1 / 23

Kateřina Grygarová

Projekt Evropského obranného společenství a Evropského politického společenství a příčiny jejich neúspěchu. Kateřina Grygarová. Politicko-bezpečnostní aspekty integrace.

johnna
Télécharger la présentation

Kateřina Grygarová

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript


  1. Projekt Evropského obranného společenství a Evropského politického společenství a příčiny jejich neúspěchu Kateřina Grygarová

  2. Politicko-bezpečnostní aspekty integrace • První evropské integrační seskupení mělo ekonomický i politický rozměr, ale netýkalo se přímo otázek bezpečnosti a neřešilo možnost případného zapojení Německa do západní vojenské soustavy. • Západní Evropa čelila hned několika tlakům ze strany USA: především požadavek Američanů na znovuvyzbrojení Německa a jeho zapojení do NATO

  3. Snahu USA zapojit Německo do NATO ztroskotala především na nesouhlasu Francie. • Hrozba ze strany USA, že pokud nebude využito německého potenciálu, zreviduje se otázka pobytu amerických vojsk na kontinentu • Spojené státy tedy pomýšlely na znovuvytvoření německých ozbrojených sil: navrhli organizaci armády integrované do Evropy, 10 německých divizí napojených na divize ostatních zemí

  4. Proti návrhu se postavil Robert Schuman, návrh znamenal nebezpečí pro Francii, jelikož velká část její armády byla v Indočíně. • Na následném zasedání Rady NATO se k americkému návrhu připojili všichni představitelé členských zemí NATO. • Návrh odmítla Francie, kterou podpořila Belgie.

  5. Plevenův plán evropské armády • Francouzská vláda se pokusila řešit postavení Německa předložením vlastního evropského řešení na podnět Roberta Schumana • Monnet předal návrh plánu na Evropskou armádu premiérovi Renému Plevenovi, který jej přednesl před Národním shromážděním 24. října 1950

  6. Plevenův Plán - 1950 • Připomněl, že budování Evropy musí pokračovat metodou integrace po odvětvích • Chtěl vytvořit evropskou armádu a sjednotit její vedení do jednoho centra (Evropské ministerstvo obrany) • Francie považovala Plevenův plán za projekt řešící evropské bezpečnostní potřeby • Později se stal podkladem pro založení Evropského obranného společenství

  7. René Pleven • V rámci Rady NATO pokračovaly diskuze ohledně zapojení Německa do západní vojenské soustavy. • dvě možná řešení: • Plevenův plán evropské armády • Spoffordův plán na zvýšení početních stavů německých vojsk daných pod podřízenost atlantickému velení. • Německo dalo přednost francouzskému plánu, na vytvoření nadnárodní organizace s rovností všech jejích členů

  8. Evropské obranné společenství • 15. února 1951 začalo jednání ohledně evropské armády za účasti Francie, Německa, Belgie, Itálie a Lucemburska. • Nizozemí, Velkou Británii, Norsko, USA a Kanadu zastupovali pozorovatelé. • Konference probíhala zhruba rok, během ní došlo na přechod k používání pojmu Evropského obranného společenství spočívajícího na rovnoprávnosti členských zemí

  9. Projekt EOS • Projekt smlouvy byl zveřejněn 1. února 1952, jeho cílem bylo vytvoření EOS, které by disponovalo jednou integrovanou armádou pod společným velením bez jakékoliv diskriminace mezi členskými státy. • Před podepsáním smluv proběhly významné debaty ve Francii na půdě Národního shromáždění, v Německu v Bundestagu.

  10. Francie • Národní shromáždění nakonec stanovilo přesné podmínky pro závěrečné znění smlouvy: • Ve vojenské oblasti by se integrace měla uskutečnit na nejnižší možné úrovni • Dále bylo třeba vzít v úvahu francouzskou vojenskou angažovanost v zámoří – v Indočíně • Požadavek, aby evropská armáda spadala pod kontrolu nadnárodní politické moci, která by měla omezenou, ale reálnou pravomoc • Trvání na sblížení zahraničních politik členských zemí

  11. Německo • vláda kancléře Adenauera zdůrazňovala nezbytnost zajištění obrany Evropy, avšak narazila na kritiku ze strany socialistů • Ti se obávali znovuvyzbrojení Německa, jeho většího zakotvení k Západní Evropě a tím oslabení naděje na znovusjednocení Německa • I přes vlnu kritiky byla smlouva schválena

  12. Lisabonská konference • Proběhla 20. - 25. února , sešli se zde ministři Rady NATO, došlo ke schválení projektu evropské armády. • Vstřícný krok směrem k Francii – rozhodnutí, že nebude povolán žádný německý voják do té doby, než bude ratifikována smlouva o vytvoření EOS.

  13. Smlouva o EOS • Smlouva o EOS byla podepsána ministry zahraničních věcí zemí ESUO 27. května 1952. • Hlavním principem smlouvy bylo ujištění, že vojenský útok vedený proti členským státům v Evropě, nebo proti evropským obranným silám bude vnímán jako útok proti všem členským státům. • Nejvyšším orgánem EOS měla být Rada ministrů, mezi další klíčové orgány měla patřit Komise, (odpovědná Radě), dále Shromáždění a soud

  14. Evropské politické společenství • Po jednáních o smlouvě o EOS se tedy přistoupilo k rozpracování projektu Evropského politického společenství. • 10. března 1953 byl předložen návrh na výstavbu Evropského společenství. • V návrhu se mluví o zřízení Evropského společenství nadnárodní povahy • Cílem smlouvy je ochrana lidských práv a základních svobod, spolupráce k zajištění bezpečnosti, koordinace zahraniční politiky členských států, podpora ekonomického rozvoje a zaměstnanosti. Součástí je i předpoklad vytvoření společného trhu.

  15. Institucionální struktura EPS • Dvoukomorový parlament složený z přímo volené Komory národů a Senátu, jehož členy by jmenovaly parlamenty členských zemí. • Mezi další instituce by patřila Evropská výkonná rada, Rada ministrů členských zemí, Soudní dvůr a Poradní ekonomická a sociální rada • Vytvoření politické unie bylo přímo svázáno s vytvořením EOS, jehož podmínkou byla úspěšná ratifikace ve všech členských zemích

  16. Ratifikace Smlouvy o EOS • Březnem 1953 začala postupná ratifikace Smlouvy o EOS. • Smlouva byla ratifikována v Německu, následně v Nizozemí, Belgii, Lucemburku a Itálii • Chyběla ratifikace Francie – rozdělení francouzského veřejného mínění ve vztahu ke smlouvě, k čemuž přispěly i mezinárodní události jako ukončení Korejské války, smrt Stalina

  17. Argumenty stoupenců a odpůrců EOS Stoupenci: • znovuvyzbrojení Německa je nevyhnutelné • pokud dojde k odmítnutí EOS, nezbude jiné řešení nežli rámec NATO - Německo se bude dožadovat vlastní rovnoprávné armády Odpůrci: • Kritika samotného principu znovuvyzbrojení Německa • EOS není dostačující k tomu, aby se předešlo vytvoření německé armády • Paradox většího sblížení se s bývalým nepřítelem – Německem ,než s tradičním spojencem – Velkou Británií • ztráta suverenity francouzské armády

  18. Upuštění Francie od projektu EPS a odmítnutí EOS • Důsledkem vývoje politické situace ve Francii bylo odložení projektu Politického společenství • Paradoxní situace - Francie navrhla smlouvu a podepsala ji. Před její ratifikací však na svých partnerech požadovala významné úpravy týkající se samotného ducha smlouvy. Těsně se spojovala s Německem a zároveň s tím chtěla od mocností, které stály mimo Společenství, získat co nejvíce možných záruk proti svému klíčovému evropskému partnerovi.

  19. Francouzská politická scéna • Na francouzské politické scéně se rozhořela „válka o EOS“ • Politickou scénu poznamenal pád vlády (1954) a následné jmenování nové vlády • Předsedou vlády se stal Pierre Mendès-France, který zároveň zastával i funkci ministra zahraničí, vůči EOS zaujal rezervovaný postoj. • Mendès-France považoval prosazení Smlouvy v dané podobě za nemožné, proto připravil nový aplikační protokol, který směřoval především k omezení nadnárodního charakteru EOS a měl být součástí smlouvy o EOS

  20. Situace po vytvoření aplikačního protokolu pro EOS • Stoupenci Smlouvy o EOS viděli v protokolu ztrátu podstaty celé této smlouvy • Odpůrcům se zdály úpravy nedostatečné • 19. - 22. srpna 1954 proběhla konference ministrů zahraničí Šestky, kde předseda francouzské vlády představil své požadavky • I přes mnohé výhrady partnerské země nakonec přistoupily na rozsáhlé ústupky Francii, ani to však neodvrátilo neúspěch konference

  21. Odmítnutí ratifikace smlouvy EOS • 29. srpna 1954 proběhlo jednání Národního shromáždění Francie o ratifikaci smlouvy. • Stoupenci smlouvy navrhli odložení diskuze • Odpůrci toho využili a navrhli předběžné opatření, které dostalo přednost a vedlo k zastavení rozpravy a odložení diskuze

  22. Západoevropská unie • Roku 1954 převzala iniciativu Velká Británie, která hledala řešení dané situace formou mezivládního charakteru budoucí organizace. • Velká Británie navrhla řešit aktuální bezpečnostní potřeby západní Evropy v rámci již existující struktury Západní unie – na základě Bruselské smlouvy. • Britská diplomacie se při tvorbě nové Smlouvy zaměřila pouze na modifikaci textu Bruselské smlouvy.

  23. Smlouva o Západoevropské unii • Smlouva byla podepsána 23. října 1954 mezi Velkou Británií, Francií, Belgií, Nizozemím, Lucemburskem, Spolkovou republikou Německo a Itálií. • Cílem bylo čelit rozpínavosti komunistického impéria • Smlouva zakládající ZEU k 20. říjnu 1955 ukončila okupační statut západního Německa, uznala jeho suverenitu a otevřela mu cestu k členství v NATO • Uspokojení ze Smlouvy bylo i na straně Francie

More Related