měly by být vyvinuty vládní strategie zaměřené na ochranu bohatství přírody a vzájemných vztahů v ní. • Hlubinní ekologové by měli být aktivisté a pracovat na zavedení výše uvedených principů.

21. Ekonomický rozměr • Ekologická ekonomie • hodnocení ekonomické efektivnosti • vztahy mezi náklady a přínosy včetně započítání environmentálních a zdravotních externalit (cena zdraví, čistého vzduchu, cena biopotravin apod.).

22. Politický rozměr • Ekologická etika a politika • Funkce státu při řešení ekologických problémů

24. Agenda 21 – hlavní cíle v oblasti zemědělství • Vyvinout technologie hospodaření nenarušující přírodní prostředí, zvyšující přirozenou půdní úrodnost a ochraňující vodní zdroje a přirozený biologický potenciál území. • Upřednostňovat technologie s nízkými vstupy a nízkou spotřebou energie. • Zavádět technologie optimalizující vynakládání lidské práce i potenciál živých organizmů. • Poskytovat zemědělcům odborné poznatky v oblasti ochrany půdních, vodních a lesních zdrojů, při aplikaci chemických látek i využívání zemědělských odpadů.

25. Index trvalé udržitelnosti životního prostředí – ESI • Index trvalé udržitelnosti životního prostředí (ESI) • Způsob, jak objektivně srovnat stav životního prostředí v jednotlivých zemích • Česká republika v hodnocení ESI • 29. místo ze 122 zemí • V minulosti největší problémy se znečištěním vzduchu (emise dusíku a síry, spotřeba uhlí a používání automobilů)

26. Index trvalé udržitelnosti životního prostředí – ESI • Porovnává 22 ukazatelů z oblasti životního prostředí i ekonomických podmínek státu. • Analýza celkového stavu životního prostředí i ekonomických růstových faktorů v pěti oblastech: • komparace životního prostředí • snižování znečištění • stav společnosti a kvalita institucí • zlepšování zdraví populace • mezinárodní aktivita na poli životního prostředí

28. Rozdělení indikátorů setrvalosti • fyzikální • chemické • biologické • ekonomické • ekologické • sociální

29. Fyzikální indikátory • charakteristiky půdního prostředí: • zrnitostní složení půdy • hloubka prokořenitelného půdního profilu • specifická objemová hmotnost • polní vodní kapacita • momentální vlhkost a teplota půdy • větrná a vodní eroze

30. Chemické indikátory • U chemických indikátorů se především stanovuje obsah celkového uhlíku a dusíku, půdní kyselost a obsah přijatelných živin, potenciálně mineralizovaný dusík resp. potenciální vyplavování dusíku z půdy

31. Biologické indikátory • Hustota osídlení • Hodnotné biotopy (mokřady, přírodní a polopřírodní TTP, lesy) • Partikulární indikátory (vzácné druhy, útvary) • Lesy (zalesnění, hospodářské lesy, chráněné lesní porosty) • Natura 2000 • Národní parky • Chráněná území, Environmentálně citlivá území

32. Ekonomické indikátory • Příjmy, zisk (příjem na hlavu, zdroje příjmů) • Investice • Subvence (formy a rozsah) • Majetkoprávní vztahy • Cena půdy

33. Ekonomické indikátory • Z hlediska zemědělské praxe • Úroveň hospodaření a jeho produktivita vzhledem k: • ekologickému potenciálu půdy • udržování diverzity rostlinných druhů • ochraně přírodních zdrojů • sociálně-ekonomické životaschopnosti s ohledem na ekonomiku v rozměru regionu a země

34. Ekonomické indikátory ( regionu) • Srovnání s ostatními regiony, produkčními systémy • Strukturální změny hospodaření • Rozvoj zemědělských technologií • Kooperace mezi venkovskými subjekty • Nezisková sféra • Užití lokálních zdrojů • Zaměstnanost • Inovace • Infrastruktura (telekomunikace, dopravní síť)

35. Ekologické indikátory • Biotické a abiotické • Měření biodiverzity • Udržování kvality prostředí a nepřekračování limitů znečištění

36. Ekologické indikátory • Topografie (utváření krajiny, reliéf, nadmořská výška) • Půda (půdní druh, typ, skeletovitost, vlhkostní poměry) • Klima (délka vegetačního období, teploty, srážky) • Vodní režim (mokřady, výsušná stanoviště) • Rizika (záplavy, sesuvy půdy, lesní požáry)

37. Ekologické indikátory Zemědělství a krajina • LFA • Využití půdy (orná půda, pastviny, louky, trvalé porosty) • Eroze (vodní, větrná) • Meliorace (závlahy, odvodnění) • Aplikace pesticidů • Užití průmyslových hnojiv • Velikost honů • Nevyužívaná půda

38. Sociální indikátory • Věk farmářů • Změny v podnikání • Úroveň vzdělání • Populační struktura • Poradenství a osvěta • Sociální síť

39. Sociální indikátory Populace • Osídlení (hustota, trendy, migrace) • Věková struktura • Zastoupení pohlaví • Porodnost / úmrtnost