1. 1. Kdo ochrany nejvyššího | v skrýši jeho užívá, | ten v stínu všemohoucího | bezpečně odpočívá. | Proto i já říkám Pánu v každý čas | s důvěrností: | tys hradem mým, mou ochranou, | já na tobě mám dosti.

2. 2. On mne z osidla lstivého | lidské ošemetnosti | i z pokušení každého | vytrhne svou mocností. | Nadto mne chce i ukrýti | pod brky křídla svého, | místo štítu budu míti | pravdu všech slibů jeho.

3. 3. Proto přístrachu nočního | nic nebudu se báti, | ni ve dne létajícího | šípu se strachovati, | nákazy morové rány | nenadále škodící, | ni zhouby na všecky strany | žádného nešetřící.

4. 4. Kdybych po boku svém tisíc | náhle viděl klesati, | po pravici desetkrát víc, | ke mně nemá sahati, | nýbrž cele jsa zachován | to budu spatřovati, | jakou umí odplatu Pán | bezbožníkům dávati.

5. 5. Poněvadž tedy samého | mě Boha, útočiště, | i ty za ochránce svého | kladeš na každém místě: | netkne se tebe nic zlého | aniž k tobě přistoupí; | žádná rána stánku tvého v nejmenším nezarmoutí.

6. 6. Neb andělům svým o tobě | Bůh ráčil přikázati, | že na všech tvých cestách tebe | vždy mají pohlídati, | byť pak tě i na rukou svých | v zlý čas měli nositi, | tak od úrazu i noh tvých | ustavičně hájiti. .

7. 7. Bude-li ke mně volati, | jistěže jej vyslyším, | v soužení mu pomáhati | sám mocí svou přispíším; | učiním ho i slavného, | dny dlouhé chci mu dáti, | by tak moc spasení mého vpravdě mohl poznati.