Narodil se ve městě Ajaccio v roce 1769 na Korsice, studoval na vojenské škole v Briene

1. Napoleon Bonaparte • Narodil se ve městě Ajaccio v roce 1769 na Korsice, studoval na • vojenské škole v Briene • Podporoval revolucionáře a tak se stal dělostřeleckým důstojníkem • a účastnil se obležení Toulonu, kde propuklo povstání proti • jakobínskému teroru a za zásluhy byl povýšen na brigádního • generála ve věku 24 let • Potlačení royalistického spiknutí za pomoci kartáčových střel, • poté byl direktoriem jmenován velitelem Pařížského okruhu armády • Bylo mu svěřeno následné tažení do Itálie, kde v bitvách u Marenga • a Mondovi porazil sardinská vojska. Následoval mír roku 1796 • v Piemontu, kterým Francie získala Savojsko a Nice. • Následovalo tažení proti Habsburské monarchii, které vyvrcholilo • roku 1797 dobytím rakouské pevnosti Mantovi. Mír byl uzavřen v • Campo Formio, kde byly uznány italské republiky (Cisalpinská, • Ligurská) mladý Napoleon Bonaparte

2. Zahájení egyptského tažení (jeho cílem bylo oslabení anglické moci ve středomoří) v květnu roku 1798, dobyl Káhiru a • rozvrátil moc Mamelúků. V srpnu však dochází k námořní bitvě u Abikuru, kde vítězí britský admirál Nelson, čímž zničil jeho francouzskou flotilu. Napoleon se musí vratit do Francie. • Napoleon se účastní povstání proti direktoriu 9. listopadu 1799, • poté se jako velitel pařížské posádky stává jedním ze 3 konzulů. • Od února 1800 vykonává funkci prvního konzula (právo jmenovat • členy státní rady, soudce). Napolen tohoto práva využívá k • prosazení reforem úspěšných reforem, což vede k posílení jeho pozice. • V tomto období se Napoleon pokoušel především o mírové • upevnění francouzských pozic, přesto 14. června 1800 zvítězil • nad Rakouskem v bitvě u Marenga po níž Rakousko muselo • souhlasit s mírovou smlouvou v Lunéville (9. února 1801). • V tomtéž roce uzavřel Napoleon dohodu s papežem Piem VII., • která vedla k obnovení katolictví jako státního náboženství. • Úspěšná reformace školství a státní správy, vydává také občanský • zákoník, který převzal některé zásady římského práva a svým • přístupem k „občanu“ a zákonům ovlivnil přístup evropského • práva dodnes. Tyto reformy vedly k ozdravení francouzské ekonomiky a díky velké úspěšnosti reforem by l 2. srpna 1802 jmenován doživotním 1. konzulem s právem jmenovat nástupce. císař Napoleon ve své pracovně, portrét od Davida, 1812

3. Napoleonova korunovace • Úspěšná reformace školství a státní správy, vydává také občanský • zákoník, který převzal některé zásady římského práva a svým • přístupem k „občanu“ a zákonům ovlivnil přístup evropského • práva dodnes. Tyto reformy vedly k ozdravení francouzské ekonomiky • a díky velké úspěšnosti reforem byl 2. srpna 1802 jmenován • doživotním 1. konzulem s právem jmenovat nástupce. • 2. prosince 1804 se Napoleon Bonaparte, doživotní konzul • republiky, stal francouzským císařem, Napoleonem I. Obřadu • se účastnil i papež, kterého Napoleon pozval (nebo mu to spíše • přikázal) do Francie. Korunu si však na hlavu vložil sám.

4. Invaze do Británie • Napoleon (jako ostatně většina Francouzů) považoval za svého úhlavního nepřítele Velkou Británii. Británie se však o plánovaném útoku dozvěděla a požádala Rakouské císařství o pomoc. To zaútočilo na Napoleona a on se musel svou mocnou sílu obrátit na ohrožení ze západu. • Dříve než stačil dorazit k Rakouským jednotkám, dostal zprávu, že jeho loďstvo bylo rozdrceno v námořní bitvě u Trafalgaru roku 1805admirálem Nelsonem. Ač jsou napoleonské války teprve v zárodcích tak tato bitva byla rozhodující. Protože kdyby se mu podařila invaze do Británie, skolil by svého silného soka, který mu přidělával potíže zejména na západní frontě (ve Španělsku). A bez války na Iberském poloostrově by mohl Napoleon soustředit všechny své síly na východ. Admirál Horatio Nelson Britský královský křižník

5. Tažení proti Rakousku Napoleon se však nenechal odradit a pokračoval v bleskové invazi na východ. Obsadil Vídeň a spěchal se střetnout s Rakouskou armádou na Moravu. Jelikož mělo Rakousko spojeneckou Smlouvu s Ruskem, přispěchal car Alexandr I. na pomoc Habsburkům. Na podzim (2. prosince) roku 1805 došlo k jejich střetu v bitvě u Slavkova (Austerlitz), kde Napoleon rozdrtil protivníky zejména svou genialitou a svým strategickým umem. Této bitvě se také říká Bitva tří císařů, neboť zde se bili: ruský car Alexandr I. Romanov rakouský císař František I. Habsbursko-Lotrinský císař Francouzů Napoleon I. Bonaparte Dobová grafika bitvy u Slavkova

6. Mapa bitvy u Slavkova Rusové se po této bitvě rychle stáhli a Rakousko muselo podepsat mír. Tím získal Bonaparte neomezený vliv v Itálii a Německu. V roce 1806 porazil i Prusko a z jeho záboru Polska vytvořil Varšavské knížectví. Změnil také mapu Německa. 1806 zaniká Svatá říše římská a Napoleon zde vytváří Rýnský spolek. Nakonec byl k míru s Francií přinucen i Alexandr I.

7. Jednotky Francouzský voltizer a granátník Francouzští husaři Ruský pěšák Rakouský svaliser a hraničáři Ruský hulán

8. Mapa Evropy v roce 1806 - 1810 • Kontinentální blokáda • Byl to zákaz obchodovat s výrobky z Anglie nebo jejích kolonií. Platil pro všechny jím podrobené země (Německo, Rakousko, Rusko, Itálie, Prusko) a chtěl jí dosáhnout hospodářského kolapsu Británie. To se mu však nepodařilo.

9. Španělská válka Napoleon zde zaznamenal velký neúspěch. Zemi sice dobyl, ale Za cenu obrovských ztrát vojáků i peněz,neboť svým vpádem rozpoutal doslova partyzánské peklo, kdy uvědomělé Španely nebylo jednoduché zlomit. Tohoto neúspěchu chtělo využít Rakousko, ale Bylo poraženo a muselo podstoupit Francii další území a František I. musel dát Napoleonovi za ženu svou dceru Marii-Luisu Habsbursko-Lotrinskou. Zdrcující tažení do Ruska Francouzská armáda, kterou muselo podporovat Rakousko i Prusko vtrhla roku 1812 do carského Ruska a táhla na Moskvu. Po vyhrané bitvě u Borodina (1812) se mu otevřela cesta na Moskvu. Našel ji však vylidněnou a hořící. Nikdo nechtěl uzavřít mír. Navíc se blížila ruská zima, a tak nechal své vojáky v Rusku zemřít a sám odjel na saních do Francie. Tažení do Ruska

10. Bitva národů Napoleon se však nevzdal, z nováčků sestavil armádu a vydal se do Lipska čelit spojeným evropským velmocím. V této třídenní bitvě roku 1813 utrpěl zdrcující porážku. Vyhnanství na Elbě a stodenní císařství V roce 1814 byl protifrancouzskou koalicí donucen vzdát se trůnu a byl vykázán na ostrov Elba. Na francouzský trůn byl dosazen bratr Ludvíka XVI. - Ludvík XVIII. Nebyl však příliš oblíben, čehož Napoleon využil. Roku 1815 se opět trůnu zmocnil. Na trůnu však pobyl pouze 100 dní než byl donucen po prohrané bitvě u Waterloo (18. června 1815) 22. června 1815 abdikovat. Konec života na ostrově sv. Heleny Napoleon Bonaparte byl zadržen a zbytek svého života strávil na ostrově sv. Heleny jako zajatec Britů. Na tomto ostrově 5. května 1821 zemřel.