Ivo Šelner Závislá společnost jako fenomén doby

1. Ivo ŠelnerZávislá společnost jako fenomén doby ...závislostněkdy začne a nikdy neskončí (Reinhard Haller)

2. O závislosti, závislém chování lidí získáváme dnes mnoho informací, je to ostatně vždy mediální téma, je to také lékařské téma, téma zajímající sociální pracovníky, téma finanční-zejména pro ministerstvo financí (kolik se vybere daní na prodeji alkoholu a cigaret), také téma právní a s tím spojenou kriminalitou při pořizování i zprostředkování drog ap.

3. Všeobecně můžeme konstatovat, že každá kultura kdysi jednu drogu akceptovala a ty další zakázala. A k problémům došlo vždy, když jiné, cizí kultury do země přišly, přinesli si s sebou svoji (novou) drogu. Pak nastaly potíže.

4. Dotaz na učitele, v čem vidí největší problémy u svých žáků střední školy v USA • neháže odpadky do koše • má vyzývavé oblečení • předhánění se, honí se na chodbách • Žvýkání • Záškoláctví (1940) • ublížení na těle • přepadení – tedy násilí • sebevraždy • těhotenství • uživání alkoholu a užívání drog (1993)

5. Závislost v užším slova smyslu se projevuje v konzumaci a toto (závislé, návykové) chování se odehrává aktivně ve společnosti nebo je to určitá reakce na negativní jednání společnosti • Člověk má problém, často neřešitelnou osobní situaci a jako únik hledá něco jiného, co mu (alespoň na čas) pomůže. Po konzumaci je mu dobře, cítí se uvolněn, odpočat a vlastně se těší na pokračování. Toto všichni někdy prožíváme.

6. O škodlivém užívání mluvíme tehdy, pokud konzum nahrazuje určitou zátěžovou činnost nebo situaci – obvykle nepříjemnou, náročnou, stresovou ap. – které se chceme vyhnout. Pokud toto chování úniku do konzumace trvá déle, stane se problémem a automatismem ve smyslu řešitele krize.

7. Závislost – návykové chování se vyskytuje u lidí, kteří nejsou schopni řídit touhu konzumace určité nebo více substancí (alkohol, cigarety, tzv. ilegální drogy aj.) nebo nejsou schopni kontrolovat touhu po excesivním jednání (tzv. návykové chování nezávislé na substancích: hráčství, poruchy příjmu potravy, internet, nakupování, sex aj.).

8. konzumace  zneužití  závislost • Za závislost je tedy považován stav, kdy musím konzumovat a nemohu přestat. Tento moment je rozhodující – konzument bere drogu už jen proto, aby byl pro něj v normálním stavu • Pro všechny formy závislosti platí: stane-li se centrálním bodem celý den pouze otázka touhy po konzumaci (po bažení) – kdy, jak, kde, co – pak se jedná jasně o závislost.

9. Nejčastější faktory vedoucí k ke konzumaci resp. k závislovému chování • potřeba klidu, odpočinku • nespavost • lepšit si náladu = zbavit se starostí • překonání melancholie • zvýšení sebevědomí • hledání pocitu jistoty a bezpečí • závislost má ale také spojení s jednáním • žárlivost • mluvení (to je pro řečníky vždy dobrý syndromú • zvědavost – snad jediná pozitivní výjimka u závislosti • vyvolávání sporů • práce – lidé mají špatné svědomí, když se podívají z okna a nemají co dělat

10. Pro všechny drogy, návykové látky platí jedno – čím déle konzumuji, tím více se zvyšuje dávka, abych dosáhnul požadovaného původního pocitu. To znamená, já musím zvedat dávky, když vynechám, dostávám syndrom odvykání.

11. Dávky se zvyšují až do osudného okamžiku, kdy přestanou působit a nastane hluboký (psychický, sociální, fyzický, finanční ...) pád.

14. V souvislosti s vlivem rozlišujeme u drog obvykle tři formy, ve kterých se substance rozlišují • jaký má účinek psychický, fyzický • jak dlouho trvá, než vyvolá rauš • jak rychle může vyvolat závislost

15. Medikamenty • Nejčastější bývají konzumovány uklidňující prostředky (Benzodiazepine), následují hypnotika nebo léky proti bolesti(Opiáty), u kterých se naproti předešlým kombinuje závislost psychická s poškozením organismu (játra, ledviny, trávící trakt).

16. Computer, computerové hry, internet, sms • Příčiny tohoto závislého chování jsou obdobné jako u jiných forem: hledat porozumění a být šťastným, mít k někomu vztah. Pokud toto nenajdu ve svém vlastním okolí, pak hledám náhražku a a počítač mně nabízí ideálního partnera – jej ovládám sám, pomocí něho mohu s jinými komunikovat, anichž bych se zvednul ze židle.

17. Nakupování jako forma závislého chování • nastává nepřekonatelný tlak, nutnost MUSET něco nakoupit a nemožnost se proti tomuto jednání bránit. • člověk není schopen své jednání kontrolovat (i při vědomí, do jakých problémů se dostanu...). Impuls něco koupit je silnější než vůle si toto odříct. • frekvence-dóza stoupá – nakupuji stále častěji a stále více • objevuje se detoxikační symptom – když nemohu nakupovat, je mně špatně, hledám obchody, které jsou stále otevřeny, mám nutkání po „bažení“

18. Závislost na práci - workoholismus • Již v roce 1852 se francouzský spisovatel G.Flaubert zmiňoval o pervérzní a frenetické lásce k práci • Paul Lafargue si v roce 1883 ve spisu Právo na lenostztěžuje na neobvyklý návyk, který dělnickou třídu v mnoha zemích kapitalistické civilizace ovládá: zběsile a do vyčerpání spějí individua a jejich potomci do závislosti práce... • Maďarský psychoanalytik Sandor Ferenczi se v roce 1919 v jedné stati zmiňoval o pacientech, kteří trpí „nedělní neurózou“ – pravidelně v neděli mají bolesti hlavy, není jim dobře, zvracejí, což interpretoval jako absenci na práci a se stejnými účinky, jako když drogově závislým je odepřáno morfium.

19. Diagnostická kritéria - Workoholismus • Pokud nepracuje, projeví se detoxykační symptomy – pocení, nevolnost, špatné dýchání, zvýšený tlak a srdeční frekvence, nespavost aj. • Zvýšení tolerance – člověk potřebuje větší množství práce, aby dosáhl osobního pracovního rauše – kicku. • Objevují se sociální poruchy v rodině, vztahu s partnerem, koníčky a přátele jdou do ústranní, doprovodné psychické poruchy • Veškeré dění člověka – jednání, myšlenky – se týkají pracovních procesů, pracovních aktivit a práce. • Ztráta kontroly nad svým jednáním – neschopnost obsah práce a potřebného času sám určit a definovat – člověk pracuje vlastně déle než by chtěl a pracuje také v době, která by měla být věnována odpočinku • Ztráta pojmu pro abstinenci – subjektivně je nemožné, aby člověk kratší nebo delší dobu nepracoval (Víkend, dovolená...)

20. Poruchy příjmu potravy • U poruchy příjmu potravy se dostáváme k jednomu fenoménu – nerovnováha mezi tím, co musím/měl bych jíst a mezi tím, co chci. • Vstupní droga této nemoci je dieta, resp. diktát diety

21. Na rozdíl od jiných nemocí závislostí (např. medikamenty, alkohol aj.) jde o konzumaci jídla a nový postoj k jídlu a ne o abstinenci drogy „potrava“ (tj. jíst člověk musí, nemůže být „abstinentní“). Z toho vyplývá komplikace – každá konzumace jídla – „drogy“ s sebou nese riziko relapsu = odmítání jídla.

22. Hráčství • U hráčství jde vždy o spojení jednání jednotlivce (v podobě vyplnění tiketu, stereotypní pohyby u automatu) a vložením peněz. Skrz hru se snaží dosáhnout rauše v podobě výhry, mnohdy tím nahrazuje problémy v rodině, na pracovišti, tedy reakce na každodenní situace. A ten rauš skutečně přijde, každý hráč dříve nebo později něco vyhraje, v praxi obvykle ale méně vyhraje než vloží.

23. Mezinárodní diagnostická kritéria • Hráč v myšlenkách je častěji zaměstnám tím, jak si opatří na hru peníze (centrální denní aktivita) • Hráč často prohraje vyšší částky nebo hraje déle, než měl původně v úmyslu • Potřeba vyšších vkladů a četnost vkladů stoupá, není schopen chování kontrolovat (ztráta tolerance) • Projevuje se psychický neklid, pokud nehraje • Opakování hry i při neúspěchu – příští den hraje znovu, aby ztrátu minulého dne nahradil • Bez úspěchu zkouší hraní omezit a redukovat • Hraje stále, i když si je vědom toho, že se ztahuje ze svého sociálního zázemí • Vzdává se kvůli hře se vzdává nebo zanedbává osobní kontakty, pracovní povinnosti nebo koníčky ap. • Přes neschopnost zaplatit dosavadní dluhy, přesto, že má problémy doma i na pracovišti nebo konflikty se zákonem, hraje hráč dále a konflikty vědomě zesiluje

24. Co-závislost • Co-závislost vzniká tehdy, když člověk je v určitém „závislém“ vztahu ke konzumentovi. • partner/partnerka závislého partnera je rovněž na jeho/jejím chování závislý(á) ve smyslu kooperativní závislosti a nechtěně v povědomí „kooperuje“ a přizpůsobuje návykovému chování toho druhého často ve smyslu „spolupráce“ – tj. plně „kooperuje“, pasívně se smiřuje se situací, místo aby na závislost toho druhého reagoval aktivně ve smyslu změny.

25. Ambivalence společnosti vůči drogově závislým • Nejen ve společnosti je člověk žijící ve společnosti je na něčem závislý, ale i společnost je někdy závislá na konzumentovi resp. na kvantitě jeho závislosti, přesněji na prodeji substancí

26. Mládež a drogy • Mladý člověk hledá identitu a autonomii – toto jsou vedle vyrovnání se se sexualitou tři nejdůležitější problémy mladého člověka. K tomu se pak v pubertě pojí učit se zvládat konflikty a ovlivňování okolí. • K ovlivňování patří komunita a droga je vstupenkou do komunity – toto nejlépe vidíme u dvou příkladů kouření a alkoholu.

27. Závislost se odehrává ve skupině, člověk skupinu vyhledává a dává ji přednost • Pivo je vstupenka do světa dospělých – mladý člověk má velké problémy, pendluje mezi dvěma světy: jeden je svět dítěte a druhý svět dospělého s mnoha povinnostmi: mnoho hodin školy, učení doma, povinnosti ale nemá ta práva. Typická reakce je pak, že přejímá symboly světa dospělých: kouření, pití aj. • S tím je spojená zvědavost – zvědavost tak v tom, jak zareagují dospělí.

28. Aktivní jednání a pomoc • Bez odborné pomoci lékařů, terapeutů, sociálních pracovníků, poradců v oblasti závislosti či psychologů se podaří jenom velmi malému procentu pacientů se závislostmi odpoutat od nemoci. Všeobecně platí, že se vždy jedná o týmovou interdisciplinární (mezioborovu) spolupráci odborníků více profesí.

29. neexistuje pouhá věcná terapie – něco se podnikne a problém zmizí (já půjdu na kliniku, nechám se vyléčit a vše bude o.k.) a pak mohu začít znovu pít. • mnohem důležitější prvek: nemocný na závislost je ze všech skupin nemocných nejméně motivován k léčení resp. nejhůře motivovatelný. • Protože problémy, chování, jednání řadu let schovával, často nechce toto měnit.

30. Děkuji za pozornostivo.selner@caritas.at