1 / 23

Redoxní (oxidačně redukční) reakce

Redoxní (oxidačně redukční) reakce. reakce, kdy si reaktanty předávají elektrony reaktant, který ztrácí elektrony a oxidační číslo u jeho atomu roste se oxiduje a reaktant, který elektrony přijímá a oxidační číslo u jeho atomu klesá se redukuje

sharne
Télécharger la présentation

Redoxní (oxidačně redukční) reakce

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript


  1. Redoxní (oxidačně redukční) reakce • reakce, kdy si reaktanty předávají elektrony • reaktant, který ztrácí elektrony a oxidační číslo u jeho atomu roste se oxiduje a reaktant, který elektrony přijímá a oxidační číslo u jeho atomu klesá se redukuje • počet elektronů vyměněných při oxidaci a redukci reaktantů musí být shodný • redukci vyvolává redukční činidlo, oxidaci vyvolává oxidační činidlo

  2. zvláštním typem redoxních reakcí jsou redoxní reakce probíhající: • a) např. v bateriích v mobilech, fotoaparátech, kalkulačkách, hodinkách, akumulátorech v automobilech (baterie je soustava článků viz dále) • b) v elektrolýzerech v rámci průmyslových výrob látek

  3. a)

  4. a)

  5. a)

  6. a) Daniellův článek – v současné době se už jako zdroj el. proudu nepoužívá • článek se skládá ze dvou poločlánků: a) měděná elektroda (anoda) b) zinková elektroda (katoda) • obě elektrody jsou ponořeny do elektrolytu: vodný roztok síranu měďnatého a síranu zinečnatého • tyto elektrolyty obsahují volné zinečnaté, měďnaté kationty a síranové anionty

  7. elektrody jsou připojeny k voltmetru • elektrody jsou spojeny solným můstkem – trubice naplněná nereaktivním elektrolytem, zajišťuje přenos el. náboje

  8. Proč je zinková katoda záporně nabitá a měděná anoda kladně nabitá? • na povrchu měděné elektrody se shromažďují měďnaté kationty z roztoku síranu měďnatého • elektroda se proto nabíjí kladně, okolní roztok (elektrolyt) se nabíjí záporně • z povrchu zinkové elektrody se naopak uvolňují zinečnaté kationty do roztoku síranu zinečnatého • elektroda se proto nabíjí záporně a okolní roztok (elektrolyt) kladně

  9. zinková elektroda

  10. měděná elektroda

  11. na zinkové elektrodě probíhá oxidace a na měděné elektrodě redukce: • oxidace K: Zn(s)  Zn2+ (aq) + 2e– • redukce A: Cu2+ (aq) 2e–  Cu(s) • článek se díky oxidaci a redukci, která probíhá na elektrodách se stává zdrojem el. proudu

  12. měděná anoda a zinková elektroda má určité napětí – elektrodový potenciál • změříme ho tehdy, sestavíme – li článek z např. měděné elektrody a vodíkové elektrody – její elektrodový potenciál = napětí je roven nule • vodíková elektroda – platinový plíšek, pokrytý platinovou černí a sycený plynným vodíkem, vodíková elektroda je ponořena do elektrolytu (HCl o známé koncentraci H30 + = 1 mol/dm3 • naměřená hodnota je pak standardní elektrodový potenciál =napětí měděné elektrody E(V) • standardní elektrodové potenciály jsou uvedeny v tabulkách

  13. Beketovova řada kovů • Beketovova řada kovů řadí kovy dle hodnot jejich standardního elektrodového potenciálu • Li K Cs Ba Sr Ca Na Mg Be Al Mn Ti Zn Cr Fe Sn Pb H2 Bi CuAg Hg Pt Au • výhradní postavení v Beketovově řadě kovů má vodík – napravo od něj se nacházejí kovy ušlechtilé (elektronegativní) a nalevo od vodíku kovy neušlechtilé (elektropozitivní)

  14. využití Beketovovy řady • kov stojící před vodíkem, tj. od vodíku nalevo, je schopen redukovat vodík v kyselinách a sám sebe zoxidovat • 2 Na + H2SO4 → H2 + Na2SO4 • 2 Na + 2H2O → H2 + 2 NaOH • (kovy stojící daleko před vodíkem jsou schopny zredukovat vodík dokonce i z vody • kov, který stojí od vodíku napravo, tedy za vodíkem, je schopný zoxidovat vodík a sám sebe redukovat • CuO + H2 → Cu + H2O

  15. kov stojící vlevo dokáže kov stojící vpravo redukovat a sám se tím pádem oxidovat, a naopak – kov, který stojí napravo je schopný kov stojící vlevo zoxidovat a sám se redukuje • 2 Na + ZnSO4 → Zn + Na2SO4 • Zn + CuSO4 → Cu + ZnSO4

  16. primární články – nevratné, nedají se znovu nabít • do primárních článků se dávají elektroaktivní látky již při výrobě • po jejich spotřebování nevratnou chemickou reakcí (po vybití článku) již nelze funkci článku obnovit

  17. 2. sekundární články – vratné, dají se znovu nabít, např. akumulátory • u sekundárních článků se elektroaktivní látka v článku vytváří elektrolýzou při jeho nabíjení • při vybíjení se elektroaktivní látka opět spotřebovává • článková reakce je vratná

  18. akumulátor • katodou je elektroda olověná, pokrytá oxidem olovičitým • anodou je čisté olovo • elektrolytem je vodný roztok kyseliny sírové • výslednou článkovou reakci při vybíjení lze vystihnout rovnicí: • Pb(s) + PbO2(s) + 3 H+(aq) + HSO4–(aq) = PbSO4(s) + 2 H2O • vedle olověného akumulátoru jsou používány akumulátory nikl-kadmiové a alkalické, které jsou lehčí a méně provozně choulostivé • mají však nižší napětí

  19. b) elektrolýza • ponoříme-li dvě elektrody do vodného roztoku elektrolytu a připojíme – li je ke zdroji el. proudu dochází na nich k redoxní reakci • tento děj se nazývá elektrolýza • je to významný postup, kterým se vyrábí mnoho látek – uvést konkrétní příklady elektrolýz včetně schematických nákresů)

  20. používá se při elektrolytické výrobě kovů z tavenin (alkalické kovy, hořčík, hliník) • elektrolytickém čištění kovů (rafinace surové mědi) • pokovování (chromování, stříbření, zlacení, mědění) za účelem protikorozní ochrany • při výrobě chloru, hydroxidu sodného a vodíku elektrolýzou solanky apod.

  21. Faradayovy zákony elektrolýzy1. Faradayův zákon • Hmotnost látky vyloučené na elektrodě závisí přímo úměrně na elektrickém proudu, procházejícím elektrolytem, a na čase, po který elektrický proud procházel. m = A.I.t • kde m je hmotnost vyloučené látky, A je elektrochemický ekvivalent látky, I je elektrický proud, t je čas nebo též m = A.Q, • kde Q je elektrický náboj prošlý elektrolytem.

  22. 2. Faradayův zákon • Látková množství vyloučená stejným nábojem jsou pro všechny látky chemicky ekvivalentní, neboli elektrochemický ekvivalent A závisí přímo úměrně na molární hmotnosti látky. • kde F je Faradayova konstantaF = 9,6485×104 C.mol−1 a zje počet elektronů, které jsou potřeba při vyloučení jedné molekuly (např. pro Cu2+ → Cu je z = 2, pro Ag+ → Ag je z = 1).

More Related