Institucionální rámec transatlantických vztahů

1. Institucionální rámec transatlantických vztahů Transatlantické vztahy EU

2. Institucionální rámec vztahů • Do 90. let vztahy probíhaly především na úrovni bilaterální. • Hlavní společnou platformou jednání mezi USA a zeměmi ES bylo NATO • Jednání mezi zástupci institucí ES a USA se uskutečňovala pouze ad hoc.

3. Institucionální rámec vztahů • Změna s Transatlantickou deklarací, která institucionalizovala vzájemné vztahy • Setkávání zástupců ES/EU (Komise) a americké administrativy • Institucionalizace byla prohloubena Novou transatlantickou agendou (NTA). • Především v oblasti hospodářské

4. Institucionální rámec vztahů • Mark Pollack a Greg Shaffer identifikovali tři úrovně vládnutí v transatlantických vztazích: • Úroveň mezivládní (intergovernmental) • Úroveň transvládní (transgovernmental) • Úroveň transnacionální (transnational)

5. Mezivládní úroveň • Setkávání nejvyšších představitelů vlád a EU • Na nejvyšší úrovni se jedná o: • summity EU-USA • summity NATO

6. Mezivládní úroveň • Summit EU-USA: • Slouží k tomu, aby se zde činila zásadní rozhodnutí, a stanovil rozsah spolupráce • Funguje jako stabilizační prvek ve vzájemných vztazích • Platforma komunikace, agenda-setting, socializace • Vysoká publicita → tlak na účastníky, aby se dohody plnily • od r. 2000 probíhají jednou ročně • Účastníci: Prezident USA, předseda Komise a předseda Evropské rady – hlavní představitelé Unie jako celku • Součástí jsou i dialogy na ministerské úrovni (především ministři zahraničí a hospodářství, zástupci Komise)

7. Mezivládní úroveň • Témata: • Bezpečnost (soft security): terorismus, organizovaný zločin, spolupráce policie a tajných služeb, koordinace diplomatických aktivit • Hodnocení NTA • Hospodářské otázky: řešení obchodních sporů, spolupráce na půdě WTO • Problémy: • EU dlouhodobě nebyla reprezentovaná jedním zástupcem (rotační předsednictví v Radě EU) → tendence ze strany USA vidět EU jako komplikované a nejednotné těleso • Lisabonská smlouva částečně sjednocuje „hlas“ Unie, ale i přesto má americký prezident mnohem širší mantinely pro vyjednávání než zástupci EU (omezeni mandátem a kompetencemi) • Některé členské státy stále preferují bilaterální vztahy s USA

8. Mezivládní úroveň • Srovnání přístupu Clintonovy a Bushovy ml. administrativy k EU • Clinton – preference jednání se zástupci Unie jako celku, summity • Bush – preference jednání s Unií jako celkem zejména v otázkách mezinárodního obchodu (obchodní jednání, WTO), též v některých politických a bezpečnostních otázkách (Balkán, Írán, izraelsko-palestinský konflikt) • V jiných podstatných otázkách preference bilaterálních vztahů – např. vojenské akce (Irák) • Mimo summity stály tehdy i otázky klimatických změn a ICC • Typické zejména pro první administrativu, druhá již více nakloněna jednat v rámci transatlantických institucí

9. Mezivládní úroveň • Summity NATO • Hlavní témata z vojenské oblasti = hard security • Hlavy států a předsedové vlád všech členů Aliance • Nemají přesný rozvrh → většinou jednou za dva roky • Předznamenávají posuny v politice a strategiích NATO, sílu závazku členských zemí k akcím NATO

10. Mezivládní úroveň • Ministerská úroveň • Hl. zahraničně politická oblast • setkávání amerického ministra zahraničí s ministry zahraničí členských zemí EU a Vysokého představitele pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku • obvykle se konají po summitech • Může dojít k setkávání ad hoc i jiných ministrů

11. Transvládní úroveň • Kontakty mezi úředníky vládních útvarů → ministerstva USA a DG Komise • Charakterizována jako síť vztahů, která má polopermanentní charakter a ve které se aktéři ne vždy chovají jako zástupci či vyslanci svých vlád • Tyto kontakty ovlivňují celkový charakter vztahů mezi EU-USA → označováno jako „transatlantické vládnutí“ (transatlanticgovernance) • Hlavním cílem je implementace NTA. Na této úrovni se činí každodenní politická rozhodnutí a zároveň zde dochází ke stanovování nových témat, která jsou následně předložena na summitu.

12. Transvládní úroveň • Na úrovni státních úředníků: • Senior Level Group (SLG): nejvyšší státní úředníci • Za USA náměstci pro obchod a hospodářství a politické záležitosti v rámci ministerstva zahraničí, zástupci Komise a zástupci předsednické země (obchod a zahraničí) • Příprava summitů a diskuze významných otázek • Obvykle dvakrát za půl roku

13. Transvládní úroveň • Task Force • Vysocí státní úředníci z USA, zástupci Komise a předsednické země • Pomocný orgán SLG, identifikuje otázky, které nemohou být vyřešeny na nižší úrovni a ty postupuje SLG • Setkávání cca pětkrát za půl roku

14. Transvládní úroveň • Dialog v oblasti spravedlnosti (Justice Dialogue) • Ustaven v rámci NTA • setkávání zástupců amerického ministerstva spravedlnosti se zástupci Komise • obvykle se koná dvakrát v průběhu předsednictví • Témata: • Boj proti financování terorismu, pašování lidí, drog, strategie boje proti organizovanému zločinu, výměna osobních dat a ochrana osobních dat • Hlavní fórum pro uzavírání dohod o vzájemné právní pomoci a extradici • Spojení na Europol a Eurojust

15. Transvládní úroveň • Politický dialog o hranicích a dopravní bezpečnosti • vytvořen po 11/9 • otázky vnitřní bezpečnosti, důležitá instituce v boji proti terorismu • zástupci amerického ministerstva vnitra, spravedlnosti a zahraničí a zástupci Komise, Rady a předsednictví

16. Transvládní úroveň • Hospodářská oblast (Transatlantické hospodářské partnerství) • Transatlantická hospodářská rada • Má dva předsedy: komisaře pro obchod a zástupce prezidenta USA pro mezinárodní hospodářské vztahy • Cíl: Redukovat bariéry investování a podpořit vznik otevřených investičních režimů • Fórum vysokých představitelů EU a USA o spolupráci v oblasti regulace

17. Transvládní úroveň • Steering Group v rámci Transatlantického hospodářského partnerství (TEP) • Zástupci Komise (ředitelé ekonomických úseků DG), předsednické země a zástupce amerického ministerstva pro obchod a hospodářství • Monitoruje realizaci cílů TEP, vypracovává zprávy, identifikuje nové cíle spolupráce, slaďování strategií pro jednání na WTO • Zjišťují možné oblasti sporu → systém včasného varování

18. Transvládní úroveň • Pracovní skupiny • V oblasti zahraniční politiky→ na úrovni ředitelů sekcí • Nejvýznamnější jsou v hospodářské oblasti • Setkávání i v oblasti životního prostředí a energetiky, i když jsou technicky mimo rámec NTA

19. Transnacionální úroveň • Síť vztahů mezi nevládními aktéry • I když zde není vliv vlád, některé sítě jsou úzce spjaty s aktivitami a zájmy národních vlád nebo institucí EU • NTA: cíl vytvořit transatlantickou veřejnou sféru a zároveň získat podporu pro aktivity v rámci transatlantických vztahů • Dialogy existují v oblasti obchodu a ochrany spotřebitele, legislativní dialog

20. Transnacionální úroveň • Transatlantický obchodní dialog (Transatlantic Business Dialogue, TABD) • Mezi americkými a evropskými podnikateli • Je nejúspěšnějším dialogem • Setkání skutečně probíhají a aktéři identifikují klíčové otázky, které jsou řešeny na jiných úrovních • Velmi dobré vazby na vládní činitele

21. Transnacionální úroveň • Transatlantic Consumer Dialogue (TACD) • Zástupci organizací na ochranu spotřebitele • Méně úspěšný než TABD • Organizace jsou schopné dohodnout se na společných pozicích, ale nemají tak dobré vazby na vládní činitele jako TADB

22. Transnacionální úroveň • Transatlantický legislativní dialog (TransatlanticLegislativeDialogue, TALD) • Od 70. let probíhají ad hoc setkávání europoslanců a amerických zákonodárců, ale TALD je výsledkem NTA • Marginální vliv • Trpí rozdílným postavením v institucionálním rámci a v pravomocech přijímat legislativu • Osoby, které se setkávají, obvykle nemají podíl na vytváření klíčové legislativy pro transatlantické vztahy

23. Transnacionální úroveň • Transatlantický environmentální dialog Transatlantic Environment Dialogue (TAED) • Dialog mezi odbory • Oba jsou neaktivní • Aktéři preferují globální úroveň

24. Multilaterální vztahy • přidávají autoři Michael Smith a Steven McGuire • Vztahy mezi aktéry v rámci širšího kontextu, především na půdě mezinárodních institucí • WTO, MMF a G-8

25. Hodnocení institucionálního rámce • V r. 2005 Komise udělala kompletní zhodnocení fungování NTA • zjištění, že bylo naplněno jen 45 % cílů NTA • v dalších 33 % otázkách byl učiněn alespoň nějaký pokrok • Výsledky jsou smíšené, institucionální rámec nefunguje zcela efektivně

26. Hodnocení institucionálního rámce • Největší pokroky: • hospodářská soutěž • vzájemné uznávání standardů • Obchod • Bezpečnost hranic • Smíšené: • ochrana dat • regulace finančních služeb • Minimální: • biotechnologie

27. Hodnocení institucionálního rámce • Nejvíce problematická je hodnocena transnacionální úroveň • funguje jen TABD a TCD • Práce a životní prostředí nefungují vůbec • Dialog mezi zákonodárci má marginální vliv

28. Hodnocení institucionálního rámce • Problémy: • Stále slabé povědomí o NTA v členských státech EU i v americké administrativě • NTA není přikládána dostatečná politická váha • Je příliš byrokratizovaná • Delegace jsou předimenzované a některé schůzky se redukují na výměnu informací

29. U.S. Mission to the EU (USEU) • Významná role v realizaci Nové transatlantické agendy • Historické kořeny spadají do pol. 50. let = ustaveno Stálé zastoupení USA u ESUO (1956) • V r. 1961 se Stálé zastoupení přestěhovalo do Bruselu a stalo se z něj Stálé zastoupení USA u Evropských společenství • USA vždy vysílá zkušené diplomaty vystudované v evropských záležitostech • Na fungování zastoupení měly vliv jednotlivé administrativy a jejich přístup k ES

30. Stálé zastoupení EU v USA • Historické kořeny spadají do roku 1954, kdy byla ustavena informační kancelář ESUO ve Washingtonu (řízena Američany) • Od pol. 50. let Američané vyzývali evropské instituce, aby vyslaly do USA skutečného diplomata • proti Francie • v ES neexistoval konsensus na koordinaci zahraniční politiky • Haagský summit (1969) → dohoda na EPS • Plus ne příliš dobré vztahy s tehdejší americkou administrativou pod vedením Nixona a Kissingera → V ES pociťována nutnost reprezentovat a prosazovat své zájmy v USA • V r. 1971 vznik Stálého zastoupení

31. Tvorba zahraniční politiky v USA • Prezident a Kongres: • Prezident: vrchní velitel ozbrojených sil, hlavní vyjednavač na mezinárodní scéně • Kongres: legislativní pravomoci (např. mezinárodní smlouvy dojednané prezidentem musí být schváleny 2/3 Senátu) a rozpočtové pravomoci, vyhlašování války • Podobu zahraniční politiky ovlivňují vztahy mezi exekutivou a legislativou • Do 60. let 20. století bezpodmínečná podpora Kongresu – změna především v důsledku války ve Vietnamu • Od 60. let do současnosti Kongres aktivněji vstupuje do formulace ZP

32. Tvorba zahraniční politiky v USA • WarPowersAct (1973): • zákon o omezení pravomocí prezidenta ve vedení ozbrojených konfliktů (reakce na válku ve Vietnamu) • Prezident, pokud vstoupí do války, musí o tom do 48 hodin informovat předsedu Sněmovny a Senátu • Kongres musí použití síly schválit do 60 dnů, pokud to neschválí, musí se vojáci stáhnout → pouze pokud by se nemohl Kongres sejít, může prezident pokračovat ve vedení konfliktu • Pokud Kongres nesouhlasí s setrváním armády, tato má 30 dnů na stažení (celkem 90 dnů)

33. Tvorba zahraniční politiky v USA • Na formulování americké zahraniční politiky mají významný vliv lobby • Nejvýznamnější: ropné společnosti (AmericanPetroleumInstitute), zbrojařské společnosti, oceláři, zemědělci • Etnická lobby: • Projevují se především v americké blízkovýchodní politice • Izraelská lobby (židé, protestanté) → American-Israel Public AffairsComittee (AIPAC) → Izrael je největší příjemce americké vojenské pomoci • Kubánské politice • Kubánsko-americké lobby → jiné latinskoamerické nebo karibské lobby nemají významný vliv na formulování americké zahraniční politiky • Sídlo v Miami, Cuban-AmericanNationalFoundation (CANF)