ZDRAVOTNÍ POLITIKA

1. ZDRAVOTNÍ POLITIKA Základní pojmy, úloha a cíle zdravotní politiky Zdravotní pojištění Regulační poplatky Osoby se zdravotním postižením

2. Cíle kapitoly • Vysvětlit pojem zdravotní politika • Definovat úlohu státu a dalších subjektů v oblasti zdravotní politiky • stručně charakterizovat základní pojmy jako zdraví, nemoc, invalidita • rozlišit mezi pojmy nemoc, úraz • citlivě a empaticky zaujmout stanovisko k situacím, které jsou spojené s nemocí a invaliditou • orientovat se v systému zdravotního pojištění, v předpisech zdravotního pojištění • zamyslet se nad klady a zápory regulačních poplatků ve zdravotnictví • získat přehled o tom, jaké jsou možnosti péče o zdravotně postižené občany • stručně charakterizovat a zdůraznit rozdíly mezi zdravotní a sociální péčí o zdravotně postižené • vysvětlit možnosti následné péče • stručně charakterizovat další možnosti pomoci a podpory zdravotně postiženým spoluobčanům

3. Pojmy k zapamatování • zdraví • prevence, terapie, rehabilitace, regenerace, reintegrace • zdravotní rizika • nemoc • pracovní schopnost x pracovní neschopnost • úraz • invalidita • zdravotní pojištění • regulační poplatky • sociální služby • příspěvek na péči • sociální péče • hmotná nouze

4. Co je to zdravotní politika? • „Je považována za výraz zájmu států na zdravotním stavu obyvatelstva a jako taková úzce souvisí s hospodářskou politikou“ (Krebs, 2010) • Role státu zpravidla spočívá v tom, že je stanoven právní rámec a stát také odstraňuje negativní sociální dopady tržního rozdělování prostřednictvím přerozdělovacích procesů. • Základem zdravotní politiky je právo na zdraví. To je v právním řádu ČR zakotveno v Listině základních práv a svobod. Je tedy součástí ústavního pořádku.

5. Co je to zdravotní politika? • ochrana a podpora veřejného zdraví právně upravena zákonem č. 258/2000 Sb. v platném znění, o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. • Zdravotní politika (ZP) je cílevědomá činnost státu a ostatních subjektů hospodářské a sociální politiky zaměřená na ochranu, podporu a obnovu zdraví obyvatelstva.

6. 2 druhy aktivit • zaměřená k léčení, obnově nebo navrácení zdraví – tj. k odstranění změn ve zdravotním stavu člověka, obnově nebo navrácení zdraví - („až poté“ – ex post – nákladné a má své determinanty) • zaměřená ve směru ochrany a podpory zdraví ve smyslu zamezení vzniku nemoci (prevence – ex ante)

7. Základním kritériem zdravotní politiky je zdravotní stav obyvatelstva. • Soustředí se na zvýšení kvality zdravotnické péče, musí hledat a nalézat potřebné finanční zdroje a zajistit efektivnost jejich využívání. • Snaha jednotlivce být zdravý má sebezáchovný charakter a úloha státu spočívá v tom, že umožní snahy jednotlivce realizovat na co nejvyšší úrovni.

8. Subjekty zdravotní politiky Hlavním subjektem ZP je stát, který určuje její pojetí, obsah, cíle a úkoly. Další subjekty státní i nestátní a) vyvíjejí své aktivity v rámci odvětví zdravotnictví • (zdravotní pojišťovny, komory, asociace, zdravotnická zařízení, nadace atd.) b) jejich hlavní činnost leží mimo rámec tohoto odvětví • (obce, podnikatelé, zaměstnavatelé, občanské iniciativy, občané, rodiny,atd.) • Do tvorby ZP vstupují i politické strany, různé zájmové skupiny.

9. Úloha státu • Péče o zdraví je v posledních dvou desetiletích v Evropě i jinde ve světě spojena s rostoucími náklady na zdravotnictví. • Příčiny nutno hledat nejen ve zvyšování úrovně zdravotní péče a demografickém vývoji, ale i v systému financování zdravotnictví. • V evropském kontextu má zdraví populace politickou hodnotu deklarovanou jako veřejné bohatství a je chápáno jako zdroj společenského růstu země, a proto je právo na zdraví a zdravotní péči garantováno státem. • Zdravotní politika předpokládá aktivní úlohu státu ve smyslu ekonomie zdravotnictví – ve hledání a nalezení efektivního systému zdravotní péče a jejího financování. • Úloha státu spočívá v tom, že umožní jedinci sebezáchovné snahy realizovat na co nejvyšší úrovni.

10. Úloha státu • Stát prostřednictvím své moci zákonodárné, výkonné a soudní působí například ve vzdělávání, kultuře, dopravě, zemědělství, potravinářském průmyslu a ostatních odvětvích a ekonomických sektorech a zabezpečuje určité priority v národohospodářském zájmu, kde trh selhává, například nezávadnost potravin, způsob použití pesticidů, ochrana půdy, vody a životního prostředí, bezpečnost v dopravě, apod. • Zdravotní péče se tak stává důležitou prioritou státní politiky a zajištění zdravotní péče jako všeobecně dostupné služby je chápáno jako povinnost státu vůči občanům.

11. Stát si vyhrazuje právo vstoupit do vztahu tří základních subjektů, vztahu mezi poskytovateli, plátci a pacienty např. tím, že: • legalizuje povinnou solidaritu • provádí lékovou politiku • reguluje cenu zdravotnických služeb a tím čerpání fondu zdravotního pojištění • vykonává dohled nad činností veřejných zdravotních pojišťoven • garantuje kvalitu zdravotní péče prostřednictvím vzdělávacího systému lékařů a zdravotnického personálu • zabezpečuje ochranu zdraví • kontroluje síť zdravotnických zařízení apod.

12. Výkon státní správy k ochraně veřejného zdraví Ministerstvo zdravotnictví • řídí výkon zdravotní správy, řídí a kontroluje krajské hygienické stanice, řídí očkování, nařizuje mimořádná opatření při epidemii apod. • Je zde zřízena funkce hlavního hygienika v ČR (jmenuje a odvolává ho vláda na návrh ministra zdravotnictví) Krajské hygienické stanice • V ČR 14 • Jsou to správní úřady • Vydává rozhodnutí, povolení, osvědčení v ochraně veřejného zdraví • Státní zdravotní dozor Ministerstvo obrany a Ministerstvo vnitra • Plní úkoly státní správy v ochraně veřejného zdraví, včetně státního zdravotního dozoru v ozbrojených silách a ozbrojených bezpečnostních sborech • Neprodleně informují místně příslušný orgán ochrany veřejného zdraví o výskytu závažných infekčních onemocnění Zdravotní ústavy a Státní zdravotní ústav • Slouží k vyšetřování a měření složek životních a pracovních podmínek • K výchově, k podpoře a k ochraně veřejného zdraví a k poskytování poradenských služeb apod.

13. Cíle zdravotní politiky • Péče o zdraví je v posledních dvou desetiletích v Evropě i jinde spojována s rostoucími náklady na ZP. • Zvyšování kvality zdravotnické péče, • hledání a nalézání potřebných finančních zdrojů • zajištění jejich efektivní alokace (umístění)

14. Faktory ovlivňující lidské zdraví 1) vnitřní - genetické předpoklady 2) vnější - životní prostředí, způsob života a pracovní prostředí Další faktory ovlivňující zdravotní stav člověka: • kvalita výživy • možnost odpočinku, tělesná zdatnost • spotřební zvyklosti • druh povolání a kvalita bydlení • příslušnost k určité sociální skupině • rozsah příjmů a vzdělání • náklady na zdravotní péči.

15. Historicky nejstaršími sociálními událostmi, o které společnost projevovala zájem jsou sociální a ekonomické důsledky nemocí, úrazů a invalidity. Podněty byly nejčastěji morové epidemie (14.-17.stol.), války a obavy z následků sociálního napětí. To vyvolalo potřebu péče o veřejné zdraví obyvatelstva a vytváření institucí veřejné chudinské politiky, zejména pomoc nemocným, práce neschopným, žebrákům v ústavech (špitály, chudobince).

16. Základní pojmy – zdraví, nemoc, invalidita a další

17. ZDRAVÍ • Zdraví je hlavním předpokladem pro výdělečnou činnost a sociální včlenění. • Zdravotní péče musí být dostupná v místě a čase potřeby. • Musí být v nejvyšší možné kvalitě a finančně dostupná všem. • Pokud to takto bude, lze konstatovat, že stát splnil ústavní povinnost vůči svým občanům. • V současné době se právo na zdraví považuje za základní nezadatelné lidské právo. Zahrnuje právo na ochranu zdraví a na léčbu potřebnou k jeho obnově.

18. ZDRAVÍ Má medicínské, ekonomické a sociální dimenze Z hlediska zdravotní politiky je nejdůležitější právě dimenze sociální. Souvisejí s dostupností zdravotní péče

19. ZDRAVÍ • Zdraví je určitá kvalita tělesného, duševního a sociálního stavu člověka, jehož ztrátu a obnovu nelze subjektivně určit ani časově vymezit. • Negativní definice zdraví: nepřítomnost fyzické a duševní nemoci • Pozitivní definice zdraví: stav dokonalé duševní, sociální a tělesné rovnováhy

20. ZDRAVÍ • Je předpokladem kvalitního a svobodného života člověka a plnění všech úloh v něm: v rodině, v pracovním procesu, ve společnosti. • Je významným faktorem stability společnosti a měřítkem rozvoje a sociálně ekonomické vyspělosti každé společnosti. • Péče o zdraví se stává ve vyspělých zemích společenskou prioritou.

21. Hodnota zdraví je odvozována: • ze subjektivního vnímání stavu zdraví • ze společenské reflexe tohoto vědomí • Zdraví je právem občana, tj. je soukromou záležitostí občana, jak naloží se svým zdravím. • Věcí veřejnou se stává, jestliže porucha zdraví ohrožuje jiné občany (nákaza), nebo pokud nemocný občan péči požaduje.

22. Péče o zdraví • Zdraví se stává sociální událostí v okamžiku, kdy člověk potřebuje ochranu nebo léčbu znamenající odbornou pomoc, zařízení, techniku a léky. To vyžaduje náklady zpravidla přesahující finanční možnosti člověka. • Péče o veřejné zdraví v moderní společnosti je úkolem státu.

23. Nejčastějšími sociálněpolitickými problémy veřejného zdraví, s nimiž se v jednotlivých státech setkáváme, jsou: • nekázeň • import infekčních chorob • stanovení rozsahu prevence státem

24. Stát o zdraví pečuje organizováním: • prevence, tj. ochranou člověka před nemocí a úrazem • terapie, tj. léčbou následků onemocnění nebo úrazu • rehabilitace nebo regenerace, tj. obnovou nezávislého a plnohodnotného tělesného i duševního života osob po úrazu, nemoci nebo závislosti nebo zmírněním trvalých následků nemoci nebo úrazu pro život a práci člověka • reintegrace, tj. kompenzací ztrát na zdraví umožňující plné nebo alespoň částečné uplatnění člověka v jeho obvyklých společenských rolích, tj. v rodině, v komunitě (obec, stát, širší společenské prostředí) a v práci.

25. Právo na zdraví • Zdraví je právem občana, tj. je soukromou záležitostí občana, jak naloží se svým zdravím.

26. Právo na zdraví má ještě jednu stránku – nikdo nemůže jiného operovat nebo léčit bez jeho souhlasu (operace, dárcovství orgánů apod.). Ve zcela výjimečných případech tak lze učinit se souhlasem rodiny nebo za velmi přísného úředního dohledu nebo z rozhodnutí soudu. • Při ohrožení zdraví druhých lidí může stát nařídit ústavní léčbu nebo karanténu.

27. Každý lékařský zákrok musí být až na stanovené výjimky proveden se souhlasem pacienta. „Souhlasem“ pacient dává souhlas k zásahu do svého těla. Tento souhlas musí být informovaný, což znamená, že pacient byl před jeho udělením řádně poučen. Obvykle souhlasí pacient ústně. U drobnějších zákroků může pacient poskytnout souhlas také tak, že výkon bez námitek strpí (např. sám nastaví ruku k injekci). U závažnějších operací a vyšetření je nutný souhlas písemný.

28. Pacient má právo kdykoliv provedení lékařského zákroku odmítnout. V takovém případě si od něj lékař musí vyžádat písemné potvrzení tzv. negativní revers. Ještě před jeho podpisem však musí být poučen o svém zdravotním stavu, o výkonu, který odmítá a o možných následcích tohoto odmítnutí.

29. S právem na vlastní zdraví souvisí řada problémů, např. při transplantaci lidských orgánů, interrupcích či eutanazii, které mají dimenze: • Společenské • Etické • Právní

30. Faktory ovlivňující lidské zdraví Zdravotnické faktory • úroveň zdravotní péče (ovlivňuje zdravotní stav 15 – 20 %), • co se týče navrácení zdraví, zdravotní péče disponuje pouze omezenými možnostmi, žádoucího efektu můžeme dosáhnout prevencí a odstraněním negativního působeni nezdravotnických faktorů Nezdravotnické faktory • životní prostředí (20%), • způsob života (strava, léky, pohyb, spánek, zlozvyky) a pracovní prostředí (50%), • genetické předpoklady (15%).

31. Nezdravotnické faktory ovlivňují zdravotní stav obyvatelstva z 80 %. Prevence v oblasti nezdravotnických faktorů je však spojena s vynakládáním dodatečných prostředků (např. ochrana ovzduší, čistota vody, bezpečnost práce atd.). Při hodnocení vlivu nezdravotnických faktorů je třeba zdůraznit dvě podstatné skutečnosti: • utvářejí se pod působením různých ekonomických a sociálních vlivů a projevují se kumulativně, jsou dlouhodobě latentní, • mají z hlediska vlivu na zdraví různou váhu.

32. Zdravotní rizika • jsou tofaktory životního a pracovního prostředí, které vyvolávají určitá onemocnění nebo k nim přispívají • vyvolává je příroda, prostředí i chování lidí

33. Příroda • nemocná zvířata, některé druhy hmyzu i jedovaté Prostředí • zjevná (znečištění vzduchu, půdy, vody) • skrytá (zjistitelná jen pomocí přístrojů, např. radioaktivita) Nejčastějšími zdravotními riziky přírody a prostředí v současném světě jsou • infekční onemocnění – přenášené z lidí i ze zvířat • nedostatek pitné vody • nedostatek hygieny a sanitárních zařízení • strava kontaminovaná bakteriemi a plísněmi Chování lidí • infekční onemocnění (malárie, TBC, HIV) • civilizační onemocnění (cukrovka, infarkty a některá psychiatrická onemocnění) • pracovní úrazy a nemoci z povolání (otravy a nádory jako následek expozice určitému pracovnímu prostředí apod.) • nepříznivé následky společenského prostředí (nehody, úrazy, škodlivé návyky jako je alkohol, drogy a jiná rizika vycházející z rodinného, komunálního a sociálního prostředí) • nepříznivé následky zhoršujícího se životního prostředí (znečišťování vod, půdy a vzduchu, CO2, radiace)

34. NEMOC • Hovoříme o ní jako o sociální události až když člověk potřebuje pomoc druhých (hospitalizace, léky, lékař, hmotné zabezpečení) • Je to stav, kdy dochází k poruše zdraví, která způsobuje nemožnost a neschopnost se o sebe postarat. • Lékaři nemoc definují jako souhrn reakcí organismu na poruchu rovnováhy mezi organismem a prostředím. (Tomeš, 2010)

35. Nemoc jako sociální událost Sociální událostí jsou ekonomické důsledky vyvolané nemocí. Můžeme je rozdělit na: • Náklady na prevenci, léčení, rehabilitaci a reintegraci • Pracovní neschopnost a ztráta příjmů z ekonomické činnosti • Vyčíslitelné škody na majetku, zejména u pracovních úrazů • Poskytnout prevenci a náklady s udržením pracovní schopností bývá zčásti uloženo zaměstnavateli. Poskytnout příjem nemocnému zaměstnanci může být také částečně uloženo zaměstnavateli po určitou dobu (v ČR v současné době – náhrada mzdy – 3 týdny).

36. Příčiny onemocnění • Biologické – viry, bakterie, paraziti, plísně apod. • Fyzikální – fyzikální podněty vnějšího prostředí, jako je elektřina, pohybující se předměty apod. • Chemické – např. otravy apod. • Sociální – selhání sociálního prostředí vyvolávající stresy apod.

37. Pracovní schopnost • Pro získání a udržení pracovní schopnosti potřebuje člověk zdraví, vzdělání a soubor etických a kulturních návyků, tj. výchovu. • Sociální událostí jsou náklady vyvolané touto potřebou, tj. náklady na zdravotní prevenci, na získání a udržení ekonomické činnosti a na další osobnostní a profesní zdokonalování. • O tyto náklady se občané zpravidla dělí se svými zaměstnavateli a státem.

38. Pracovní neschopnost • Je to nemožnost pracovat (a vydělávat peníze) zapříčiněná úrazem či nemocí zaviněná (nedbalostí, nedodržováním předpisů, pokynů, úmyslně) a nezaviněná (úrazem či nemocí) • Dočasnou (krátkodobou) prac. neschopnostposuzuje ošetřující lékař (lékař (praktický, závodní), který má pacienta v ambulantní péči; ústavní lékař, v jehož péči se pacient nachází; lékař lázeňského zařízení) • Neposuzuje ji a nevystavuje ji lékař záchranné a pohotovostní služby. • Pracovní neschopnost začíná dnem, kdy ji lékař zjistil (pokud má nemocný ten den směnu odpracovanou, pak následujícím dnem). Pracovní neschopnost vystavuje ošetřující lékař na čtyřdílném tiskopisu - Potvrzení pracovní neschopnosti (tzv. kladenském tiskopisu) SEVT, který vydává vystavujícímu lékaři příslušná okresní správa sociálního zabezpečení (OSSZ). • Pracovní neschopnost ukončuje lékař, když zjistí, že je pacient schopen práce nebo že je nemocný dlouhodobě (či trvale) nezpůsobilý konat dosavadní práci. V tomto okamžiku je obvykle odesláním žádosti o důchod zahájeno tzv. invalidní řízení.

39. Pracovní neschopnost může být: • Úplná – při hospitalizaci, karanténě apod. • Částečná – nemocný může vykonávat některé práci při ambulantní léčbě • Speciální – nemoc brání postiženému vykonávat určitý druh práce, např. neobdrží zdravotní průkaz, a proto ztrácí zdravotní způsobilost pro práci s potravinami

40. ÚRAZ • Jde o zvláštní případ nemoci • Je to zevní zásah působící na organismus náhle (krátce) a následkem je porucha zdraví. Je příčinou pracovní neschopnosti. • Příčiny: • fyzikální (elektřina, oheň, pohyb předmětu) • chemické (otrava, popáleniny apod.) • sociální (stres, selhání organismu)

41. INVALIDITA • Je to stabilizovaná fáze nemoci se zdravotním postižením dlouhodobějšího rázu. • významnější přechodné nebo trvalé tělesné či duševní poškození nebo ztráta určité funkce či části organismu, a v důsledku toho i snížená pracovní schopnost nebo společenské uplatnění. • Liší se od nemoci především tím, že změna zdravotního stavu se ustálila natolik, že lze změřit dlouhodobé nebo trvalé následky nemoci nebo úrazu a zahájit rehabilitační a neintegrační procesy.

42. INVALIDITA • Je sociální událostí, protože vyřazuje člověka ze standardních situací trvale nebo dlouhodobě. • Invaliditu nelze považovat pouze za dlouhodobou pracovní neschopnost – základní rozdíl mezi nemocí a invaliditou má důležité sociální dimenze – souvislost není mezi změnou zdravotního stavu nebo poškozením zdraví a pracovní schopností, ale mezi zdravím a možností uplatnění člověka vůbec, nejen ve vazbě na minulou profesi nebo dosažené vzdělání. • Při nároku na pomoc se bere v úvahu okolnost vzniku invalidity

43. INVALIDITA Dělení v ČR • 1. stupně • 2. stupně • 3. stupně • V naší zemi je právní koncepce invalidity dána zákonem o důchodovém pojištění č. 155/1995.

44. Zdravotní pojištění Zákonné normy v ČR Vznik a zánik Systém úhrad, zdravotní pojišťovny

45. Situace v ČR • V České republice byl zaveden model veřejného pojištění. Vychází zprincipu solidarity a dělení rizika. • Má podobu povinného pojištění pro všechny osoby s trvalým pobytem na území ČR nebo pro osoby, které trvalý pobyt na území ČR nemají, ale jsou zaměstnány u zaměstnavatele se sídlem na území ČR.

46. Předpisy zdravotního pojištění • Listina základních práv a svobod - „každý má právo na ochranu zdraví“ • zákon č. 48/1997 Sb. ve znění pozdějších předpisů - o veřejném zdravotním pojištění - upravuje poskytování zdravotnické péče • věnuje se mimo jiné plátcům pojistného, zakotvuje jejich práva a povinnosti (platit pojistné, povinnost oznamovací), výši a způsob placení, smluvní pojištění a připojištění, pokuty a přirážky • vymezuje stručně rozsah potřebné zdravotnické péče • podmínky poskytování zdravotní péče a její úhrady (péče poskytovaná zdarma, regulační poplatky apod.) • regulace cen a úhrad léčivých prostředků apod. • zákon č. 592/1992 Sb. o pojistném na všeobecné (veřejné) zdravotní pojištění • zákon č. 261/2007 o stabilizaci veřejných rozpočtů

47. a dále • zákon o péči o zdraví lidu, který se zabývá • zákon o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky • zákon o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách • nařízení vlády, kterým se vydává Zdravotní řáda provádějí některá ustanovení o všeobecném zdravotní pojištění, tímto zákonem se podrobněji stanoví rozsah potřebné zdravotní péče a podmínky jejího poskytování.

48. Poměr mezi veřejnými a soukromými výdaji je asi 85 : 15 • Výběr a alokace prostředků jsou z podstatné části realizovány v rámci veřejného zdravotního pojištění, které je dominantním zdrojem financování zdravotní péče. • Soukromé výdaje zahrnují vedle přímých plateb občanů také dary zdravotnickým zařízením, soukromé pojištění a příspěvky zaměstnavatelů. • Od roku 2008 byly zavedeny tzv. regulační poplatky (podrobněji viz. dále) placené pacienty při spotřebě zdravotní péče. Současně byl však zaveden ochranný limit. Konkrétní parametry těchto regulačních prvků se od jejich zavedení několikrát měnily.

49. Plátci zdravotního pojištění • zaměstnanec a zaměstnavatel • osoby samostatně výdělečně činné • osoby bez zdanitelných příjmů • stát

50. Zdravotní pojištění vzniká: • narozením, jde-li o osobu s trvalým pobytem na území ČR; • dnem nástupu do zaměstnání k zaměstnavateli, který má sídlo na území ČR; • získáním trvalého pobytu na území ČR.