Výtrusné rostliny v lese

1. Výtrusné rostliny v lese Kapraďorosty

2. Charakteristika: 1)patří mezi vyšší rostliny = tělo rostliny se skládá z orgánů: kořen, stonek, list 2)nevytváří květ 3)mají vyvinuto vodivé pletivo 4)mají oddenek =podzemní stonek s pupeny 5)z oddenku vyrůstají velké složené listy (na rubu mají kupky výtrusnic kryté ostěrou) 6)na jaře rostoucí listy z oddenku jsou stočené a postupně se rozvíjejí 7)vytrvalárostlina

3. Kapradiny • Výskyt: stín, vlhko • Výživa: fotosyntéza – z půdy přijímá vodu s rozpuštěnými živinami • Rozmnožování: výtrusy nebo oddenkem (postupně se rozrůstá a větví)

4. Znaky kapradin: • 1) dnes vytrvalé byliny, v prvohorách stromový vzrůst - černé uhlí • 2) výtrusnice s výtrusy na spodu listů někdy chráněné ostěrou • 3) kořen, stonek (oddenek - zásobní látky - přezimování)  • 4) lichozpeřené listy • 5)rozmnožovánía) vegetativní - nové rostlinky vyrůstají z pupenů na oddenku       b) generativní  - nové rostlinky vyrůstají z výtrusů

5. 1) z výtrusnice se uvolní výtrusy 2) z výtrusu ve vlhku vyklíčí prokel=vlákno nebo lupínek 3) nová kapradina Vývin kapradiny:

6. 1)výtrusnice           2)výtrus                3) prokel - zelený srdčitý útvar se samčími a samičími orgány            4)oplození                5)nová rostlinka   Rozmnožování:

7. Zástupci kapradin • Kapraď samec • Kapraď osténkatá • Papratka samičí • Osladič obecný • Hasivka orličí

8. Kapraď samec

9. Kapraď samec Výtrusnicové kupky na spodní straně listu

10. Kapraď samec • Kapraď samec je vytrvalá kapradina. Nápadné, svrchu tmavě zelené, vespod světlejší, 0,5 až 1,3 m dlouhé listy této kapradiny vyrůstají v růžici z konce krátkého, hustými rezavými chloupky porostlého podzemního oddenku, upevněného v půdě četnými kořeny. Listy jsou v mládí svinuty do spirály a tvoří tzv. „biskupské berly“, hustě porostlé blanitými šupinami. Zpočátku totiž přirůstá rychleji spodní část listu, zatímco horní zůstává zavinuta. Teprve po vyrovnání rychlosti růstu obou částí se list rozvine. Řapík listu je krátký, silný a při bázi rovněž hustě porostlý rezavými chloupky. Čepel je dvakrát zpeřená, její tupě přisedající lístky jsou vstřícně až střídavě postavené, široce oválné, na špičce zaoblené, s hrubě zubatým okrajem. • Asimilační listy a listy s výtrusnicemi nejsou tvarově rozlišeny. Výtrusnice jsou soustředěny do kupek podél hlavního žebra jednotlivých lístků a jsou v mládí zakryty šedou ostěrou ledvinitého tvaru. Výtrusy dozrávají na podzim a listy pak rychle usychají. Zjara je růst listů velmi rychlý, protože jejich základy se na oddenku vytvářejí již na podzim. • Rozšíření • Vyskytuje se téměř kosmopolitně, v Severní Americe, Evropě i Asii.Kapraď samec je typický průvodce jehličnatých a i smíšených porostů, které rostou na minerálně bohatých hlinitých půdách s dobrým rozkladem humusu. Též se hojně vyskytuje na kamenitých půdách, na sutích a na stinných stanovištích s dostatečnou vlhkostí. Vyhýbá se však lokalitám silně zamokřeným a nenajdeme jej ani na písčitých, suchých nebo těžkých půdách. Roste od pahorkatin až do vysokohorských oblastí. • Využití • Dříve se výluh z kapradě samce používal proti tasemnicím, ale protože obsahuje látky jedovaté i pro člověka, velmi snadno mohlo dojít k otravě pacienta.

11. Kapraď osténkatá

12. Kapraď osténkatá • Nepříliš hustě trsnaté vytrvalé byliny s vystoupavým nebo poléhavým oddenkem. Oddenek je dlouhý až 12 cm a silný 2-3 cm. Listy zpravidla přezimující, v obrysu podlouhle kopinaté až vejčité, na vrcholu špičaté, na bázi náhle uťaté. Čepel je 25–80 cm dlouhá a 5–20 cm široká, tuhá, 3–4krát zpeřená. Lístky jsou kopinaté až vejčité, dolní asymetrické, všechny po okraji ostnitě pilovitě zubaté. Řapík stejně dlouhý jako čepel, roztroušeně porostlý hnědými jednobarevnými plevinami dlouhými do 1 cm. Výtrusnicové kupky 0,5–1,0 mm v průměru, ostěra lysá, okrouhle ledvinitá. Spory jsou zralé od červenece do září. • Kapraď osténkatou (Dryopteris carthusiana) bychom si nejsnáze mohli splést s kapradí rozloženou (Dryopteris dilatata), která je u nás rovněž hojná. Od sebe je poznáme tak, že kapraď rozložená má na řapíku pleviny, které jsou delší než 1 cm a mají výrazné tmavé žebro. • Rozšíření • Vyskytuje se v Evropě (v jižních oblastech chybí), Malé Asii, na Kavkaze, západní Sibiři a rovněž v Severní Americe. V České republice se téměř na celém území vyskytuje hojně. Pouze v nejvyšších horských polohách roste ojediněle nebo úplně chybí. • Ekologie • Velmi hojný druh, roste především v humózních vlhčích lesích (především bučiny). Dále suťové lesy, lužní lesy, křoviny, břehy potoků a rybníků, skalnaté svahy, kamenité svahy nebo může růst ve štěrbinách starých zdí.

13. Papratka samičí

14. Papratka samičí • Z krátkého podzemního oddenku vyrůstají vzpřímené, 30 až 100 cm dlouhé, světle zelené, dvakrát, někdy i třikrát zpeřené listy kopinatého tvaru, vybíhající do špičky, které jsou uspořádány do růžice a navzájem se vějířovitě překrývají. • Úkrojky prvního řádu, kterých bývá asi třicet po obou stranách, vyrůstají střídavě; ostře pilovité úkrojky druhého řádu jsou nahloučené nebo nepatrně od sebe vzdálené. Krátký řapík je v dolní části tmavohnědý a krytý šupinami, v horní části zelený a holý. Sterilní a fertilnílisty stejného tvaru na podzim odumírají. • Kupky výtrusnic vyrůstající na spodních stranách fertilníchlistů jsou podlouhlého, někdy háčkovitě zakřiveného tvaru. Kupky vyrůstají ve dvou řadách podél hlavního žebra, nezřídka dosahují i k žilkám postranním, kryty zahnutou ostěrou ve tvaru srpu, která kryje kupky po delší čas, někdy však záhy opadá. • Stanoviště a rozšíření • Papratka roste ve všech vlhkých smíšených, jehličnatých i listnatých lesích s bylinným podrostem. Najdeme ji na mírně kyselých půdách, často bohatých na rozložený humus, ale i na chudých půdách nebo místech s nerozloženou vrstvou humusu. Jedná se o kosmopolitní, velmi hojný druh. Vyhýbá se pouze vápnitým a suchým lokalitám. • Možnost záměny • Podobný druh rostoucí na stanovištích horského až alpinského pásma, Athyrium distentifolium (= A. alpestre) má okrouhlé výtrusnékupky s brzy sesychající, nedokonale vyvinutou ostěrou. • Využití • Jedovatýolej z oddenků využívala starověká medicína na odčerveníčlověka a hlavně domácích zvířat. Příliš vysoká dávka však vede ke slepotě. Pro svou odolnost je vysazována v zahradách a parcích jako okrasná rostlina. Dokonce bylo vyšlechtěno několik kultivarů, např. Athyrium filix-femina cv. 'Glomeratum' s klubíčky listových úkrojků na konci listů a Athyrium filix-femina cv. 'Fieldiae' se zkrácenými a ztěsnanými jařmy a narůžovělým řapíkem a vřetenem.

15. Osladič obecný

16. Oddenek je dlouhý, plazivý, až 1 cm tlustý. Vnější strana má tmavohnědou barvu a je pokryta plevami, vnitřní strana je zelená. Při sběru je právě oddenek použitelná část pro další zpracování. Listy bývají v mládí stočené. Jsou světle zelené, až 30 cm dlouhé a jednoduše peřenodílné. Vytrvávají přes zimu a nové raší v květnu a červnu. Nevyrůstají na oddenku v trsech, ale jednotlivě. Jejich čepele se za sucha svinují na ochranu před zvýšeným odpařováním vod. Charakteristikou tohoto druhu jsou zaoblené konce listů. Výtrusnicové kupky se nacházejí na spodní části listů ve dvou řadách. Zprvu jsou oranžové, později hnědé plodní kupky bez ostěr (krycí blanité výrůstky). Rozšíření Běžný výskyt v lesích celé Evropy, v Asii, v horách severní Afriky, v Severní Americe, na Havaji. V Česku je hojný výskyt po celém území. Ekologie Roste na stinných místech, na skalách, mechem porostlých sutích, trouchnivějících kmenech. Dále na vlhkých, humózních půdách, ale dobře zvládá i jílovou zem. Využití lékařství: Osladič obecný je hořčina s pryskyřičným charakterem, obsahující saponin, sliz a sliznice. Pryskyřičná hořčina je účinná proti střevním parazitům. Sliz a saponin (obsažený v čerstvém oddenku) usnadňuje odhleňování. Podporuje tedy vylučování žluči a působí mírně projímavě. V lidové tradici byl používán k léčbě žlučníku a zácpy. zahradnictví: Sekaný oddenek je součástí substrátů pro rostliny, především pro orchidej. potravinářství: Oddenek má hořkosladkou chuť, čehož se využívá při výrobě některých cukrovinek, jako je např. nugát. Možnost záměny Díky své podobnosti se často s osladičem obecným zaměňuje žebrovice různolistá. Další snadná zaměnitelnost je u druhu osladič přehlížený. Komplikace při určování těchto druhů jsou způsobeny tím, že oba druhy se spolu snadno kříží. Osladič obecný

17. Hasivka orličí

18. Je to statná rostlina, která nese nepřezimující světle zelené 2-3x zpeřené listy. Vyrůstají po jednom ze silného plazivého oddenku, který je hluboko pod zemí. Jsou až 2,5 m vysoké, kožovité a mají trojhranný řapík vysoký až 1 m. V mládí je spirálovitě svinutý. Na šikmém průřezu dolní části řapíku vytvářejí cévní svazky obraz, který se podobá dvouhlavému orlu - odtud vznikl druhový název. Rozmnožování Výtrusnice dozrávají v červenci až září, pukají příčnou skulinkou a vypadává z nich mnoho drobných výtrusů, které jsou chráněné ohrnutým okrajem čepele. Z výtrusů vyrůstá nadzemní prvoklíček srdčitého a lupenitého tvaru s četnými kořínkovými vlákny. Na prvoklíčku dále vyrůstají kuželovité pelatky se samčími buňkami a později lahvicovité zárodečníky s vaječnou buňkou, z níž po oplodnění vyrůstá nová rostlinka. Možnost záměny Hasivka orličí se někdy může zaměňovat s další vytrvalou kapradinou - kapraď samec (Dryopteris filix-mas), který však má kratší a rezavě zbarvený oddenek, ze kterého vyrůstají asi 120 cm vysoké,tmavě zelené a jednoduše zpeřené listy. Listy obsahují lístky, které jsou vpředu zoubkaté. Řapík má kratší než čepel a jeho výtrusy jsou zcela kryté ledvinovitou ostěrou. Výskyt Roste na písčitých i hlinitých kyselých půdách,zvláště ve světlých listnatých i jehličnatých lesích, zejména borových. Může se vyskytovat ve vřesovištích nebo na stráních, někdy i mimo les. Preferuje nevápenité půdy. Často vytváří rozsáhlé a souvislé porosty. Hasivka orličí

19. Hasivka orličí je typický kosmopolitní druh rozšířený po celém světě. Roste ve všech zemích v lesním pásmu, kromě Jižní Ameriky. Využití Hasivka orličí má oddenky bohaté na škrob a sliz, které se dříve používaly v lidovém léčitelství. V době hladu se z usušených oddenků pekl chléb nebo se z nich vařilo pivo. Hasivka se používá i jako bylinný lék, efektivní je zvláště proti parazitům. Američtí Indiáni jedli syrové oddenky jako opatření proti bronchitidě. V současnosti je ve Wales sklízena jako průmyslový kompost. Syrová hasivka obsahuje enzym thiamin. Nadměrnou konzumací může způsobit beri-beri, zvláště u zvířat s jednoduchým žaludkem. Přežvýkavci jsou méně náchylní, protože dokáží thiamin syntetizovat. Hasivka orličí – naše největší kapradina

20. Zdroje informací: • www.bryomech.wz.cz • www.paukertova.cz • www.biolib.cz • www.cs.wikipedia.org • www.kvetenacr.cz • Zpracovala: Mgr.Růžena Koubová ZŠ Povážská Strakonice www.zs_povazska.strakonice.eu