Morfologie – p řednáška 2

1. Morfologie – přednáška 2 PaeDr. Jarmila Alexová, CSc. 13. října 2009

2. Funkční morfologie i. • Substantiva, adjektiva, verba a adverbia (a numeralia) vyjadřují jednoznačně vztah ke skutečnosti. Z jejich jednoznačně daného významu plyne relativně jednoznačně daná funkce; • tuto funkci můžeme charakterizovat pomocí větněčlenských vztahů. V momentě, kdy ‘věc / jev’ funguje ve větě jako ‘věc / jev’, tj. jako podmět nebo předmět, význam a funkce jsou v jednotě a ‘slovní druh je nejvíc sám sebou’.

3. Funkční morfologie ii. • významová báze X • S substantiva • A adjektiva • V verba • C cirkumstativa • funkční příznak XY • a ve funkci adjektiv • s ve funkci substantiv • v ve funkci verb • c ve funkci cirkumstativ

5. Nástavbové slovní druhy • zájmena • D/Ss,a,v,c • primární funkce vs. sekundární funkce • D/Aa • D/C • D/CC přišel právě teď • číslovky • Q/S • pět • Q/A • pátý • Q/C • pětkrát • Q/C/S (neurčité číslovky) • několik, kolik

6. Nesamostatné slovní druhy • takové, jejichž funkce a význam jsou zřejmé a jednoznačně vyjádřené až v kontextu • předložky (prepozice) • spojky • částice

7. Prepozice P • prostředek, který význam jména ve větě / výpovědi • specifikuje: zpřesnění významu (prostorového, časového, etc.) • les • v lese • modifikuje: výběrem P se jméno posune do jiné syntaktické funkce • Viděl Pavla dobře • Viděl za Pavla dobře (ze substance  prostor)

8. Konjunkce (Spojky) • vyjadřuje systém významových vztahů ve větě a/nebo v souvětí • závislost (dominace) • podřadicí (hypotaxe) že, etc. • souřadicí • koordinace a, i, ani, ale, nýbrž, etc. • adordinace = ztotožnění (spojkové výrazy)

9. Částice • vyjadřuje komunikativní formativy, tj. • komunikační funkce • postoj k obsahu sdělení • „aby adresát vykonal to, co po něm mluvčí chce“

10. Citoslovce • !specifický slovní druh (tj. ne nesamostatný) • nevyjadřuje skutečnost • nevyjadřuje postoje mluvčího • ani vztahy v textu • vyjadřuje bezprostřední reakci mluvčího na podnět

11. Gramatické kategorie • každá jinak vypovídá • o světě (jako základní SD) • o komunikaci (jako nástavbové SD) • vyjadřuje postoje (jako částice) • dvojího typu • odrazové • odrážejí jevy a vztahy ve skutečnosti • strukturační • ukazují funkci příslušného slova v textu

12. Gramatické kategorie jmen i. • rod (M,F,N) • odrazová kategorie • lidé, zvířata: rod ≈ pohlaví • ?další typy jmen – skála, torpédo, • zařazeny k rodu podle struktury daného substantiva • číslo (SG, PL) • odrazová kategorie • ! látková, pomnožná, hromadná substantiva

13. Grmatické kategorie jmen ii. • pád • výrazně strukturační • funkce jména ve větě (subjekt, objekt)

14. Gramatické kategorie sloves i. • osoba (1,2,3) • silně strukturační • jako zájmena, de facto • čas (přítomný, minulý, budoucí) • komunikační kategorie • odrazové & hlavně strukturační

15. Gramatické kategorie sloves ii. • rod (aktivum, pasivum, (medium)) • strukturační • vztah složek obsahových (původce, cíl děje...) a syntaktických (subjekt, objekt...) • vid (dokonavý, nedokonavý) • lexikálně-gramatická kategorie

16. Gramatické kategorie jmen • rod • číslo • pád

17. Jmenný rod (Genus) i. • jazykový prostředek, jehož výrazovou formou je celý tvar slova • !u většiny jmen není čistě odrazový • !někde se ‚koncovka‘ blíží k rodu (-a je typicky F)

18. Genus ii. • přirozený rod X gramatický rod • lexikálně muž – žena (člověk) • slovotvorně přechylování (moce) • obvykle M  F • -ka učitel-ka • -yně poslank-yně • občas F  M • vs. vdova  vdovec • syntakticky • shoda pro obourodá jména • Vlasta přišel • Vlasta přišla

19. Genus iii. • přirozený rod • vespolná jména • gramaticky M/F, ale vyjadřují obojí pohlaví • Marie / Petr je sirotek • vrána obecná = samec i samice • gramatický rod • maskulina • feminina • neutra

20. Genus iv. • neutra pro ‚živé‘ bytosti • nedospělci • batole, dítě, štěně, děvče, etc. • Maskulina • životná animata • neživotná inanimata • !živost vs. životnost není symetrická • ledoborce vypluly • ledoborci vypluli

21. Genus v. • rod vs. tvar substantiva • !tendence • některé koncovky signalizují příslušnost k rodu • -Ø M vs. kost, píseň • kolísání v rodu • nesignalizováno • svízel – přítula (květina) M • svízel – trampota F • signalizováno • fazol – botanicky rostlina • fazole – běžně jak plod, tak rostlina

22. Číslo (Numerus) i. • jmenná kategorie, silně odrazovou, ale i strukturační složkou • sémantický základ je • rozdíl mezi jedinečností a množstvím • čeština • pro většinu jmen existuje symetričnost • singulár (číslo jednotné) • plurál (číslo množné) • (duál) historicky, synchronně už ne paradigmaticky

23. Singulár – Numerus ii. • vyjadřuje jedinečnost • formálně vyjádřeno • koncovkou žen-a vs. žen-y • shodou průvodčí • u jmen s homonymií • mladá průvodčí vs. mladé průvodčí • užití • generické Sova loví v noci. • individuální Harry Potter dostal sovu. • distributivní Každý čtenář HP touží mít sovu.

24. Singulár – Numerus iii. • singulare tantum (PL singularia) • existuje pouze SG paradigma; PL vůbec nemají (nepotřebují) • unika (jedinečný denotát) • jediná skutečnost svého druhu vesmír (?) • vlastní jména Jarmila (?) • abstrakta krutostSG • a PL? dopustil se řady krutostíPL (- konkréta) • jména látková mouka, písek • a SG? tektué písky, minerální vody, etc. • jména hromadná kamení, listí, žactvo

25. Kde najdu víc? • funkční morfologie • Mluvnice češtiny 2 • úvodní výklad str. 11 – 28 • gramatické kategorie • Čechová a kol (2000): ČŘJ • kapitola 5 – Mluvnické významy slov • MČ 2