1 / 34

FI-11 Kmity a vlnění II.

FI-11 Kmity a vlnění II. Hlavní body. K mity Skládání kmitů rovnoběžných a kolmých Tlumené kmity N ucené kmity Úvod do vlnění Harmonické vlny Popis, periodicita v čase a prostoru Přenos energie Stojaté vlny, interference vln, Dopplerův jev. Skládání kmitů I.

kiaria
Télécharger la présentation

FI-11 Kmity a vlnění II.

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript


  1. FI-11 Kmity a vlnění II.

  2. Hlavní body • Kmity • Skládání kmitů rovnoběžných a kolmých • Tlumené kmity • Nucené kmity • Úvod do vlnění • Harmonické vlny • Popis, periodicita v čase a prostoru • Přenos energie • Stojaté vlny, interference vln, Dopplerův jev

  3. Skládání kmitů I • Působí-li několik různých návratových sil, může hmotný bod vykonávat několik kmitavých pohybů současně. • Obecně platí, že složenýkmit je superpozicíjednotlivýchkmitů a výchylka v určitém okamžiku jesuperpozicí jednotlivých výchylek. • Často nás zajímá, za jakých podmínek bude výsledný kmit periodický či dokonce harmonický.

  4. Skládání kmitů II • I když jsou skládající se kmity harmonické je výsledný kmit obecněaperiodický. Speciálně: • Je-li jedna frekvence racionálnímnásobkem druhé, bude výsledný kmit periodický. • Jsou-li si výchozí frekvencerovny, je výsledný kmit dokonce harmonický. • Zde rozebereme několik speciálních případů skládání harmonických kmitů.

  5. Skládání kmitů v jedné přímce I • Jsou-li harmonické kmity stejnéfrekvence, mohou se lišit pouze amplitudou nebo fází. Jejich výsledný kmit : • má opět stejnou frekvenci jako každý z kmitů. • jeho výslednou amplitudu a fázi lze vypočítat jako součet dvojrozměrnýchvektorů nebo komplexníchčísel.

  6. Skládání kmitů v jedné přímce II • Dokážeme tvrzení pro dva kmity. Důkaz lze potom snadno rozšířit pro více kmitů. • Předpokládejme dva kmity určené parametry x10, 1 a x20, 2. Platí : • cosiny rozložíme pomocí součtových vzorců, přeskupíme a opět složíme pomocí součtového vzorce :

  7. Skládání kmitů v jedné přímce III

  8. Skládání kmitů v jedné přímce IV • Výsledný kmit má úhlovou frekvenci, stejnou jako skládané kmity, amplitudux120 a fázi. • Amplituda a fáze výsledného kmitu jsou určeny amplitudami a fázemi kmitů skládaných. • Každý kmit tedy musíme charakterizovat dvourozměrnou veličinou, která nese informaci o amplitudě a fázi, buď speciálním vektorem – fázorem nebo komplexním číslem. • Ilustrujme popis skládání kmitů pomocí fázorů :

  9. Skládání kmitů v jedné přímce V • zobrazme kmit pomocí vektoru, jehož velikost je rovna amplitudě x10 a úhel, který svírá s kladnou částí osy x úhel rovný fázi . • kdyby takový vektor rotoval s úhlovou rychlostí , byl by jeho průmět do osy x roven výchylce kmitu. • Vektor, popisující druhý kmit, má obecně jinou velikost i počáteční směr, ale rotuje se stejnou úhlovou rychlostí • Oba vektory jsou tedy vzájemně v klidu. Můžeme zavést souřadnou soustavu, rotující také s úhlovou rychlostí . Potom oba kmity i jejich výsledný kmit v této soustavě v klidu.

  10. Skládání kmitů v jedné přímce VI • V předchozím závěru vidíme, že první složka výsledného kmitu je tedy součetprvních složek kmitů skládaných : a podobně složka druhá : • To přesně odpovídá sčítání vektorů.

  11. Skládání kmitů v jedné přímce VII • Zajímavý případ nastává, když frekvence obou kmitů nejsou stejné, ale jsou blízké. Pro jednoduchost budeme předpokládat u obou stejnou amplitudu a nulovou fázi :

  12. Skládání kmitů v jedné přímce VIII • Výsledný kmit má : • frekvenci rovnou průměrné frekvenci obou kmitů, srovnatelnou s původními frekvencemi • a je modulován kmitem s frekvencí rovnou jejich rozdílu. To může být velmi nízká frekvence. V akustice se tomuto jevu říká zázněje nebo rázy.

  13. Skládání kmitů kolmých I • Výsledkem je kmit, který je superpozicí původních kmitů a obecně se odehrává v dvojrozměrném prostoru – rovině. • Mají-li oba kmity stejnoufrekvenci, pohybuje se hmotný bod periodicky se stejnou frekvencí po elipse, která se v závislosti na počátečních podmínkách může zjednodušit na kružnici, či přímku.

  14. Skládání kmitů kolmých II • Mají-li oba kmity blízkou frekvenci, pohybuje se hmotný bod periodicky s průměrnou frekvencí obecně po elipse, jejíž velikost se mění s pomalejší periodou. • Dají-li se frekvence obou kmitů vyjádřit jako poměr celých čísel, hmotný bod se periodicky pohybuje po Lyssajousově křivce.

  15. Tlumené kmity I • U reálných kmitů obvykle dochází ke ztrátám energie a jsou tedy tlumené. • Vyšetříme jednoduchý případ, kdy brzdící síla závisí na (první mocnině) rychlosti, což je v souladu například se Stokesovým zákonem :

  16. Tlumené kmity II • Pohybová rovnice má v tomto případě tvar : • Jedná se o diferenciální rovnici druhého řádu, jako v případě netlumených kmitů, ale nyní obsahuje i člen řádu prvního. To • mírně komplikuje řešení, ale hlavně • jeho charakter silně závisí na počátečních podmínkách, hlavně míře tlumení

  17. Tlumené kmity III • Rovnici přeskupíme a vydělíme m.Zavedeme konstantutlumení2 = b/m a použijeme úhlovou frekvenci netlumených kmitů20=k/m: • Předpokládáme řešení ve tvaru:

  18. Tlumené kmity *I • Po dosazení dostáváme charakteristickou kvadratickou rovnici pro  : • Její řešení závisí na diskriminantu čili na míře tlumení :

  19. Tlumené kmity *II • Pro velkétlumení je diskriminant kladný a výsledkem je jeden přetlumenýkmit, který nemusí ani dosáhnout rovnovážné polohy. • Situace pro nulovýdiskriminant se nazývá kritickétlumení a rovnovážné polohy je dosaženo, ale akorát není překročena. • zajímavým řešením je málo tlumený pohyb.

  20. Tlumené kmity *III • Zavedeme novou úhlovou frekvenci  : • A tedy : • Obecné řešení můžeme psát jako :

  21. Tlumené kmity *IV • Použijeme okrajových podmínek : • Takže konečně :

  22. Tlumené kmity IV • Pro málo tlumené kmity, kdy   0 , je : • Kde : • Výsledný kmit • je superpozicí harmonického kmitu s menší úhlovou frekvencí než měl kmit netlumený • a exponenciálně se snižující amplitudy.

  23. Tlumené kmity V • Bývá zvykem zavádět útlum jako poměr amplitud vzdálených jednu periodu : nebo jeho logaritmus, zvaný logaritmický dekrement :

  24. Nucené kmity I • Rozebereme situaci, kdy na oscilátor s vlastní úhlovou frekvencí  působí periodickásíla s frekvencí . Pohybovou rovnici, předpokládáme-li i tlumení, lze napsat : • Po vydělení m a úpravě: • Jedná se o nehomogenní diferenciální rovnici druhého řádu.

  25. Nucené kmity II • Řešení se skládá z tlumené části, která za určitou dobu zmizí a z části stabilní : • Pro amplitudu stabilní části platí :

  26. Nucené kmity III • Toto řešení má takzvaný rezonančnícharakter, kdy je amplituda maximální pro  blízké 0. • Rezonance: k nejefektivnějšímu přenosu energie do kmitajícího systému dochází, je-li budící frekvence rovnavlastní frekvenci. • Příkladem je třeba dětská houpačka.

  27. Vlny I • Prostředím složeným z hmotných bodů, z nichž každý může vykonávat kmity a mezi kterými jsou vazby, charakterizované například moduly E a G, se výchylka může šířit jako vlna – postupné kmitání v prostoru a čase. • Podle charakteruvazeb může být vlnění : • příčné, u něhož je výchylka kolmá ke směru šíření • podélné, kde je výchylka se směrem šíření rovnoběžná • surerpozicí obojího

  28. Vlny II • Vlnění je typické tím, že se prostorem šíříenergie(informace), ale ne hmota. • Popišme výchylku harmonické vlny, šířící se rychlostíc ve směru osy x : • znaménko “-” platí pro kladná x • v bodě x je tedy výchylka, která byla v počátku před doboux/c = , za kterou do něj vlna dospěla • Dále uvažujme jen velikost výchylky.

  29. Vlny III • Výchylka každé vlny splňuje obecnou Laplaceovu nebo-li vlnovou rovnici : • splňují ji i obecnější vlny, ale my se budeme podrobněji zabývat jen vlnami harmonickými, které se šíří v prostředíharmonickýchoscilátorů

  30. Vlny IV • Harmonická vlna je periodická v čase i prostoru : kde  = cT je vlnová délka, čili dráha, kam vlna dospěje za jednu periodu. Vyjadřuje periodicitu v prostoru.

  31. Vlny V • Pomocí periodičnosti funkce cos, lze totiž snadno ukázat, že pro t = t + mT : nebo pro x = x + n:

  32. Vlny VI • Z definice vlnové délky platí důležité vztahy: • Často, například ve spektroskopii se používá vlnočet, což je počet vln na jednotku délky : Je zjevně prostorovou analogiífrekvence.

  33. Vlny VII • Prostorovou analogií úhlové frekvence je vlnové číslo, jeho význam je patrný po úpravě: • Vystihuje ho zjevně lépe jeho druhý název úhlový vlnočet.

  34. Vlny VIII • Dále platí : • V třírozměrném prostoru, lze šíření vlny popsat pomocí vlnovéhovektoru , kde je jednotkový vektor mající směršíření a jehož velikostí je vlnové číslo. • Pro výchylku rovinné vlny v bodě platí :

More Related