1 / 17

2. Přednáška

2. Přednáška. Vývoj a současné trendy ve fytocenologii a geobiocenologii. Použitá literatura: Moravec J. a kol. (2004): Fytocenologie. Academia, Praha. Str. 14–22, 93–110 Hendrych R. (1984): Fytogeografie. Státní pedagogické nakladatelství, Praha. Str. 10–13

lowri
Télécharger la présentation

2. Přednáška

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript

  1. 2. Přednáška Vývoj a současné trendy ve fytocenologii a geobiocenologii

  2. Použitá literatura: • Moravec J. a kol. (2004): Fytocenologie. Academia, Praha. Str. 14–22, 93–110 • Hendrych R. (1984): Fytogeografie. Státní pedagogické nakladatelství, Praha. Str. 10–13 • Jeník J. (1970): Obecná geobotanika. Úvod do nauky o rostlinstvu. Státní pedagogické nakladatelství, Praha. Str. 13–17 • webové zdroje

  3. Počátky fytocenologie • Primitivní národy (užitkové rostliny, společenstva kolem sídel apod.) • Neolitický zemědělec (cca 5000 let př. n. l.) Starověk • učenci, lékaři, kořenáři Theofrastos z Efesu (373 až 288 př. n. l.) • Popis asi 500 druhů rostlin ze Středomoří a Asie Dioskorides (1. stol. př. n. l.) • autor termínu botanika

  4. Rozmach Carl Linné (1707–1778) • třídění rostlin, pojmenování (Species plantanorum, 1753) Alexander von Humboldt (1769–1859) • měření teploty, tlaku vzduchu, vlhkosti v terénu • mnoho cest po světě Charles Darwin (1809–1882) • myšlenkový impuls

  5. v 19. stol. rozmach dopravy, učenosti, filozofie • vznik fyziognomického směru (Griesbach, Drude, Aljechin) • Rübel (1876–1960) – Rostlinná společenstva Země (1930) + Klimaticky podmíněné formační třídy Země • Ellenberg + Mueller-Dombois (1967) – klasifikace formací pod patronátem UNESCO • Rozvoj geografických oborů – Unger (1800–1870) – vliv půdy na vegetaci • a také E. Purkyně (1831–1882) – geobotanika a bioklimatologie • J. Micklitz - Jeseníky

  6. Clements (1874–1945) – dynamika vegetace, klimax • (1905) Výzkumné metody v ekologii Gams (1918) – pojem fytocenologie Schröter a Flahault – Třetí mezinárodní botanický kongres (1910) • definice asociace: asociace je rostlinné společenstvo určitého floristického složení, jednotných stanovištních podmínek a jednotné fyziognomie Rozvoj fytocenologického směru ve Švýcarsku a Francii

  7. Braun-Blanquet (1884–1980) • studium v Curychu (herbář v Rübelově geobotanickém ústavu) • Montpellier – Mezinárodní stanice pro středomořskou a Alpskou geobotaniku – SIGMA • dominance druhů druhořadá • 1928 – Rostlinná sociologie – impuls pro vznik mezinárodního fytocenologického směru • snímkování vegetace (vegetační analýza) • syntetické metody uspořádání fytocenologických snímků • jednoduché metody půdních a klimatických šetření • názvosloví syntaxonů • hierarchické uspořádání vegetačních jednotek • Obrovský vliv, šíření do celého světa (Tüxen, Soó, Schustler, Klika, Krajina, Mikyška, Zlatník a další)

  8. H. Ellenberg (1913) • dominantní osobnost ve střední Evropě • využití fytocenologie v zemědělství a krajinné ekologii + skloubení s ekosystémovým výzkumem • Přehled středoevropské vegetace (1963–1982)

  9. Vývoj v severní Evropě • charakter vegetace • nevhodnost diagnostických druhů • použití dominantních druhů • šíření dále do Evropy Du Rietz (1895–1967) – četné metodologické příručky k curyšsko-montpellierskému systému Cajander (1879–1932) – lesní typy (plošné jednotky lesa s podobnými stanovištními vlastnostmi a stejnou produkcí dřeva)

  10. Vývoj v Rusku • důraz na ekosystémové pojetí – gradientové přechody • Vliv Dokučajeva (1846–1903) – zonálnost půd a vegetace, a dalších autorů srovnatelný s Braun-Blanquetem • trvalý zájem o vegetační gradienty v souvislosti s gradienty prostředí • V. N. Sukačev (1880–1967) – biogeocenologie, holistické pojetí přírody

  11. Angloamerická škola Clements (1874–1945) – dynamika vegetace, klimax (monoklimaxová teorie) • (1905) Výzkumné metody v ekologii • organismální pojetí (vznik, růst, zrání, odumírání společenstva) Gleason • individualistické pojetí – projevy společenstva = projevy jednotlivých organismů • rozvoj matematického aparátu a populační ekologie Tansley (1871–1955) • pojem ekosystém • navazuje na Clementse • polyklimax

  12. Vývoj v Československu K. Domin (1882–1953) • vlastní odhadovací stupnice pokryvnosti J. Podpěra (1878–1954) Schustler, Klika, Mikyška, Krajina, Zlatník, Deyl

  13. Alois Zlatník (1902–1979) • zakladatel geobiocenologie • průzkum pralesů • ochrana přírody

  14. Současnost • Neuhäusl, Neuhäuslová, Moravec, Rybníčkovi, Sádlo...(Botanický ústav akademie věd) • Jeník...(Karlova univerzita) • Chytrý...(Masarykova univerzita)

  15. Česká národní fytocenologická databáze

  16. Česká národní fytocenologická databáze • Vznik v roce 1996 • První snímek prof. Zlatníka!! • Snímky z let 1922–2006 • Dnes cca 75 000 snímků • Ve světě: • Wageningen cca 400 000 snímků • Marseille cca 130 000 snímků • Brno cca 75 000 snímků • Rostock 52 000 snímků

More Related