Světová obchodní organizace

1. Světová obchodní organizace Mezinárodní organizace

2. Historie obchodu • 16. st. – počátky současného ekonomického systému • Merkantilismus – ekonomické myšlení do průmyslové revoluce • Spojený s protekcionismem a kolonialismem • 18./19. st. – vliv myšlenek A. Smithe a D. Ricarda • Vzestup obchodníků jako nové společenské třídy

3. Historie obchodu • A. Smith: vláda by neměla zasahovat do obchodu (přístup laissez faire – neviditelná ruka trhu) • D. Ricardo: komparativní výhoda = světový trh (ne vlády) by měl určit, na co se mají státy specializovat. • Mezinárodní obchod rostl po r. 1846, kdy byly odvolány britské obilné zákony. • Došlo k jednostrannému snížení cel na zemědělské produkty • Průmyslová a technologická revoluce diverzifikovala produkty, se kterými se obchodovalo

4. Historie obchodu • Od 40. let se začínají uzavírat mnohostranné smlouvy mezi státy • Snižování cel, omezené používání kvót • Obsahují i doložku nejvyšších výhod • Od 80. let 19. století návrat protekcionismu • Německo zvyšuje celní tarify na mnoho dovážených produktů • V 90. letech se přidává Francie a také zvyšuje cla • Výjimkou např. Holandsko

5. Historie obchodu • Meziválečné období • Růst protekcionismu • Ochrana průmyslu a obchodu • Velká hospodářská krize → posílení protekcionismu • USA: Smoot-Hawley Act (1930) – zvýšení cel na více než 50 % u dovozu • Protekcionismus prohloubil krizi • Omezení mezinárodního obchodu → i během 2. světové války

6. Brettonwoodský systém • Během a po 2. světové válce snaha řešit problém protekcionismu a vytvořit liberální ekonomický řád (zájem USA a VB) • tzv. Atlantická charta (1941): USA a VB deklarují, že vytvoří systém, který by všem státům umožnil přístup ke světovému obchodu za rovnocenných podmínek. • USA prosazují, aby se po 2. světové válce odstranila diskriminační opatření v obchodu (cla, kvóty)

7. Brettonwoodský systém • 1944: konference v Bretton Woods • Cíle: • obnova válkou zničeného hospodářství • podpora světového obchodu. • Snížení překážek světového obchodu • Rozvoj obchodu mezi státy může zabránit další válce • Do systému se mohly zapojit vítězné i poražené státy

8. Brettonwoodský systém • Vlády se zavázaly k liberálním principům v mezinárodním obchodu. • Zároveň vzájemně uznaly, že mají své národní hospodářské zájmy a právo regulovat vlastní ekonomiku. • Zavazují se ale participovat na mezinárodních jednání a koordinovat své aktivity. • Tři pilíře: • Ekonomický rozvoj • Monetární stabilita • Obchod

9. Brettonwoodský systém • Ekonomický rozvoj a monetární politika byly zakotveny ve Světové bance a MMF • Obchod měl být zakotven v Mezinárodní obchodní organizaci (ITO), o níž se vedla jednání. Jedno z nejdůležitějších se konalo v Ženevě v r. 1947, stanoveny 3 cíle: • vypracovat Chartu ITO • vypracovat rozvrh jednání o snížení obchodních překážek • vypracovat mezinárodní smlouvu, která by obsahovala obecné principy, na kterých měl být založen světový obchod • Výsledkem bylo přijetí Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT)

10. Brettonwoodský systém • GATT byl implementován bez čekání na vznik ITO prostřednictvím Protokolu o provizorní aplikaci GATT platném od 1. ledna 1948 • O konečném ustavení ITO se jednalo v r. 1948 v Havaně. Zde došlo k přijetí charty ITO. • Charta ale nebyla ratifikována v americkém kongresu (republikánská většina). Kritika, že Charta nedostatečně chrání americký průmysl a dělníky, obava, ze ztráty suverenity (USA by neměly právo veta nad rozhodnutími ITO) • V r. 1950 prezident Truman oznámil, že nebude dále usilovat o schválení Charty ITO v kongresu.

11. GATT • Mezivládní dohoda o regulaci mezinárodních obchodních vztahů • členy byly smluvní strany GATT • každoročně se konala jednání smluvních stran • sídlo bylo v Ženevě • mezinárodní režim, ale měl i prvky i mezinárodní organizace (sídlo), ale neměl: • Členy – smluvní strany • Chartu – GATT tudíž neměla právní subjektivitu, neměla právně zakotvené mechanismy a organizační strukturu • od začátku byla chápána jako provizorní řešení → to podrývalo autoritu GATT

12. GATT • Zakotvila liberální principy ve světovém obchodu, ale ty byly omezené • Liberalismus, ale zároveň zachování dostatečné národní suverenity v domácí obchodní politice • Smluvní strany si mohly ponechat v platnosti legislativu, která platila před přijetím GATT, i když s dohodou nebyla v souladu (tzv. grandfathers‘ rights) • Hlavním cílem bylo snížení cel a kvót – tzv. tarifních překážek obchodu • Vztahovala se na průmyslové zboží

13. GATT • Principy: • Nediskriminace (princip doložky nejvyšších výhod — všem stranám je poskytováno stejné zacházení) • Národní zacházení (v přístupu na trh není činěn rozdíl mezi domácími a zahraničními dodavateli) • Předvídatelnost, stabilita a transparentnost (obchodní partneři se mohou spolehnout na právní závaznost a dlouhodobou neměnnost obchodních pravidel) • Rozvojový princip (podpora rozvoje a ekonomických reforem)

14. GATT • O snižování překážek se jedná v tzv. kolech (rounds) • Hlavním nástrojem se stala doložka nejvyšších výhod = smluvní strany musely zacházet s ostatními stejně (pokud se učinila výhoda jednomu, musela se rozšířit na ostatní členy) → vyloučení diskriminace • Preferenční zacházení povoleno v rámci zón volného obchodu a celní unie • Mechanismus řešení sporů • předložení stížnosti GATT – smluvní strany umožnily vyšetření sporu a GATT učinil doporučení řešení sporu

15. GATT • Nastavený pro země s tržní ekonomikou – komunistické státy se jednání neúčastnily • Kola: vliv největší obchodní země – dlouhodobě USA a ES/EU • Ženeva (1947) • Annecy (1948) • Torquay (1950) • Ženeva (1956) • Dillon (1961) • Kennedy (1962-1967) • Tokio (1973-1979) • Uruguay(1986-1994)

16. GATT • Hlavním cílem prvních šesti kol bylo snížit tarifní překážky obchodu (cla a kvóty), což se podařilo • V r. 1947 dovozní clo na zboží činilo 40 % dovozní ceny výrobku, v r. 2000 jen cca 3 % • Tokijské a Uruguayské kolo řešily netarifní překážky obchodu, které je těžší identifikovat a jednat o nich (státní podpory, národní regulační opatření) • Byla zavedena pravidla omezující míru státní podpory a antidumpingová opatření • Dohoda o stanovování národních standardů → standardy nesmí být využívány jako obchodní bariéry, nesmí být přísnější než minimální mezinárodní standardy, musí se uznávat standardy ostatních členů • Výsledkem Uruguayského kola byl vznik WTO • Závěrečný akt byl podepsán v dubnu 1994 v Marrakéši (Maroko)

17. WTO • Problémy GATT: • Nedostatečný rámec, od začátku se jednalo o provizorium • Pravidla urovnávání sporů se vytvářela ad hoc → samotný proces byl chaotický a komplikovaný • GATT nebyla dostatečnou autoritou pro řešení sporů • Na každém kole jednání GATT se řešily institucionální problémy • Mandát byl omezený (průmyslové výrobky, mimo zemědělství, služby)

18. WTO • Začala fungovat v lednu 1995 • Sídlo v Ženevě, mezivládní organizace • 153 členů (mimo např. Rusko) • Zvláštní pozici má Evropská unie • Za členské státy vstupuje do jednání Komise v rámci společné obchodní politiky • Přijetí nových členů je komplikovaný proces • Přijetí musí odsouhlasit 2/3 Konference ministrů, v praxi se uplatňuje konsensus (nikdo nemůže být proti)

19. WTO • Cíle: • vytvářet místo pro jednání členských států • řešit obchodní spory mezi členskými státy • monitorovat obchodní politiky členských států • spolupracovat v případě potřeby s MMF a SB • WTO má na rozdíl od GATT právní subjektivitu • Pravidla jsou závazná pro všechny členy. Nelze se již odvolávat na grandfathers‘ rights. • Původní mandát GATT byl rozšířen na zemědělské produkty, služby a ochranu duševního vlastnictví.

20. WTO • Organizační struktura • Konference ministrů • Vrcholný orgán složený z ministrů obchodu členských zemí • Setkává se nejméně jednou za dva roky, dlouhodobé strategické plánování • Generální rada • Orgán, který zasedá mezi zasedáními Konference ministrů • Pod ní spadá Těleso pro řešení sporů a Těleso dohlížející na obchodní politiky členů • Dále pod ní spadají specializované rady a komise

21. WTO • Sekretariát: • Generální ředitel (Pascal Lamy) a čtyři zástupci • Generální ředitel je volený Konferencí ministrů, která také určuje jeho pravomoci • Generální ředitel hraje významnou roli při jednání WTO, při sestavování agendy, působí jako mediátor • experti, kteří analyzují obchodní politiky členských států a sledují, zda plní normy a dohodnutá pravidla • neutrální těleso, hájí zájmy světového obchodu, snaha denacionalizovat obchod

23. WTO • Financování se odvíjí od podílu člena na celkovém obchodu mezi členy WTO • nad rozpočtem dohlíží Generální rada • rozpočet je připravovaný Generálním ředitelem a komisí pro rozpočet • Rozhodovací mechanismy: • Hlavním rozhodovacím mechanismem je konsensus – rozhodnutí je přijato, pokud žádný člen není proti • Hlasování většinou (mohou být stanoveny 2/3 nebo ¾ většina) • Každý stát má jeden hlas

24. WTO • Má mechanismus řešení sporů (Ujednání o řešení sporů) • Umožňuje vymáhání pravidel • Urovnáváním sporů je pověřen Těleso pro řešení sporů (Dispute Settlement Body, DSB) • DSB má pravomoc zřizovat skupiny odborníků (tzv. panely), kteří případ posuzují. Žádný člen nemůže vetovat ustavení panelu. • Nález a doporučení činí a přijímá panel. • Pokud daná země nesplní nález a doporučení, může DSB povolit přijetí protiopatření žalující stranou.

26. WTO • Rozvojové kolo z Dohá • Začalo v listopadu r. 2001 v Doha • Prosazeno rozvinutými zeměmi, které chtěly liberalizovat další oblasti obchodu • EU od r. 1996 prosazovala jednání o tzv. Singapurských bodech (hospodářská soutěž, investice, zadávání veřejných zakázek a usnadnění obchodu) • USA a Kanada chtěly posílit transparentnost mechanismu řešení sporů. USA chtěly jednat o pracovních standardech • Rozvojové země obecně nechtěly začít nové kolo jednání.

27. WTO • Agenda jednání: • liberalizace v zemědělství • liberalizace obchodu s nezemědělskými výrobky • duševní vlastnictví • životní prostředí • usnadňování obchodu (celní procedury) • pravidla mnohostranného obchodu (antidumping, preferenční dohody a subvence a vyrovnávací opatření)

28. WTO • V r. 2003 jednání v Cancúnu → neúspěch • rozpory mezi rozvojovými zeměmi a rozvinutými (EU, USA) • hlavní problém bylo zemědělství, Singapurské body a bavlna • zemědělství – rozvojové země v čele s Brazílií a Indií chtěly širokou liberalizaci v zemědělství → radikální snížení domácích podpor zemědělcům (více než byly ochotny připustit EU a USA) • Singapurské body – rozvojové země odmítly tyto body jako celek • Bavlna → některé africké země prosazovaly odstranění domácích podpor pěstitelům bavlny (x USA)

29. WTO • V r. 2004 jednání na nižší úrovni v Ženevě → snaha dohodnout o snížení podpor pro zemědělce ve vyspělých zemích výměnou za lepší přístup na trhy rozvojových zemích • V r. 2005 → jednání v Paříži → dohoda suspendována kvůli opozici Francie • V r. 2005 → jednání v Hong Kongu → slabá dohoda o ukončení podpory farmářů do r. 2013

30. WTO • 2008 – jednání v Ženevě • Jednání ztroskotala na otázce tzv. zvláštních ochranných opatření (SSM) pro rozvojové země • Konflikt mezi USA a Indií s Čínou • Bavlna a výše domácích podpor v USA.