O hře hmyzu s rostlinami

1. O hře hmyzu s rostlinami Květy neopylují jen včely

2. „Miluji tě,“ řekl jeden vlčí mák druhému. • „Já tebe taky,“ odpověděl druhý. „Mám zavolat čmeláka?“

3. Sounáležitost hmyzu s rostlinami a nepostradatelnost jednoho pro druhého je nám známa od prvních dětských pohádek. • I lidé jsou odkázáni na milostivou pomoc nesčetných křidélek, nožek a sosáčků, aby léta lopotivé práce šlechtitelů, sadařů a zemědělců přinesla své ovoce.

4. Chválihodná činnost hmyzu jako opylovačů je výsledkem nepředstavitelně dlouhého vývoje plného omylů, na jehož konci jsou oboustranně prospěšné vztahy. • Hmyz má od kvetoucích rostlin za svou službu zprostředkovatele oplození zajištěnou výslužku. • Pyl je hodnotná bílkovinná potrava a sladký nektar pohotový zdroj energie.

5. Vzájemné přizpůsobování rostlin a opylovačů byla taková hra dlouhá osmdesát miliónů let. • Oba hráči usilují co nejvíc získat, ale každý musí něco obětovat. Jinak by hra skončila a vítěz by sám sobě připravil porážku. • Snahou rostlin je hmyz na sebe přivábit, ale zaplatit mu za návštěvu co nejmenší odměnu, aby hladově navštívil a zároveň zúrodnil co nejvíc dalších květů. • Hmyz naopak usiluje o to, aby s nejmenší námahou co nejdřív naplnil svůj žaludek.

6. Jak to šlo • První kvetoucí rostliny se bezpochyby zúrodňovaly pylem roznášeným větrem. • Do povětří rozprašovaná pylová zrnka sotva mohla mít nějakou cenu jako hmyzí potrava. • Zdá se tedy, že první na tahu musely být rostliny.

7. Základním předpokladem pro využití hmyzu jako svatebního posla bylo vyvinutí lepidla, jímž se jednotlivá zrnka pylu začínala obalovat. Drží pak pěkně pohromadě a ochotně ulpívají hmyzu na tělíčku. • Způsob transportu pylu z květu na květ je tedy vyřešen a hmyzu je zároveň umožněno sbírat a hromadit novou hodnotnou potravu.

8. Ještě jeden důležitý problém však bylo třeba vyřešit – postarat se o to, aby si určitý hmyz vzal patronát jen nad určitou rostlinou, aby opylování přestalo být pouhou hříčkou náhody. Hra musela dostat intimnější charakter. Rostliny „si proto vymýšlejí“ nejrůznější kódy, aby se od sebe odlišily.

9. Vůně • Vyvinutí silně atraktivních vůní, jimiž byl pyl parfémován, znamená další tah rostlin k utužení intimního pouta s hmyzem. • Téměř každý druh hmyzosnubných květů má jinou charakteristickou vůni.

10. Vzhled • Zároveň se mění vzhled rostliny. Květy „se předhánějí“ ve tvarech a barevnosti, aby nápadně kontrastovaly se zeleným okolím a jeden od druhého se lišily. • To vše by však bylo jen bezúčelnou a marnivou nádherou, kdyby se souběžně nezdokonalovaly a nepřizpůsobovaly i smysly hmyzu. – Jejich chuť a čich se vylepšují, vnímání barev a tvarů se zdokonaluje, bystří se paměť a někteří se učí učit.

11. Barevné vidění • Schopnosti barevného vidění hmyzu se od těch lidských značně liší. • Většina hmyzu vnímá ultrafialové a naopak nevnímá červené světlo. • Ten poznatek „vzaly rostliny na vědomí“ již mnoho milionů let před současností a přizpůsobovaly podle toho barevnost svých okvětí.

12. Barevné vidění • Bílé květy se jeví včelám a jiným opylovačům jako pestře zbarvené, často i s rozmanitými vzory. • A nejen bílé, ale i jinak jednobarevné květy, třeba celé žluté jako blatouch, nemusí se jevit hmyzu jednobarevné.

13. Barevnost květů • Část okvětí, odrážející UV světlo, hmyzu ostře kontrastuje se zbytkem květu, který UV světlo pohlcuje. Vznikají tak pro lidi neviditelné vzory mající netušeně mnohostranný biologický význam. • V ultrafialové barvě se liší i rozkvetlé květy od svých poupat a mnohé květy po opylení přestanou UV světlo odrážet.

14. Barevnost květů • Exotické květy pravidelně opylované ptáky nebo netopýry, kteří UV záření nevnímají, ultrafialové vzory postrádají.

15. Běžníkovití • Pavouci z čeledi běžníkovitých (Thomisidae), ztrácejí v UV spektru na bílém květu svou kamufláž. Zřejmě jsou velmi dobře skryti před zraky svých nepřátel, před ptáky a ještěrkami. Pavoukova potrava – hmyz – však svého nepřítele musí vidět dobře.

16. Červené květy • Hmyz červenou barvu nevnímá. • Proto původní evropské rostliny jsou jen purpurové nebo modročervené. • Čistě červené květy, jako třeba vlčí máky, vidí včely jen díky tomu, že odrážejí velké množství UV záření. • Tam, kde opylení zprostředkují ptáci, podobná „starost“ rostlinám odpadla. Jejich květy mohou hýřit červení, ostatně tak typickou pro exotické pralesy.

17. Ústní orgány • Výsledkem souběžného vývoje a vzájemného sbližování rostlin se svými opylovači jsou i složité změny na ústních orgánech hmyzu. Prapůvodní opylovači – konzumenti pylu – museli mít k jeho zpracování kusadla. • Vznik a vývoj nektárií, často rafinovaně a jenom s překážkami přístupných, nutil mlsný hmyz vyvíjet lízací a sací ústrojí nejrůznějších forem a velikostí.

18. Stavba květu • Květ své pamlsky servíruje zpravidla takovým způsobem, aby nemotorný návštěvník musel při jejich dobývání zavadit o prašníky a posypat se pylem. • Někteří živočichové se však naučili prokusovat stěnu ostruhy u květů, u nichž nedosáhnou na nektar normální cestou, aniž by květ opylili (např peruánská lichořeřišnice a evropští čmeláci).

19. Přizpůsobení • V přirozených společenstvech existují různé stupně vzájemného přizpůsobení rostliny a hmyzu opylovače. V nejkrajnějších případech přeroste jejich vztah na úplnou symbiózu, při níž jsou hmyz i rostliny na sobě tak závislí, že jeden bez druhého již nemůže existovat.

20. „Vůně“ • Nemusí to být vždy libá vůně, čím na sebe květy chtějí upozornit hmyzí návštěvníky. Mnohé rostliny se naučily vyrábět odporné pachy napodobující zápach hnijícího masa nebo zvířecího trusu tak věrně, že se na ně slétávají nejrůznější brouci a mrchožravé mouchy v domnění, že najdou místo k vykladení vajíček.

21. Použitá literatura • Žďárek, J.,1980: Neobvyklá setkání, Panorama, Praha, s. 264-274

22. Děkuji za pozornost