1 / 25

VZTEKÁM, VZTEKÁŠ, VZTEKÁME

VZTEKÁM, VZTEKÁŠ, VZTEKÁME. Klára Votavová Psychologická poradna Kaléa. ÚVODEM. Výchova = vzájemný dynamický proces V celé řadě věcí je dítě předmětem našich očekávání – první krůček, první slovo, nástup do školky…pak prožíváme uspokojení i zklamání.

binh
Télécharger la présentation

VZTEKÁM, VZTEKÁŠ, VZTEKÁME

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript


  1. VZTEKÁM, VZTEKÁŠ, VZTEKÁME Klára Votavová Psychologická poradna Kaléa

  2. ÚVODEM • Výchova = vzájemný dynamický proces • V celé řadě věcí je dítě předmětem našich očekávání – první krůček, první slovo, nástup do školky…pak prožíváme uspokojení i zklamání. • „Život dítěte nutně ovlivňuje naše postoje k němu. A přitom sami rodičovsky vyspíváme a vyzráváme. Je to věčný koloběh vzájemných vlivů a působení.“(Matějček) • Dva sourozenci v jedné rodině mohou mít dosti odlišné výchovné situace. • Zkrátka jsme trochu jinými rodiči kojence, jinými školáka, slečny či mladíka, kteří chodí do tanečních.

  3. JAKÉ DĚTI MÁME NA MYSLI? • 1 – 2 roky - 1. krůčky, běhání - Myšlení – egocentrické (1. zájmena, moje sám, já), magické • Jazyk omezený (rozumí téměř vše, ale vyjadřování je v začátcích) • „Ne“ hned další slovo po máma, táta, haf, babi - Emoce nezralé, „živelné“

  4. A také… • 2 – 4 roky • Stále velký motorický rozlet, zkouší, co vše dokáže • Rozvoj jazyka – možností vyjadřování • Veliký rozvoj myšlení – začínají chápat vztahy, něco vyvolá nějaký výsledek (i naše očekávání od nich jsou tedy větší), ale stále egocentrické a magické • Začínají nahlížet emoční stavy jiných osob (např. bolest, když někomu ublíží) - Zásadní období, pro tvorbu norem co se smí a nesmí, zvl. od 3 do 4 let.

  5. CO TO JE VZDOR? • = opozice, rebelství, neposlechnutí • = vyjadřování nesouhlasu, vzteku, agrese • vztekání – záchvaty, „scény“ – řev, kopání, házení věcmi… • s věkem – větší komponenta jazyka, méně motorického projevu, verbální „agrese“, odmlouvání • smlouvání, diskutování, zkoušení hranic alá „poslechnu až“ (poukazuje na vývoj v porozumění hranicím a trestům) • ignorování příkazu, dělání něčeho jiného

  6. VZTEKÁNÍ • Nejvíce dostupných informací • 2 hlavní citové komponenty – vztek a smutek • 35% dětí vě věku 2 – 4 roky, minimálně jeden záchvat týdně (španělský zdroj) • nejčastější délka trvání záchvatu 0,5 – 1 minutu • 75% záchvatů trvalo 5 minut a méně. • Během prvních 30 sekund – dupání, válení se na zemi = kratší scéna

  7. VÝVOJ VZTEKÁNÍ • výskyt scén roste od 24 do 36 měsíce, pak klesá • Vývoj neprobíhá plynule – období klidu (4/5 let), období vzdoru, je snazší ztratit nervy, zvýšit výskyt trestů • Vztekání jako vývojový úkol - „Do jisté míry trestáme lidskou přirozenost, a to je na pováženou.“ (Matějček) • viz. co všechno je vzdor

  8. Individualita vzdoru aneb proč nefungují návody? • ve hře je celá osobnost vychovatele (jeho zkušenosti, vědomosti, vlastní životní dráha, soustava hodnot) • celá osobnost dítěte • vývojový stupeň osobnosti dítěte • po každé jiný citový vztah (matka, otec, babička) • momentální nálada jak vychovatele tak dítěte • aktuální situace a společnost • Některé děti mají tendenci se vztekat více než jiné, vyjádření temperamentu, ale může jít i o vyjádření situace (narození sourozence, maminka nastoupí do práce…) • „Máme-li s různými dětmi dosáhnout téhož cíle, pak s nimi musíme jednat různě. Jsou děti mazlivé, nemazlivé, pomaleji a rychleji vyspívající, více či méně citlivé, hodně či málo odolné…“

  9. NEJČASTĚJŠÍ VÝCHOVNĚ NÁROČNÉ SITUACE • oblékání (ideálně před odchodem, kdy máme málo času) • samotný odchod z domu, z herny, z návštěvy… • jídlo • ukládání ke spánku • odepření něčeho chtěného (šroubovák, tatínkova zrcadlovka, maminčina rtěnka…) A další?.... otázka na vás

  10. Proč jsou pro nás tyto situace tak nepříjemné? • Když je dítě spokojené, jsme taky šťastní, uspokojení • Naše běžně hodné dítko „zlobí“ a vidí to všichni! Možné pocity selhání, co si ostatní myslí o mne jako matce/otci…

  11. Citát z i-dnes • "Je důležité, aby si maminka nejprve sama uvědomila, co to s ní dělá. Protože v takové vypjaté chvíli se i ta nejkřehčí žena setkává se svým vlastním vztekem a agresí." Markéta Kavale proto doporučuje ve chvíli, kdy děckem i vámi cloumá vztek, vnímat sama sebe a uvědomit si vlastní rozpoložení. "Jenom tím, že si dokážete říct: já jsem ale naštvaná, se přehoupnete přes vlastní agresi. • Někdy pomůže jen to, když vyjdete z místnosti, nadechnete se - samozřejmě když je dítě v bezpečí - a pak se tam vrátíte. V té chvíli jste totiž už jinde a dokážete adekvátně reagovat."

  12. Pro výchovně náročné situace je užitečné…

  13. MATKA obvykle má základní postavení, zajišťuje zázemí, pohodu – Jistota domova čtenářka příruček a publikací o výchově kde se matky obávaly o vývoj dětí, zajímaly se o řešení problémů – tatínci žádný problém neviděli. V jiné studii se ukázalo, že matky si za chování dětí přičítají větší zodpovědnost (Watson, 1985). OTEC „most do společnosti“ - otec dítě přiměřeně destabilizuje a přivádí do situací, kdy je nuceno reagovat na zcela nové situace a přizpůsobit se jim (Šulová) Mají tendenci se chovat jinak k synům – jistá míra agrese jako projev „chlapáctví“ Používají častěji tělesné tresty, méně diskuze MÁMA x TÁTA

  14. RIZIKO VÝCHOVNĚ NÁROČNÉ SITUACE ZVYŠUJE • nedůsledná výchova • nedostatečné vymezení hranic v minulosti • příliš mnoho hranic • vývojová fáze a věk dítěte • Situace - hlad, únava, nuda

  15. Jak se dá náročně výchovné situaci předejít? • Vytvořte si svůj scénář • Volba místo rozkazu (oblékneš si tričko nebo kalhoty?) • Hra • Zadání úkolu • Jasné instrukce – na délku paže, věta cca 5 slov, když něco opakuji 3x (neopakovat) • „Konstruktivní manipulace“ – věřím, že…, případně teď odejdu a schválně jestli se stane kouzlo, to jsem zvědavá • „Paradoxní intence“ – ne aby ses oblík, to by mne teda opravdu naštvalo • Tipy – bublifuk (při foukání se nedá vztekat), jídlo – co můžete rozdávat déle a po malých částech – ideální malé bonbónky, sušené banánky, rozinky… • Co funguje vám?

  16. BOD ZVRATU • Z výzkumů vyplývá, že snažit se můžeme do určitého bodu. • Po tomto bodě je vztekání natolik rozjeté, že celá řada výchovných prostředků nezabírá (tj. dítě je ani nevnímá! Co takhle šetřit energii na později?)

  17. A JAK TEDY VYCHOVÁVÁME? 1) Po dobrém • odměna • pochvala • slib • humor • změna situace – odvedení dítěte jinam • přenesení pozornosti jinam • kompromis – křičet může, ale venku • jdeme příkladem – není nic „lepšího“ než, když se vztekají oba • volba na místo příkazu (oblékneš si mikinu nebo kalhoty?) • hra (oblékání – pelíšek) • popis situace

  18. A JAK TEDY VYCHOVÁVÁME? 2) Po zlém • odepření hračky, odměny… • odepření pozornosti (kratší scéna, pokud není přítomen rodič, ale může vést i ke zvýšení projevu) • pošleme je na hanbu – alternativa vztekací deka • hrozba – čert, pan řidič pozor na hrozby typu „už nikdy ti s tím nepomůžu…“ ať se nechytíme do vlastní pasti (nedoporučuji) • posměšky, zahanbení – „počkej budou se ti smát“ (nedoporučuji) • tělesné tresty (nedoporučuji) • jde o jednoduchý, primitivní zásah • to tedy i znamená, že jsou nejmenším dětem poměrně srozumitelné • „Tak jako každá primitivnost, má i tělesný trest malou možnost vývoje a členitosti, zato však ve zvýšené míře skrývá nebezpečí přehánění. „ • Během předškolního a školního věku přestává mít tělesný trest smysl • „Dobře může potrestat dítě jen ten, kdo ho má rád.“

  19. Výchovné odměny a tresty musí být • věkově přiměřené • dítěti srozumitelné • soustava by měla být bohatá a členitá. Stížnost rodičů, že si dítě „z toho nic nedělá“ často znamená, že si přestalo něco dělat z jediného výchovného prostředku. • soustava by měla být odstupňovaná – jasně pro dítě „Spíš se v zápalu hněvu přežene trest, než že bychom v zápalu radosti přehnali odměnu“. • užívány důsledně

  20. VŽDY • PŘIROZENOST, AUTENTICITA • Přiznat před dítětem, že jsem naštvaný/á • Ještě lépe – upozornit, že naštvání přichází a popsat co se děje (slyšíš, že zvyšuju hlas, bublá to ve mně, asi vybuchnu...) • Třeba si i plácnout do polštáře • KREATIVITA • UMĚT SI KLEKNOUT

  21. NA ZÁVĚR • „Ze všeho nejdůležitější je mít jasno v tom, k jakému způsobu života chceme své děti vychovávat, a podle toho tříbit i jejich vnímání hodnot a autorit. Poté bude už mnohem snadnější najít způsob, jak dětem žádoucí hranice vštěpovat.“ PhDr. E. Lábusová

  22. Cvičení • O co ve výchově dětí usilujeme? Jaké jsou naše výchovné cíle? • „Tradiční“ výchovné věty, které bohužel často slýcháme • Jak je „přeložit“?

  23. „Tradiční“ výchovné věty • Já ti jednu fláknu. • Proč brečíš? Já ti dám na zadek, abys měl proč řvát. • Okamžitě přestaň. • Podívej, jak jsou ostatní děti v klidu. • Děti se ti budou smát. • Přijde pan řidič a vynadá ti. Přijde čert a… • Počítám do … a pak… • Budeš už hodný? • Proč jsi to udělal? • Ty jsi ale zlobivý/á kluk/holčička. • Pozor na komentáře třetím osobám – Je to „vztekloun“, „vzteklina“ „hysterka“

  24. Na rozloučenouNic netrvá věčně Díky za pozornost!

  25. Užitečné zdroje • Matějček Z.: Po dobrém nebo po zlém, Portál, 1994. • Kopřiva P. a kol.: Respektovat a být respektován, Spirála, 2008. • Prekopová, J.: Malý tyran, Portál 2009 • www.evalabusova.cz • http://ona.idnes.cz/deti.aspx?c=A080414_102059_ona_deti_ves • http://ona.idnes.cz/pomoc-moje-dite-je-vztekloun-dg6-/deti.aspx?c=A100929_115509_deti_job

More Related