PROBLEMATIKA POLITICKÉHO VÝVOJE IRÁKU VE 20. STOLETÍ

1. PROBLEMATIKA POLITICKÉHO VÝVOJE IRÁKU VE 20. STOLETÍ Mgr. Eva Taterová, M.A. MZV217 Blízký východ v mezinárodní politice ve 20. a 21. století 4.11.2013

3. HISTORICKÝ VÝVOJ V OBLASTI • Území součástí Mezopotámie – řada úspěšných civilizací (Summerové, Babylónská říše a další). • Po ovládnutí území Araby v 6. století (od této doby se používá název Irák), Irák centrem chálífátu – Bagdád jedním z nejdůležitějších soudobých měst světa (centrum vzdělanosti, kultury, obchodu). • Od 16. století součást Osmanské říše – důležitá zemědělská oblast. • Během 19. a 20. století vzestup arabského nacionalismu  idea nezávislého Iráku.

4. IRÁCKÉ KRÁLOVSTVÍ • Francie a Velká Británie se během 1. světové války snažily využít arabského nacionalismu ve svůj prospěch – boje na mezopotámské frontě – důležité území kvůli místním nalezištím ropy. • Do konce roku 1917 Britové ovládli rozhodující část území (Basra, Kirkúk, Bagdád, Mosul). • V rámci smlouvy Sèvres území Iráku odebráno Osmanské říši – 1920 Britský mandát Mezopotámie. • V zemi proti britské nadvládě poměrně velký odpor  ozbrojené povstání – Britové nakonec nuceni ze svých požadavků odstoupit  referendum  vyhlášení Iráckého království 1921 – Fajsal I. (jeho otcem šaríf Husajn - strážce Mekky, hášemitská dynastie). Fajsal I.

5. IRÁCKÉ KRÁLOVSTVÍ • Král Fajsal podporoval myšlenky pan-arabismu – pouze částečný úspěch, protože v regionu nejsilnějšími hráči stále Francie a Velká Británie. • Hranice moderního Iráku definitivně vytyčeny v roce 1926. • Nezávislost Iráckého království potvrzena roku 1932 při vstupu Iráku do Společnosti národů (předtím dojednáno anglo-iráckou dohodou 1930). • Fajsal I. zemřel roku 1933  jeho nástupcem syn Ghazí, který nebyl tak silnou osobností jako Fajsal – období politické nestability, vystřídalo se několik vlád, posilovala role armáda  1939 Ghazí umírá při autonehodě (spekulace o atentátu)  novým králem jeho syn Fajsal II.

6. IRÁK BĚHEM 2. SVĚTOVÉ VÁLKY • Fajsal II. nastoupil na irácký trůn v dětském věku – regentem jeho strýc Abdalláh. • Do té doby podobně jako v Íránu obavy z proněmeckých názorů vládců Iráku – snaha Velké Británie nedovolit, aby se země Osy dostaly k iráckým nerostným zásobám. • 1941 vojenský převrat – regent princ Abdalláh musel uprchnout ze země – proněmecká orientace nové vlády  Britové do Iráku okamžitě poslali vojenské jednotky, které tam zůstaly až do roku 1947.

7. VÝVOJ V IRÁKU PO 2. SVĚTOVÉ VÁLCE • Po odchodu Britů ze země dále hlavní význam regentská vláda – 1953 Fajsal II. oficiálně převzal vládu, ale jeho strýc Abdalláh stále klíčovou roli. • Snaha o rychlou modernizaci země – jenom částečný úspěch. • 1958 – Arabská federace: Irák a Jordánsko (reakce na projekt Spojené arabské republiky mezi Egyptem a Sýrií). • Problémem vnitřní nestabilita – časté pokusy o převrat, 1958 převrat vedený Abdem Kassimem úspěšný – král Fajsal II. zabit  konec Iráckého království  Irácká republika – do čela se postupem času dostala strana Baas.

8. REŽIM SADDÁMA HUSAJNA • Autoritativní charakter – v čele strany Baas Saddám Husajn (od 60. let ve vysoké irácké politice, i když předtím nějakou dobu vězněn - od roku 1978 iráckým prezidentem). • Několik konfliktních linií v rámci irácké společnosti: • Problematika Kurdů – 25% obyvatelstva, žijí především v severním Iráku  nacionalistické ambice. • Sunnité vs. Šíité – šíité početní většinu, ale za Husajnovy vlády systematicky odsouváni do pozadí na úkor menšinových sunnitů. • Neuznání státní suverenity Kuvajtu (19. provincie). Saddám Husajn

9. REŽIM SADDÁMA HUSAJNA • Postupem času kolem osobnosti Saddáma Husajna vybudován kult osobnosti (nový Saladin Blízkého východu). • Díky socialistické ideologii strany Baas sbližování se se Sovětským svazem – v rámci studené války Irák spíše pragmatický postoj. • Znárodnění iráckého ropného průmyslu v 70. letech – peníze využity na dotování různých sociálních programů i modernizaci země  zvyšování životní úrovně obyvatelstva – politický režim ve většině země poměrně populární (výjimka: oblasti obydlené Kurdy).

10. IRÁCKO-ÍRÁNSKÁ VÁLKA 1980-1988 • Saddám Husajn se snažil využít křehké situace v Íránu  rozhodnutí napadnout Írán, dokud je oslabený revolucí a nestabilní – mělo se jednat o bleskovou válku. • Íránským vůdcům se podařilo válečného konfliktu využít ve svůj prospěch – upevnění pozice ve společnosti, fanatismus, možnost snadnějšího nastavení nových pravidel vzhledem k krizové situaci, v neposlední řadě možnost likvidace protivníků. • Tankerová válka – vzájemné ničení tankerů s ropou  vliv na mezinárodní obchod  nakonec musely zasáhnout USA. • Válka neměla jasného vítěze a poraženého - silně poškozeny obě bojující strany (lidsky, materiálně, morálně) – příčina dalších událostí jako např. válka v Kuvajtu. • Záminka pro represe Kurdů ze strany Husajnova režimu – 1987 chemické útoky na města a vesnice v regionu Kirkúk – operace al-Anfal (někdy označována za kurdskou genocidu).

11. Fanatismus íránských vojáků: http://www.youtube.com/watch?v=Y0mP_sXfr0E&feature=related

12. AFÉRA ÍRÁN-CONTRAS 1985 • Tajná vyjednávání mezi představiteli Reaganovy administrativy, Íránu a nicaraguyských Contras. • Írán: vzhledem k válce s Irákem nutně potřeboval dodávky zbraní, náhradních dílů a munice – většina z toho pocházela z nákupů v USA (za dob šáha) a jenom USA je mohly dodat. • Reaganova administrativa: potřeba finančních prostředků pro podporu antikomunistických Contras (porušení ústavy dle tzv. Bolandových dodatků, které podporu Contras zakazovaly). • Diskreditace USA, které do té doby podporovaly spíše Irák. • Celá kauza vyšla najevo v roce 1986 – diskreditace USA (prezident Reagan tvrdil, že o věci nic nevěděl), a že se jedná o akci CIA (William Casey).

13. IRÁK vs. KUVAJT • Irák těžce poznamenán válečným konfliktem, s Íránem  snaha získat nové zdroje příjmů, které by napomohly revitalizaci země – žádost o finanční prostředky na půdě OPEC zamítnuta ostatními členy. • Dlouhodobým problém s uznáním státní suverenity Kuvajtu ze strany Iráku – kromě místním ropných nalezišť, z pohledu Iráku zásadní i místní zdroje pitné vody.

14. SITUACE PŘED VYPUKNUTÍM KONFLIKTU • Saddám Husejn předpokládal, že irácká invaze do Iráku vyvolá rozsáhlou mezinárodní reakci, ale přesto podcenil možné důsledky. • Rozhovory s americkou velvyslankyní v Bagdádu April Glaspie v roce 1990: „Vím, že potřebujete finance. Chápeme to a náš názor je, že byste měli dostat příležitost obnovit svou zemi. Nicméně nemáme žádný názor na mezi-arabský konflikt, stejně jako ani na váš územní spor s Kuvajtem.“

15. PRVNÍ ETAPA VÁLKY • 2. srpna 1990 Irák zahájil ofenzívu – během následujícího dne irácká vojska ovládla většinu území Iráku, zbytky kuvajtské armády se stáhly do okolních států, do zahraničí odešel i emír Džeber II. • Rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 660 nařizující okamžité stažení Iráku z Kuvajtu (vyzvala k tomu i Liga arabských států). • Řada reakcí na mezinárodní scéně: • Regionální země obavy z mocenského vzestupu Iráku – malé státy Perského zálivu obavy, že je čeká podobný osud jako Kuvajt, země jako Saúdská Arábie či Írán v tom viděly jasné narušení regionální stability. • Podpora Saddáma Husajna ze strany OOP a Jásira Arafata. • Velký význam postoje USA jako jediné zbývající supervelmoci po konci studené války.

16. UTVOŘENÍ MEZINÁRODNÍ PROTI-IRÁCKÉ KOALICE • Podařilo se vytvořit mezinárodní koalici, kterou vedly USA, ale další účastníci i z arabských zemí a dalších států světa. • Saddám Husajn se tuto koalici snažil rozvrátit projevy o neokolonialismu, Irák ostřeloval Izrael raketami Scud. • Rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 678 – právo použít vojenské prostředky, pokud se Irák z Kuvajtu nestáhne. • 17. ledna 1991 zahájena operace Pouštní bouře – během krátké doby Irák drtivě poražen.

17. VÝSLEDKY VÁLKY • USA potvrdily svůj super-velmocenský status. • Kuvajtu navráceno jeho území + reparace. • Irák drtivě poražen, nicméně režim Saddáma Husajna zůstal u moci – mezinárodní koalice neudělala nic pro jeho svržení (nepodpořila ani povstání Kurdů). • Podle některých autorů konflikt v podstatě neskončil, ale pouze deeskaloval v konflikt nižší intenzity – bezletové zóny nad severním Irákem udržované USA a Velkou Británií.

18. IRÁK V 90. LETECH • Po skončení první války v Perském zálivu Irák v hluboké krizi – jak ekonomické, tak i politické. • Ekonomickou krizi se podařilo poměrně brzy vyřešit především díky obchodu s ropou – 1996 rezoluce Rady bezpečnosti č. 986 program Ropa za potraviny. • Nadále poměrně vyhrocené vztahy se západním světem – podezření, že Irák se snaží vyvíjet zbraně hromadného ničení (již roku 1981 zničení iráckých jaderných zařízení během překvapivého útoku izraelského letectva – operace Opera).

19. DRUHÁ VÁLKA V PERSKÉM ZÁLIVU • 20. března 2003 aliance západních států vedená USA zahájila útok na Irák. • Důvody: držení zbraní hromadného ničení, podpora al-Kájdy, ochrana lidských práv národnostních menšin v Iráku. • Oproti první válce v Perském zálivu intervenující strana neměla plnou podporu mezinárodního prostředí, dokonce ani mandát poskytnutý Radou bezpečnosti OSN. • Do května 2003 obsazena většina Iráku, v prosinci 2003 zajat bývalý irácký prezident Saddám Husajn.

20. DRUHÁ VÁLKA V PERSKÉM ZÁLIVU • Konflikt se ve své druhé fázi přesunul do asymetrické guerillové války = Irácké národní povstání– ta definitivně ukončena až 15. prosince 2011. • Přechodná irácká vláda – volby  stabilní irácká vláda vytvořena v roce 2006. • Motivace povstalců různorodá: • Příznivci Saddáma Husajna (synové Kusaj a Udaj). • Irácká odnož al-Kájdy: Abú Musa Zarkáví. • Náboženské orientované skupiny. • Dodnes často diskutovaný případ v kontextu současných mezinárodních vztahů.

21. PROJEV SADDÁMA HUSAJNA PŘED SOUDEM • http://www.youtube.com/watch?v=HRF7d9ydQf8&feature=related

22. KURDOVÉ • Indoevropský původ – odlišují se jak od Arabů, tak i od Turků, patrně nejblíže mají etnicky k Íráncům. • Odhadovaný počet Kurdů cca. 30 miliónů (Írán, Irák, Sýrie, Turecko). • Po staletí žili Kurdové v poměrné izolaci díky vysokohorskému rázu krajiny  řada kmenů a různých jazykových variant kurdštiny. • Většina Kurdů muslimové, nicméně řada z nich vyznává křesťanství, judaismus a další náboženství. • Většinu Kurdů spojuje nacionalismus – snaha o vlastní stát (některé kmeny asimilovaly s vládnoucím režimem dané země, ale to je spíše výjimka).

23. KURDOVÉ V TURECKU • Kurdové součástí Osmanské říše – poměrně dobré postavení, vlastní samospráva, vlastní ozbrojené složky. • Během 1. světové války: podezříváni ze spojenectví s Ruskem – masové deportace (celkem 700 000 osob). • Kurdský nacionalismus – po pádu Osmanské říše vzniká jako reakce na radikální sekularizaci, centralizaci a turecký nacionalismus.

24. PRVNÍ POKUS O VYHLÁŠENÍ KURDSKÉHO STÁTU • Smlouva ze Sévres (10.8. 1920), uzavřena mezi Osmankou říší a mocnostmi Dohody. • Předpokládala uspořádání referenda určující statut regionu Kurdistán. • Problém: absence jednotné představy ohledně teritoria budoucího kurdského státu. • Ve smlouvě Kurdistán vymezen jen v rámci Turecka – bez oblastí v Iráku, Íránu a Sýrii. • Smlouva z Lausanne (24.7. 1923) definovala hranice Turecka v současné podobě, tj. projekt Kurdistánu nebyl realizován.

25. SMLOUVA ZE SEVRES

26. KURDOVÉ V TURECKU • Snahy o turkifikaci Kurdů – masové přesuny. • 20. a 30. léta: řada kurdských povstání v Turecku a Íránu. • Republika Ararat: vyhlášena v říjnu 1927 – JV Turecko, zlikvidována Tureckem v září 1930. • 1934: parlament schválil zákon o přesidlování. • Posilování moci ústřední vlády v provinciích – zřizování vojenských opěrných bodů. • Březen 1937- září 1938: povstání v Dersimu – pozemní operace turecké armády, letecké bombardování vesnic, používání jedovatých plynů – celkem zabity desetitisíce lidí.

27. KURDSKÁ STRANA PRACUJÍCÍCH • Na počátku 70. let: studentská organizace vedená AbdullahemOcalanem – r. 1978: založena strana marxistické orientace – útoky proti turecké vládě a kurdským představitelům spolupracujícím s tureckým státem – řada členů organizace uvězněna. • R. 1984 transformace na paramilitárníorganizace – cíl: vytvoření nezávislého Kurdistánu – výcvikové tábory, „propaganda činy“: útoky na tureckécíle v Turecku i zahraničí (Francie, Německo, Belgie ad.) – únosy, vraždy, sebevražedné atentáty.

28. KURDSKÁ STRANA PRACUJÍCÍCH • Od r. 1990: zakládání různých umírněnějších odnoží PKK – Lidová strana práce, Demokratická strana ad. – poslední Strana míru a demokracie. • Ozbrojené křídlo: Lidové obranné síly. • Řada kurdských politických stran zrušena Ústavním soudem. • Množství kurdských politiků a aktivistů uvězněna kvůli propagaci kurdských práv. • 1999: zajat její vůdce Ocalan – velice pomalé uvolňování restrikcí vůči Kurdům – snaha o navázání dialogu a hledání modu vivendi – „mírová iniciativa“: cíl jen kulturní a jazyková práva. • Ideologické rozpory – iniciativy na založení umírněnějších odnoží – jejich aktéři zavražděni.

29. KURDSKÁ STRANA PRACUJÍCÍCH • Rozpory o legitimního zástupce pro vedení rozhovorů s vládou: a) Ocalan; b) Strana míru a demokracie; c) povstalci v Kurdistánu. • 2004: PKK odvolala příměří s tureckou vládou – obnova atentátů v turistických rezortech. • 2004: EU dala PKK na seznam teroristických organizací.

30. VIDEO PKK • http://www.youtube.com/watch?v=8ouv0A6ZSXY

31. SOUČASNÁ SITUACE • Za vlády AKP: zlepšení situace Kurdů – kurdská státní TV, rozvoj infrastruktury v kurdských regionech, větší svoboda a používání kurdštiny. • Největší vlna násilí od uvěznění A. Ocalana (od parlamentních voleb v červnu 2011 zabito 711 osob – 222 vojáků, 405 PKK a 84 civilistů). • Od roku 1984 zabito cca 40 000 osob. • Věznění tisíce představitelů jediné legální kurdské strany „Strana míru a demokracie“ (36 poslanců v parlamentu) (poslanci, starostové, guvernéři) – obvinění z napojení na PKK.

32. SOUČASNÁ SITUACE • Podle ústavy kurdština zakázána ve školství a obchodě. • Velmi vágní protiteroristické zákony. • 1. polovina 2011: vedení tajných rozhovorů mezi AKP a Ocalanem: • Obsah: sepsání demokratické ústavy, postup na stažení a odzbrojení PKK • Otázka: reálný zájem Erdogana vyřešit kurdský problém? X mocenský boj uvnitř PKK. • Přerušeny po parlament. volbách v červnu 2011 - 14.7. střet mezi PKK a armádou v Silvanu (zabito 13 vojáků a 7 PKK). • Počet členů PKK: 4-5000 v Turecku a 3000 v S Iráku.

33. KURDOVÉ V IRÁKU • Zásadní zlom – 1946: založena Kurdská demokratická strana – v čele Mustafa Barzání – požadavek na autonomii pro Kurdistán a vytvoření lidově-demokratické republiky v Iráku. • Červenec 1958: převrat vedený Abd al-Karím Qásimem – vytvoření „Suverénní rady“ (složená ze sunnity, šíity a Kurdů). • Velmi úzká spolupráce mezi Qásimem a Barzáním. • Březen 1959: Qásimzískal pomoc Kurdů a komunistů potlačit povstání důstojníků (arabských nacionalistů a baathistů) v Mosulu. • Ideologické rozpory uvnitř KDS: levicové křídlo vedené GT Ibrahim Ahmad a DžalálTalabání X konzervativní křídlo vedené Barzáním.

34. KURDOVÉ V IRÁKU • Qásim se distancoval od KDS – obava z moci Barzáního. • 1961-1963: kurdské povstání proti Qásimovi – oslabeno rozpory mezi oběma křídly. • Únor 1963: státní převrat – k moci strana Baath – naděje na vytvoření autonomního Kurdistánu – rozpory o postavení Kirkúku a příjmy z ropy – obsazení některých oblastí vládními vojsky, vyhlášení stanného práva. • 1961-1970: Gerilová válka Kurdů s podporou Íránu a Izraele rovněž USA. • Březen 1974: irácká vláda nabídla Kurdům autonomii a účast ve vládě – Barzání odmítl a řada kurdských představitelů opustila KDS.

35. KURDOVÉ V IRÁKU • Duben 1974-Červenec 1975: další kurdsko-irácká válka – konflikt mezi pešmergou a iráckou armádou – zásadní zvrat ukončení podpory Íránu (1975 dohoda z Alžíru) – masové deportace Kurdů z jejich území, arabizace, statisíce kurdských uprchlíků, Barzání uprchl do Íránu. • Červen 1975: Džalál Talabání založil v Damašku Vlasteneckou unii Kurdistánu (PUK) – socialistické orientace. • Během irácko-íránské války: spolupráce Kurdské demokratické strany s Íránem – Hussajnova odplata: několik tisíc mužů z Barzáního klanu popraveno. • R. 1986: sjednocení všech relevantních kurdských politických sil proti Hussajnovi (Fronta Kurdistánu).

36. KURDOVÉ V IRÁKU • Březen 1988: útok Hussajna na kurdské město Halabdža – použití chemických zbraní, tisíce kurdských vesnic zničeno a statisíce lidí zabito – kurdská genocida. • Leden-únor 1991: 1. válka v Zálivu. • Březen 1991: spontánní povstání Kurdů – po stažení koaličních sil brutálně potlačeno Husajnem. • Duben 1991: ustavena bezletová zóna podél 36. rovnoběžky (USA, VB, Francie). • Separátní jednání Masúda Barzáního a Talabání s Hussajnem o autonomii. • Květen 1992: 1. demokratické volby v Kurdistánu – KDP 51 křesel a PUK 49 křesel.

37. KURDOVÉ V IRÁKU • Květen 1994: kurdská občanská válka – zabito 3 000 lidí. 1996: Talabání podporován Íránem a Barzání Hussajnem – Barzání opanoval Irbíl. • Září 1998: mírová dohoda mezi T. a B. za podpory USA. • Během 90. let rozvoj kurdského veřejného života a infrastruktury – regionální centrum Irbíl. • Zásadní mezník: 2003 svržení Hussajna. • Relativní klid a bezpečnost – omezení vlivu ústřední vlády – posílení autonomie. • 2005: prezidentské volby – parlament zvolil Masúda Barzáního.

38. KURDOVÉ V IRÁKU • 2005: nová ústava – garance autonomie. • 2009: parlamentní volby – společná kandidátka KDP a PUK (Seznam Kurdistánu) – vítěz Seznam Kurdistánu 53%, Změna 22%. • 2009: prezidentské volby – Barzání opět zvolen v přímých volbách. • Hlavní spory: • těžba ropy a zisky z ní plynoucí • referendum o Kirkúku • Pešmerga

39. DĚKUJI ZA POZORNOST