1 / 92

Mezinárodní právo a vztahy

Mezinárodní právo a vztahy. Mgr. Ilona Kostadinovová Právnická fakulta ZČU v Plzni i lda @seznam.cz www.sweb.cz /ilda. Termíny výuky v ZS 2008 I. 4. 10. 2008 II. 15. 11. 2008 III. 29. 11. 2008. Mgr. Ilona Kostadinovová Konzultace a aktuální informace: i lda @seznam.cz www.sweb.cz /ilda.

sophie
Télécharger la présentation

Mezinárodní právo a vztahy

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript


  1. Mezinárodní právo a vztahy Mgr. Ilona Kostadinovová Právnická fakulta ZČU v Plzni ilda@seznam.cz www.sweb.cz/ilda

  2. Termíny výuky v ZS 2008I. 4. 10. 2008II. 15. 11. 2008III. 29. 11. 2008 Mgr. Ilona Kostadinovová Konzultace a aktuální informace: ilda@seznam.cz www.sweb.cz/ilda

  3. OSNOVA • Úprava poměru mezi vnitrostátním právním řádem a mezinárodním právem v České republice a jiných státech (Velká Británie, USA, Francie, SRN, Rakousko, Nizozemí). • Vztah a vzájemné působení mezinárodních smluv a obyčeje v současném mezinárodním právu. • Základní zásady soudobého mezinárodního práva podle Charty OSN. • Základy jurisdikce států (zásady teritoriality, personality a universality). • Subjektivita mezinárodních organizací ve světle posudku Mezinárodního soudního dvora z r.1949 ,,Náhrada za škody utrpěné ve službách Organizace spojených národů". • Vznik nových států a význam uznání států v soudobém mezinárodním právu. • Právo na sebeurčení národů. • Práce komise OSN pro mezinárodní právo na návrhu článků o odpovědnosti států. • Opravné prostředky a náhrady za porušení mezinárodních závazků.

  4. OSNOVA • Návrh kodexu zločinů proti míru a bezpečnosti lidstva a vytvoření Mezinárodního trestního soudu. • Právní režim evropských mezinárodních řek. • Neplavební využívání mezinárodních vodních toků. • Právo vnitrozemských států na přístup k moři ve světle zájmů a potřeb České republiky. • Současný stav právního režimu a organizace pro oblast mořského dna za hranicemi jurisdikce států. • Základy a další rozvoj právního režimu kosmického prostoru v Organizaci spojených národů. • Význam a výsledky konferencí OSN o životním prostředí pro rozvoj mezinárodního práva životního   prostředí. • Systém ochrany lidských práv podle Paktů o lidských právech z r.1966. • Systém ochrany lidských práv podle Evropské úmluvy na ochranu lidských práv. • Ochrana menšin v rámci Rady Evropy. • Diplomatické výsady a imunity podle Vídeňské úmluvy z r.1961.

  5. OSNOVA • Vývoj a právní úpravy výhrad k mezinárodním smlouvám a její řešení ve Vídeňské úmluvě o smluvním právu z r.1969. • Úloha Rady bezpečnosti a Valného shromáždění OSN v udržování míru ve světe. • Organizace Severoatlantické smlouvy, její vznik, vývoj a tendence v současném období. • Zásady statutů Mezinárodního soudního dvora a mezinárodního tribunálu pro mořské právo. • Rozvoj prostředků pro pokojné řešení sporů mezi evropskými státy. • Zákaz použití síly a hrozby silou v Chartě OSN a definice agrese. • Poslání a druhy mírových operací OSN a jejich právní základ. • Současný stav rozvoje mezinárodního práva humanitárního. • Trvalá neutralita Švýcarska a Rakouska. • Základy mezinárodního ekonomického práva.

  6. Osnova, 4. 10. 2008 • Pojem a systém mezinárodního práva • Funkce mezinárodního práva • Mezinárodní právo veřejné a soukromé • Poměr mezinárodního a vnitrostátního práva • Subjekty mezinárodního práva • Prameny mezinárodního práva • Mezinárodně právní odpovědnost

  7. Základní literatura • MALENOVSKÝ, Jiří: Mezinárodní právo veřejné, Obecná část, Masarykova univerzita, Doplněk, Brno, 2002 • POTOČNÝ, Miroslav, ONDŘEJ, Jan: Mezinárodní právo veřejné, Zvláštní část, 4. doplněné a rozšířené vydání, Praha, C.H.Beck, 2003 • Kučera Z., Mezinárodní právo soukromé, Nakladatelství Doplněk, Brno 1999 (aktuální vydání) • Knapp, V. : Velké právní systémy, Úvod do srovnávací právní vědy, C. H. Beck, Praha 1996

  8. Odborné články: • Kostadinovová, I. : Struktura soudu jako záruka jeho efektivního fungování v praxi. Budování Mezinárodního trestního tribunálu. Via Iuris, 2/2003, www.i-eps.cz/viaiuris • Kostadinovová, I. : Mezinárodní trestní tribunál , www.sweb.cz/ilda • Kostadinovová, I. : Do Mezinárodního trestního soudu bylo zvoleno 18 soudců, www.sweb.cz/ilda • Lukášek, L. : Mezinárodní trestní soud – historický vývoj, současný stav a stručný rozbor jeho statutu, Právník 12, 138/99, ISSN 0231-6625, str. 1140

  9. Doporučená literatura • SEIDL-HOHENVELDERN, Ignaz: Mezinárodní právo veřejné, Praha, ASPI, 2001, 415 str. • BALAŠ, Vladimír, ŠTURMA, Pavel: Kurs mezinárodního ekonomického práva. Praha, C.H.Beck, 1997, 221 str. • ČEPELKA, Čestmír, ŠTURMA, Pavel: Mezinárodní právo veřejné, Praha, Eurolex Bohemia, 2003, 757 str. • DAVID, Vladislav, SLADKÝ, Pavel, ZBOŘIL, František: Mezinárodní právo veřejné, Linde Praha a.s., 2004, 425 str.. • POTOČNÝ, Miroslav, ŠIBAJEVA E.A.: Právo mezinárodních organizací, Praha, Panorama, 1984, 115 str. • KOPAL, Vladimír: Hesla z oboru mezinárodního práva veřejného. • Šturma, P. : Mezinárodní trestní soud a stíhání zločinů podle mezinárodního práva, Univerzita Karlova v Praze, Nakladatelství Karolinum, Praha 2002

  10. Doporučená literatura • POTOČNÝ, Miroslav: Mezinárodní odborné organizace OSN, Praha, NPL, 1964, 318 str. • BAŇOUCH, Hynek, FEDORKO, Martin: Mezinárodní organizace. Brno: Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav, 2001, 254 str. • HOBZA, Antonín: Úvod do mezinárodního práva mírového, Část 1, Praha 1933, Část II, Praha 1935. • HOBZA, Antonín: Přehled mezinárodního práva válečného. Dodatek: Trestání válečných zločinců, Praha 1946. • OUTRATA, Vladimír: Mezinárodní právo veřejné, Praha 1960. • POTOČNÝ, Miroslav: Mezinárodní právo veřejné, 2. Přeprac.vyd., Praha, 1978.

  11. Doporučená literatura • HOBZA, Antonín: Dokumenty ke studiu mezinárodního práva. Praha, 1931. • ŠTURMA, Pavel: Vybrané dokumenty ke studiu mezinárodního ekonomického práva. Praha: Karolinum, 1997, • POTOČNÝ, Miroslav, ONDŘEJ, Jan:  Vybrané dokumenty ke studiu mezinárodních organizací. Praha, Karolinum, 1998, • POTOČNÝ, Miroslav, ONDŘEJ, Jan: Obecné mezinárodní právo v dokumentech. C.H.Beck, Praha, 2000, • Mrázek, Josef: Dokumenty ke studiu mezinárodního práva. Plzeň, A.Čeněk, 2005,

  12. Pojem mezinárodního práva • Soubor právních norem, které zajišťují mírovou existenci a plynulý vývoj mezinárodního společenství. • Stranou zájmu zůstává vnitrostátní či národní společenství, tedy úprava právních poměrů v národním společenství se přenechává jinému souboru norem a to právu vnitrostátnímu.

  13. Mezinárodní společenství • Společenství států – do počátku 16. stol. • 1648 Vestfálský kongres – po třicetileté válce bylo dosaženo mírového uspořádání • Geograficky determinované • Početně omezené • Patří sem: • Státy – subjekty mezinárodního práva • Mezivládní mezinárodní organizace – subjekty mezinárodního práva • Nevládní mezinárodní organizace – autonomní činitelé • Mezinárodní sdružení jednotlivců – autonomní činitelé

  14. Právo mezinárodního společenství • Souběžná existence více nezávislých politických územních celků. • Četné a intenzivní vzájemné styky těchto celků. • Překonání politiky egocentrismu a izolacionalismu. • Souborem konečným, rozšířeno na všechny kontinenty a zahrnuje všechny státy světa.

  15. Stát a jeho svrchovanost • Určující subjekt mezinárodního práva. • Jednotky nadané svrchovaností (suverenitou), vrcholná a výlučná moc na příslušném státním území a nezávislá v mezinárodních vztazích. • Autorita mezinárodního práva – žádná norma nemůže vzniknout bez vůle samostatných států (volní povaha mezinárodního práva) • Zásada svrchované rovnosti – Jean Bodin, (16. stol.), • Thomas Hobbes (17. stol.) Svrchovanost se realizuje prostřednictvím vnitrostátního právního řádu. V zájmu zachování vzájemnosti států (reciprocity) vzniká a existuje právo mezinárodní.

  16. Zvláštnosti mezinárodního práva • John Austin, 30. léta 19. stol. • Právo je spjato s nadřízeností normotvorné vůle (zákonodárce) a podřízeností subjektů. V právu mezi státy takový zákonodárce není. • S pojmem práva souvisí pojem soudce a exekutora jeho rozsudku, který je v právu mezi státy nenalezitelný, převládá svépomoc, je spíše souborem morálních pravidel. • Relativní mladost.

  17. Zvláštnosti mezinárodního práva 1. Souřadnost – státy jsou současně výrobci (normotvůrci) mezinárodního práva i jeho spotřebiteli (adresáty oprávnění a povinností plynoucích z pravidel tohoto práva). 2. Rozvojovost • vztahuje do systému nové subjekty • upravuje stále nové oblasti mezinárodních vztahů (ekologie, odzbrojení aj.) v nových prostředích (kosmický prostor, nebeská tělesa, dno a podzemí oceánů aj.) - vniká do sféry dříve vyhrazené výlučně vnitrostátnímu právu (např. úprava vztahů mezi státem a jeho občany), příkladem je Evropská Unie - soustřeďuje dříve roztříštěnou úpravu do velkých kodifikačních děl (př. Statut mezinárodního soudního tribunálu)

  18. Zvláštnosti mezinárodního práva 3. Právem částečně nepsaným - mezinárodní obyčej - obyčejotvorná praxe modifikuje platné smlouvy, včetně kodifikačních, tam, kde smluvní text již neodpovídá skutečným potřebám států tak, jak je vyvolala následná změna okolností a poměrů. - od poč. 19. stol. rozvoj smluvního instrumentu 4. Právem hmotným - Hmotněprávní pravidla stanoví oprávnění a jim odpovídající povinnosti subjektů, neupravují však postup v případech sporů o obsah a výklad takového pravidla či v souvislosti s jeho nedodržením.

  19. Procesní právo • Dnes řada arbitrážních a soudních orgánů, které mohou autoritativně rozhodnout v konkrétních sporech o porušení mezinárodního práva. • Soustředěná povaha mezinárodního práva však modifikuje především aspekt personální příslušnosti těchto orgánů, které nesmí projednat žádnou spornou věc bez souhlasu všech dotčených stran. • Reálný vliv soudních orgánů, zejména Mezinárodního soudního dvora OSN, trvale roste.

  20. Funkce mezinárodního práva • Tradiční – zajistit koexistenci států v mezinárodním společenství podporou náležité stability a jistoty v jejich vzájemných vztazích. • Upravuje vztahy mezi subjekty, které disponují svrchovanou mocí, tj. nejvyšší mocí, vzájemně ohraničuje (delimituje) výkon moci jednotlivých států a tím minimalizuje konflikty mezi nimi. • Normy omezují svrchovanost států na recipročním základě.

  21. Funkce mezinárodního práva • Právo spolupráce – právo koexistence přešlo postupně do vyššího stádia • Ochrana a uspokojování společných zájmů a cílů. • Ochrana mezinárodního míru, ochrana lidských práv, ochrana a úsilí o zachování světového životního prostředí, podpora mezinárodního hospodářského blahobytu a všeobecného ekonomického rozvoje. • Potřeba solidarity.

  22. Název mezinárodního práva • Není právem mezi národy, nýbrž mezi státy. • Národům vyplývá právo na sebeurčení – svobodně se rozhodovat o vlastním politickém osudu včetně svobody rozhodnout o své státnosti. • Pochází z latinského „ius gentium“/právo národů, které bylo součástí právního instrumentária antického Říma. • 17. stol. – Vitoria přenesl název na „ius inter gentes“, právo mezi národy • 1780 – Benthem (angličan) přeložil jako „international law“ a užíval jej v protikladu k výrazu „national law“ • Od 19. stol. – v publikacích přidáváno slovo „veřejné“ • O několik desítek let později – zformulovala se párová kategorie k mezinárodnímu právu veřejnému jako mezinárodní právo soukromé

  23. Právo veřejné X Právo soukromé • Právo veřejné – odvětví, která zakotvují nerovné postavení mezi subjekty, z nichž některé nadřazené svým projevem vůle určují závazná pravidla chování pro ostatní. • Soukromé právo – se zakládá na rovném postavení mezi subjekty a na kontraktech, jimiž strany dohodly vzájemné povinnosti a práva.

  24. Mezinárodní právo • Vztahy svrchované rovnosti mezi státy a prvořadý význam smluvního instrumentu nabádají spíše k identifikaci mezinárodního práva veřejného se soukromým právem. • Dnešní mezinárodní právo veřejné tvořeno pravidly, jejichž původ lze vykázat v římských soukromoprávních institutech. Jde o podstatnou část smluvního práva. • Kritérium zvláštní povahy veřejnoprávní instituce, kterou právo zřizuje k prosazování veřejného zájmu a uděluje jí k tomu i odpovídající pravomoc, státy lze považovat za komplexní veřejnoprávní osoby.

  25. Mezinárodní právo veřejné • Mezinárodní právo veřejné - mezistátní právní vztahy

  26. Mezinárodní právo soukromé • Mezinárodní právo soukromé - právní vztahy mezinárodní v obecném slova smyslu, neboť přesahují hranice jednoho státu, ale jejich subjekty jsou osoby fyzické nebo právnické, podléhající některé suverénní moci – vztahy jsou upraveny vnitřním právem každého státu v okruhu jeho teritoriální a personální jurisdikce. • vzhledem k mezinárodnímu prvku, který je v nich obsažen, je lze posuzovat současně podle dvou nebo více různých vnitrostátních právních řádů. • Kolizní normy – pozitivní či negativní kolize • Mezinárodní právo trestní, správní, finanční, pracovní apod.

  27. Poměr mezinárodního a vnitrostátního práva • Vnitrostátní právo – všechny soubory právních norem, jimiž jednotlivé státy upravují poměry mezi fyzickými a právnickými osobami, jež podléhají jejich svrchované moci. • Existuje množina vnitrostátních práv rovná počtu států. • Koexistence vnitrostátního a mezinárodního práva a vnitrostátních práv mezi sebou. • Své vnitřní právní řády mají i mezinárodní mezivládní organizace.

  28. Poměr mezinárodního a vnitrostátního práva • Materiální dimenze – celek společenských vztahů lze rozdělit na: • vztahy upravené výlučně mezinárodním právem • vztahy upravené konkurenčně mezinárodním a vnitrostátním právem • vztahy regulované výlučně vnitrostátním právem

  29. Poměr mezinárodního a vnitrostátního práva • Formální kritéria – platnost právních norem a jejich právní síla • Monistická a dualistická učení • Způsoby recepce mezinárodního práva: • Kontinentální systém – transformace, adaptace, inkorporace • Anglosaský systém – tradičně adopce, nikoli však výlučně

  30. TRANSFORMACE • Zachování doslovného znění mezinárodní smlouvy a její vyhlášení (schválení) v některé formě vnitrostátního práva, např. zákona. • Ze smlouvy se stává vnitrostátní předpis. • Souběžně existuje totožný soubor práv a povinností v příslušné mezinárodní smlouvě, jež zavazuje stát jako subjekt mezinárodního práva (formální dualismus). • Vhodná u unifikačních smluv, které vyžadují doslovný přenos obsahu smluv do vnitrostátního práva. • Pokyn zákonodárce k provedení mezinárodní smlouvy ve vnitrostátním měřítku. • Státy common law, s výjimkou USA, používají k provedení mezinárodní smlouvy, smlouva je aktem exekutivy, provádění jejích povinností vyžaduje zákonodárný akt. • USA – „self-executing traties/bezprostředně použitelné smlouvy, které zmocňují k vnitrostátnímu provádění některých smluv bez zásahu zákonodárce.

  31. ADAPTACE • Obsahově přibližný přenos mezinárodně právních závazků a oprávnění do forem vnitrostátního práva. • Určitá volnost, harmonizační smlouvy mají sladit a nikoli sjednotit příslušnou oblast vnitrostátního práva a vytvořit srovnatelný standard vnitrostátních smluv ve všech smluvních státech. • Umožňuje vyloučit možná zdvojení, větší pochopení pro obsah a zvláštnosti systému vnitrostátního práva, riziko opomenutí závazků či nepřesného přenesení.

  32. INKORPORACE • Vtažení normy mezinárodního práva do vnitrostátní právní sféry. • Propůjčení účinků vnitrostátního práva. • V kontinentálním právním systému lze na vnitrostátní poměry použít jen ta pravidla ve smlouvách, která jsou: • Dostatečně jasná a přesná, aby byl oprávněný subjekt schopen upravit odpovídajícím způsobem své chování. • Musí být patrno, že jsou adresována skutečně subjektům vnitrostátního práva a nikoli státům jako takovým. 》o splnění podmínek rozhodne aplikující vnitrostátní orgán

  33. ADOPCE • Osvojení – mezinárodních smluv, mezinárodního obyčejového práva, jiné formy či akty aplikace mezinárodních organizací • Anglie -1769 – Blackstone „law of nations is part of the law of the land“ • 1784 – USA 》Soudy rozhodují na základě mezinárodního práva obyčejového aniž by zkoumaly, zda a jak došlo k jeho přeměně v právo vnitrostátní, obyčejové normy mezinárodního práva i interpretují.

  34. Praxe v ČR • Nejvyšší soud předválečné republiky spojoval vnitrostátní působnost mezinárodní smlouvy s vyhlášením ve Sbírce zákonů a nařízení, Nejvyšší správní soud naopak vyžadoval speciální transformační vnitrostátní normu. • A. Hobza - mezinárodní smlouva je vnitrostátně závazná okamžikem její ratifikace, resp. složením ratifikačních listin. PRAXE DNES: • Čl. 10 Ústavy ČR, z. č. 1/1993 Sb., v platném znění – vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je ČR vázána, jsou součástí právního řádu, stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva. • Čl. 10a – mezinárodní smlouvou lze přenést pravomoci orgánů ČR na mezinárodní organizaci nebo instituci, k ratifikace je potřeba souhlasu Parlamentu, nestanoví-li ústavní zákon, že k ratifikaci je třeba souhlasu daného v referendu • Čl. 10b – vláda informuje Parlament o otázkách závazků vyplývajících z členství ČR v mezinárodní organizaci nebo instituci, komory Parlamentu se vyjadřují k rozhodnutím

  35. Subjekty mezinárodního práva • Způsobilost k právům a povinnostem: Jednotka – práva a povinnosti adresovány přímo jí, udělovány mezinárodním právem Mezinárodní právo upravuje společenské vztahy, tj. vztahy mezi lidmi či mezi jejich společenstvími. Věc smí být toliko jako objekt, ne jako subjekt mezinárodního práva.

  36. Subjekty mezinárodního práva • Způsobilost k právním úkonům: Vstupovat svým jménem do mezinárodně právních poměrů a přejímat závazky vůči jiným subjektům. Přechodná ztráta nemívá nutně za důsledek ztrátu subjektivity, př. okupovaný stát, mandátní či poručenské území. Právo přijímat a vysílat diplomatické zástupce (legační právo), právo uzavírat mezinárodní smlouvy, právo sebeobrany, právo vlajky, právo registrace letadel, právo poskytovat diplomatickou ochranu, právo předložit spornou věc rozhodovacímu mezinárodnímu orgánu, právo požívat imunity před soudními orgány jiných subjektů mezinárodního práva a způsobilost k právním úkonům, tj. nést za své chování mezinárodní odpovědnost.

  37. Druhy subjektů mezinárodního práva • Subjekty práv a subjekty povinností • Subjekty prvotní (původní) a druhotné (odvozené) př. stát – vlastní fyzická existence př. jednotky, které vznikly z vůle států – mezinárodní vládní organizace • Subjekty trvalé a dočasné (přechodné) př. stát, mezivládní organizace př. povstalci jako válčící strana • Objektivní (erga omnes, státy) a subjektivní subjektivita (lze se dovolat jen vůči státům, které ji uznaly, mají např. povstalci) • Plná (stát), částečná/specializovaná či dílčí (mezivládní organizace) a marginální/okrajová (jednotlivec) subjektivita

  38. Jednotlivec • Nemá normotvornou způsobilost. • Marginální, připuštěnou výhradně státy, tedy odvozenou mezinárodněprávní subjektivitu má. • Právně filosofické teorie poměru státu a jednotlivce. I. Absolutní superiorita státní moci – Platon, Machiavelli, Bodin, Hobbes, Hegel, Mussolini II. Svrchovanost člověka – Benthem, Constant, Mill, Proudhon, Sorel III. Kompromis – přirozená koexistence autonomních zájmů obou stran - Tomáš Akvinský, Marsilius z Padovy, Rousseau, Kant, Duguit Lidská společnost může existovat bez státu, ale nemůže být stát bez společnosti lidské. Stát není tvůrcem svobody člověka, ale jejím ochráncem. Existence přirozených práv člověka, jež je mu stát povinen poskytnout.

  39. Jednotlivec jako subjekt mezinárodního práva • Zda existují zájmy, které mezinárodní právo chrání i bez konkrétního přivolení státní moci i proti konkrétní takové moci, kogentními normami mezinárodního práva. • Základní lidská práva – právo na život, svobodu, důstojnost a zdraví 》》majetkem celého mezinárodního společenství, státy se od nich nemohou jednostranně odchýlit, nemohou je partikulárně derogovat

  40. Prameny mezinárodního práva • Mezinárodní pakt o občanských a politických právech 》jsou připuštěna nediskriminující omezení lidských práv za mimořádné situace, která je úředně vyhlášena a v níž je ohrožen život národa 》není však připuštěno omezení práva na život, zákazu mučení, krutého, nelidského nebo ponižujícího zacházení, zákazu otroctví a nevolnictví

  41. Výkon práv chráněných mezinárodním právem • Prostřednictvím vnitrostátního právního řádu a rovněž procesní záruky lidských prvá jsou situovány primárně do tohoto řádu. • Základní lidská práva jsou chráněna i v negativním smyslu: jednotlivcům jsou zakázány takové způsoby chování, jež by vážně taková práva ohrozila. • Nerespektování pravidel vyvolá mezinárodně právní trestní odpovědnost pachatelů – zločiny proti míru, proti lidskosti, válečné zločiny, zločin genocidy.

  42. Mezinárodně právní trestní odpovědnost • Zločiny páchají osoby ve funkci státních orgánů na přání, pokyn či příkaz svrchované moci, resp. jejího právního řádu. • Konflikt mezi zákazem plynoucím z normy mezinárodního práva a beztrestností podle práva vnitrostátního řeší mezinárodní právo tak, že zřetelně prokazuje přímou trestní odpovědnost osoby pachatele podle mezinárodního práva.

  43. Mezinárodní trestní soud • Ad hoc Norimberský a Tokijský vojenský tribunál • Zločiny v bývalé Jugoslávii 1993 • Rwanda 2003 • International Criminal Court/ICC/ Stálý mezinárodní trestní soud, zřízen v Římě 1998 „Mezinárodní povinnosti, které zavazují jednotlivce, mají přednost před jejich závazkem poslušnosti vůči státu, jehož jsou občany.“

  44. Pokračování výuky 14. 11. 2008 • Prameny mezinárodního práva • Mezinárodně právní odpovědnost • Zásady přátelských vztahů a spolupráce mezi státy • Mezinárodněprávní postavení obyvatelstva, jednotlivců a ochrana lidských práv • Mezinárodněprávní režimy státního území, moře, Antarktidy, kosmu a životního prostředí • Smluvní právo

  45. Jednotlivec • Je subjektem vnitrostátního práva • Je subjektem mezinárodního práva • Filosofické teorie superiority stání moci či svrchovanosti člověka • Zda existují zájmy, které chrání i bez přivolení konkrétní státní moci, i proti konkrétní vůli takové moci • Základní lidská práva

  46. Výkon základních lidských práv • Uskutečňuje se prostřednictvím vnitrostátního řádu a rovněž procesní záruky lidských práv jsou primárně chráněny v tomto řádu. • Nerespektování pravidel vyvolává mezinárodně právní trestní odpovědnost pachatelů. • Zločiny proti míru, proti lidskosti, válečné zločiny, zločin genocida

  47. Právo jedince podávat oznámení a iniciativy • Upozornění – na situace rozsáhlého a dlouhodobého porušování lidských práv většího okruhu lidí (tzv. procedura 150 v OSN) • Petice – petiční řízení ve prospěch menšin před Radou Společnosti národů či obyvatelstva území začleněných do poručenského systému OSN • Stížnosti – Výboru pro lidská práva, Výboru pro odstranění všech forem rasové diskriminace, Výboru proti mučení, Evropské komisi pro lidská práva apod. • Arbitrážní řízení – mezi jednotlivcem a státem, Mezinárodní středisko pro řešení investičních sporů Mezinárodní banky pro obnovu a rozvoj • Rozhodnutí ve věci – otázky odpovědnosti za škody způsobené jednotlivci institucemi či zástupci ES: Soud Evropských společenství

  48. Univerzální přístup • Ženevský Výbor pro lidská práva – nerozhoduje ve věci, řízení končí pouze sdělením názoru stěžovateli a státu, proti němuž je stížnost směřována (před předložením musí být vyčerpány všechny vnitrostátní opravné prostředky). • Římská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, 1950 (Evropská komise pro lidská práva-jednotlivec – vyšetřovací a konciliační (smírčí) komise a Evropský soud pro lidská práva /výbor ministrů Rady Evropy – vydává rozsudky závazné pro stát

  49. Prameny mezinárodního práva • Pojem, klasifikace, zvláštnosti • Systém – formy vyčísluje čl. 38 odst. 1, 2 Statutu Mezinárodního soudního dvora OSN: a) Mezinárodní smlouva b) Mezinárodní obyčej c) Kodifikace d) Obecné zásady právní uznávané civilozovanými národy e) Jednostranné právní akty f) Soudní rozhodnutí a názory nauky g) Ekvita

  50. Mezinárodní smlouva • Vídeňská úmluva o smluvním právu z r. 1969 vymezuje smlouvu jako mezinárodní dohodu, která je uzavřena mezi státy písemnou formou a řídí se mezinárodním právem. • Vídeňská úmluva o právu smluv mezi státy a mezinárodními organizacemi nebo mezi mezinárodními organizacemi z roku 1986 • Mnohé národní právní řády rozlišují kategorie mezinárodních smluv podle toho, jaká pravidla stanoví při jejich vnitrostátním projednávání a schvalování • Např. USA – rozdíl mezi „treaty“ (smlouva podléhající schválení Senátu) a „agreement“ (smlouva může být uzavřena výkonnou mocí bez účasti Senátu) Francie – smlouvy/„tratés“ (podléhají ratifikaci prezidentem) a dohody /“accords (nevyžadují ratifikaci).

More Related