Krevní oběh – raktavaha sansthána

1. Krevní oběh – raktavaha sansthána

2. Krevní oběh – raktavaha sansthána • Termín raktavahasansthána znamená systém (sansthána), který po těle roznáší krev (rakta) a jde tedy o systém krevního oběhu. Ten patří opět mezi životně důležité orgánové systémy a je zodpovědný nejen za vlastní oběh/cirkulaci krve v těle, ale i za tvorbu krve a její odbourávání. • Z pohledu áyurvédy se systém krevního oběhu skládá ze 3 orgánů, kterými jsou: • srdce/hrdaya – pumpa oběhu • játra/yakrta – orgán tvorby krve/rakta • slezina/plihá– zásobárna krve a místo jejího odbourávání • ...a dále sem musíme zařadit ještě další 2 složky: • krevní (a lymfatické cévy) • krev • Pro jednoduchost si můžeme celý krevní oběh představit jako systém potrubí, jímž pumpa/srdce rozhání po těle tekutinu, kterou je krev.

3. Srdce - hrdaya Srdce je ustředním orgánem našeho oběhu. Jde o nepárový, dutý orgán o velikosti cca pěsti, uložený v hrudní dutině Funkčně jde o pumpu, která neustále přečerpává krev v našem krevním oběhu. Uložení: Srdce je uloženo v levé polovině dutiny hrudní, v prostoru, kterému říkáme mediastinum. Jde o prostor mezi ostatními orgány hrudníku (srdcem, plícemi, jícnem, průdušnicí, velkými cévami), který je vyplněn řídkým vazivem. Srdce tak spočívá na bránici, po jeho stranách leží plíce, nad ním jsou průdušky/bronchy a průdušnice/trachea. Za ním probíhá jícen a velké cévy, které ze srdce vycházejí. aorta/srdečnice srdce levá a pravá plíce bránice

4. Srdce - hrdaya prsní kost/sternum srdce a jeho části srdce plíce pleurální dutina jícen aorta/srdečnice plíce páteř resp. obratel žebra CT snímek hrudíku - příčný řez (pohled zespodu)

5. Srdce - hrdaya • Stavba srdce: • Srdce, jako dutý orgán, je tvořeno stěnami, které dutiny ohraničují. Celá srdeční stěna se skládá ze 3 typů tkání – epitelu, svalové tkáně a vaziva. Na řezu má potom srdeční stěna tyto 3 základní vrstvy: • endokard - nesmáčivá epitelová výstelka, podobná jako uvnitř cév, • která brání srážení krve • myokard – vlastní svalovina srdce (ta je dvojího typu viz. dále) • osrdečník (epikard/ perikard)– dvojvrstevný vazivový obal mezi • jehož oběma vrstvami je tenká dutina vyplněná filmem tekutiny. • Z celkového pohledu pak srdeční stěna formuje 4 dutiny – pravou a levou srdeční předsíň/síňa pravou a levou komoru. Mezi pravou a levou stranou srdce je za normálních okolností nepropustná přepážka, tzv. septum. Naopak síně a komory jsou na levé i pravé straně propojeny a „oddělují“ je pouze pohyblivé srdeční chlopně. Chlopně jsou klíčové pro udržení správného toku krve a v srdci popisujeme celkem 4: • trojcípá(trikuspidální) – mezi pravou síní a pravou komorou • poloměsíčitá plicní(pulmonální) – mezi pravou komorou a plicnicí • dvojcípá(mitrální) - mezi levou síní a levou komorou • poloměsíčitá aortální – mezi levou komorou a aortou • Chlopně jsou tenké vazivové listy, pokryté vrstvou epitelu (endokardu – viz srdeční vrstvy) a jde o méda dhátu.

6. Srdce - hrdaya Stěna srdeční Celé srdce je kombinací především mámsa a méda dhátú Perikard/vnější list vazivového obalu srdce Myokard/svalovina srdce Endokard/epitelová Výstelka srdce Perikardiální dutina vyplněná tekutinou Epikard/vnitřní list vazivového obalu srdce V perikardiální dutině, mezi oběma vazivovými listy je tekutina, která v áurvédě odpovídá avalambaka KAFa, a která chrání srdce před přehřátím.

7. Srdce - hrdaya Pohled na srdce shora uzavřené poloměsíčité chlopně Plicnice a její větve pravá síň dvojcípá chlopeň plicní chlopeň otevřené poloměsíčité chlopně trojcípá chlopeň levá komora šlašinky chlopně pravá komora mezikomorová Přepážka/septum uzavřená trojcípá chlopeň uzavřená dvojcípá chlopeň

8. Srdce - hrdaya • Srdce a jeho cévy: • Obrazně můžeme říci, že srdce je jako „pumpa“ napojená na „potrubí“, kterým tekutina/krev proudí. Proto do srdce ústí a stejně tak ze srdce vycházejí následující velké cévy: • horní a dolní dutá žíla– ústí do pravé síně • plicnice/plicní tepna– vychází z pravé komory • 4 plicní žíly– ústí do levé síně • aorta/srdečnice– vychází z levé komory • Kromě těchto velkých cév, kterými srdce pumpuje krev, má srdce ještě vlastní menší cévy, které jej zásobují krví a tím i živinami. Těmito srdečními cévami jsou: • srdeční/koronární tepny – odstupují z aorty hned při jejím začátku • srdeční žíly – ústí do pravé srdeční síně • Významné zúžení/ucpání koronární tepny vede k nedostatečnému zásobení myokardu krví což se může projevit bolestmi na hrudi nebo až tzv. infarktem myokardu. Ten je projevem nedostatku zásobení tkáně kyslíkem a jejím odumíráním.

9. Srdce - hrdaya horní dutá žíla oblouk aorty plicnice a plicní tepny plicnice a plicní tepny plicní žíly Cévy srdce plicní žíly aorta plicnice a plicní tepny horní dutá žíla dolní dutá žíla aorta/srdečnice plicní žíly plicní žíly levá srdeční tepna dolní dutá žíla

10. Srdce - hrdaya • Činnost srdce: • Srdce funguje jako pumpa jen proto, že jako svalový orgán je schopno kontrakce a relaxace, a tím i vypuzení krve a opětovného naplnění krví. Svalovina srdce je dvojího typu: • pracovní svalovina/myokard – zodpovědná za vlastní svalovou práci • srdce • převodní systém srdeční – tkáň, která sama automaticky generuje • elektrické impulsy vyvolávající následně svalovou kontrakci • v pracovním myokardu • Metabolismus srdce a tím i jeho mechanické vlastnosti řídí jeden z typů PITTa - sádhaka PITTa, proud pad řídí prána a vyána vayu/VÁTa • Pracovní myokard reaguje na impulsy stahem/kontrakcí a následným uvolněním/relaxací. Stahu zde říkáme systola a uvolnění pak diastola. Za normálních podmíněk probíhá systola obou síní současně a po ní, zatímco probíhá diastola síní, následuje systola komor. Tyto 2 fáze, systola a diastola, se neustále opakují vytvářejí tzv. srdeční cyklusnebo též. srdeční revoluci. Rychlost s jakou se tento cyklus opakuje označujeme jako srdeční frekvence. • Normální srdeční frekvence dospělého je cca 60-100/min, ale při tělesné námaze nebo emocionálním vypětí může vzrůst i na mnohem více.

11. Srdce - hrdaya Převodní systém srdeční SA uzel levé Tawarovo raménko Hissův svazek Purkyňova vlákna AV uzel pravé Tawarovo raménko Srdeční impulsy vznikají v pravé síni v SA uzlu a postupně jsou převáděny nižší srdeční oddíly.

12. Srdce - hrdaya • Výsledkem celého srdečního cyklu je čerpání krve a množství přečerpané krve za 1 min. se pohybuje od 5 litrů v klidů k až 30 litrům při fyzické námaze. Srdce má tedy, co do svého výkonu, velikou funkční rezervu. • I v klidu tedy srdce přečerpá všechnu krev těla za 1 minutu. • Proudění krve v srdci: • Proudění krve v srdci je vždy ve směru tlakového gradientu. Jinak řečeno, srdce se v diastole plní krví a ta je při systole vypuzena ven ve směru nižšího tlaku. Za normálních okolností je proto proudění krve následující: • krev přitéká z celého těla (z „velkého“ tělního oběhuviz. dále) do • srdce prostřednictvím horní a dolní duté žíly, které obě ústí do pravé • síně • z pravé síně pokračuje krev do pravé komorya odsud dál do • plicnice(a dále do„malého“ plicního oběhuviz. dále) • krev potom projde plícemi, je zde okysličena a vrací se nyní už do • levého srdce, do levé síně • z levé síně pokračuje do levé komory a odsud konečně do aorty, • skrze kterou jde do „velkého“ tělního oběhu odkud se nakonec vrací • dutými žilami zpět do srdce.

13. Srdce - hrdaya • Řízení srdeční činnosti: • Srdce pracuje automaticky a impulsy pro kontrakci si generuje zcela samo, bez jakékoli vnější stimulace. Jediné co potřebuje je zásobení živinami a energií. • Pokud srdce vyřízneme z těla a vložíme do slaného roztoku, bude samo bít tak dokud mu vystačí zásoby energie. Teprve pak se zastaví. • Základní aktivita srdce zajišťuje tepovou frekvenci cca 60-75/min, které někdy říkáme tzv. klidová frekvence. Při zátěži, ať už fyzické nebo emocionální, ale základní aktivita srdce nestačí, a proto je srdce pod kontrolním vlivem několika regulačních mechanismů. Tyto mechanismy ovlivnňují srdeční frekvenci, sílu srdečního vztahu a pod. a to 3 způsoby: • mechanicky- čím více se srdce naplní, tím větší silou vypudí krev při • kontrakci • nervově– prostřednictvím vegetativního nervového systému • (sympatikuszvyšuje tepovou frekvenci, sílu stahu atd. a naopak • parasympatikustoto snižuje) • humorálně – prostřednitvím hormonů a dalších látek, asi neznámější • jsou adrenalin a noradrenalin, které působí obdobně jako sympatikus • a acetylcholin působící naopak jako parasympatikus. Hormonů, které • se na regulaci podílejí je ale mnohem více.

14. Krevní cévy - širá • Krevní cévy řadíme k upadhátu rakta a dělíme je do 3 kategorií: • tepny/arteriea tepénky/arterioly – vedou od srdce • žíly/vénya žilky/venuly – vedou do srdce • vlásečnice/kapiláry – leží na pomezí těchto dvou • Ze srdce vycházejí velké tepny (aorta a plicnice), které se posléze větví nejprve na drobnější tepénky a nakonec v cílové tkáni až na ultra tenké vlásečnice. Vlásečnice se potom naopak postupně spojují nejdříve v žilky a jejich spojováním zase ve vetší a větší žíly, které nakonec ústí do srdce jako velké žíly (horní a dolní dutá žíla, plicní žíly). tepna žíla kapiláry

15. Krevní cévy - širá • Krevní tlak: • Tlak v cévách, resp. rozdíl v tlaku mezi dvěma místy v cévním řečišti, je hlavní příčinou pohybu krve v oběhu. Hodnota tlaku závisí naobjemu krve v cévním řečišti, síle jakou srdce krev do cév pumpuje a také odporu cév, proti kterému srdce pumpuje. • Typickým faktorem ovlivňujícím vznik vysokého krevního tlaku je cévní odpor. • V tepnách je obecně vysoký tlak a krev, zatímco v žilách je tlak nízký a tomu odpovídá i rychlost proudění krve. • Pokud mluvíme o krevním tlaku obecně, máme většinou na mysli tlak v tepnách (ateriální tlak) a v souvislosti s ním mluvíme o 2 hodnotách: • systolický tlak– tlak během srdeční systoly/kontrakce • diastolický tlak– během diastoly/uvolnění srdce • Normální hodnoty se pohybují okolo 120/80 mm Hg (milimetrů rtuťového sloupce). • *Toto platí ale jen pro velký tělní oběh, v plicním oběhu je tlak mnohem nižší (cca 25/10 mm Hg) a stejně tak i v žilách. Tlak nad 140/90 označujeme jako vysoký krevní tlak/hypertenze. Naopak nízký kervní tlak se označuje jako hypotenze.

16. Krevní cévy - širá • Funkce cév: • tepny jsou vysokotlakým cévním řečištěm – rozvádí krev do tkání, akumulují sílu srdce do své stěny a pomocí ní udržují vysoký tlak, který je tím co v tepnách zajišťuje tok krve. Tlak krve je nevyšší blízko srdce srdce (v aortě atd.) ale směrem do periferie postupně klesá. • kapiláry jsou místem výměny látek - z krve do tkání a naopak. Výměna látek je hnána tlakem, který je zpočátku vyšší ve vlásečnicích (a proto se tekutina filtruje do tkáně), ale posléze se tlak nejen vyrovná (filtrace se zastaví), ale nakonec i obrátí (tekutina se filtruje/prosakuje zpět do vlásečnic). • *Při zpětné filtraci tekutiny z tkáně do vlásečnic ale část tekutiny v tkáni zůstane a je odvedena lymfatickými cévami (viz. dále) • žíly jsou nízkotlakým/kapacitním cévním řečištěm - odvádí krev z tkání a slouží i jako rezervoár velkého množství krve. Proudění krve v žilách je složitější než v tepnách, protože tlak tu je nízký. Proto se tu navíc uplatňuje několik mechanismů:„svalová pumpa“, vliv dýchání,vliv srdce a žilní pumpa. • Díky pomalému toku krve v žilách má krev zde mnohem větší tendenci se srážet. Pokud se tak stane, mluvíme o žilní trombóze a pokud se část sraženiny uvolní a putuje žilami dál až nakonec se „zasekne“ v nějaké menší cévě, mluvíme o embolii.

17. Krevní oběh • Krev proudící krevními cévamia celý systém cirkulace krve si můžeme představit jako 2 smyčky o tvaru čísla 8 v jejichž středu leží sdrce. Každá smyčka představuje jeden oběh: • „malý“ plicní oběh– začíná v pravém srdci, • vede do plic, kde se krev okysličí a míří zpět • do levého srdce kde končí • „velký“ tělní oběh – začíná v levém srdci, • rozvádí krev okysličenou v malém oběhu • do všech tkání a zpět k pravému srdci • přivádí veškerou odkysličenou krev z celého • těla. • Kdykoli vznikne problém v některé části oběhu projeví se to jak směrem „vpřed“, tak i „vzad“. • směrem vpřed– nedostatečná dodávka krve • do dané tkáně/orgánu • směrem vzad– městnání krve před • překážkou projevující otoky (plic nebo • periferie)

18. Krevní oběh • Regulace krevního oběhu: • Krevní oběh je zásadní pro správné fungování našich tkání, protože zajišťuje nejen transport nezbytných látek do tkání, ale i odvod odpadních látek z tkání pryč. • A protože požadavky různých tkání a orgánů na zásobení krví se v čase mění, podléhá celý krevní oběh řadě regulačních mechanismů. Obecně lze do oběhu zasáhnout: • ovlivněním srdce -frekvence, síla stahu atd. • ovlivněním cév - jejich průsvit/kolik krve cévou proteče • ovlivněním objemu krve/tekutiny – jak plné je cévní řečiště • A protože o srdci a jeho řízení jsme se již zmínili, zaměříme se zde hlavně na zbývající 2 ovlivnitelné položky. • Regulace oběhu prostřednictví změny průsvitu cévy nebo množství tekutiny v ní fungují obě na principu regulace tlaku krve. V cévách existuje řada mechanismů s omezeným místním působením a jsou jimi např. odpadní látky, které v daném místě tkáně vyvolávají rozšíření cév a tím i větší dodávku krve.

19. Krevní oběh Dále to je vegetativní systémsympatiku (především v kůži, kosterních svalech, zažívacím ústrojí a v ledvinách), který zužuje průsvit cév a naopak parasympatikus (např. v pohlavních orgánech), který cévy rozšiřuje dle aktuální potřeby. A konečně místně na cévy působí i některé tkáňové „hormony“. Kromě místních existují ještě mechanismy celkové s působením na celé naše tělo. Patří sem opět sympatikus a parasympatikus a dále řada hormonů, zejm. dřeně nadlevin (adrenalin a noradrenalin), které mají obdobné působení jako sympatikus. Mimo ovlivnění cév je možné oběh regulovat i prostřednictví objemu cirkulující tekutiny. Tuto regulaci zajišťují především některé hormony (antiduiretický hormon, aldosteron atd.) svým působením na ledviny.

20. Lymfatické cévy a oběh lymfy Lymfatický oběh doplňuje krevní oběh a uzavírá kruh v proudění tekutiny tělem. Jak jsme již uvedli, při proudění krve kapilárami se krev filtruje z cév do tkáně a vytváří zde tzv. tkáňový mok(mezibuněčnou tekutinu). Ten je sice částečně zpětně vstřebáván na žilním konci kapilárního řečiště, ale určitá jeho část se už vstřebat nedokáže. Tento zbytek potom je z tkáně odváděn pomocí zvláštních cév, kterým říkáme lymfatické cévy v podobě tekutiny, kterou nazýváme lymfa. Je to bezbarvá, čirá tekutina, podobná krevní plazmě. Ve srovnání s ní ale obsahuje méně bílkovin. Lymfa odvádí z tkáně jak přebytečnou tekutinu, tak ale i některé odpadní látky, které nemohou být odvedeny krevními cevami. Lymfatické cévy: Mají podobnou stavbu jako žíly a základně je dělíme na lymfatické kapiláry, sběrné lymfatické cévya tzv. „kolektory“/lymfatické kmeny. Tyto cévy jsou až na vyjímky (nervová tkáň, kostní dřeň atd.) obsaženy ve všech tkáních těla. Odvod lymfy z periferních tkání probíhá prostřednictvím lymfatických kapilár do sběrných lymfatických cév a dále až do 2 hlavních lymfatických kmenů, které nakonec ústí do velkých žil v podklíčkové oblasti na levé straně trupu. Průběh lymfatických cév je přerušen na mnoha místech tzv. lymfatickými uzlinami, které fungují jako jakési filtry.

21. Lymfatické cévy a oběh lymfy Řez lymfatickou uzlinou

22. Lymfatické cévy a oběh lymfy • Pohyb lymfy: • Díky nízkému tlaku v lymfatických cévách připomíná proudění lymfy situaci v žilách. Pohyb je pomalý je zajišťován: • tlakem v krevních kapilárách, které udávají rychlost tvorby mezibuněčné tekutiny • dále tlakem tekutiny v tkáni • kontrakcí kosterní svaloviny (svalová pumpa) • dýchacími pohyby (podtlak v hrudníku) • a kontrakcí svalů přím v lymfat. cévách (stahují se spontálně cca 6x za minutu). • Směr toku lymfy udržují (podobně jako v žilách) chlopně. Lymfa je cévami přiváděna do uzlin, skrz které je „filtrována“ a odváděna dál až nakonec se se vlévá do žilní krve. • Uzliny mohu být zneprůchodněny díky onemocění, lymfa pak nemůže odtékat, hromadí se a v dané oblasti vzniká lymfatický otok – „lymfedém“.

23. Játra - yakrta Jsou největší žlázou našeho těla , hlavním detoxikačním orgánem a dle áyurvédy, jsou spolu se slezinou, i základním orgánem krvetvorby. Stavbou: jde o měkký, pružný, ale i křehký orgán hnědo- červené barvy, uložený v pravé brániční klenbě. Tvarem jsou shora klenutá a zespodu téměř plochá (jako šikmo seřízlé vejce), jsou srostlá s bránicí (pohybují se proto spolu s ní) a jsou obalena vazivovým pouzdrem. Na játrech popisujeme: pravýa levý lalok (+2 menší laloky) a na spodní ploše jater výstup pravého a levého žlučového vývodu, žlučník, vrátnicovou/portální žíla, jaterní tepna a nervová pleteň. Pravý jaterní lalok Levý jaterní lalok Jaterní tepna Žlučník Žlučovod Dvanáctník Slinivka/pankreas

24. Játra - yakrta • Játra mají zvláštní, dvojí krevní zásobení: • cestou jaterní tepny– přináší jen menší část kyslíku • cestou vrátnicové/portální žíly– přivádí krev z nepárových břišních • orgánů (žaludek, slezina, slinivka, střeva), která je bohatá nejen na • kyslík, ale obsahuje i látky vstřebané při trávení i některé odpadní látky. • žilní krev z jater odtéká společně do dolní duté žíly • Játra tak fungují nejen jako filtr pro vše (téměř) co bylo vstřebáno ze zažívacího traktu, ale i jako základní orgán pro přeměn látek. 1. 5. 3. • Schéma portálního oběhu: • Dolní dutá žíla • Vrátnicová/portální žíla • Slezina a její žíly • Mesenterické žíly odvádějící • krev z tlsutého střeva • 5. Žíly odvádějící krev ze žaludku 2. 4. 4. Kapacitu jater využíváme je z cca 10% A játra mají velkou schopnost regenerace 4.

25. Játra - yakrta • Struktura jater: • Játra jsou tvořena žlázovým epitelem, který vytváří tzv. trámce a mezi trámci probíhají cévy, umožňující jaterním buňkám kontakt s krví. Trámce pak tvoří větší jednotky, který říkáme lalůčky. • Struktura úzce odráží krevní zásobení... • Krev přiváděná jak jaterní tepnou, tak z portální žíly je vedena mezi trámce kde dochází k výměně látek. • odpadní látky jsou vyloučeny do mezilalůčkových žlučovodů a do žluči • očištěná krev prochází dál do centra lalůčku a dál do dolní duté žíly Schéma centrálního Jaterního lalůčku:

26. Játra - yakrta • Krvetvorba: • Proces tvorby krve (míněno rakta) se označuje jako randžana a tím kdo je zodpovědný za kontrolu tohoto procesu je jednak raktágni a hlavně randžaka PITTa se sídlem v játrech (a dle některých zdrojů i ve slezině). • Játra a slezina jsou vůči sobě v úzkém vztahu, mají podobné funkce a společně jsou označovány za raktášaya (zásobárna krve). • Vlastní proces krvetvorby začíná z rasa, kde díky raságni dochází jednak: • k dozrání dozrání vlastní rasa dhátú, vytvoření jejích upadhátú a mala • vytvoření nezralé rakta dhátú (astháyi rakta dhátú) • Tato nezralá rakta dhátú je potom prostřednictvím raktágni přeměněna na: • zralou rakta (stháyi rakta dhátú) • upadhátú (širá, khandara) • mala (PITTa, žluč) • nezralou mámsa dhátú • Z pohledu západní medicíny probíhá krvetvorba v játrech a slezině pouze běhěm vývoje plodu v děloze, ale posléze krvetvorbu přebírá kostní dřeň.

27. Slezina - plihá • Měkký orgán uložený v levé brániční klenbě mezi bránicí a žaludkem, velikost závisí na množství krve zde obsažené (obvykle cca 12cm dlouhá, 7cm široká), podélná osa sleziny jde podél 10.žebra • Slezina se skládá z tzv. bílé a červené dřeně. Bílá je nahromaděním lymfatické tkáně (lymfocytů), červená je tvořena provazci tkáně napojené na krevní cévy a funguje jako určitý filtr pro krev. • Funkce sleziny: • rezervoár krve– při fyzické aktivitě se ze sleziny může uvolnit až • 200ml krve během 1 minuty – proto se někdy i raktašaya • krvetvorba – dle áyurvédy je spolu s játry hlavním sídle randžaka • PITTa • filtrace krve– staré krvinky, nečistoty jsou zachytávány v červené • dřeni • imunita – jsou zde přítomny bílé krviky (B/T lymfocyty), které jsou • v kontaktu s jak s krví, tak i lymfou a podílejí se na produkci protilátek. • Kromě toho zde dozrávání některé buňky imunitního systému. • Slezina patří mezi velmi křehké vnitřní orgány, relativně snadno se trhá • a může být zdrojem život ohrožujícího krvácení do břišní dutiny.

28. Slezina - plihá slezina plíce játra žaludek slezina ledvina slinivka břišní játra žaludek

29. Slezina - plihá Řez dutinou břišní játra žaludek slezina dolní dutá žíla ledvina ledvina páteř a meziobratlová ploténka aorta CT snímek žaludek játra slezina