SPOLKOVÁ REPUBLIKA NĚMECKO

1. SPOLKOVÁ REPUBLIKA NĚMECKO Doc. PhDr. Vlastimil Fiala, CSc.

2. Vytváření politického systému • Německo po 2. SV - 4 okupační zóny (USA, UK, Francie, SSSR). • 1949 – na území USA, U.K a Francie vznikla NSR • Na území spravovaném SSSR se zformovala NDR • Sjednocení NSR a NDR 2. října 1990 – převzata ústava a zákony NSR 2+4 (odchod sovětských vojsk 380 tis vojáků, 220 tis rodinných příslušníků do konce roku 1994, Německo příspěvek 13,5 miliard DM na výstavbu domů v SSSR, Francie redukovala armádu o 50 tis, USA o 60 tis.), smlouvy sousedství partnerství a spolupráci Německa s okolními zeměmi, • problémy spolupráce se Stasi, nerovnoměrný hospodářský vývoj

3. Charakter politického systému • federální (spolková) republika - 13 zemí a 3 svobodná města se statutem spolkové země (Brémy, Hamburk, Berlin) • tzv. racionalizovaný parlamentarismus, • rozdělení zákonodárných kompetencí mezi Spolek a země, • 1) spadající striktně do pravomoci Spolku, • 2) do sféry tzv. konkurujícího zákonodárství, zemské zákony • Základní zákon rozlišuje ve správní oblasti 3 oblasti kompetencí: • 1) otázky patřící do správy Spolku a vykonávané jejími orgány, • 2) otázky patřící do správy Spolku, vykonávány zemskými orgány, • 3) otázky spadající do autonomní správy zemí.

4. Německá ústava • Ústava z jara roku 1949 - tzv. Základní zákon • federální systém 10 zemí v čele se spolkovou vládou a jednokomorovým parlamentem (Bundestag). • Několikrát novelizován, reakce na Výmarskou ústavu • Slabé postavení spolkového prezidenta, • Tzv. konstruktivní vyjádření nedůvěry Spolkového sněmu vůči kancléři • Jednoznačná úprava postavení PS v systému • Nepřípustné měnit „principy demokratického a sociálního spolkového státu, suverenity lidu a dělby moci, jakož i reprezentativní demokracie“

5. Výkonná moc • Základní výkonná moc v zemi je v rukou spolkové vlády, • V čele stojí spolkový kancléř. • Hlavou státu je spolkový prezident.

6. Spolkový prezident • Spolkový prezident na období 5 let, pouze 2 funkční období • zvláštní kolegium volitelů, tzv. Spolkové shromáždění • schází se pouze při volbě prezidenta. • 1/2 poslanci Spolk.sněmu a polovinu volení zástupci zemí. • Až tři volební kola, první dvě absolutní počet hlasů, třetí kolo relativní většina • Kandidátem německý občan, 40 let a má volební právo • Pravomoc omezena; právo navrhovat a jmenovat spolkového kancléře a jednotlivé spolkové ministry, jmenuje a propouští spolkové soudce, úředníky a důstojníky, podepisuje přijaté zákony – kontrasignace • Ceremoniální funkce

7. Spolková vláda a postavení kancléře • výkonná moc v rukou vlády a kancléře • 1) kancléřský princip (právo vydávat politické rámcové směrnice pro řízení ministerstev), konstruktivní vyjádření nedůvěry (1972 proti W. Brandtovi a 1982 proti H. Schmidtovi) • 2) rezortní princip (odpovědnost za ministerstvo) • 3) kolegiální (kolektivní) princip (jedná jako kolektivní orgán)

8. Zákonodárná moc • Jednokomorový skládající se ze Spolkového sněmu (Bundestag)a Spolkové rady (Bundesrat). • Spolkový sněm má charakter tzv. legitimovaného orgánu (tedy přímo voleného orgánu). • Všechny ústavní změny vyžadují dvoutřetinovou většinou v obou částech zákonodárné moci. • Spolková rada veto v případech, že zákon zasahuje do pravomoci některých zemí.

9. Spolkový sněm • Volební období 4 roky, počet poslanců 656 • Volba kancléře, vysoká stranická disciplína, stranické frakce (5% poslanců), po sjednocení tzv. skupiny pro malé strany (méně jak 5%) • Prezident sněmu a čtyři viceprezidenti. • Tzv. Rada nejstarších, prezident, prezídium a 23 poslanců jmenovaných jednotlivými stranickými frakcemi • Stanovit časový harmonogram, organizační otázky, rozpočet Sněmu. • 24 stálých výborů; frakce zastoupeny na základě proporčního systému, • pracovní skupiny, příslušníci stejných frakcí z různých výborů • rozpuštění dvě zákonem připouštěné možnosti: • Neexistence absolutní většiny po volbách, znemožňuje volbu kancléře. • Pokud není kancléři vyslovena důvěra, o kterou sám požádá.

10. Spolková rada • SR se uplatňuje při prosazování zákonů a správy Spolkového státu; • Je sestavována z členů zemských vlád; tzv. imperativní mandát • Země s více než 7 milióny obyvatel 6 zástupců, země s více než 6 milióny 5 zástupců a země s počtem obyvatel mezi 2-6 milióny mají právo vysílat do Spolkové rady po 4 zástupcích, méně jak 2 milióny, pak jsou zastoupeny 3 osobami, celkem 68 osob. • právo tzv. absolutního veta při schvalování zákonů daných ústavou • 1) úprav kompetencí Spolku v oblasti správy, • 2) úprav spolkových financí. • práva námitky, možnost překonat 2/3 většinou ve Spolkovém sněmu. • 2/3 většina při změně ústavy • odlišné politické a koaliční složení spolkových vlád

11. Zemské vlády a místní správa • 16 spolkových zemí, vlastní ústavy, zákonodárnou a výkonnou moc. • tzv. kooperativní federalismus. (vzájemný oboustranný vztah mezi Spolkem a zeměmi), odlišný od amerického federalismu, striktně odděleny výkonná a legislativní moc • zemské parlamenty jednokomorové (výjimku z historických důvodů Bavorsko), minimální kompetence (kultura, školství, vnitřní politika, finance, hospodářské plánování • Volby jednou za 4 roky (výjimka v Sársku pětiletý interval), liší se termíny, • Kompetence zemských vlád

12. Volební systém – Základní charakteristika • systém proporčního zastoupení, který je personalizován. • 1/2 poslanců Spolkového sněmu jako jednotlivce v místních volebních jednomandátových obvodech na základě uplatnění principu většiny (328 poslanců) a • 2/2 je volena na základě seznamu (Landesliste), předloženého politickou stranou (respektive politickými stranami) kandidující do Spolkového sněmu (rovněž 328 poslanců). • Německý volič má dva hlasy: jedním vybírá svého reprezentanta jako jednotlivce (osobnost) a druhý hlas dává konkrétní politické straně • Základní počet mandátů je 656. • Proces rozdělování mandátů ve třech krocích, rozhodující tzv. druhý mandát (pro politické strany)

13. Volební systém – Základní charakteristika • 1) Nejdříve se sčítají tzv. druhé hlasy na celém území Německa a na základě Hare-Niemeyrovy formule (počet získaných hlasů jednou PS x počet mandátů přidělených v obvodu děleno počtem všech odevzdaných hlasů) se přepočtou na mandáty, pouze strany, které překročily na celostátní úrovni 5% volební práh nebo alespoň tři přímé mandáty • 2) Mandáty získané jednou PS se rozdělí mezi jednotlivé spolkové země, a to podle výsledků PS v dané spolkové zemi. • 3) Vlastní přidělení mandátů konkrétním kandidátům, z počtu mandátů získaných jednou politickou stranou se nejprve odečtou přímé mandáty, zbylé mandáty se přidělují kandidátům dané strany podle jejich pořadí na kandidátních listinách. • PS na úrovni některé ze spolkových zemí má více přímých mandátů, než je počet křesel, který jí přísluší podle druhých hlasů. Tzv. přesahující mandáty zůstávají straně zachovány a o jejich počet se pak rozšíří celkový počet poslanců ve Spolkovém sněmu. (1990 – 662, 1994 - 672, 1998-669)

14. Volební účast • aktivní volební právo osoby starší 18 let, účast nepovinná, obvykle kolem 90% • Po sjednocení snížení, 1994 pouze 75 % voličů, 1998 82,3 %

15. Politické strany • Po skončení 2. SV zakázány všechny politické strany, • V srpnu 1945 demokratické PS činnost na místní úrovni. • křesťanští demokraté, sociální demokraté a komunisté. • CDU nové politické seskupení, • SPD a KSN navazovaly na tradice z období Výmarské republiky. • Později vzniklá FDP se odvolávala na tradice liberálních stran z předválečného období. • Spíše zcela nový typ stranického systému, • strany méně ideologické, více zdůrazňovaly  pragmatický charakter své činnosti. • stabilní charakter vlády a politického systému • Zavedení omezovací klauzule snižovalo stranickou roztříštěnost.

16. Politické strany • První spolkové volby v roce 1949. • Do Spolkového sněmu 11 PS, • V roce 1961 jejich počet zredukován na tři. • Nárůst PS po roce 1983, nový politický subjekt strana Zelených. • Výrazná proměna po sjednocení, postkomunistická PDS, východoněmecká „strana zelených“, tzv. Bundnis 90. • Nyní obvykle pět politických stran. • Zákazy protisystémových stran, 1952 strany Socialistické říše, 1956 NKS • Podpora státního financování PS, 0,83 EUR za každý hlas (do výše 4 mil hlasů), pak 0,7 EUR, za členské dary 0,38 EUR DM za každé věnované EUR (max. příspěvek fyzické osoby 3.300 EUR), • podmínkou 0,5% hlasů do Bundestagu nebo EP, pro zemské sněmy 1%,, nebo strana, jejíž kandidát získal 10% platných hlasů ve velobním obvodu s většinovou volbou, dotace nesmí převýšit vlastní zdroje! • další omezení, celková výše všem PS nesmí překročit 133 mil. EUR, PS musí zveřejňovat své účetnictví, příjmy a dary • Členství masové, na 100 voličů 7 členů, členy pouze fyzické osoby. SPD více centralistická než ostatní německé strany, zemské organizace CDU a FDP relativně nezávislé

17. Stranický systém • stabilní politický systém • existence dvou velkých politických stran: CDU respektive CDU/CSU a SPD • různé koalice s FDP (1966 s CDU), 1969 s SPD, 1982 s CDU, rudo-zelená koalice, nyní velká koalice • celostátní koalice vs. zemské koalice • třístranický charakter – CDU/CSU, SPD, PSD • Dnes CDU/CSU + FDP, poprvé od. R. 1994

18. Poslední volby 2009 CDU – 27,3% (31,2% mandátů) SPD – 23,0% (23,5% mandátů FDP – 14,6% (15,0% mandátů) Bundis 90 – 10,7% (10,9%) CSU – 6,5% (7,2%) Pirátská strana 2,0% ( mandátů) atd