Společná obchodní politika EU

1. Společná obchodní politika EU Michal Částek

2. Společná obchodní politika • Doplnila vytvoření celní unie na konci 60. let • Na začátku 70. let se začala realizovat (Komise zastupuje ES/EU navenek) • SOP – jednotná obchodní politika ES vůči třetím zemím a mezinárodním organizacím • Společná obchodní politika ES - využívá zejména v oblasti volného pohybu zboží, částečně služby • SOP – nevztahuje se na kulturní služby, audiovizuální služby (film) – zde ES nemůže uzavírat dohody • Do SOP spadá také zboží zemědělské produkce

3. Nástroje SOP • Celní sazby vůči třetím zemím • Uzavírání celních a obchodních dohod, • Sjednocování liberalizačních opatření pro třetí země, skupiny zemí, • Kvantitativní omezení, omezení s obdobným účinkem • Vývozní politiku a obchodní ochranná opatření (např. opatření pro případ dumpingu a subvencování)

4. Institucionální zajištění • Hlavním orgánem pro provádění společné obchodní politiky je Rada (výbor 133) • Rada rozhoduje na základě návrhů předložených Evropskou komisí. • Při sjednávání dohod se třetími zeměmi a mezinárodními organizacemi Rada zmocňuje Komisi k zahájení jednání - stanoví jí mandát pro jednání. • Evropský parlament je sice systematicky informován a konzultován v oblasti obchodní politiky • EP – spolurozhodování při přijetí legislativy v oblasti celní politiky • Lisabonská smlouva – rozšiřuje pravomoci EP+rozšíření společné politiky na oblast investic

5. Světová obchodní organizace • Mnohostranný obchodní systém od r. 1995 (dříve GATT) • Cílem – liberalizace světového obchodu se zbožím, službami, zemědělskou produkcí • ES – zastupuje Evropská komise, členské státy zde mají také své zástupce • EU pravidelně oznamuje své aktuální celní sazby podle doložky nejvyšších výhod • EU oznamuje WTO uzavření regionálních obchodních dohod po jejich vstupu v platnost, aby mohly být přezkoumány Výborem WTO • Klíčové spory – EU – USA v oblasti zemědělské produkce (EU – subvencuje své vývozy)

6. Bilaterální obchodní vztahy EU • Dohoda s ESVO-1973 • Dohoda o Evropském hospodářském prostoru se státy ESVO– 1992 (vstup v platnost 1994) • Bilaterální dohody se Švýcarskem (zemědělství, pracovní síly, doprava, veřejné zakázky) • Evropské dohody – asociační dohody – vytvoření zóny volného obchodu (není zárukou plného členství (ČR 1993, Pol 1991, Tur 1963) • EU vytváří s Tureckem celní unii od 1.1. 1996 • Stabilizační a asociační dohody se zeměmi bývalé Jugoslávie (Chorvatsko 2001, Makedonie 2001, v platnost 2005 resp. 2004)

7. Preferenční režim EU • Dohody se zeměmi ACP – africko-karibsko-pacifické oblasti (78 zemí, Kuba dohodu původně nepodepsala –nyní uvolnění vztahů) • Od roku 1975 čtyři dohody z Lomé • Historicky nejstarší pilíř vnější rozvojové pomoci EU. • Poslední dohoda o partnerství mezi EU a zeměmi ACP, tzv. Dohoda z Cotonou, podepsána v červnu 2000 na 20 let (platná od 1.4.2003) • Bezcelní přístup na trh EU pro všechny průmyslové výrobky a značnou část zemědělských a zpracovaných zemědělských výrobků a výrobků z ryb • Evropský rozvojový fond – poskytování prostředků rozvojovým zemím – za plnění politických a ekonomických kritérií

8. Bilaterální smlouvy EU • S klíčovými státy – USA, Kanada, Japonsko, Austrálie, Čína • Poskytování všeobecného systému preferencí – velmi chudé země (zejména Afriky, ale i třeba Čína – 30% položek) – zvýhodněný přístup na trh EU v souladu s pravidly WTO • Rusko a bývalé sovětské republiky – dohody o partnerství a spolupráci • Společná energetická politika EU– součástí pilíře II – SZPB – klíčový význam zde mají členské státy

9. ČR a SOP • ČR vstupem do EU – přijala jednotný celní sazebník EU a pravidla společné obchodní politiky • Otázka zvýšení cen zemědělské produkce – EU silně preferenční režim u zem. produkce – zvýšení cen (např. rýže) • Vstupem do EU – zrušeno členství v organizacích jako CEFTA, celní unie se SR • ČR převzala obchodní závazky i spory EU