1 / 14

Jazyk a řeč

Jazyk a řeč. Sternberg, kap. 9, 10 Plháková, kap.10. jazyk = systém znaků (symbolů), užíváný pro vyjadřování a sdělování významů; má svou gramatickou stavbu řeč = individuální mentální aktivita, kdy jedinec užívá jazyk k tomu aby komunikoval, nebo „uspořádával a odhaloval významy“, tj. myslel.

kayla
Télécharger la présentation

Jazyk a řeč

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript


  1. Jazyk a řeč Sternberg, kap. 9, 10 Plháková, kap.10

  2. jazyk = systém znaků (symbolů), užíváný pro vyjadřování a sdělování významů; má svou gramatickou stavbu • řeč = individuální mentální aktivita, kdy jedinec užívá jazyk k tomu aby komunikoval, nebo „uspořádával a odhaloval významy“, tj. myslel

  3. Znaky a symboly • pojmy lze z hlediska lingvistiky považovat za jazykové znaky • sémiotika – nauka o znacích • Ferdinand Saussure: 2 složky jazykového znaku: označující (signifikant)-zvuková podoba slova; označované (signifikát) • Charles Pierce: • znaky – ikony: podobnost (fotografie, vzorce, mapy, zvukomalebna slova) • znaky – indexy: s označovaným předmětem skutečný vztah (kouř jako index ohně, pláč jako index smutku) • znaky – symboly: konvence (slova, matematické symboly atd.)

  4. Řeč – komunikativní systém verbální neverbální jazyk „řeč těla“

  5. Jazyk a jeho osvojování Jazyk:prostředek komunikace využívající kódování nejrůznějších věcných i abstraktních významů • sdílené vlastnosti přirozených jazyků: produktivita (nekonečné kombinace), strukturovanost (gramatická pravidla – srozumitelná sdělení), arbitrárnost (mezi slovy a jejich významy neexistuje obvykle žádný vnitřní vztah – užívání konkrétních slov pro označení určité věci, ideje atd. je věcí konvence; výjimkou jsou zvukomalebná slova – haf-haf), dynamičnost (vývoj pokračuje) • lingvistika – studuje přirozené jazyky (jejich strukturu, slovní zásobu), psycholingvistika zkoumá řeč jako zvláštní druh lidské aktivity

  6. Jazyk Jazyk:prostředek komunikace využívající kódování nejrůznějších věcných i abstraktních významů • Fonémy: omezený počet základních zvukůdaného jazyka • Morfémy: kombinací fonémů vytváříme nejmenší smysluplné jednotky (slovní kořeny i celá slova, také významotvorné předpony a přípony ne-slyš-ící • Gramatika (mluvnice): pravidla určující jak mají být fonémy, morfémy, slova a větné fráze kombinovány k vyjádření myšlenek • Syntax: pravidla pro řazení a kombinování slov do smysluplných větných frází • Semantika: nauka o významu slov i delších sdělení (jablko, horská dráha) • denotát (označované – kolo, spravedlnost) • konotát (asociace spojené s denotátem) – např. „milionář“

  7. Procesy nezbytné pro pochopení jazyka • percepce řeči • koartikulace (50 fonémů za sekundu x ale méně než jeden analogický neřečový zvuk za sekundu) - problém v percepci v cizím jazyce, i když psaný text bez problémů zvládáme; • model TRACE (3 úrovně percepce – zvuky, fonémy, slova) • kategorická percepce (dnešní „mé“ je vnímáno stejně jako včerejší) • sémantika a syntax • sémantika – významy slov • syntax • gramatika – preskriptivní (jak správně), deskriptivní (jaké myšlenkové procesy), větné fráze- hloubková a povrchová struktura • syntaktický priming (ovlivnění předchozím – např. trpnou vazbou); řečové omyly (čajové šuplíky jsou ve lžičce)

  8. Zjišťování konotativního významu • sémantický diferenciál (Ch. Osgood) • baterie škál, pomocí kterých hodnotíme vlastnosti zkoumaného jevu. • 3 hlavní skupiny faktorů, např.: • faktory hodnotící (dobrý - špatný, kvalitní - nekvalitní, hezký - škaredý, nápadný - nenápadný, pohodlný - nepohodlný), • faktory potenční (prostorný - těsný, bezpečný - málo bezpečný, silný - slabý, ovladatelný - neovladatelný, velký - malý) • faktory aktivity (rychlý - pomalý, ekonomický - neekonomický, výkonný - nevýkonný, vyvolávající závist - vyvolávající pohrdání, pohyblivý - nepohyblivý) Hodnocení jedné školy jednotlivými skupinami respondentů

  9. Teorie osvojování si jazyka • environmentalistické (behaviorální): jazyk se vyvíjí na základě komplexního systému učení (operantního a sociálního učení – zpevňováním, pozorováním,modelováním) • nativistické hypotéza vrozené připravenosti Noam Chomsky vrozená kapacita se rozvíjí především na základě zrání, kritická období, transformační generativní gramatika, zvládnutí jazyka – porozumění a produkce,povrchová a hlubinná struktura jazyka • Interakcionistické osvojování jazyka závisí na sociální stimulaci (Brunner)

  10. Vývoj jazyka • Prelingvistické období: • hra se zvuky, žvatlání • dětské znaky: děti kolem 9 měsíců se mohou naučit symbolická gesta a spojit se zvukem (pá-pá) • do ½ roku jaykový univerzál, pak specialista, • Linvistické období: • kolem 1 roku několik slov; 1,5 několik desítek, kolem 6 let asi 15 000 slov • 1,5 -2,5 telegrafická řeč • asi do 4 let gramatika – schematická pravidla , do 6 let zpřesnění

  11. Myšlení a řeč • monismus (myšlení a řeč jsou totéž – např. Watson) • dvě psychické funkce, těsně spolu souvisejí a vzájemně se ovlivňují • Jean Piaget – na konci senzomotorické etapy vývoje poznávacích funkcí (kolem 2. roku – symbolická funkce, symbolizace pomocí objektů – klacík místo auta, později více slova) • Lev Vygotskij – nástrojem myšlení je zkrácená, útržkovitá vnitřní řeč • Jerome Bruner – děti si postupně osvojují 3 soustavy mentálníchreprezentací, akční, ikonickou, symbolickou (ta vede k myšlení abstraktnějšímu než obě předchozí) • Edward Sapir, Benjamin Whorf – hypotéza jazykové relativity – jazyk ovlivňuje náš způsob vnímání a chápání reality; lidé poznávají svět prostřednictvím určitého jazyka – různé světy (např. Evropané – svět: předměty, stavy, činnosti; minulý přítomný a budoucí čas X indiáni Hopi – svět: některá podstatná jména odpovídající evropským u nich neexistují – např. blesk, plamen – mají jen slovesa, mají jen 2 časy – dřívější, pozdější)

  12. Hypotéza jazykové relativity • nejazykové představy – omezené prostředky, proto často přecházíme k jazykovému označení, to pak výrazně ovlivní naši mentální reprezentaci a následné zapamatování a zpracovávání • jazykové univerzálie • Sémantické rozdíly – označení barev – různý počet slov (2- 11) • černá, bílá • červená • žlutá, zelená, modrá • hnědá • purpurová, růžová, oranžová, šedá • Syntaktické struktury mohou ovlivňovat myšlení - španělština „být“ – „ser“ trvalé vlastnosti, „estar“ přechodné (Maria je malá/unavená). Pokud jsou popisovány předměty, lidé – jak dospělí tak děti užijí „ser“. Když ale jsou popisovány události, dospělí užijí „ser“ zatímco děti „estar“ – malé děti jen obtížně rozlišují mezi předmětem a událostí • Stereotyp – čínština/angličina (v čínštině je – shi ge, v angličtině není; - vybavování si zapamatovaného odpovídalo stereotypu, pokud si text bilingvní ososby četli v čínštině, nikoli když v angličtině – slovo označující stereotyp usnadňuje mentální manipulaci s obsahem

  13. Jazyk v sociálních souvislostech • pragmatika – změny podle kontextu (např. konverzace mezi studenty bez a za přítomnosti učitele) • přímé a nepřímé řečové akty • genderové rozdíly v konverzaci (muži – „vyhrát“, ženy – konsenzus) • porozumění textu –výrokové reprezentace (vyhmátnutí významu), mentální modely – umožňují přemosťující úsudky; kontext

  14. Diskurs • užití jazyka, které překračuje rámec jednotlivých vět • představitelé tzv. strukturalismu Claude Lévi-Strauss, Michel Foucault – myšlení člověka výrazně ovlivňují podvědomě přijaté významy, které mu nabízí kultura a různé sociální skupiny • epistéma: způsob chápání světa daný v určité době • diskurs: pojmový soubor tvrzení, která zdůvodňují podvědomě vstřebanou epistému • Foucault (1994) základní pojmy, které se nyní vnucují již nejsou vědomí a kontinuita (a svoboda a kauzalita), ale znak a struktura

More Related