1 / 29

Houby (fungi) obecná charakteristika

Houby (fungi) obecná charakteristika. © Hanka Holubkovová, Klára Hutková, Monika Kavanová, Anča Krajčová, Claire Klingenberg, Tereza Vyšínová. Úvod. Houby jsou skupina živých eukaryotních organismů. Nejdříve byly zařazovány k živočichům, pak pro ně byla vyčleněna vlastní říše.

sage
Télécharger la présentation

Houby (fungi) obecná charakteristika

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript


  1. Houby (fungi)obecná charakteristika © Hanka Holubkovová, Klára Hutková, Monika Kavanová, Anča Krajčová, Claire Klingenberg, Tereza Vyšínová

  2. Úvod • Houby jsou skupina živých eukaryotních organismů. Nejdříve byly zařazovány k živočichům, pak pro ně byla vyčleněna vlastní říše. • Houby se liší od zelených rostlin zejména tím, že nemají chlorofyl. • Zásobní látka hub je glykogen (tzv. živočišný škrob) a tuky. • Houby jsou schopny rodozměny - v individuálním vývinu některých hub se střídá nepohlavní rozmnožování s pohlavním. • Houby jsou převážně suchozemské, vzácněji vodní organismy. • Známe asi 100 000 druhů, v ČR cca 10 000 • Houby rostou zejména v místech, kde je vlhko a mnoho odumřelých či hnijících organických látek (les, kompost, hnůj atd.) • Pro houby je optimální teplota okolo 20˚C, extrémy 10 - 40 • Některé houby žijí v symbióze s živočichy nebo rostlinami.

  3. Stručně k taxonomii Rozdělujeme je do osmi tříd - buňkovky (chytridiomycetes), řasovky (oomycetes), houby spájivé (zygomycetes), endomycety, houby vřeckaté (ascomycetes), houby stopkovýtrusné (basidiomycetes), houby nedokonalé (fungi imperfecti) a lišejníky (lichenes) • Buňkovky – mikroskopické jednobuněčné houby • Řasovky – jednobuněčné organismy, mají vláknitou stélku, jsou příbuzné se zelenými řasami • Houby spájivé – mají dobře vyvinuté podhoubí, při pohl. rozmnožování dochází ke splynutí dvou celých pohl. orgánů, čímž vznikne zygota • Endomycety – rozmnožují se pučením • Houby vřeckaté – název souvisí se vznikem tzv. vřecka – buňka, v níž po splynutí jaderného páru vznikne osm vřeckových výtrusů, jsou saprofytní organismy – tj. organismy žijící na odumřelých částech jiných organismů • Houby stopkovýtrusné – mnohé jsou v symbióze s kořeny zelených rostlin = mykoriza • Nedokonalé houby – umělá třída, protože neznáme jejich pohl. rozmnožování, jsou saprofyti nebo paraziti rostlin, živočichů • Lišejníky – jejich stélka vzniká vždy spojením dvou složek – jedna z nich je houba a druhou je zelená řasa nebo sinice, může dojít k tzv. trisymbióze – houba, řasa, sinice, známe až 25 000 druhů lišejníků

  4. Organely buňky houby • mitochondrie • cytoskelet • cytoplazma • golgiho komplex • ribozom • jádro • endoplazmatické retikulum • vakuola (obsahuje modré barvivo) • lysozóm • barviva • buněčné inkluze • cytoplazmatické membrána • buněčná stěna

  5. Pletivo hub • Buňky hub se spojují do typických větvících se řetězců zvaných hyfy (viz obr). Hyfy jsou základní stavební prvek těla houby a mohou prorůstat hmotou, ve které houba roste i několik desítek metrů. (Proto je u hub někdy těžké zjistit velikost konkrétního jedince.) Hyfy jsou buď jednobuněčné mnohojaderné: u primitivních hub, nebo mnohobuněčné, přičemž jednotlivé buňky jsou vzájemně propojeny přepážkami. Tyto buňky tedy mají společnou cytoplazmu. • Hyfy tvoří   - houbová vlákna - podhoubí (jednotlivé hyfy) - plodnice (srostlé hyfy) • Houbová vlákna = hyfy – se rozšiřují od středu směrem ven, na okrajích se tvoří plodnice, vznikne tak nápadný kruh z hub – „čarovný kruh“.

  6. Pojmy k tělu houby • Stélka = tělo • Mycelium = podhoubí = shluk hyf v půdě, které čerpají výživné látky z půdy, ve které houba roste. Může mít několik desítek metrů. To, co vidíme, utrhneme a sníme (= plodnice), je menší část houby. Hyfy tvoří jemnou pavučinu. • Plodnice = část houby, která je nad zemí. Obsahuje reprodukční orgány hub. • Třeň = „noha houby“

  7. Rozmnožování hub • Houby jsou hermafroditi! • Houby jsou schopny rodozměny - střídání nepohlavního rozmnožování s pohlavním. • Houby se mohou rozmnožovat několika způsoby: Nepohlavně (zejm. suchozemské): • Fragmentace = rozpadem plodnice na několik částí • Pučení (pouze kvasinky) = vznikem pupenu na jedinci, z něhož se vyvíjí nový organismus • Výtrusy (vyšší houby – viz dále) Pohlavně (zejm. vodní): • Gametangiogamie (splývání pohlavních buněk- gamet)

  8. Pohlavní rozmnožování • Gameta • Zralá spermatická nebo vaječná buňka, která obsahuje poloviční počet chromosomů, vznikající na gametofytu (mitózou). • Spermatická a vaječná buňka se spojí v zygotu. Na ní vyrůstá sporofyt, na kterém vyrostou další gametofyty.S gametami se setkáváme při rozmnožování některých druhů hub. Příkladem jsou Chytridiomycety, u kterých dochází k množení především splýváním gamet. Nejvíce žijí ve vodě, bývají parazity rostlin.

  9. Výtrusy (nepohlavní rozmnožování) • Houby se většinou rozmnožují mikroskopickými výtrusy (spóry). Rozšiřují se pomocí vody nebo větru. Poté z nich vyroste nový organismus, shodný geneticky s rodičem (druhý rodič není třeba). Ve velkém množství výtrusy vypadají většinou jako bělavý poprašek, kterému říkáme výtrusný prach. Tvoří se v plodnicích na spodu klobouku, až na pár hub, kde jsou rourky na vrchu klobouku (pýchavky). • Výtrusy • u vodních hub mají bičík a rozšiřují se vodou (hydrochorie) • u suchozemských hub mají blánu a rozšiřují se většinou vzduchem (anemochorie); některé houby své výtrusy pomocí živočichů (zoochorie)tak, že výtrusy jejich ulpí na těle živočicha

  10. Výživa hub • Výživa hub je heterotrofní, nemají chlorofyl a jsou odkázány na autotrofní rostliny, vytvářející organické látky, které houby potřebují k výživě. Výjimka: některé houby jsou nitrogenní (mají schopnost brát si dusík ze vzduchu). • Jak houba získá organické látky? • Obyčejné a slušné houby si vezmou všechny potřebné látky z půdy, ve které rostou. • saprofytické (mrchožroutské) houby čerpají výživu z rozkládajících se těl jiných organismů nebo z jejich organických odpadků • parazitické (cizopasné) houby odbírají výživné látky živým organismům, a tím je postupně ničí. • Parazitické houby hostiteli nejen, odebírají výživné látky, ale jejich podhoubí mu většinou překáží v normálním vývoji. Také občas vypouští do hostitele, nebo do jeho okolí jedy. Tak vznikají odchylky od normálního vývoje a různé chorobné výrůstky.

  11. Symbióza • V případě, že houby žijí s hostitelem v symbióze, jsou jim prospěšné. Nejznámější případ je symbióza se řasami, velmi častá je symbióza vyšších hub (např. hřibů) s kořeny lesních stromů (mykorrhiza). Některé houby mohou symbiózovat s různými druhy hmyzu. • Některé druhy hub rostou: • na exkrementech jistých živočichů, • jen na dřevě, • jen na hnoji, • jen v humusu, • mají podhoubí v zemi • některé barví substrát, na kterém rostou • jiné světélkují

  12. KLADY jsou součástí potravinového řetězce likvidují mrtvé tkáně symbióza s jinými živočichy či rostlinami výroba potravin (sýr, pivo, jogurt apod.) farmakologie, výroba léčiv (např. penicilín) zásobárna vody v přírodě tvorba vitamínů ZÁPORY některé jsou smrtelně jedovaté plísně napadají potraviny, textil, dřevo, zdi apod. onemocnění (nejen) pokožky - mykóza podpora alergií Klady a zápory hub

  13. Bez hub • Bez hub mají rostliny a stromy těžší přístup k určitým důležitým prvkům (například vápník, síra, měď, fosfor, dusík, hořčík, zinek) • Tím rostliny a houby hůře rostou  • A tím mají zvířata méně potravy • Poté málo vylučují, takže půdě chybí humus a jiné živiny

  14. S houbami • Když jsou houby v půdě, tak se můžou navázat na kořeny stromů a rostlin a dodávat jim prvky, na stromy a rostliny kořeny „nedosáhnou“ • Tím stromy a rostliny lépe rostou • A tím mají zvířata více potravy • Poté více vylučují, takže půdě nechybí humus a jiné živiny

  15. Zajímavosti o houbách (obecně) I. • O houbách se často říká, že vyrostou přes noc. U některých druhů to tak doopravdy vypadá. Ve skutečnosti se nejdřív několik dní tvoří primární tělo houby pod zemí, které je v první fázi malé jako špendlíková hlavička. Ve fázi, kdy je větší, je schopné do sebe za mokra (po dešti) nasát velké množství vody, rychle a hodně se zvětšit a vyrazit ze země, takže to vypadá, že hotová houba vyrostla během jednoho dne. Jiné houby ale nejprve tvoří složitou tkáň, než pomalu vyrostou, zatímco poloparzitující houby rostou na hostiteli a  získávají živiny a vodu z něj (např. choroš na stromech). • Houby se používají především v evropské, čínské a japonské kuchyni. Mají malou nutriční hodnotu, díky malému množství kalorií jsou proto vhodné při dietě. Obsahují ale důležité látky jako minerály - železo, selen, draslík a fosfor, vitamíny C,  thiamin (B1) riboflavin (B2), niacin (B3), biotin (B7), cobalamins (B12) i antioxidanty. • Jedovaté houby vytvářejí jedovaté látky. Vytvoření výtrusů pro rozmnožování je pro houbu velice energeticky náročné a jedem se chrání před předčasnou konzumací (tj. zničením výtrusů). Většinou zvířata buď houbu poznají jako nejedlou a nebo není chutná, proto ji nesnědí. Pokud ano, menší množství většinou vyvolá zvracení, větší až smrt. 

  16. Zajímavosti o houbách (obecně) II. • Psychedelické houby - hodně využívané ve středověku jako tzv. "magické houby" nebo např. šamany při rituálech. Jeden z typických šamanských rituálů založeným na účincích těchto hub se jmenuje Velada.Na západě Ameriky byly využívány pro zvýšení duchovních zážitků při náboženských obřadech. Také využívány v přírodní medicíně při léčení mentálních problémů, místo anestetik nebo k získání vizí. Je zjištěno, že látka v nich obsažená - psylocibyn, funguje proti migrénám a nyní je testován jako možný lék proti určitým mentálním poruchám.  Dnes je prodej psychedelických hub v mnoha zemích zakázán. • Houby obsahují silná barviva, před vynálezem syntetických/umělých barviv byly hlavním zdrojem barviv pro barvení textilu. Tato technika přetrvává ve Finsku a v některých ekologických výrobnách. • Některé houby byly mezi lidmi používány jako léky nebo jejich součásti. Je dokázáno, že některé mají pozitivní účinky proti rakovině a virovým nákazám – např. z vřeckaté houby Penicillium notatum se dnes vyrábí mnoho důležitých léků; některé chorošovité houby obsahují cytostatické látky, které brzdí chorobné buň. dělení tkání.

  17. Zajímavosti o houbách (obecně) III. • Některé z mikroskopických hub mohou chytat droboučké živočichy (např. rod Dactylaria) • Jsou staré už 400 mil. let, byly už v prvohorách (kambriu) • V obecné mluvě se často jedovatým nebo nejedlým houbám říká prašivky. Angličané jim říkají toadstool, což znamená „ropuší lejno“. • Houby silou svého růstu dokáží prorazit i beton • Jsou využívány v kvasném průmyslu – díky nim máme pivo, chleba, víno a jogurt • Na jednom hektaru lesa se za rok nahromadí 3 000 – 4 000 kg mrtvé organické hmoty, kterou houby s bakteriemi rozloží • Soužití hub se zelenými řasami nebo sinicemi (lišejníky) se nazývá helotismus • Hnojník inkoustový je jedovatý pokud se po jeho konzumaci požije alkohol • Uspokojivé léčení otravy muchomůrkou zelenou není dosud známo

  18. hlenky jsou na pomezí hub a živočichů vypadají jako houby, mají ale stonek jako rostliny a umějí se pohybovat jako živočichové a to dokonce rychlostí 5cm za hodinu hlenka se vylíhne v těle hostitele, vypadne ven, zakoření se a vysává živiny. živí se bakteriemi, ostatními houbami, rostlinami, Když hlenka vysaje všechny živiny z půdy, velmi pomalu se přesune dál Hlenky (myxocymety)

  19. vyskytuje se po celé Evropě jedlý, ale jen mladé plodnice – staré vyvolávají žaludeční a střevní obtíže musí být zpracován do 4 hodin po utržení Hnojník obecný (coprinus comatus)

  20. stopkovýtrusná jedna z nejvzácnějších hub → PŘÍSNĚ CHRÁNĚNA !! je sice nejedlá, ale ne smrtelně jedovatá roste ne travnatých loukách poblíž křovin Hvězdovka Berekeleyova (geastrum Berkeleyi)

  21. hřibovitý v mírném pásu na celé severní polokouli patří mezi jedlé houby nebývá červavý je vhodný na řízky a do smaženice Křemenáč březový (leccinum versipelle)

  22. Muchomůrka zelená(amanita phalloides) • lupenaté • roste v celé střední Evropě • nejjedovatější houba České repubiky • obsahuje jedovatém alkaloidy falotoxiny a amatoxiny • na otravu zdravého 60kg vážícího člověka je zapotřebí cca 50g muchomůrky zelené (asi tak jedna menší plodnice) • falotoxiny zatěžují játra, vyvolávají průjmy a celkovou dehydrataci • je snadno zaměnitelná např. s žampiónem, holubinkou nebo menší bedlou Mezi slavné osobnosti otrávené muchomůrkou zelenou patřil např. Claudius, císař Karel VI. nebo papež Klement VII.

  23. Závojenka olovová(Entoloma Sinuatum) • velmi jedovatá!!! • při nevypumpování žaludku nastává smrt do 4 hodin po požití jedu • roste v listnatých lesích a stromořadích, na slunných místech • je lehce zaměnitelná s čirůvkou májovkou nebo se žampiónem

  24. klobouk o průměru 5 - 60 cm napadá obyčejně už oslabené dřeviny plodnice vyrůstají po dešti velmi rychle a mohou mít až několik kilogramů dužina je tuhá a houževnatá, okurkově moučné chuti a vůně žluklého tuku Choroš šupinatý (polyporus squamosus)

  25. klobouk je za vlhka pokrytý silnou vrstvou průhledného až žlutého slizu, za sucha lesklý výskyt: červen až listopad v lesích všech typů, hlavně pod modříny nebo v jejich okolí. jedlý, všestranně použitelný, velmi chutný, nehodí se k sušení Klouzek modřínový (suillus grevillei)

  26. roste v létě na vápencových půdách, pod listnatými stromy za syrova jedovatý ! Hřib satan (boletus satanus Lenz)

  27. roste na odumřelém dřevě pařezů a kmenů různých listnatých stromů a to i za mírné zimy jedlá, ale sbírají se jen klobouky Penízovka sametonohá (flammulina velutipes)

More Related