Střední tloušťka porostu

1. Střední tloušťka porostu Střední tloušťka porostuje tloušťka takového stromu, který nejlépe reprezentuje buď tloušťku nebo kruhovou základnu nebo objem všech stromů porostu. • průměrná tloušťka • střední tloušťka reprezentující kruhovou základnu • střední tloušťka reprezentující objem středního kmene • Weisseho střední tloušťka

2. Aritmeticky průměrná tloušťka stanoví se jako vážený aritmetický průměr všech tlouštěk porostu (měřených v tloušťkových stupních) Je nejlepším reprezentantem tloušťkové struktury porostu.

3. Střední tloušťka reprezentující kruhovou základnu je to tloušťka kmene reprezentujícího kruhovou základnu všech stromů porostu nebo nebo Tato střední tloušťka zachycuje nejen velikost tloušťek (jako charakteristika polohy), ale i jejich variabilitu. Rozdíl mezi touto střední tloušťkou a aritmeticky průměrnou tloušťkou je tím větší, čím je variabilita tlouštěk větší.

4. je to tloušťka stromu, který má průměrný objem a který reprezentuje objem všech stromů v porostu Střední tloušťka reprezentující objem středního kmene Nejprve se stanoví objem středního kmene a poté se interpolací zjistí přesná tloušťka interpolací mezi tloušťkovými stupni d1 (s objemem v1) a d2 (s objemem v2), které mají tloušťkový interval a

5. Weisseho střední výška dw založena na tloušťkové struktuře porostu (na rozložení počtů stromů v tloušťkových stupních). Průvodní Weisseho metodika (1888) stanovovala, že střední tloušťku má strom, který leží ve vzdálenosti 60 % z celkového počtu stromů počítáno od nejslabšího. V současnosti se používá několik systémů založených na studiu nesouměrnosti rozdělení tlouštěk.

6. Weisseho střední výška dw

7. Horní tloušťka porostu je to tloušťka určitého počtu nebo procenta nejsilnějších stromů porostu. Používá se především při rozborech a modelování produkce lesa. Její výhodou je její menší citlivost na vliv výchovného zásahu na určení střední tloušťky (tzv. „matematický“ posun střední tloušťky vlivem výchovného zásahu (např. podúrovňová probírka, tj. vytěžení slabých stromů, způsobí zvýšení střední tloušťky aniž by došlo k reálnému zvýšení tloušťkového přírůstu). Nevýhodou je nutnost dalšího měření na nejsilnějších stromech.

8. Horní tloušťka porostu • Stanoví se jako • průměrná tloušťka 100 nebo 200 nejsilnějších stromů porostu, • průměrná tloušťka 10% nebo 20% nejsilnějších stromů v porostu. Lze ji také vypočítat z kruhové základny nebo ze středního objemového kmene příslušného souboru stromů. Nejčastěji se používá 10% nejsilnějších stromů (např. slovenské růstové tabulky Halaj 1987).

9. > Vztahy mezi různými porostními tloušťkami

10. Vlastnosti tloušťkové struktury porostu • tloušťky mají vyšší variabilitu než výšky • světlomilné dřeviny mají křivku početností tlouštěk špičatější a s menší variabilitou než dřeviny stín snášející • se vzrůstajícím věkem se frekvenční křivka posouvá doprava, je plošší (modální četnost je nižší) a má vyšší variabilitu • frekvenční křivky mají tendenci být spíše levostranné (zvláště u mladších porostů) • frekvenční funkce tlouštěk se vyrovnávají např. Charlierovou A –funkcí, Beta - funkcí, Weibullovou funkcí, funkcí normálního a logaritmicko - normálního rozdělení

11. Vlastnosti tloušťkové struktury porostu

12. Vlastnosti tloušťkové struktury porostu

13. Vlastnosti tloušťkové struktury porostu

14. Vlastnosti tloušťkové struktury porostu

15. Vlastnosti tloušťkové struktury porostu

16. Vlastnosti výškové struktury porostu • variabilita výšek je obvykle menší než variabilita tlouštěk, • mezi výškou a tloušťkou stromů je obvykle těsný korelační vztah, • pro výšky jsou typičtější pravostranná rozdělení, • se zvyšujícím se věkem se křivky rozložení četností výšek • posouvají doprava, • stávají se více pravostrannými, • zvyšuje se jejich variabilita, • zmenšuje se modální četnost.

17. Vlastnosti výškové struktury porostu střední výška

18. Výšková funkce vyjadřuje regresní model závislosti výšky na tloušťce h = f(d1.3) • jednotlivé výšky hi v rámci tloušťkových stupňů di mají určitou variabilitu (vyjádřenou směrodatnou odchylkou) a určité rozdělení, které je obvykle spíše pravostranné, • relativní variabilita v rámci tloušťkového stupně shi% je menší než variabilita výšek v celém porostu podle vztahu Idh je index korelace mezi d a h sh% je relativní variabilita tlouštěk v celém porostu

19. Výšková funkce Variační koeficienty výšek hlavních dřevin (Halaj 1978) pro celý porost pro jednotlivé tloušťkové stupně

20. Výšková funkce - vlastnosti • Výšková funkce má tyto vlastnosti: • je to nelineární regresní funkce • rostoucí (nejprve rychleji, u vyšších tlouštěk pomaleji) • začíná v bodě h = 1,3 m (výčetní výška) • má inflexní bod • má asymptotu (teoreticky nejvýše dosažitelná hodnota výšky pro daný porost) • je stadiální (určitý tvar výškové funkce platí jen pro určitý věk, s postupem věku se přesouvá vzhůru a doprava)

21. Výšková funkce - graf

22. mladé porosty starší porosty porosty středního věku Výšková funkce - stadiálnost

23. Výšková funkce - stadiálnost

24. Výšková funkce – vybrané typy Michajlovova: Naeslundova: Levakovičova: Petersonova:

25. Průměrná výška je aritmetický průměr všech výšek porostu. Prakticky se nepoužívá. Porostní charakteristiky výšky Střední výška porostuhd, hg, hv – průměrná výška vzorníku, který reprezentuje střední tloušťku, kruhovou základnu nebo objem všech stromů porostu. Určí se z výškové funkce sestrojené pro příslušný soubor stromů (např. porost) Horní výška h100, h10%- průměrná výška určitého počtu nejsilnějších stromů v porostu

26. horní výška střední výšky Porostní charakteristiky výšky