Městská jatka v Ostravě aneb s mutný příběh jedné památky.

1. Městská jatka v Ostravě aneb smutný příběh jedné památky. Městská jatka v Ostravě jsou sice památkově chráněná, ale současně jdou dále „na porážku“.

2. ZačátkyKoncem 19. století byla situace v Ostravě krizová. Město nemělo vybudovanou kanalizaci a řezníci poráželi dobytek lokálně, to vedlo k špatným hygienickým podmínkám na ulici, protože veškerý odpad z porážky stékal po cestách. Tuto situaci město vyřešilo vybudováním centrálních jatek, které neznečišťovaly celé město. Jatka z režných cihelbyladokončena v červnu 1881, tehdy to byly pouze dvě budovy o rozměrech – 7x15m jatka a 14x14m lednice. Lednice brala vodu z přilehlé nádrže (v té době tudy protékala Valchařská strouha). Množství poráženého dobytka bylo v té době asi 5000ks za rok. Jatka byla vybudována rychle, již brzo přestala vyhovovat potřebám řezníků a začala se rozpadat. Vznikly dvě varianty co udělat s jatky, první a dražší -přemístění jatek na jinou parcelu, druhá -rozšíření jatek. Tato varianta zvítězila a jatka byla roku 1890 rozšířena.

3. Časový vývojV letech 1880-1895 došlo k rozvoji Ostravy a počet obyvatel se zdvojnásobil, jatka přestala opět stačit řezníkům, a tak roku 1897 byla postavena nová porážka a chlévy pro dobytek. Opět byla probírána možnost přemístění na novou parcelu. Znovu zvítězila nevhodná, ale levná varianta – rozšíření jatek. Byla vystavěna nová chladírna, ze staré chladírny se pak stala pouze předchladírna. Nová chladírna byla ústředním bodem, a jako jediná z budov má věž. Další změna proběhla v letech 1909-1914, protože jatka fungovaly také jako trh a tak prostory mezi budovami byly vydlážděny nebo vybetonovány a došlo k oddělení jatek a dobytčího trhu. V 1. světové válce jatka plnila významnou roli pro zásobování Ostravy čerstvým masem. V 30. letech 20. století byla jatka jedním z nejvýznamnějších podniků.

4. Rekonstrukce, rekonstrukce….Vzrůstající počet porážek znovu vyvolal další rozšíření areálu, ale už nebylo kam. Znovu se uvažovalo o přemístění, ale k tomu nedošlo. Proto se roku 1926 konala další přestavba. Změna proběhla v nejstarší část areálu, zde byla postavena nová budova, jejímž hlavním prvkem byla spojovací hala krytá dřevěnou obloukovou konstrukcí. Hala sloužila jako spojnice všech důležitých provozů jatek. Zajímavým paradoxem byl fakt, že přestavba vyšla na 15mil. Kč oproti plánovaným 7,5milionům, zatímco na variantu výstavby zcela nových jatek v ceně 20mil. Kč nebyly peníze. Tento fakt vyvolal vlnu protestů proti další rekonstrukci. Po 2. světové válce vznikly další návrhy na rozšíření, ty byly razantně zamítnuty. Proto se začal hledat pozemek za městem a jatka, do té doby provozované městem, se dostaly do správy podniku Ostravský průmysl masný n. p..

5. Konec jatek?Roku 1965 se jatka přestěhovala do nového masokombinátu v Martinově. Původní areál byl využíván jako skladiště, ale pak se už nikdo nestaral o technický stav budovy. Od roku 1994 byla část budov nelogicky zbořena při výstavbě supermarketu Bauhaus. Jatka chátrají, a to jen proto, že město nepodepsalo kvalitní kupní smlouvu. Jatka byly prodána tzv. za korunu a přilehlé pozemky za 40 mil.

6. Konečně Happy End? Bohužel.. Společnost Jánáčkova 22, která vlastní celý areál, chce prodat pouze celý areál, ten by mohl stát přes sto milionů korun. Pro Ostravu by to bylo dost velké sousto. Získala by však kromě jatek i lukrativní lokalitu v centru města, které by mohla vdechnout nový ráz. Není nouze o využití jatek, například by zde mohlo být zázemí pro informační centrum, vznikly by zde prostory pro neziskový sektor, který by například rozvíjel mladou kulturu, nacházela by se zde galerie či podobné. Díky skvělé poloze v blízkosti vlakových nástupišť s krásnou památkou, která patří k architektonickým skvostům a bývá častým terčem fotoaparátů se tedy jeví jatka jako skvělé místo pro návštěvníky. Ale prozatím končí osud památky, která ustála dvě století advě světové války totálním zchátráním.