Psychologie tělesné výchovy a sportu

1. Psychologie tělesné výchovy a sportu

2. Vývojové základy psychologie sportu • psychologická zdatnost selekčním vývojovým impulsem • manifestace zdatnosti, cesta ke zlepšení sociální pozice • motorika sloužila podobně jako u zvířat k adaptačním procesům • např. sebezachování, obživa, reprodukce, útěk, útok • př. kočka – žere myši, pokud má hlad, potom si s nimi hraje – pohyb osvobozený od sebezachování • fylogeneze člověka – nápodoba bojových situací

3. Pohyb, adaptace a vývoj člověka • ve fylogenezi člověka vzniká zábavná a průpravná motorika – asi nápodoba bojových a loveckých situací • iniciační rituály, prvky konkurenčního prostředí – emoce, prestiž, psychohygienjcký účel • středověká aristokracie „ desport“ – bavit se • v posledních letech „studená válka“ – zneužívání sportu • význam pohybu a pohybové hry pro člověka zásadní, jejím prostřednictvím projevuje svou identitu

4. Psychologické znaky hry • Svoboda, emancipace, spontanieta, nevážnost ( ve srovnání s prací) • Herní iluze, přistoupení na herní předstírání ( hra není život) • Vymezenost, uzavřenost v herním poli, jinak ale vnitřní nekonečnost • Herní paradoxy : přátelská agrese • Teorie her např. Spencerova teorie –uvolňování přebytku energie, Hallova atavistigká teorie – oživení prastarých zvyků, psychologická teorie her – ve hře přání vytěsněné ze života - paraolympismus

5. Východní a západní přístupy k těl. cvičením Západní přístupy • soutěživost, měření a srovnání výkonů • kolektivní pojetí, vítězství nad soupeřem • výchova k výkonnostnímu pojetí Východní přístupy • introvertní cvičení • odpoutání od vnějšího světa • důraz na vnitřní prožitky, meditace • regulace fyziologických funkcí, výchova k seberegulaci

6. Interdisciplinární přístupy v psychologii tělesné výchově a sportu • Multidisciplinární, crossdisciplinární a interdisciplinární přístup • Člověk a prostředí – rezignace na prostředí ( jóga, asketismus, hypertrofie potřeb - větší zranitelnost – stres) • Stresory tělesné a duševní – karteziánské představy o ditochomii člověka x člověk – integrovaná činnost, nedělitelný na somatickou a mentální část • Fyzický stresor ( nemoc) – psychické konsekvence psychický stresor ( zranění) – somatické důsledky

7. Základní pojmy v psychologii tělesné výchovy a sportu – specifické znaky • psychologický činitel – význam pro pohybově talentované i pohybově zaostalé, hypoaktivní • tvořivý pohyb – antidepresivum, sebedůvěra etc. • význam intraindividuálních norem - pohyb. zaostalí • pohyb nelze chápat pouze fyzikálně • duchovní rozměr – kreativita, imaginace, ideomotorika • výchovná síla pohybu – překonávání strachu, bolesti, překážek, negativních nálad, neúspěchu, ambivalence 7. Tělovýchovný proces formuje životní styl - životospráva, denní režim etc.

8. Předmět a rozdělení psychologie TEORETICKÉ OBORY APLIKOVANÉ OBORY Obecná psychologie Klinická psychologie Psychologie osobnosti Psychologie práce Srovnávací psychologie Psychologie soudní Psychopatologie Pedagogická psychologie Sociální psychologie Psychologie TV a sportu Vývojová psychologie Psychologie umění Normalita osobnosti – statistická, funkční, normativní ( Syřišťová, 1972 )

9. Úkoly psychologie tělesné výchovy a sportu • výběr sportovních talentů z psychologického hlediska • diagnostika osobnosti sportovce a trenéra • psychologické ovlivňování podle sportovních odvětví • koordinace pohybových aktivit s ostatními činnostmi • psychologizace tréninku • zvládnutí závěru sportovní kariéry • psychologizace rekreačního sportu ( oblast psychická, fyzická, zdravotní a sociální ) • problematika motivace k činnosti • konstrukce výkonových testů v psychologii sportu

10. Metodologie v psychologii tělesné výchovy Základem zkoumání lidského mozku • Anatomie a histologie – stavba lidského mozku (mikrotraumata ve sportu) • Neurofyziologie – vedení vzruchů (rychlost přenosu z CNS ke svalům) • Neuroendokrinologie – ovlivňování hormony • Neurologie – léčení, choroby mozku a nervů • Psychiatrie – poruchy chování (vrcholový sport formuje a deformuje) • Psychologie – chování, vliv tělesných cvičení na osobnost

11. Biologický a dynamický přístup • Biologické vědy – odpovídají dobře na otázku, jak se co v našem organismu děje, mají však potíže při výkladu, jaké jsou důvody tohoto dění Př. víme, které hormony působí v úzkosti ale nevíme proč je člověk úzkostný - přesná čísla ale velká vzdálenost k chování • Dynamické směry jsou na tom opačně, vysvětlují proč je člověk např. málo pozorný. Nezajímají se o to, které hormony a nervové okruhy jsou v akci Př. Bourdonův test pozornosti – nepřesná čísla ale blízko k chování • Psychoanalýza – není vědeckou teorií, není možné ji ověřit, antagonistický vztah k rodiči stejného pohlaví

12. Obecné a specifické metody • Obecné Pozorování, náhodné pozorování, systematické pozorování Experiment(Millova pravidla), přirozený – vliv nikotinu na nenarozené dítě, v přirozených podmínkách – 1 podmínka změněna, laboratoř x reálný život • Specifické Subjektivní – sebepozorování (trénink), psych. rozhovor, dotazník x anketa Objektivní – výkonové testy, psychofyziologické metody, výsledky rozboru činnosti Projektivní – povídka, kresba

13. Sportovní prožitek a temporalita lidské existence

14. Základní modely pojetí času Časový charakter prožitku

15. Tradiční model M«-------------I-----------«-- B teď(M)Pteď(B) - uplývání z budoucnosti přes bodovou přítomnost do minulosti • Vnitřní vědomí času podle E. Husserla M «-I-» B aktuální TEĎ retence protence (udržení/zachování v paměti) (předočekávání)

16. Gradientní model - čas znázorněn jako tok mezi dvěma kužely, spojenými svými vrcholy

17. Specifika sportovního prožitku(Jako sportovní prožitek je zde chápán unikátní a neopakovatelný pohybový prožitek vystupující z každodennosti) • Tělesně zakotvené prožívání • Ponoření se do výkonu – vysoká koncentrace (dostání se více k sobě) • Opakování minulého • Specifický typ kreativity • Vytváření sekundárních prožitků u diváků (podobně jako např. umění)

18. Časový průběh u různých typů sportovního prožitku Vycházíme z gradientního modelu

19. Každodennost(běžný trénink)

20. Tělesně zakotvené prožívání – sportovní prožitek(několik úrovní prožívání) Úrovně prožívání: • Bezprostředně tělesná • Psychická(plně koncentrovaná na výkon) • Psychicko-mentální (k překonání bolesti či monotónnosti výkonu)

21. Otevřenost a uzavřenost budoucnosti(cíle) • Prožitek silně zakotven v projektu výkonu(cíli/výsledku) • Silnější protence • např. atletika • Variantnost (nevypočitatelnost průběhu výkonu) • např. u hráče (důležité improvizační schopnosti)

22. Různé vnímání minulosti a budoucnosti u vytrvalostních a rychlostních sportů • Vytrvalostní sporty(endorfinové) • Dlouhá retence – podržení přítomnosti startu (minulosti) • Dlouhá protence – zpřítomnění budoucího cíle závodu • Rychlostní sporty (adrenalinové) • Bez retence i protence • Minulost i budoucnost obsažena v 1 okamžiku

23. Biologický a dynamický přístup • Biologické vědy – odpovídají dobře na otázku, jak se co v našem organismu děje, mají však potíže při výkladu, jaké jsou důvody tohoto dění Př. víme, které hormony působí v úzkosti ale nevíme proč je člověk úzkostný - přesná čísla ale velká vzdálenost k chování • Dynamické směry jsou na tom opačně, vysvětlují proč je člověk např. málo pozorný. Nezajímají se o to, které hormony a nervové okruhy jsou v akci Př. Bourdonův test pozornosti – nepřesná čísla ale blízko k chování • Psychoanalýza – není vědeckou teorií, není možné ji ověřit, antagonistický vztah k rodiči stejného pohlaví

24. Obecné a specifické metody • Obecné Pozorování, náhodné pozorování, systematické pozorování Experiment(Millova pravidla), přirozený – vliv nikotinu na nenarozené dítě, v přirozených podmínkách – 1 podmínka změněna, laboratoř x reálný život • Specifické Subjektivní – sebepozorování (trénink), psych. rozhovor, dotazník x anketa Objektivní – výkonové testy, psychofyziologické metody, výsledky rozboru činnosti Projektivní – povídka, kresba

25. Literatura : • Ryba, J. (1998). Základy psychologie tělesné výchovy a sportu. Hradec Králové : Gaudeamus. • Syřišťová, E. (1972). Normalita osobnosti. Praha : Avicenum. • Hošek, V. (2001). Psychologie odolnosti. Praha : Karolinum.

26. Otázky : • Interdisciplinární přístupy v psychologii tělesné výchovy a sportu. • Základní pojmy v psychologii TV a sportu. • Teoretické a aplikované obory v psychologii. • Metodologie v psychologii tělesné výchovy. • Biologický a dynamický přístup v psychologii.

27. Senzomotorické učení

28. Obecná charakteristika učení • aktuální vysvětlení jiné než v minulosti • není omezeno jen na dobu mládí • provází člověka celý život, rozvoj schopností i vlastností osobnosti • velmi se blíží pojmu adaptace, funkce tvoří orgán x funkční dezadaptace, např. pohybový systém – ťloušťka kostí, chrupavky, svalová hypertrofie, svalová síla, zásoby E ( ATP, ADP,CP), srdce, minutový objem, cévy – kompenzační vazodilatace a vazokonstrikce (vyrovnávání TK) • zatěžování 2/3 maxima, hlavně intenzita ale i objem

29. Linhart, M: Činnost a poznání Učení je aktivita, v níž subjekt v situaci mění pod vlivem vnějších podmínek a v závislosti na výsledcích vlastní činnosti své chování a své psychické procesy tak, aby snížil novými informacemi stav své nejistoty a našel správnou odpověď či adekvátní pravidlo jednání.

30. ŘÍZENÍ POHYBU Řízení pohybu - modely a druhy řízení

31. Řízení pohybu CH O V Á A Í CNS RECEPTOR SIGNÁL EFEKTOR REAKCE J E D N Á A Í AKCE motivační buzení

32. Řízení pohybu Kruhové schéma řízení Podle BERNŠTEJN (1947)

33. Řízení pohybu Model sociálního učení (stimul - chování neurčité bariera a motivace PLÁN + kontrola reakce a operace zpětné vazby - chování změněné) Podle LINHART (1967) Model černé schránky (CNS - senzorický a motorický analyzátor) Podle KASA (1987)

34. Řízení pohybu SENZITIVNÍ A MOTORICKÝ ANALYZÁTOR Oblast kožního a slizničního čití Upraveno podle PENFIELD a BOLDREY (1937), DYLEVSKÝ a TROJAN (1982), JÁNSKÝ a NOVOTNÝ (1983)

35. Řízení pohybu HIERARCHICKÝ MODEL ŘÍZENÍ Program jednání CNS Pod-programy 1., 2. - n. Kopie vzorců pohybu (z paměti) Receptory externí Zdvojení Nervové dráhy Příkazy Opravy Svaly + Receptory interní Zpětná„hlášení“ Provedený pohyb Zpětnévazby Upraveno dle Pickenhain In MEINEL und SCHNABEL (1987)

36. Řízení pohybu DRUHY ŘÍZENÍ POHYBU „Cerebrální program“ úmyslný-řízený(>500 ms) získaný(vrozený)reflexní okruh mozková kůra =„mocenský orgán“ mozeček=centrum koordinace 3 „Limbická šablona“ bezděčná-„spouštěná“(<500 ms) získaná(podmíněný reflex) mozeček = start, limbický límec mozkového kmene = uložení, „emotivní“ start pohybu (0,8 s před) 2 „Spinální reflex“ bezděčný (obranný)„spouštěný“ vrozený(reflexní akt) 1 Upraveno podle VANĚK (1963, 1984) JÁNSKÝ a NOVOTNÝ (1981), VÉLE (1982) MĚKOTA (1983), JAVŮREK (1986), VINAŘICKÝ (1983), Human Body (1991)

37. Řízení pohybu SVALOVÁ REAKCE NA IMPULS Vznika přenos vzruchu (CNS a odstředivá dráha) Převod vzruchu do svalu (nervosvalová ploténka) Kontrakce svalu (sarkomera)

38. Řízení pohybu DVA TYPY POHYBŮ 0,00 0,48 0,76 0,92 [s] „spouštěné“ 0,76 „řízené“ Kinematický záznam přemetu vpřed KRIŠTOFIČ (1995) Viz limbické šablony a cerebrální programy „Pohyb, který má být proveden přesně a koordinovaně za kontroly zpětnou vazbou z periferie vyžaduje asi 760 milisekund k provedení.“MÁČEK (1987) „Také při úderu … pěstí jde o rychlý asi 1 sekundu trvající pohyb, který je cíleně programovaný, neboť během pohybu se obtížně kontroluje smysly.“JAVŮREK (1986)

39. SM učení –didaktická doporučení zkušených trenérů a učitelů • Průběh učení, jeho dobu i kvalitu ovlivňuje přesnost informace učitele ( trenéra) o zahájení pohybové činnosti,nedostatky se kumulují do dalšího průběhu pohybu – př. hod diskem • Korekci pohybu je žádoucí provést v pohybové struktuře před chybným provedením –př. základní údery v tenise

40. Nové psychologické výzkumy determinant školního výkonu • ne absolutizace pohybových a intelektových schopností • 50 % podstatná motivace pro danou činnost • 25 % motivace pro příbuzné činnosti • důležitost výkonového motivu pro oblast pedagogické praxe • teorie řízení výkonové motivace spočívá v tendenci vyhýbat se neúspěchu • obtížnost definice úspěchu, rozhodující aspirační úroveň • v TV vytvářet situační prostředí, které eliminuje rozdíly v pohyb. schopnostech. • Ryba, Fišerová : Využití netradičních vícebojů ke zvýšení pocitu úspěšnosti u školní mládeže. Těl. Vých. Sport. Mlád. 1997, č. 7 – seminář 24.10.2006

41. Učení s chybami nebo bez chyb – problém • Chybný výkon – nositel informace pro subjekt • Včas odhalená a korigovaná chyba výsledek učení usměrňuje – podmínky • Detekce – odkrytí chyby • Identifikace – určení místa • Interpretace – udělení smyslu rozporu mezi tím co je a co má být ( romantismus ?) • Korekce – oprava Střídání úspěchu a neúspěchu je pro naše podmínky života plně přiměřené ( výkonová a riziková společnost) Optimální funkce duševního života záleží právě na boji s chybami

42. Senzomotorické učení jako dlouhodobý aktivní proces • učení - změny ve struktuře osobnosti – dovednosti, schopnosti, vědomosti, osobní vlastnosti • při osvojování dovedností rozhodující změna v činnosti v porovnání s předcházejícím stavem • další změny nastávají procesem dospívání, zráním osobnosti – vnitřní činitel vývoje geneticky determinován • zrání je nutné oddělit od učení • podobně i přechodné stavy organismu ( vliv psychotropních látek, léčiv etc.)

43. Teoretické koncepce učení Biologické (adaptace) a sociální (psychologické) koncepce Psychologické teorie Asocianistická teorie – 19. stol., záměrné vytváření asociací vlivem asociačních zákonů (dotyk, kontrast etc), Nerespektovala motivaci žáků, vztah učení a myšlení Konekcionalistické teorie – klasické (podmíněné reflexy), instrumentální(páčka – instrument, odměna a trest), Operantní podmiňování (subjekt „operuje“, hledá), Skinner Kognitivní teorie – důraz na pochopení, vhled (aha efekt), Málo doceňuje význam minulé zkušenosti

44. Obecné zákonitosti učení Fyziologické (PR), biochemické (DNA fylogeneze RNA ontogenetické změny), psychologické – pro didaktické a pedagogické účely nejvýstižnější • Učení probíhá jako postupné přibližování k cíli – pokus a omyl, postupné pochopení, metodický postup 2. Učení využívá regulační mechanismy s využitím zpětných informací – vnějších, vnitřních, průběžných, výsledkových, pozitivních, nejvýznamnější autokontrola 3. Efektivita učení závisí na interakci vnějších a vnitřních podmínek – motivace, předchozí dovednosti, metoda učení x rodinné, školní, skupinové vlivy

45. Druhy učení s ohledem na didaktiku školní TV ve vazbě na výsledky učení • Učení poznatkům – tradiční verbální učení, dominantní výsledky vědomosti a dovednosti • Učení senzomotorickým činnostem – i termín motorické učení, výsledky dovednosti, činnosti, návyky • Učení intelektuálním činnostem – interiorizace do vnitřní řeči, výsledky algoritmizace myšlení, rozumové operace • Učení sociálnímu chování – výsledkem interiorizované motivy, postoje, soc. interakce, sociální normy a role Druhy učení ne izolovaně, podstatné u. senzomotorické

46. Senzomotorické – motorické učení Klasifikace pohybů z hlediska učení, přeučování BEZDĚČNÉ ( neúmyslné, nejsou plně uvědomovány) • Nepodmíněné reflexy, podkorové řízení, ovládání po dlouhém nácviku a s úsilím – meditace, jóga • Získané v ontogenezi, původně úmyslné, učením se zautomatizovaly, mozeček – denní úkony, dovednosti ÚMYSLNÉ • Získané v ontogenezi, cílevědomé jednání, kůra mozková – taktické a problémové činnosti • Původně vrozené, postupně mozková kůra – rovnováha, orientace, složité pohybové činnosti

47. Pohybové dovednosti – výsledek senzomotorického učení Znaky nacvičené dovednosti • Kvalita výsledků senzomotorické činnosti (absence chyb, správnost provedení pohybů) • Rychlost jejího provedení (včasnost, hbitost) • Ekonomičnost provedení (nízký energetický výdej, nízké volní úsilí) • Způsob provedení (sportovní styl, osobní styl) Pohybová činnost – dovednost až po ukončení diferenciační fáze učení Pohybový návyk – druhotně bezděčný zautomatizovaný pohybový projev

48. Klasifikace pohybových dovedností Kritérium účast smyslů, CNS – percepční a motorické Kritérium dominance vstupu a výstupu – výstup význam tělesná aktivita, úsilí – atletika,vstup motorika jednoduchá, čekání na signály v hrách, úpolech Kritérium časový vztah k podnětu a reakci – diskretní – odlišný začátek a konec, krátké trvání, nelze korigovat – smeč, seriové – komplexnější, jednoduché akty(skok o tyči), kontinuální – opakují se (běh) Kritérium časový vztah k podnětu a prostředí – uzavřené – vnější prostředí stabilní, stereotyp (střelba ze 6), otevřené – vnější podmínky proměnlivé – SH, úpoly Hrubé a jemné,nové a známé pohybové dovednosti

49. Druhy senzomotorického učení • Imitační učení (uč se podle mě !) – zrak, správná demonstrace • Instrukční učení (cvič podle slovního návodu) – slovo, ovládat nezbytné poznatky, názvosloví • Zpětnovazební učení (uč se ze svých chyb !) – vhled do nacvičované dovednosti, pokus x omyl, nositelem zpětné informace učitel nebo výkon (pád, shozená laťka) • Problémové učení (hledej sám řešení úkolu !) – samostatnost, tvořivost, ve vyšších fázích MU • Ideomotorické učení (uč se pohybu i ve svých představách !) – kinestetické buňky mohou být drážděny i představou, zraněný, omluvený žák

50. Činitelé motorického učení • Motivace – potřeby (biologický a sociogenní základ), vnější prostředí (incentivy – popudy a pobídky) • Schopnosti – obecný předpoklad efektivity učební činnosti, pohybové, intelektové, sociální • Cíl učení – ztotožnění s cílem a jeho pochopení • Stimulace – emoce, vůle, aspirace, aktivace, zájem,Yerkes – Dodsonův zákon • Zpevňování – udržení pravděpodobnosti žádoucího chování, motivační, expoziční, fixační metody • Retence – proaktivní, asociativní, afektivní útlum • Integrace a transfer –více učiva horší transformace, kladný a záporný transfer ( dvojtakt x trojtakt)