1 / 23

Dihybridní křížení s úplnou dominancí

Dihybridní křížení s úplnou dominancí. Sledujeme při něm 2 znaky každý monogenně podmíněný = tedy přenos dvou párů alel A/a B/b Při tomto křížení vzniká celkem 16 kombinací

emele
Télécharger la présentation

Dihybridní křížení s úplnou dominancí

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript

  1. Dihybridní křížení s úplnou dominancí Sledujeme při něm 2 znaky každý monogenně podmíněný = tedy přenos dvou párů alel A/a B/b Při tomto křížení vzniká celkem 16 kombinací z celkového teoretického počtu potomků je 9/16 dominantních v obou znacích, 3/16 potomků jsou dominantní v prvním a druhém znaku nebo obráceně a 1/16 potomků recesivní v obou znacích štěpné poměry fenotypů v F2 generaci: 9:3:3:1

  2. 3. Mendelův zákon = volné kombinovatelnosti alel Při vzájemném křížení vícenásobných heterozygotních hybridů (polyhybridů) vznikne mezi alelami sledovaných genů tolik kombinací, kolik je teoreticky možných matematických kombinací mezi vzájemně nezávislými veličinami.

  3. Příklad křížení octomilky V – gameta nesoucí křídla E - dominantní pro červenou barvu v – gameta bez křídel e – černá

  4. Křížení heterozygotních hybridů P: VVEE x vvee Gamety : VE VE x ve ve F1 : VvEeVvEe x VvEeVvEe Gamtety : VE VevEve

  5. Křížení F 2 generaceVvEe x VvEe Úhlopříčka heterozygotů Úhlopříčka homozygotů

  6. Fenotypický štěpný poměr 9 – VE – jedinec s křídly a je červený 3 – Ve – jedinec s křídly, černý 3 – vE – jedinec bez křídel, červený 1 – ve – jedinec bez křídel, černý 9 : 3 : 3 : 1

  7. Genotypický štěpný poměr G = 1 : 2 : 2 : 4 : 1 : 2 : 1 : 2 : 1 1) VVEE – 1x 2) VVEe – 2x 3) VvEE – 2x 4) VvEe – 4x 5) VVee – 1x 6) Vvee – 2x 7) vvEE – 1x 8) vvEe – 2x 9) vvee – 1x 9 různých genotypů Mendlův zákon neplatí, pokud jsou geny ve vazbě

  8. Gonozomální dědičnost dědičnost vázaná na pohlaví gonozomy = heterochromozomy ( X, Y) (somatické chromozomy = autozomy ) nacházejí ve všech buňkách organismu = heterochromozomy= nesou geny pro pohlaví a liší se tvarem a genovým vybavením netvoří stejné = homologní páry jako autozomy heterochromozomY není párový a je označen jako ALOZOM

  9. Geny ležící na gonozmech geny ležící v heterologní části X( u člověka asi 50 genů ) = jsou významné !!! geny ležící na heterologní části ( proběhl CO) chromozomu X a Y jsou na pohlaví vázané geny ležící na homologní části X a Y = ( neproběhl CO) gonozomů X a Y = jsou na pohlaví neúplně vázaná  projeví se u X i Y = řídí se pravidly pro autozomální dědičnost

  10. Geny ležící na gonozomech geny ležící na heterologní části chromozomu Y se označují jako HEMIZIGOTNÍ a nemají párovou alelu - hemizygotní geny se ve fenotypu projeví jen u mužů dědičnost takového typu označujeme za PŘÍMOU DĚDIČNOST těchto genů není mnoho Leží-li vloha na heterologní části chromozomu X, znak vykazuje odchylky dědičnosti v závislosti ve směru křížení

  11. Při jednom směru křížení je F1 stejnorodá a F2 se štěpí v poměru 3 :1 př. Octomilka - sledujeme barvu očí, kde W = červená barva, w = bílá barva rodiče P: samička XWXW x sameček XwY Gamety: XW XW x Xw Y F1 : XWXw XWY XWWw XWY Červené č čč  samičky XWXw - červené, samečkové XWY - červení fenotypická stejnorodost = všichni potomci F1 generace mají červené oči

  12. F 2 generace Gamety : XW Xw x XW Y F2 : XWXw x XWY XWXW XWY XWXwXwY Červené č č Bílé F: 3 : 1 Fenotypicky samičky mají červené oči polovina samečků má červené, polovina bílé oči

  13. Závěr Při stejnorodém směru křížení je : F1 generace ve fenotypu stejnorodá, F2 generace se ve fenotypu štěpí v poměru 3:1

  14. Reciproké = vzájemné křížení dochází ke štěpení již v F1 na dvě fenotypové kategorie znak otce přechází na dceru, znak matky na syna dědičnost křížem v F2 generaci dochází ke štěpení v poměru 1 : 1 u obou pohlaví

  15. Příklad Rodiče P : samička XwXw x sameček XWY bílé oči x červené oči Gamety XwXwXW Y F1 : XWXwXwYXWXwXwY štěpení Červené č č Bílé

  16. Příklady gonozomální dědičnosti geny lokalizovány vheterologické části gonozomu X Křížením budeme sledovat předávání barvy očí . Bělooký sameček WW červenooký sameček W+W bělooká samička homozygotní WW červenooká homozygotní W+W+ červenooká heterozygotní W+W

  17. l. křížení bělookého samečka a homozygotně červenooké samičky dostaneme XY x XX -XXXX XY XY WW x W +W +=>W+W W+W W+WW+W - všichni jsou červení G = 1 ( všichni stejní W+W) F = 1 ( všichni stejní - červení )

  18. 2. křížení bělookého samečka a heterozygotně červenooké samičky XY x XX XXXX XY XY W W x W +WW+W WW W +W WW polovina potomstva je červenooká, polovina bělooká polovina dcer je červenooká, polovina bělooká polovina synů je červenooká, polovina bělooká G = 1 : 1 F = 1 : 1

  19. 3. křížení červenookého samečka a homozygotně červenookou samičkou XY x XX  XXXX XY XY W +W x W +W+W+W+W+W+W+WW+W  všichni potomci jsou červenoocí G = 1 : 1

  20. 4. křížení červenookého samečka a heterozygotní červenooká samička XY x XX XXXX XY XY W+W x W+WW+W+W+WW+W WW samičky jsou červenooké  polovina samečků červenookých, polovina bělookých G = 1 : 2 : 1 F = 3 : 1

  21. 5. křížení červenookého samečka a bělooké samičky XY x XX XXXX XY XY W+W x WW  W+WW+WWW WW samičky jsou červenooké, samečci běloocí G = 1 : 1 F = 1 : 1

  22. Zdroje : HANČOVÁ, Hana. Biologie v kostce I: Obecná biologie, mikrobiologie, botanika, mykologie, ekologie, genetika. 1. vyd. Havlíčkův Brod: Fragment, 1997, 112 s. ISBN 80-720-0059-4.NEČÁSEK, Jan a Ivo CETL. Genetika. Praha, 1979. JELÍNEK, Jan a Vladimír ZICHÁČEK. Biologie pro gymnázia: (teoretická a praktická část). 9. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2007, 575 s., [92] s. barev. obr. příl. ISBN 978-80-7182-213-4. ŠMARDA, Jan. Biologie pro psychology a pedagogy. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 420 s. ISBN 978-80-7367-343-7. Nový přehled biologie. 1. vyd. Praha: Scientia, 2003, xxii, 797 s. ISBN 80-718-3268-5. Genetika. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): WikimediaFoundation, 2001-2013 [cit. 2013-06-09]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Genetika

More Related