Fytogeografie Malého Kavkazu a Pontských hor

1. FytogeografieMalého Kavkazu a Pontských hor Petr Blažek, Markéta Hrežíková, Jarka Kubešová

2. Flóra • Střet fytogeografických regionů– pontický – íránsko-turanský – (sub)mediteránní

3. Flóra • Floroelementy: – íránsko-turanské (Inula rhizocephala) – hyrkánské (Pterocarya fraxinifolia) – euxinské (Ilex colchica) – mediteránní (Pinus brutia)

4. Flóradalší vlivy • glaciální refugia– nikdy nedošlok úplnému zalednění • intenzivní pastva– druhy odolné pastvě(bezlodyžné, chlupaté, trnité, aromatické, jedovaté) • vápnité půdy

5. Diverzita a EndemismusTurecko • 9200 druhů, 30% endemitů • vyšší zastoupení druhů suchomilných a odolných pastvě • centrum rozšíření rodu Verbascum, 80% endemitů

6. Diverzita a EndemismusKavkaz a Zakavkazsko • 6350 druhů, 25% endemitů • 4000 druhů v každém státě (v Gruzii polovina vodních) • endemity jsou hlavně z velkých rodůCousiniaCentaureaTragopogonAcantholimon Acantholimon Cousinia

7. Diverzita a EndemismusKavkaz a Zakavkazsko • 17 endemických rodů– 3 zasahujíi do Turecka Gadellia Grossheimia Kemulariella

8. VegetaceTurecko • pobřeží Černého moře vlhké– níže lesy s habrem a kaštanovníkem– výše lesy s bukem a jedlí • okolo Pontského hřebenevelmi vlhké– subtropické vždyzelené lesy– čajové plantáže • jižněji srážkový stín– lesy s jedlí a borovicí– aridní vegetace– slaniska

9. VegetaceKavkaz a Zakavkazsko • hřebeny Kavkazů – alpinská vegetace • vlhký západ – lesní vegetace • suchý východ – aridní vegetace

10. Jednotlivé vegetační formace • vlhký západ – výškové stupně podobné našim– mokřadní a bažinné lesy– hygrofilní termofilní opadavé lesy– dubohabřiny– bučiny– smrkojedliny– subalpínská veg.– alpínská veg.

11. Jednotlivé vegetační formace • suchý východ – výškové stupně odlišné od našich – pouště, polopouště, slaniska– xerofytní jehličnaté lesy a křoviny– kavylové stepi– dubohabřiny– bučiny– subalpínská veg.– alpínská veg.

12. Jednotlivé vegetační formace D9 – smrkojedlinyC3 – subalpínská veg.M – stepi • kam pojedemeT – mokřadní a bažinné lesyH – hygro- a termofilní opadavé lesyF7 – dubohabřinyF6 – bučiny

13. Polopouště PÍSEČNÁ – výskyt v ploškách na araratské pláni (tam nepojedem…) PELYŇKOVÁ - běžná v jižním Zakavkazí (900-1400 m n. m.) - slabě erodované kopce na vulkanických horninách (vinohrady, meruňky, jabloně, …) - hlavně Artemisia fragrans (vůně po kafru), divizny, … SÁDROVCOVO -JÍLOVITÁ – unikátní formace rostlin – hlavně jednoleté trávy Halanthium, Eremopyrum, Aegilops, Boissiera, Poa, Amberboa, … třetihorní sádrovcovo-jílovité karbonátové půdy, s příměsí oxidů Fe a Mn přirozená obilná pole (přes 300 druhů na 90 ha, hl. pšenice) – materiál pro šlechtění Aegilops sp. Artemisia + Verbascum Tulipa biflora Poa bulbosa

14. Polopouště • SLANÁ – nižší polohy (500-900 m n. m.) • druhy dobrými indikátory stupně salinity, hlavně merlíkovité • - vyšší salinita: Halostachys caspica, Bienertia cycloptera, Salicornia europaea , Tamarix octandra • - nižší salinita: Salsola dendroides Salicornia europaea Halostachys caspica Bienertia cycloptera

15. Frygana Řídká vegetace – nízké polštářovité a trnité křoviny, 900-1500 m n. m. Vysoké teploty + sucho + chudé kamenité vápence nebo silikáty Často je výsledkem degradace macchie nebo lesa Polštáře tvoří : Astragalus, Centaurea, Onobrychis, Acantholimon, … Časté cibuloviny (Iris, Gladiolus, Muscari, Gagea, Fritillaria) Různé typy frygany – např. dominují dřevité keříčky Astragalus sekce Tragacantha (= „tragakantová vegetace“) Rostliny s vysokým obsahem aromatických látek léčiva, koření  snadný vznik požárů Onobrychis cornuta Astragalus microcephalus Fritillaria curdica

16. Šibljak Šibljak = Paliurus spina-christi  Formace opadavých křovin – erodované jižní svahy 500-1000 m n. m. Dále: Cotinus coggygria, Carpinus orientalis, Ulmus carpinifolia, Juniperus polycarpos, Cerasus incana, Celtis glabrata, Amygdalus nairica, … Podrost: časté Bothriochloa ischaemum, B. caucasica Carpinus orientalis Paliurus spina-christi Cotinus coggygria Bothriochloa ischaemum

17. Horské stepi • Sušší oblasti v 1400-1700 m n. m. • Obrovská ekologická a floristická variabilita • Na černozemích většina stepí ztracena kvůli rozvoji zemědělství a následné aridizaci (vzniká pelyňková polopoušť) • Společenstvo Stipa-Festuca – kavyly + kostřavy (Stipa pennata, S. pulcherrima, F. valesiaca, Elytrigia, Koeleria, …) • Společenstvo leguminózo-travinné – Trifolium, Onobrychis, Vicia, Poaceae, Lamiaceae, … Onobrychis transcaucasica Stipa pennata

18. Lesostepní formace Malé řídké stromy – 800-1300 m n. m. Jiný podrost než opadavé lesy – aridnější (propojení s šibljakem a fryganou) - postrádá stinné druhy Jalovcový – dominuje Juniperus polycarpos, J. oblonga, J. foetidissima + tragakantový (Astragalus) nebo kavylový podrost Pistáciový – dominuje Pistacia mutica, často Cotinus coggygria, Pyrus, … - často staré říční terasy a exponované svahy vapenců nebo sádrovců Dubový – Quercus araxina (výše nahrazen Q. macranthera), Punica granatum, Ficus carica,Genista transcaucasica, … Pistacia mutica Pyrus sp. Ficus carica Punica granatum

19. Opadavé lesy Na vlhčích místech, 550-2300 m n. m. Během uplynulých 15-ti let -výrazný úbytek díky těžbě (energetická krize) Nejvíce pontické bučiny s dominantním Fagus orientalis Dále Zelkova, Paterocarya, Carpinus orientalis, Juglans regia, … Časté dubo-habřiny s dříny, jeřábem, ovocnými stromy (jabloň, hrušeň, třešeň) Pařeziny Věková, prostorová, druhová variabilita 550-1400 m n. m. - Quercus iberica, Q. longipes, Q. hypochrysa nad 1400 m n. m. - Quercus macranthera, Pinus kochiana, Taxus baccata, Carpinus betulus, C. orientalis, Sorbus aucuparia, Malus orientalis, Cerasus avium, Tilia caucasica, Tilia cordata, Acer, …

20. Poříční vegetace Úzké pruhy stromů a keřů podél řek (Fraxinus rotundifolia, Salix excelsa, Hippophaë rhamnoides, Berberis vulgaris, Alnus glutinosa, Populus tremula) Časté tamaryšky (Tamarix araratica, T. litvinovii, T. kotschyi, …) Hojné liány (Vitis sylvestris, Hedera helix, Humulus lupulus, Clematis orientalis, Calystegia sepium) Jarní tání, říční náplavy Tamarix ramosissima – invazní v USA

21. Vysokobylinnásubalpinská vegetace 2200-2800 m n. m. (když chybí les, i v 1800 m n. m.) Často veliké ( i přes 2 m) byliny, mnoho druhů používaných jako okrasné Papaver bracteatum, Anemone fasciculata, Gladiolus caucasicus, Cephalaria gigantea, Scabiosa caucasica Asyneuma campanuloides Grossheimia macrocephala Doronicum macrophyllum

22. Alpinská vegetace Od 2700 až od 3600 m n. m. – značné oblasti - drsné horské klima (krátká vegetační sezóny, ostrý vítr, velký rozdíl teplot den/noc, intenzivní sluneční záření)  kobercovité louky s trvalkami (Ranunculus aragazi, Taraxacum stevenii, Campanula tridentata, Myosotis alpestris, Pedicularis crassirostris, Gentiana djimilensis, Draba bruniifolia) 3600 – 4000 m n. m. – chingil (= sutě) s velmi vzácnými endemickými nebo reliktními druhy (Vavilovia formosa, Galium sosnowskyi, Delphinium foetidum, Hypericum eleonorae, Thlaspi zangezurum, Didymophysa aucheri, Pseudovesicaria digitata, Eunomia rotundifolia) Campanula tridentata Vavilovia formosa Gentiana djimilensis Didymophysa aucheri

23. Děkujeme za pozornost Zdroje: Flowers of the Transcaucasus and Adjacent Areas (E. Gabrielian & O. Fragman-Sapir, 2008) Flowers of Turkey – a photo guide (G. Pils, 2006) The Caucasus and its Flowers (V. Holubec & P. Křivka, 2006) Endemic genera of the Caucasian flora (Gagnidze et al. 2002) The Map of the Natural Vegetation of Europe and itsapplication in the Caucasus Ecoregion (Bohn et al. 2007) http://www.endemic-species-caucasus.info/?page_id=3 http://www.sci.muni.cz/botany/chytry/veg-eu/VegEU5-Krym-Kavkaz.pdf Prezentace Ester a Libora Ekrtových o Arménii