Rétorické postupy při přesvědčovacím projevu

1. Rétorické postupy při přesvědčovacím projevu Psychologie 2 Jiří Ansorge im5

2. Pojem figury a tropy Figury - ozdoby textu, ozvláštnění textu, mají význam prozvýšení atraktivity řeči pro posluchače - udržení jeho pozornosti pro stránce podání informací mají minimální význam Tropy -užití slova v přeneseném významu. Pomáhají nám posluchače zaujmout, i když mu dané téma nic, neříká.Tím, že mu to předneseme na něčem, co mu je blizké.

3. Specifické typy řečnických prostředků • Sugestivní • Emfatické • Názorné • Dramatické • Ozdobné • Nefigurální

4. Sugestivní řečnické prostředky • nejpočetnější a nejpestřejší skupina. • Je sice pravda, že na posluchače nejpřesvědčivěji působí fakta (argumentace ad rem), ale řečnické prostředky, které sem patří (navíc s gradovanou intonací), sugestivnost řečnického textu umocňují, stimulují a podněcují posluchačovu pozornost. Nejvíce jsou zde zastoupeny opakovací řečnické figury.

5. Anadiploze - Opakování slova na začátku věty, které se vyskytlo v koncových pozicích věty předcházející, např. Vzpomínám na ten nádherný den. Den, který utkvěl navždy v mé paměti. • Anafora - Opakování stejných slov na začátku sousedních vět, např. Měl rád své nejbližší, měl rád své spolupracovníky, měl rád také své spoluobčany, jejichž zájmy jako poslanec důsledně prosazoval. Opakované slovo je opěrným pilířem, na němž je i větný přízvuk. Je to nejčastější figura založená na opakování. • Antimetabole - Opakování protikladných pojmů ve dvou stejných syntaktických konstrukcích v obráceném pořádku, např. Neříkej vždy vše, co víš, ale vždy bys měl vědět, co říkáš. • Diafora - Opakování slov nebo slovních spojení jakoby ve fiktivním dialogu, např. Stále tvrdí, že jejich postoje k nám jsou motivovány přátelstvím. Přátelstvím, ale jakým?

6. Enumerace - Výčet (ne vždy taxativní) následujících za sebou věcí, vlastností nebo dějů, např. Usilujme vždy o projev vlastní, kultivovaný, inteligentní a sugestivní. Tato figura má také dramatizující funkci. • Epanadiploze - Opakování stejných slov na začátku i na konci souvětí, např. Mír musí být zachován, protože každý z nás potřebuje k životu mír. Viz také kyklos. • Epanalepse - Opakování stejného slova na začátku věty, tj. opětovný začátek výpovědi, např. O rodinu, o rodinu vždy vzorně pečoval a upevňoval její pozici. • Epanastrofa - Opakování stejných slov na konci jednoho a na začátku druhého větného celku, např. Setkali jsme se a hovořili jsme s mnohými studenty. Studenty, kterým není lhostejný další osud naší univerzity. Myšlenky se díky epanastrofě pevněji k sobě váží, tím se zesiluje kompoziční návaznost.

7. Epanados - Opakování věty v obráceném sledu, a to tak, že prvním slovem nové věty je poslední slovo předcházející věty, např. Nekázeň se projevit musela, musela se projevit nekázeň, a to jak v docházce, tak ve studijních výsledcích. • Epifora - Opakování stejných slov na koncích vět, např. Znáte dobře naše záměry, pochopili jste naše záměry a určitě budete propagovat a podporovat naše záměry. Epifora je opakem anafory. • Epizeuxis - Opakování stejných slov v jedné větě několikrát za sebou bezprostředně, nebo po vložení jiného slova, např. Budeme ještě potřebovat hodně, hodně energie. Naléhavost významu slova zde vzrůstá rovněž rytmickou a zvukovou podobou. Nejblíže této figuře stojí anafora, epifora a epanastrofa. • Kyklos - Rámcující opakování stejných slov, resp. vět na začátku i na konci promluvového úseku, např. Usilujeme o zlepšení životního prostředí, o jeho zkvalitnění stále usilujeme.

8. Pleonasmus - Seskupení souznačných nebo významově si blízkých slov k označení jedné skutečnosti, opakované pojmenování věcí z různých hledisek, např. Víme, že problémy vašeho pracoviště chcete řešit promyšleně, seriózně a perspektivně. Tato dnes velmi frekventovaná řečnická figura se může z logického hlediska jevit jako nadbytečné hromadění synonym, jako jistý druh mnohomluvnosti. • Polyptoton - Opakování téhož slova v jiné gramatické formě, např. Klín klínem nevyrazíš. Mluvíte pouze o právech, ale právo přináší také povinnosti. Někdy se tímto termínem označuje ještě jistý druh aluze, při které se připomíná nějaké jméno pomocí slova podobně znějícího, např. Pan Tvrdý je skutečně natvrdlý. • Polysyndeton - Opakování spojek (hlavně souřadicích) ve větě, např. Chtějí pracovat a v klidu žít a být šťastnými občany. Polysyndeton navozuje názornější představu množství předmětů a činností, zvyšuje dynamismus a patos řeči. Opakem této figury je asyndeton.

9. Symploka - Spojení opakovacích figur v jedné větě, souvětí nebo ve sledu vět, např. Co je základem manželství? Opravdová láska. Co je základem lásky? Vzájemné pochopení a hluboká úcta obou partnerů. • Tautologie -Opakování slova ve stejné podobě nebo v jeho slovotvorné (gramatické) obměně, např. Těžce, přetěžce musel své názory probojovávat. Od pleonasmu se liší tím, že nepůsobí dojmem nadbytečnosti.

10. Emfatické řečnické prostředky • U emfatických prostředků je znakem spontánnost. Emfáze je citové vzrušení, které v procesu komunikace zasahuje jak posluchače, tak samotného řečníka • Řečník projev prožívá, prozrazuje osobní, resp. profesní zájem a tím přesvědčivěji působí na posluchače. • Nedobře působí na posluchače jak nezaujatý, lhostejný projev, tak jeho opak - projev citově přehnaný. • Emfatické řečnické prostředky jsou založeny na souladu gramatických a modulačních prvků řeči. • Závěrem této podkapitoly můžeme říci, že emfatické řečnické prostředky jsou typické především pro citověji zabarvené projevy, zejména agitační a obřadné (např. smuteční).

11. Apostrofa - Oslovení nepřítomné osoby nebo neživé věci, je to jistý způsob odvrácení se řečníka od posluchače, např. Příteli, loučíme se s tebou naposledy, tvé dílo však zůstane navždy v naší paměti! Za apostrofu se někdy považuje také to, když se řečník odvolává na autoritu. • Apoziopéze - Nedopovědění započaté věty z citových důvodů (nečekané štěstí, úlek, hněv apod.). Apoziopéze zpravidla neznejasňuje myšlenku, ta zámlkou ještě získává na výraznosti. Odmlčení může svědčit rovněž o hledání přesvědčivějšího vyjádření. • Deprekace - Řečnické zvolání, které má ráz apelu (má vzbudit soucit), např. Copak mohli nezaměstnaní uživit své rodiny? Pouze živořili! • Exklamace - Zvolání, které formou zvolací věty vyjadřuje emocionální vztah mluvčího k obsahu výpovědi (vyjadřuje radost, smutek, odpor, soucit apod.), např. Pryč s obecnými diskusemi! Začněme konečně rozlišovat pravdy a polopravdy!

12. Inverze - Obrácení obvyklého pořádku slov, a to buď přeřazením obsahového jádra věty z konce na začátek, nebo (častěji) postavením shodného přívlastku za určované jméno, např. Znali jsme ho jako pracovníka svědomitého. Vedle emocionální funkce má inverze také funkci archaickou, např. Pak musel opustit vlast svou a odjet do zámoří. Tato figura také dramatizuje text. • Řečnická odpověď - Je spojena s řečnickou otázkou, v níž se předběžně formuluje problém a pak se uvádí odpověď jako vlastní sdělení, které problém teprve řeší (tím se projev dialogizuje), např. Co je bezpodmínečně nutné, abychom zachránili čistotu našich vod? Vybudování většího množství velmi výkonných čisticích stanic, které by... • Řečnická otázka - Formální, zdánlivá otázka, na kterou se nežádá odpověď. Po stránce obsahové je řečnická otázka expresivně zabarvenou větou oznamovací, která vyjadřuje důrazné tvrzení, např. Je nutné vřískat do všech stran, že chceme žít lépe? (= Není nutné vřískat...). Tato běžná řečnická figura má silný kontaktový ráz, zdánlivě vybízí posluchače k reakci.

13. Názorné řečnické prostředky • Tyto prostředky využívají hlavně didaktických pomůcek nebo jinou názornou pomůcku. • Nejčastěji zde využíváme přirovnání (tím posluchači subjekt přirovnáme k jemu znamému předmětu)‏ • Řadí se sem i metafora (nepřímé pojmenování)‏ • Další figury a tropy, které sem patří: Aluze, antiteze, antonomázie, apozice, hyperbola, katachréze, metalepse,metonymie, parenteze, synekdocha, anekdota, bajka, parabola

14. Dramatické řečnické prostředky • Musí udržet dramatické napětí projevu. Lze realizovat prostřednictvím textové výstavby, pomocí stylu řeči (zvuková modulace) nebo neverbálně. • Smysl sdělení ponechává na konec. • Patří sem: antifráze, dubitace, gradace, litotes, návěstí, paralepse a zřetězení

15. Ozdobné řečnické prostředky • Snáží se opět text udělat přitažlivějším a nápaditějším po stránce využitých slov a frází. • Dnes již se příliš nevyužívá • Někdy může být na škodu – při vědeckých přednáškách nebo duležitých sděleních – sdělení by ztrácelo důležitost. Naopak u citověji zabarvených projevech jsou ideální. • Typy: digrese, enallagé, epiteton, eufemismus, figura etymologica, oxymorón, in adiecto a perifráze

16. Nefigurální řečnické prostředky • Zde se snažíme zapojit cizí text do projevu. • Odstraňují monotónnost, stimulují pozornost posluchače. Pomáhají v argumentaci. • Patří sem: aforismus, apoftegma, citace, gnóma, maxima a okřídlená slova • Musím být použita vhodně jinak ztrácí význam.

17. Použitá literatura: Edvard Lotko - Kapitoly ze současné rétoriky

18. Konec