Vyšší odborná škola vodního hospodářství a ekologie Vodňany Německý jazyk Jehličnaté stromy Alena Hanušová 2008

1. Vyšší odborná škola vodního hospodářství a ekologie VodňanyNěmecký jazykJehličnaté stromyAlena Hanušová2008

2. Beschreibung Baums Popis stromu Nadelgewächs- jehličí Zapfen- šiška Äste -Větve Wurzel -Kořeny Rinde - Kůra Baumstamm -Kmen

3. SystemsReich Pflanzen:Unterreich: GefäßpflanzenÜberabteilung: SamenpflanzenAbteilung: PinophytaKlasse: PinopsidaOrdnung: KiefernartigeŘíše: RostlinyPodříše: Cévnaté rostlinyNadoddělení: Semenné roslinyOddělení: PinophytaTřída: PinopsidaŘád: Borovicovité

4. VýskytJehličnany jsou téměř všude na světě. Důležité jsou pro oblasti severní polokoule. Na jižní polokouli je důležitý rod blahočetovité a rod Podocarpaceae, zastupují i několik druhů v tropech. Cypřiše můžeme nalézt proti tomu jak na jižní tak na severní polokouli. NA severní polokolu jsou jehličnany často dominující rostliny, např v tajgách, zeměpisné pásmo jehličnatých lesů. Vorkommen Nadelholzgewächse gibt es fast überall auf der Welt. Schwerpunkt sind Gebiete der Nordhemisphäre. Den Schwerpunkt in der Südhemisphäre haben die Araukariengewächse, sie stellen auch etliche Vertreter in den Tropen. Zypressengewächse sind dagegen sowohl auf der südlichen wie der nördlichen Welthalbkugel zu finden. In ihren nördlichen Habitaten sind die Nadelholzgewächse oft die dominierenden Pflanzen, zum Beispiel in der Taiga, dem boralen. Nadelwaldgürtel.

5. Nadelholzgewächse sind häufig Pionierpflanzen, die auf Böden wachsen, die Samenpflanzen anderer Ordnungen nur unzureichende Wachstumsbedingungen bieten. Auf guten Böden werden Nadelholzgewächse dagegen häufig von diesen verdrängt. So fehlen Nadelholzgewächse in den tropischen Wäldern Zentralafrikas und Amazoniens Jehličnany jsou často rostliny náletové, vyrůstají na půdách, které jiné semenné rostliny ostatních řádů, kvůli nedostatečným podmínkám růstu nemohou růst (bieten- poskytnout). Na dobré půdě, jsou jehličnny, proti tomu často odstraňovány. Tak chybí jehličnany v tropických lesích střední Afriky a Amazonie.

6. Zvláště vysoké druhy na jehličnanů se najdou v Kalifornii, Mexiko, Čína se oblastmi Sichuan a Yunnan, ve Osthimalaya, Japonsko a na Tchaj-wan. Na jehličnany zvláště bohatý ostrov je Nová Kaledonie. Na ostrovech vulkanického původu, jako je Hawai, chybí jehličnany. Tady se semena, která se většina jehličnanů díky větru a zoochorie (travcí trakt zvířat) rozšiřují. Díky tomuto se blízké mořské břehy rovintých vulkanických ostrovů budou moci obydlet. Eine besonders hohe Artenzahl an Nadelholzgewächsen findet man in Kalifornien, Mexiko, China mit den Regionen Sichuan und Yunnan, im Osthimalaya, Japan und auf Taiwan. Eine an Nadelholzgewächsen besonders reiche Insel ist Neukaledonien. Auf Inseln vulkanischen Ursprungs wie etwa Hawaii fehlen dagegen Nadelholz- gewächse, da der Samen der meisten Nadelholzgewächse über Wind und über Zoochorie verbreitet wird und daher nur nahe an Küsten liegende Inseln vulkanischen Ursprungs natürlich besiedelt werden können.

7. PopisDnes žijící jehličnany jsou dřevnaté rostliny, je to většina druhů stromů. Výška vzrostlého jehličnanu sahá od necelého metru až přes sto metrů. Ten nejvýš rostoucí druh sekvoj vždyzelená (Sequoia sempervirens), s maximální výškou 112, 8 metrů. Ten největší objem má jeden Sekvojovec mamutí (Sequoiadendron giganteum), s 1486, 9 m3 Silný jehličnatý strom je v Mexických bažinách Montezův cypřiš s kmen-průměr 11, 42 m. Nejstarší strom je 4700 roků starý exemplář dlouhověké borovice (Pinus longaeva). Beschreibung Die heute lebenden Nadel holzgewächse sind holzigë Pflanzen, die meisten Arten sind Bäume. Die Wuchshöhe von ausgewachsenen Koniferen reicht von weniger als einem Meter bis über einhundert Meter. Die am höchsten wachsende Art ist der Küsten- mammutbaum (Sequoia sempervirens), mit einer maximalen Höhe von 112,8 Metern. Das größte Volumen hat ein Riesenmammutbaum (Sequoiadendron giganteum), mit 1486,9 Kubikmetern. Der dickste Nadelbaum ist eine in Mexiko stehende Mexikanische Sumpfzypresse (Taxodium mucronatum) mit einem Stammdurchmesser von 11,42 Metern. Der älteste Baum ist ein 4700 Jahre altes Exemplar der Langlebigen Kiefer (Pinus longaeva).

8. Beschreibung Es sind mit Ausnahme der Lärchen und der Goldlärche immergrüne Bäume. Sie besitzen entweder nur Langtriebe (Tannen, Fichten) oder sowohl Lang- als auch Kurztriebe (Lärchen, Kiefern). Die nadelförmigen Blättersind spiralig Die Kieferngewächse bilden Zapfen, in denen auch die Samen reifen. Männlichen Blüten enthalten viele Staubblätter. Staubblätter tragen an ihrer Unterseite zwei Pollensäcke. Pollen. Sie werden in sehr großen Mengen gebildet und durch Wind verbreitet (Windbestäubung). Zwischen Bestäubung und Befruchtung liegt bei vielen Kiefernarten ein ganzes Jahr, Popis Jsou to s výjimkou modřínů a s zlatých modřín vždy zelené stromy. Oni mají buď jenom dlouhý výhonek (jedle, smrky) nebo jak dlouhý tak i krátký¨výhonek (modříny, borovité). Toto jehličí je spirálovité. Borovicovité tvoří šišky, ve kterých také zrají semena. Samčí květy obsahují mnoho tyčinek. Tyto tyčinky nesou na svém rubu dva pylové váčky. Ty jsou tvořeny z velmi velkého množstvích a rozšiřují se větrem. Mezi opylení a oplodnění je u mnohých druhů botrovic celý rok

9. Listy Listy jehličnanů jsou většinou dlouhé, tenké a jehlicovité, Ale je také taxon s jinou formou listů, k těm nejčastějším patří cypřišovité rostliny a rostliny z čeledi Podocarpacaea, mají ploché listy. U většiny jehličnatých stromů, jsou listy šroubovité. Velikosti listů jsou od 2 mm až 400 mm. Velice dlouhá jehličí jsou například pro borovici elgelmanovu Pinus engelmannii charakteristický. Blätter Die Blätterder meisten Nadelbäume sind lang, dünn und nadelförmig. Aber es gibt auch Taxa mit anderen Blattformen, dazu gehören die meisten Zypressen gewächse (Cupre ssaceae) und die Steineiben gewächse (Podocarpaceae), sie haben flache Blätter. Bei der Mehrzahl der Nadelholzgewächse sind die Blätter spiralig. Es gibt Blattgrößen von 2 mm bis zu 400 mm Länge. Sehr lange Nadeln sind zum Beispiel für Pinus engelmannii charakteristisch.

10. Mohou se při studený nebo velice suchý povětrnost uzavřít. U většiny ty druhů jsou listy vždy-zelený a zůstanou u těch rostlin pro několik (2 až 40) let, až odpadnou. Ale tři rody, modříny (Larix), Montezuma cypřiš (Taxodium) a metasekvojovec čínský (Metasequoia) jsou opadavé, ztratí listí na podzim a jsou po dobu zimy bezlisté Sie können bei kalter oder sehr trockener Witterung geschlossen werden. Bei der Mehrzahl der Gattungen sind die Blätter immergrün und bleiben an den Pflanzen für mehrere (2 bis 40) Jahre, bis sie abfallen. Aber drei Gattungen, nämlich Lärchen(Larix), Sumpfzypressen (Taxodium) und Urwelt- mammutbaum (Metasequoia) sind laubabwerfend; sie verlieren ihr Laub im Herbst und sind während des Winters blattlos.

11. Edeltanne Wissenschaftlicher Name Abies procera Die Edeltanne (Abies procera, Syn.: A. nobilis), auch Silbertanne genannt, ist eine Pflanzenart aus der Gattung der Tannen (Abies) in der Familie der Kieferngewächse (Pinaceae). Jedle Vědecké jméno Abies procera jedle vznešená Jedle (Abies procera, Syn.: A. nobilis), je také jako stříbrná jedle nazývána, jeden druh rostlin z rodu jedle (Abies) v čeledi borovicovité (Pinaceae).

12. Verbreitung Die Edeltanne kommt im humiden pazifischen Westen der USA vor. Ihr Verbreitungsgebiet reicht von Washingtonbis Nordwestkalifornien. Sie wächst im Küstengebirge und in der Kaskadenkette in Höhenlagen zwischen 1000 und 2000 m. Sie bildet dort Mischwälder mit der Douglasie, der Purpurtanne, der Westamerikanischen Hemlocktanne und der Weymouths-Kiefer. Die Edeltanne bevorzugt Klima mit kühlen Sommern und hohen Niederschlägen (1700 bis 2600 mm/Jahr). An den Boden stellt sie geringe Ansprüche, meidet aber Kalk. Gegen Winterkälte, Spätfröste, Schneedruck und Wind ist sie widerstandsfähig. In Mitteleuropa ist sie als Parkbaum beliebt, häufig wird auch die Gartenform 'Glauca' angebaut. Rozšíření Jedle se vyskytuje v tichomořském Západu USA její rozšíření je od Washingtonu až severozápad Kalifornie. Roste v horninách na mořských březích a v kaskádovitých řetězcích ve výškové poloze mezi 1000 a 2000 m. Tvoří smíšené lesy s Douglaskami, purpurovými jedlemi, na západě Americky jedlovec a s borovicí wejmutovkou. Jedle má hlavní přednosti: odolnosti proti podnebí snáší chladná léta a vyšší srážky (1700 až 2600 mm/rok). Na půdu představuje malé nároky, vyhýbá se, ale vápenitým půdám. Proti zimě, mrazům, tlaku sněhu a větru je odolná. V střední Evropě je oblíbena jako parkový strom, často je pěstována také v zahradních formách 'Glauca'.

13. Popis jedle je vždy zelený strom, největšm vzrůst jedle dosáhující až přes 80 metrů a průměr kmene přes dva metr. Jedle má nápadný kmen. Stromová koruna je u mladých stromů úzká kuželovitá, u starých stromů širýce sloupovitá. Na vršku často zaniká vodicí výhonek. Svrchní kůra je stříbro-šedá, až nejasně narudlá. Kůra je načervenale hnědá a jemně chlupatá. Má modro zelené, velice hustě stojící jehličí,které má životnost až 12 let. Beschreibung Die Edeltanne ist ein immergrüner Baum, der die größten Wuchshöhen unter den Tannen erreicht, es werden Wuchshöhen über 80 Meter und Stammdurchmesser über zwei Meter erreicht. Sie hat auffallend abholzige Stämme. Die Baumkrone ist bei jungen Bäumen schmal kegelförmig, bei alten Bäumen breit säulenförmig. Im Gipfel sterben häufig Leittriebe ab. Die Borke ist silbergrau bis stumpf rötlich. Die Rinde der Zweige ist rötlichbraun und feinbehaart. Die blaugrünen, sehr dichtstehenden Nadeln haben eine Lebensdauer bis 12 Jahre.

14. Die Edeltanne ist einhäusig getrennt- geschlechtig (monözisch). . Die männlichen Zapfen sind purpurfarben bis rot oderr rötlich-braun. Die weiblichen Zapfen sind während der Blütezeit grün, rot oder purpurfarben. Die Zapfen weisen eine Länge von 10 bis 25 cm und einen Durchmesser von 5 bis 6,5 cm auf; schon an jungen Bäumen von nur 2 bis 3 m Wuchshöhe werden Zapfen angesetzt. Die reifen Zapfen sind blass purpurbraun, wirken aber blassgrün. Die Samenschuppen sind etwa 2,5 cm × 3 cm groß. Der rötlich-braune Same weist eine Größe von 12 mm × 6 mm auf und besitzt einen Flügel. Die Edeltanne wird oft stark vom Tannenkrebs befallen Jedle je jednodomá odělenného pohlaví. Samčí šišky jsou purpuré až červené nebo načervenale hnědé. Samičí šišky jsou v době rozkvětu zelené, červené nebo purpurové. Šišky mají délku 10 až 25 cm a průměr 5 až 6,5 cm, již na mladých stromech jen 2 až 3 m výsokých jsou šišky. Dozravající šišky jsou bledé purpurvě hnědé, půsoí, ale světle hnědě. Semena jsou asi 2,5 cm × 3 cm velká. Načervenale hnědé semeno vykazuje velikost 12 mm × 6 mm a má křídélko. Jedle jsou často napadnuty silnou jedlou rakovinou.

15. Velké exempléřejedle u Yellownském národním parku (Washington): Výška 72,6 metrů, průměr kmenu 275 centimetrů, průměr koruny 12,5 metrů, (1988).jedle v Goat Marsh Research Natural Area v Mt. St. Helens národní monument (Washington): Výška 89,9 metrů, průměr kmene 192 centimetrů, průměr koruny 13 m, (1989) Große Einzelexemplare Tanne am Yellowjacket Creek im Gifford Pinchot National Forest (Washington): Höhe 72,6 Meter, Stammdurchmesser 275 Zentimeter, Kronendurchmesser 12,5 Meter, (1988) Tanne in der Goat Marsh Research Natural Area im Mt. St. Helens National Monument (Washington): Höhe 89,9 Meter, Stammdurchmesser 192 Zentimeter, Kronendurchmesser 13 m, (1989)

16. Druhymodrá jedle (Abies procera') Tento druh je velmi oblíben pro své promodralé zbarvení. Nejčastěji je viditelná v zahradách a parku jednotlivé exmpláře patří k tomuto druhu.Zajímavosti jako jedle byla dříve také domácí bílá jedle (Abies). Jedle, je mnohem častěji pro trvanlivost svého jehličí v adventu a vánoční floristice používaná jako ozdoba. Sorten Blaue Edel-Tanne (Abies procera 'Glauca'), auch Blautanne genannt. Diese Sorte ist wegen ihrer blauen Benadelung sehr beliebt. Die meisten in Gärten und Parks zu sehenden Exemplare gehören zu dieser Sorte. Beachte Als Edeltanne wurde früher auch die heimische Weißtanne (Abies alba Mill.) bezeichnet. Die Edeltanne, in der grünen Branche auch "Nobilis" genannt, ist wegen der langen Haltbarkeit ihrer Nadeln die in der Advents- und Weihnachtsfloristik weitaus am häufigsten verwendete Schmuckgrünart

17. Europäische LärcheDie Lärchen (Larix) bilden eine Pflanzengattung in der Familie der Kieferngewächse (Pinaceae). Sie wachsen häufig in den nördlichen Urwäldern und in Wirtschaftswäldern. Modřín opadavý/evropský Modříny (Larix) tvoří jeden rostlinný druh v čeledi borovicovité (Pinaceae). Oni rostou často v severních pralesích a v hospodářkých lesích.

18. BeschreibungAlle Lärchen-Arten sind sommergrüne Bäume, werfen also im Spätherbst ihre nadelförmigen Blätter ab. Damit sind sie eine der zwei nicht immergrünen Gattungen innerhalb der Kieferngewächse (Pinaceae). Die andere Gattung ist die der Goldlärchen (Pseudolarix), welche nicht zu den Lärchen gehören. An einem Kurztrieb befinden sich 10 bis 60 Nadelblätter oder die Nadelblätter befinden sich einzeln an einjährigen Langtrieben. Die Borke ist an jungen Bäumen silber-grau bis grau-braun; sie wird später rötlich braun bis braun Popis všechny druhy modřínů jsou v létě zelené, shazují tedy v pozdním podzimu své jehličí. Tím nejsou jediní dva vždy zelené druhy v rámci borovicovitých (Pinaceae). Ten další druh byl pramodřín (Pseudolarix), který náležel k modřínům . Na jednom krátkém výhonku se nalézí 10 až 60 jehlic nebo se jehlice nalézají se jednotlivý jednoročních výhoncích. Borka (kůra) je na mladých stromech stříbrně-šedá až šedě-hnědá;později je načervenale hnědá až hnědá.

19. Modřín evropský (Larix decidua) dosahuje výšky asi 40 metrů. Největší strom tohoto rodu je modřín západní (Larix occidentalis). Ojedinělé samčí šišky jsou vejcovité až cylindrické, nažloutlé a většinou menší než 1 cm. Samčí šišky jsou zpočátku zelené, červené nebo purpurévé barvy. Oni potřebují od oplodnění až k zrání čtyři až sedm měsíců, zůstávají, ale i po roztroušení semen ještě několik let na stromu. Vejcovité až kulové šišky stojí přímo na konci krátkého výhonku nebo na jedné krátké, ohnuté, větévce s jehlicemi. Při zrání jsou světlé až tmavě hnědé Die Europäische Lärche (Larix decidua) erreicht Wuchshöhen von etwa 40 Meter. Der größte Baum der Gattung ist eine Westamerikanische Lärche (Larix occidentalis). Die einzeln stehenden männlichen Zapfen sind eiförmig bis zylindrisch, gelblich und meist kleiner als 1 cm. Die weiblichen Zapfen sind anfangs grün, rot oder purpurfarben. Sie benötigen von der Befruchtung bis zur Reife vier bis sieben Monate, bleiben aber auch nach dem Ausstreuen der Samen noch mehrere Jahre am Baum. Die eiförmigen bis kugeligen Zapfen stehen aufrecht endständig an Kurztrieben oder an einem kurzen, gebogenen, beblätterten Stiel am Zweig. Bei Reife sind sie hell bis dunkel braun.

20. Jehličnatý les Jehličnatý les je les, v kterém se skoro výhradné nacházejí jehličnany. Přírodní jehličnaté lesy rostou v borealní zóně v chladném klimatu jako borearní jehličnaté lesy. Ve střední Evropě jsou k vidění dnes všeobecně jehličnaté lesy ve výšší poloze ve středohoří a v Alpách, je tam podobné klima. Nadelwald Ein Nadelwald ist ein Wald, in dessen Baumschicht fast ausschließlich Nadelbäume zu finden sind. Natürliche Nadelwälder wachsen in der borealen Zone in kalten Klimaten als boreale Nadelwälder. In Mitteleuropa werden heute im allgemeinen Nadelwälder in den Hochlagen der Mittelgebirge und in den Alpen angesehen, die ähnliches Klima aufweisen.

21. Obzvlášť v suchých oborách můžeme popisovat borový les a potencionální přírodní vegetaci. To je např. v sucho-teplých oborách na jihozápadu USA, v jihozápadn Evropě, nebo ve vápencovitých oblastech Balkánu a v Alpách. Ojedinělý se mohou ukazovat na velice nepříznivivých polohách (severní svahy) In besonders trockenen Gebieten kann Kiefernwald die potenzielle natürliche Vegetation darstellen. Dies ist z.B. in den trockenwarmen Gebieten des Südwestens der USA, in Südwesteuropa oder in den Karstgebieten des Balkans und der Alpen. Vereinzelt können sehr ungünstige Lagen darstellen (Nordhänge,)

22. Borové a smrkové lesy byli pěstovány nebo podporovány výhradně lidmi v nížině střední Evropě a mnoho lesů v severní Americe, tu a tam byla přírodní stránka listnatých lesních společenstev zachována. Téměř na konci 18. Století byla založena, když působností Cotta nový vzniklého lesního hospodářství,, které mělo podporovat znovu zalesnění střední Evropy. Die ausgedehnten Kiefern- und Fichtenforste im Tiefland Mitteleuropas und viele Wälder Nordamerikas sind ausschließlich vom Menschen angepflanzt bzw. gefördert worden, da dort natürlicherseits Laubwaldgesellschaften zu finden wären. Sie sind meist Ende des 18. Jahrhunderts angelegt worden, als die durch das Wirken von Cotta neuentstandene Forstwirtschaft die Wiederbewaldung des damals sehr waldarmen Mitteleuropas fördern sollte.

23. Viele Böden waren damals durch den Raubbau ausgemagert und boten nur noch den anspruchslosen und widerstandsfähigen Nadelgehölzen ausreichend Chancen (Geschichte des Waldes in Mitteleuropa). Im Norden Nordamerikas wurde das wertvolle Laubholz stärker eingeschlagen als das Nadelholz, so dass sich die Nadelhölzer ausbreiten konnten. Mnoho půd bylo tehdy drancováním rozryto a poskytli dostatečné šance jen nenáročným a odolným jehličnanům (příběh lesu v střední Evropě). Na severu Severní Ameriky byli cenné listnáče častěji káceny, než jehličnaté stromy, tak to se jehličnany mohli rozšířit.