1 / 15

VYŠŠÍ ROSTLINY (Cormobionta) a MECHOROSTY (Bryophyta)

VYŠŠÍ ROSTLINY (Cormobionta) a MECHOROSTY (Bryophyta). ŠVAŘÍČKOVÁ Lenka,2010. VYŠŠÍ ROSTLINY (Cormobionta). Mezi vyšší rostliny patří mnohobuněčné, převážně autotrofní rostlinné organismy Přizpůsobené životu na souši, některé druhy však žijí (druhotně) ve vodním prostředí

aurora
Télécharger la présentation

VYŠŠÍ ROSTLINY (Cormobionta) a MECHOROSTY (Bryophyta)

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript


  1. VYŠŠÍ ROSTLINY (Cormobionta)aMECHOROSTY (Bryophyta) ŠVAŘÍČKOVÁ Lenka,2010

  2. VYŠŠÍ ROSTLINY (Cormobionta) • Mezi vyšší rostliny patří mnohobuněčné, převážně autotrofní rostlinné organismy • Přizpůsobené životu na souši, některé druhy však žijí (druhotně) ve vodním prostředí • Tělo vyšších rostlin (kormus) je rozlišeno na kořen, stonek, list; pouze u primitivnějších mechorostů je ještě zachována organizační úroveň stélkyVyšší rostliny se odvozují od zelených řas na základě celé řady shodných znaků, vykazují však mnohem vyšší přizpůsobení k suchozemskému způsobu života • Zvlášť významná tvorba kutikuly a průduchů, postupné zdokonalování soustavy vodivých pletiv • Mezi klíčové vlastnosti prvních rostlin při jejich přechodu na souš i mykorhiza • Vývojem zygoty vzniká zárodek (embryo)

  3. Pro současně žijící (=recentní) vyšší rostliny je charakteristická různotvárná (heteromorfní) rodozměna • V průběhu evoluce se v suchozemských podmínkách stále více prosazovala mnohem přizpůsobivější nepohlavní generace (sporofyt), za současného potlačování pohlavní generace, gametofytu • U vývojově méně dokonalých výtrusných vyšších rostlin (mechorostů a kapraďorostů) je úspěšný průběh oplození vázán na přítomnost atmosférické vody (déšť, rosa); jen v té je možný aktivní pohyb spermatozoidů • U výše organizovaných (semenných rostlin), je oplození na přítomnosti vody nezávislé • V současných systémech bývají vyšší rostliny členěny na 3 hlavní vývojové proudy, klasifikované na úrovni oddělení – mechorosty, kapraďorosty a semenné rostliny

  4. MECHOROSTY (Bryophyta) • Zahrnují zpravidla suchozemské výtrusné rostliny, u nichž v životním cyklu převažuje gametofyt nad sporofytem • Nejprimitivnější skupina vyšších rostlin bez pravých cévních svazků (cévní svazek je zachován jen ve sporofytu některých zástupců) • Jejich gametofyt je buď lupenitý (má povahu stélky), neboje rozlišen na lodyžku (kauloid) a lístky (fyloidy); k podkladu je připevněn příchytnými vlákénky (rhizoidy) • Na povrchu je mechová rostlinka kryta kutikulou • Absence dokonalejších vodivých pletiv je hlavní příčinou malých rozměrů mechorostů; nejčastěji dosahují výšky několika centimetrů, vzácněji i přes 30cm (ploník obecný)

  5. Typická výrazná rodozměna • Z jednobuněčného haploidního výtrusu vyklíčí zelený, vláknitý nebo lupenitý prvoklíček (protonema), z něhož vyrůstá vlastní mechová rostlinka • Ta tvoří podstatnou část gametofytu a nese pohlavní orgány (gametangia): samčí pelatky (antheridia) a samičí zárodečníky (archegonia) • Pelatky mají nečastěji kyjovitý nebo vejčitý tvar a produkují velký počet dvoubičíkatých spermatozoidů • Zárodečníky mají charakteristický lahvicovitý tvar a uzavírají jedinou buňku vaječnou, oosféru • K oplození dochází ve vodním prostředí (za deště, rosy…), přičemž z oplozené vaječné buňky, zygoty, vyrůstá diploidní sporofytní generace tvořená nohou, štětem a výtrusnicí (tobolkou) • Ve výtrusnici (=sporangium) vznikají redukčním dělením spory a po jejich dozrání sporofyt odumírá • Po celou dobu své existence je sporofyt vázán na gametofytní rostlinku a je na ní zcela závislý • Mechorosty se vegetativně rozmnožují hlavně úlomky mechové rostlinky, rozkladem prvoklíčků, apod.

  6. U některých druhů vegetativní rozmnožování zcela převažuje a vznikají tak často rozsáhlé mechové koberce • Ekologicky patří mezi rostliny vlhkobytné, méně jsou mezi nimi zastoupeny druhy vodní a suchobytné • Mechorosty představují důležitou složku vegetačního krytu zemského povrchu, včetně území s extrémními klimatickými a stanovištními podmínkami (severské oblasti, vysoká pohoří, rašeliniště) • Mechorosty osídlují nejrůznější podklady: rostou na holé zemi, na skalách, na borce stromů apod. • Nejstarší nálezy pocházejí ze svrchního devonu (straší prvohory) • Nejvýznamnější jsou játrovky a mechy

  7. Rozmnožování mechorostů

  8. Třída: JÁTROVKY • (Marchantiopsida, Hepaticae) • Nejníže organizovaná třída mechorostů se silně redukovaným prvoklíčkem • Jejich gametofyt je buď lupenitý, nebo je rozlišen na lodyžku a lístky • Na rozdíl od většiny mechů nemají fyloidy játrovek vyvinuté střední žebro; nejčastěji bývají uspořádány ve dvou řadách • Stélky játrovky Marchantia

  9. Třída: MECHY • (Bryopsida) • Představují nejdokonalejší a druhově nejbohatší třídu mechorostů (asi 15 000 druhů) • Charakteristickým znakem je dobře vyvinutý lupenitý nebo vláknitý prvoklíček • Z něho vyrůstá mechová rostlinka, jejíž spirálně uspořádané lístky mají většinou střední žebro • U nejdokonalejších typů mechů (ploník) se středem lodyžky táhne pruh vodivého pletiva, tvořený specializovanými buňkami protáhlého tvaru • Tobolka mechů se zpravidla otevírá víčkem a je kryta čepičkou • V jejím ústí je řada hygroskopických zubů, které reagují na změny vzdušné vlhkosti; umožňují uvolňování a rozšiřování výtrusů větrem

  10. Za vývojově nejpůvodnější mechy jsou považovány rašeliníky (Sphagnum) • Vyznačují se absencí rhizoidů, lupenitým prvoklíčkem a lístky bez středního žebra; buňky lístků jsou rozlišeny ve velké bezbarvé hyalocysty (ty umožňují poutat velké množství vody) a v menší zelené chlorocysty obsahující plastidy • Rašeliníky rostou na vlhkých stanovištích a na kyselých podkladech, zpravidla ve vyšších polohách • Jejich rostliny v horní části dorůstají, v dolní postupně odumírají, a tak dávají – spolu s některými jinými druhy rostlin – vznik rašelině • Pro lesní půdy s příznivými vlastnostmi jsou typické měříky (Mnium) • V jehličnatých porostech na kyselých půdách roste bělomech sivý, jehož kompaktní bochníkové polštáře ukazují na zhoršené půdě poměry a hromadění kyselého surového humusu • Velmi hojným druhem spálenišť a starých zdí je zkrutek vláhojevný, zpravidla bohatě plodný, s výtrusnicemi hruškovitého tvaru na dlouhých, pokroucených štětech

  11. Mezi hojné zástupce chudších lesních půd patří ploník ztenčený a dvouhrotec chvostnatý • Vodní mechy reprezentuje např. pramenička obecná, vyskytující se v čistých tekoucích i stojatých vodách • Rašeliník:

  12. Ploník obecný

  13. Bělomech sivý

  14. Zdroj: Biologie rostlin, L.Kincl,M.Kincl,J.Jakrlová www.google.cz

More Related