1 / 33

Institucionální rámec transatlantických vztahů

Institucionální rámec transatlantických vztahů. Transatlantické vztahy EU. Institucionální rámec vztahů. Do 90. let vztahy probíhaly především na úrovni bilaterální. Hlavní společnou platformou jednání mezi USA a zeměmi ES bylo NATO

lajos
Télécharger la présentation

Institucionální rámec transatlantických vztahů

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript


  1. Institucionální rámec transatlantických vztahů Transatlantické vztahy EU

  2. Institucionální rámec vztahů • Do 90. let vztahy probíhaly především na úrovni bilaterální. • Hlavní společnou platformou jednání mezi USA a zeměmi ES bylo NATO • Jednání mezi zástupci institucí ES a USA se uskutečňovala pouze ad hoc.

  3. Institucionální rámec vztahů • Změna s Transatlantickou deklarací, která institucionalizovala vzájemné vztahy • Setkávání zástupců ES/EU (Komise) a americké administrativy • Institucionalizace byla prohloubena Novou transatlantickou agendou (NTA). • Především v oblasti hospodářské

  4. Institucionální rámec vztahů • Mark Pollack a Greg Shaffer identifikovali tři úrovně vládnutí v transatlantických vztazích: • Úroveň mezivládní (intergovernmental) • Úroveň transvládní (transgovernmental) • Úroveň transnacionální (transnational)

  5. Mezivládní úroveň • Setkávání nejvyšších představitelů vlád a EU • Na nejvyšší úrovni se jedná o: • summity EU-USA • summity NATO

  6. Mezivládní úroveň • Summit EU-USA: • Slouží k tomu, aby se zde činila zásadní rozhodnutí, a stanovil rozsah spolupráce • Funguje jako stabilizační prvek ve vzájemných vztazích • Platforma komunikace, agenda-setting, socializace • Vysoká publicita → tlak na účastníky, aby se dohody plnily • od r. 2000 probíhají jednou ročně • Účastníci: Prezident USA, předseda Komise a předseda Evropské rady – hlavní představitelé Unie jako celku • Součástí jsou i dialogy na ministerské úrovni (především ministři zahraničí a hospodářství, zástupci Komise)

  7. Mezivládní úroveň • Témata: • Bezpečnost (soft security): terorismus, organizovaný zločin, spolupráce policie a tajných služeb, koordinace diplomatických aktivit • Hodnocení NTA • Hospodářské otázky: řešení obchodních sporů, spolupráce na půdě WTO • Problémy: • EU dlouhodobě nebyla reprezentovaná jedním zástupcem (rotační předsednictví v Radě EU) → tendence ze strany USA vidět EU jako komplikované a nejednotné těleso • Lisabonská smlouva částečně sjednocuje „hlas“ Unie, ale i přesto má americký prezident mnohem širší mantinely pro vyjednávání než zástupci EU (omezeni mandátem a kompetencemi) • Některé členské státy stále preferují bilaterální vztahy s USA

  8. Mezivládní úroveň • Srovnání přístupu Clintonovy a Bushovy ml. administrativy k EU • Clinton – preference jednání se zástupci Unie jako celku, summity • Bush – preference jednání s Unií jako celkem zejména v otázkách mezinárodního obchodu (obchodní jednání, WTO), též v některých politických a bezpečnostních otázkách (Balkán, Írán, izraelsko-palestinský konflikt) • V jiných podstatných otázkách preference bilaterálních vztahů – např. vojenské akce (Irák) • Mimo summity stály tehdy i otázky klimatických změn a ICC • Typické zejména pro první administrativu, druhá již více nakloněna jednat v rámci transatlantických institucí

  9. Mezivládní úroveň • Summity NATO • Hlavní témata z vojenské oblasti = hard security • Hlavy států a předsedové vlád všech členů Aliance • Nemají přesný rozvrh → většinou jednou za dva roky • Předznamenávají posuny v politice a strategiích NATO, sílu závazku členských zemí k akcím NATO

  10. Mezivládní úroveň • Ministerská úroveň • Hl. zahraničně politická oblast • setkávání amerického ministra zahraničí s ministry zahraničí členských zemí EU a Vysokého představitele pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku • obvykle se konají po summitech • Může dojít k setkávání ad hoc i jiných ministrů

  11. Transvládní úroveň • Kontakty mezi úředníky vládních útvarů → ministerstva USA a DG Komise • Charakterizována jako síť vztahů, která má polopermanentní charakter a ve které se aktéři ne vždy chovají jako zástupci či vyslanci svých vlád • Tyto kontakty ovlivňují celkový charakter vztahů mezi EU-USA → označováno jako „transatlantické vládnutí“ (transatlanticgovernance) • Hlavním cílem je implementace NTA. Na této úrovni se činí každodenní politická rozhodnutí a zároveň zde dochází ke stanovování nových témat, která jsou následně předložena na summitu.

  12. Transvládní úroveň • Na úrovni státních úředníků: • Senior Level Group (SLG): nejvyšší státní úředníci • Za USA náměstci pro obchod a hospodářství a politické záležitosti v rámci ministerstva zahraničí, zástupci Komise a zástupci předsednické země (obchod a zahraničí) • Příprava summitů a diskuze významných otázek • Obvykle dvakrát za půl roku

  13. Transvládní úroveň • Task Force • Vysocí státní úředníci z USA, zástupci Komise a předsednické země • Pomocný orgán SLG, identifikuje otázky, které nemohou být vyřešeny na nižší úrovni a ty postupuje SLG • Setkávání cca pětkrát za půl roku

  14. Transvládní úroveň • Dialog v oblasti spravedlnosti (Justice Dialogue) • Ustaven v rámci NTA • setkávání zástupců amerického ministerstva spravedlnosti se zástupci Komise • obvykle se koná dvakrát v průběhu předsednictví • Témata: • Boj proti financování terorismu, pašování lidí, drog, strategie boje proti organizovanému zločinu, výměna osobních dat a ochrana osobních dat • Hlavní fórum pro uzavírání dohod o vzájemné právní pomoci a extradici • Spojení na Europol a Eurojust

  15. Transvládní úroveň • Politický dialog o hranicích a dopravní bezpečnosti • vytvořen po 11/9 • otázky vnitřní bezpečnosti, důležitá instituce v boji proti terorismu • zástupci amerického ministerstva vnitra, spravedlnosti a zahraničí a zástupci Komise, Rady a předsednictví

  16. Transvládní úroveň • Hospodářská oblast (Transatlantické hospodářské partnerství) • Transatlantická hospodářská rada • Má dva předsedy: komisaře pro obchod a zástupce prezidenta USA pro mezinárodní hospodářské vztahy • Cíl: Redukovat bariéry investování a podpořit vznik otevřených investičních režimů • Fórum vysokých představitelů EU a USA o spolupráci v oblasti regulace

  17. Transvládní úroveň • Steering Group v rámci Transatlantického hospodářského partnerství (TEP) • Zástupci Komise (ředitelé ekonomických úseků DG), předsednické země a zástupce amerického ministerstva pro obchod a hospodářství • Monitoruje realizaci cílů TEP, vypracovává zprávy, identifikuje nové cíle spolupráce, slaďování strategií pro jednání na WTO • Zjišťují možné oblasti sporu → systém včasného varování

  18. Transvládní úroveň • Pracovní skupiny • V oblasti zahraniční politiky→ na úrovni ředitelů sekcí • Nejvýznamnější jsou v hospodářské oblasti • Setkávání i v oblasti životního prostředí a energetiky, i když jsou technicky mimo rámec NTA

  19. Transnacionální úroveň • Síť vztahů mezi nevládními aktéry • I když zde není vliv vlád, některé sítě jsou úzce spjaty s aktivitami a zájmy národních vlád nebo institucí EU • NTA: cíl vytvořit transatlantickou veřejnou sféru a zároveň získat podporu pro aktivity v rámci transatlantických vztahů • Dialogy existují v oblasti obchodu a ochrany spotřebitele, legislativní dialog

  20. Transnacionální úroveň • Transatlantický obchodní dialog (Transatlantic Business Dialogue, TABD) • Mezi americkými a evropskými podnikateli • Je nejúspěšnějším dialogem • Setkání skutečně probíhají a aktéři identifikují klíčové otázky, které jsou řešeny na jiných úrovních • Velmi dobré vazby na vládní činitele

  21. Transnacionální úroveň • Transatlantic Consumer Dialogue (TACD) • Zástupci organizací na ochranu spotřebitele • Méně úspěšný než TABD • Organizace jsou schopné dohodnout se na společných pozicích, ale nemají tak dobré vazby na vládní činitele jako TADB

  22. Transnacionální úroveň • Transatlantický legislativní dialog (TransatlanticLegislativeDialogue, TALD) • Od 70. let probíhají ad hoc setkávání europoslanců a amerických zákonodárců, ale TALD je výsledkem NTA • Marginální vliv • Trpí rozdílným postavením v institucionálním rámci a v pravomocech přijímat legislativu • Osoby, které se setkávají, obvykle nemají podíl na vytváření klíčové legislativy pro transatlantické vztahy

  23. Transnacionální úroveň • Transatlantický environmentální dialog Transatlantic Environment Dialogue (TAED) • Dialog mezi odbory • Oba jsou neaktivní • Aktéři preferují globální úroveň

  24. Multilaterální vztahy • přidávají autoři Michael Smith a Steven McGuire • Vztahy mezi aktéry v rámci širšího kontextu, především na půdě mezinárodních institucí • WTO, MMF a G-8

  25. Hodnocení institucionálního rámce • V r. 2005 Komise udělala kompletní zhodnocení fungování NTA • zjištění, že bylo naplněno jen 45 % cílů NTA • v dalších 33 % otázkách byl učiněn alespoň nějaký pokrok • Výsledky jsou smíšené, institucionální rámec nefunguje zcela efektivně

  26. Hodnocení institucionálního rámce • Největší pokroky: • hospodářská soutěž • vzájemné uznávání standardů • Obchod • Bezpečnost hranic • Smíšené: • ochrana dat • regulace finančních služeb • Minimální: • biotechnologie

  27. Hodnocení institucionálního rámce • Nejvíce problematická je hodnocena transnacionální úroveň • funguje jen TABD a TCD • Práce a životní prostředí nefungují vůbec • Dialog mezi zákonodárci má marginální vliv

  28. Hodnocení institucionálního rámce • Problémy: • Stále slabé povědomí o NTA v členských státech EU i v americké administrativě • NTA není přikládána dostatečná politická váha • Je příliš byrokratizovaná • Delegace jsou předimenzované a některé schůzky se redukují na výměnu informací

  29. U.S. Mission to the EU (USEU) • Významná role v realizaci Nové transatlantické agendy • Historické kořeny spadají do pol. 50. let = ustaveno Stálé zastoupení USA u ESUO (1956) • V r. 1961 se Stálé zastoupení přestěhovalo do Bruselu a stalo se z něj Stálé zastoupení USA u Evropských společenství • USA vždy vysílá zkušené diplomaty vystudované v evropských záležitostech • Na fungování zastoupení měly vliv jednotlivé administrativy a jejich přístup k ES

  30. Stálé zastoupení EU v USA • Historické kořeny spadají do roku 1954, kdy byla ustavena informační kancelář ESUO ve Washingtonu (řízena Američany) • Od pol. 50. let Američané vyzývali evropské instituce, aby vyslaly do USA skutečného diplomata • proti Francie • v ES neexistoval konsensus na koordinaci zahraniční politiky • Haagský summit (1969) → dohoda na EPS • Plus ne příliš dobré vztahy s tehdejší americkou administrativou pod vedením Nixona a Kissingera → V ES pociťována nutnost reprezentovat a prosazovat své zájmy v USA • V r. 1971 vznik Stálého zastoupení

  31. Tvorba zahraniční politiky v USA • Prezident a Kongres: • Prezident: vrchní velitel ozbrojených sil, hlavní vyjednavač na mezinárodní scéně • Kongres: legislativní pravomoci (např. mezinárodní smlouvy dojednané prezidentem musí být schváleny 2/3 Senátu) a rozpočtové pravomoci, vyhlašování války • Podobu zahraniční politiky ovlivňují vztahy mezi exekutivou a legislativou • Do 60. let 20. století bezpodmínečná podpora Kongresu – změna především v důsledku války ve Vietnamu • Od 60. let do současnosti Kongres aktivněji vstupuje do formulace ZP

  32. Tvorba zahraniční politiky v USA • WarPowersAct (1973): • zákon o omezení pravomocí prezidenta ve vedení ozbrojených konfliktů (reakce na válku ve Vietnamu) • Prezident, pokud vstoupí do války, musí o tom do 48 hodin informovat předsedu Sněmovny a Senátu • Kongres musí použití síly schválit do 60 dnů, pokud to neschválí, musí se vojáci stáhnout → pouze pokud by se nemohl Kongres sejít, může prezident pokračovat ve vedení konfliktu • Pokud Kongres nesouhlasí s setrváním armády, tato má 30 dnů na stažení (celkem 90 dnů)

  33. Tvorba zahraniční politiky v USA • Na formulování americké zahraniční politiky mají významný vliv lobby • Nejvýznamnější: ropné společnosti (AmericanPetroleumInstitute), zbrojařské společnosti, oceláři, zemědělci • Etnická lobby: • Projevují se především v americké blízkovýchodní politice • Izraelská lobby (židé, protestanté) → American-Israel Public AffairsComittee (AIPAC) → Izrael je největší příjemce americké vojenské pomoci • Kubánské politice • Kubánsko-americké lobby → jiné latinskoamerické nebo karibské lobby nemají významný vliv na formulování americké zahraniční politiky • Sídlo v Miami, Cuban-AmericanNationalFoundation (CANF)

More Related