Mgr. Jan Siostrzonek (siostrzonek@fakulta.cz)

1. Rodinné právo - Rodičovská zodpovědnost Mgr. Jan Siostrzonek (siostrzonek@fakulta.cz) www.sokrates.cz

2. Rodičovská zodpovědnost je souhrn práv a povinností a) při péči o nezletilé dítě, zahrnující zejména • péči o jeho zdraví, • jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj b) při zastupování nezletilého dítěte c) při správě jeho jmění Při výkonu těchto práv a povinností jsou rodiče povinni • důsledně chránit zájmy dítěte, • řídit jeho jednání • vykonávat nad ním dohled odpovídající stupni jeho vývoje

3. rodiče mají právo užít přiměřených výchovných prostředků tak, aby nebyla dotčena důstojnost dítěte a jakkoli ohroženo jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj. Práva a povinnosti dětí • Dítě je povinno své rodiče ctít a respektovat • dítě, které je schopno s ohledem na stupeň svého vývoje vytvořit si vlastní názor a posoudit dosah opatření jeho se týkajících, má právo obdržet potřebné informace a svobodně se vyjadřovat ke všem rozhodnutím rodičů týkajících se podstatných záležitostí jeho osoby a být slyšeno v každém řízení, v němž se o takových záležitostech rozhoduje • Dítě, které žije ve společné domácnosti s rodiči, je povinno podle svých schopností jim pomáhat. Je dále povinno přispívat i na úhradu společných potřeb rodiny, pokud má vlastní příjem, popřípadě majetek, kterého lze použít pro společné potřeby rodiny

4. Rozhodující úlohu ve výchově dětí mají rodiče • Rodiče mají být svým osobním životem a chováním příkladem svým dětem • Na výchově dítěte se podílí i manžel, který není rodičem dítěte, za předpokladu, že s ním žije ve společné domácnosti

5. Rodičovská zodpovědnost náleží oběma rodičům • Jestliže jeden z rodičů nežije, není znám nebo nemá způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu, náleží rodičovská zodpovědnost druhému rodiči • Totéž platí, je-li jeden z rodičů rodičovské zodpovědnosti zbaven a nebo je-li výkon jeho rodičovské zodpovědnosti pozastaven • Soud může přiznat rodičovskou zodpovědnost ve vztahu k péči o dítě i nezletilému rodiči dítěte, který dosáhl věku šestnácti let, má-li potřebné předpoklady pro výkon práv a povinností z rodičovské zodpovědnosti vyplývajících.

6. Rodiče zastupují dítě při právních úkonech, ke kterým není plně způsobilé • Došlo-li k popření otcovství, právní úkony učiněné otcem jako zákonným zástupcem zůstávají nedotčeny • Žádný z rodičů nemůže zastoupit své dítě, jde-li o právní úkony ve věcech, při nichž by mohlo dojít ke střetu zájmů mezi rodiči a dítětem nebo ke střetu zájmů dětí týchž rodičů • Nemůže-li dítě zastoupit žádný z rodičů, ustanoví soud dítěti opatrovníka, který bude dítě v řízení nebo při určitém právním úkonu zastupovat • tímto opatrovníkem zpravidla ustanoví orgán vykonávající sociálně-právní ochranu dětí (dále jen "orgán sociálně-právní ochrany dětí").

7. Jmění dítěte jsou rodiče povinni spravovat s péčí řádného hospodáře • Výnosu majetku dítěte lze použít nejprve pro jeho vlastní výživu a teprve potom přiměřeně i pro potřebu rodiny. Majetková podstata může být dotčena jen v případě, že by vznikl nezaviněně ze strany osob výživou povinných hrubý nepoměr mezi poměry nezletilého dítěte a osob výživou povinných. • Jakmile dítě dosáhne zletilosti, odevzdají mu rodiče jmění, které spravovali. Jsou povinni podat vyúčtování ze správy jmění tehdy, když o to dítě požádá do jednoho roku po skončení správy. Práva dítěte z odpovědnosti za škodu a z bezdůvodného obohacení zůstávají nedotčena.

8. V odůvodněných případech, kdy by majetkové zájmy dítěte mohly být ohroženy, ustanoví soud pro zvýšenou ochranu jeho jmění opatrovníka • Opatrovníkem může být ustanovena fyzická osoba, která má způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu, svým způsobem života zaručuje řádný výkon této funkce v zájmu dítěte a s ustanovením opatrovníkem souhlasí. • Nemůže-li být opatrovníkem ustanovena fyzická osoba, ustanoví soud opatrovníkem zpravidla orgán sociálně-právní ochrany dětí • Soud vymezí rozsah jmění, které bude opatrovník s péčí řádného hospodáře spravovat • Zároveň určí, jakým způsobem má být, popřípadě nesmí být s jednotlivými částmi nakládáno • Zejména stanoví způsob výkonu vlastnických a jiných věcných práv a práv z duševního vlastnictví, způsob výkonu práv k cenným papírům a práv závazkových

9. Opatrovník nesmí při správě jmění činit úkony, které jsou spojeny s nepřiměřeným rizikem • Opatrovník podléhá dohledu soudu. Soud podle okolností konkrétního případu podmíní platnost právního úkonu opatrovníka svým souhlasem a určí povinnost pravidelného podávání zpráv o správě jmění dítěte • Opatrovník je povinen nejpozději do dvou měsíců po skončení své funkce předložit soudu závěrečný účet ze správy jmění dítěte • Opatrovník má právo na úhradu nutných výdajů spojených se správou jmění a na přiměřenou odměnu z výnosu majetku dítěte. Výši odměny stanoví soud • Opatrovník odpovídá za porušení povinností uvedených v odstavcích 3 a 4 podle obecných předpisů o náhradě škody

14. z.č. 99/1963 sb., občanský soudní řád • zákon o sociálně právní ochraně dětí, • zákon č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství

15. Normy rodinného práva Prvořadý význam má rozlišování právních norem na normy kogentní a dispozitivní 1. Kogentní normy od takových právních norem se právní úkon za žádných okolností nemůže odchýlit projevem vůle subjektu právního vztahu nemohou být tyto normy vyloučeny ani omezeny

16. Cíl (úkol) kogentních norem • v soukromoprávních vztazích přisívají k ochraně slabších subjektů • korigují nerovnosti, které mohou při hospodářsky nerovném postavení subjektů vznikat a jež mohou vést k nežádoucímu a neúnosnému zatížení jen jednoho subjektu • Povaha kogentních norem • někdy vyplývá z textu normy, např. pokud norma samotná obsahuje kategorický příkaz či zákaz nebo pokud prohlašuje ujednání za neplatné (viz výše)

17. 2. Normy dispozitivní v pochybnostech, zda je určité ustanovení dispozitivní či kogentní, je na místě jej považovat za dispozitivní jejich použití může být vyloučenou souhlasným projevem vůle subjektů právního úkonu (LPS a Ú ČR)

18. Úkol dispozitivních norem práva a povinnosti tvořící obsah právního vztahu stanoví jen podpůrně – tedy pouze pro případ, že si je subjekty právního vztahu neupraví jinak (projev autonomie vůle – tj. autonomie vůle při tvorbě obsahu právního vztahu) Charakter dispozitivních norem nepochybný je tam, kde je součástí normy klauzule „nebylo-li ujednáno jinak“

19. Působnost právních norem Věcná působnost řeší otázku, jaké vztahy právní předpis upravuje každý právní předpis má ustanovení řešící věcnou působnost Osobní působnost pro které subjekty zákon platí dva aspekty zda zákon platí pro všechny osoby (právnické, fyzické, stát) nebo jen pro některé z nich zda zákon platí jen pro občany ČR či i pro cizince (viz prostorová působnost) Prostorová působnost

20. na kterém území zákon platí Zákon o rodině zásadně platí na celém území ČR ve vztahu k cizincům případně osobám bez státní příslušnosti se uplatní normy kolizního práva (zákon o mezinárodním právu soukromém) Časová působnost Od jakého okamžiku do kdy platí předpis Uvedenou otázku v každém předpisu řeší tzv. intertemporální ustanovení Tzv. zpětná působnost právních norem (retroaktivita) Rozlišuje se pravá a nepravá retroaktivita Pravá r. = právní režim nového zákona se vztahuje i na skutečnosti, které nastaly před nabytím jeho účinnosti Nepravá r. = vše, co se událo před nabytím účinnosti zákona se posoudí podle předchozí právní úpravy. Pokud právní vztahy vzniklé podle předchozí právní úpravy trvají i za účinnosti nového zákona, řídí se již novým zákonem Intertemporální ustanovení ZP obsahují celou řadu retroaktivních norem (r.nepravá)

21. Pravá retroaktivita není výslovně v platném soukromém právu zakázána (pouze u trestního práva je zakázána v neprospěch obviněného – čl. 40 odst. 6 LPS) Pravá retroaktivita je však v rozporu se základními zásadami právního státu zejména zásadou právní jistoty a zásadou ochrany již nabytých práv, a proto je nežádoucí (ustanovení předpisů s pravou retroaktivitou jsou běžně rušena ústavním soudem)

22. Aplikace a interpretace právních norem Aplikace (používání) v širším smyslu = používání norem státními orgány, FO a PO v užším smyslu = pouze určitý způsob používání norem, a to státními orgány – soudy (ochranu právům poskytuje pouze soud) Zvláštní případy aplikace = analogie Rozlišuje se analogie zákona a analogie práva Analogie řeší případy, kdy určité situace nejsou řešeny výslovně konkrétní právní normou Orgán aplikující právo (soud) však musí i v tomto případě rozhodnout (v právním státě je zakázáno tzv. denegatio iustitiae, tj. odmítnutí rozhodnutí pro neexistenci práva) Analogie zákona = v rámci zákona se použijí normy, které jsou konkrétnímu případu svou povahou nejbližší

23. Analogie práva řeší obdobnou situaci, ovšem zde neexistuje žádná právní norma, která by danou věc řešila přímo a současně neexistuje ani norma podobná svým obsahem a účelem (která by mohla být aplikována dle zásad analogie zákona) V takovém případě věc bude rozhodnuta podle zásad soukromého práva Interpretace (výklad) právních norem při aplikaci právních norem se postupuje tak, že: nejprve se zjistí skutkový stav (dokazováním) poté se zjistí norma, která by na daný skutkový stav dopadala následně se objasní smysl normy u konkrétního případu cílem interpretace je vyložit právní normu a její obsah při výkladu (interpretaci) se používají metody – logická, gramatická, systematická, historická, teleologická, srovnávací

24. Podle subjektů rozlišujeme výklad Autentický (legální) – provádí jej orgán (moci veřejné), který právní normu vydal Soudní a to buď v podobě odůvodnění rozhodnutí konkrétního sporu nebo v podobě tzv. sjednocující judikatury Nejvyššího soudu, Nejvyššího správního soudu či Ústavního soudu Vědecký (doktrinální) – např. vydáván právní vědou v odborné literatuře, komentářích k zákonům (v této souvislosti se největší vážnosti těší komentáře od spol. C.H.Beck)