Kapitoly z rodinného a trestního práva

1. Kapitoly z rodinného a trestního práva přednáška 23. 4. 2009

2. Okolnosti vylučující protiprávnost • = jsou takové okolnosti, které způsobují, že čin, ačkoliv by byl jinak (nebýt této okolnosti) trestným činem, není trestný. Takové jednání není trestným činem, neboť tu schází protiprávnost i nebezpečnost činu pro společnost. • Trestní zákon upravuje tyto okolnosti vylučující protiprávnost: • nutná obrana (§ 13 TZ) • krajní nouze (§ 14 TZ) • oprávněné použití zbraně (§ 15 TZ) • Teorie rozlišuje další okolnosti vylučující protiprávnost: • svolení poškozeného • výkon dovolené nebo přikázané činnosti • Výše popsané případy mají společné to, že tu chybí protiprávnost činu. Čin spáchaný za okolnosti vylučující protiprávnost nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu, neboť protiprávnost je jedním ze znaků skutkové podstaty trestného činu. • Trestné činy mohou být jen činy nedovolené (protiprávní). Ne každý nedovolený čin je ale zároveň trestným činem. Některé z nedovolených činů jsou přestupky nebo jiné správní delikty, popř. mohou být postiženy občanskoprávní sankcí. Z nedovolených činů jsou trestné činy ty, které mají vyšší stupeň společenské nebezpečnosti. • Okolnosti vylučující protiprávnost je třeba odlišovat od důvodů zániku trestnosti. U okolností vylučujících protiprávnost od začátku o trestný čin nejde. U důvodů zániku trestnosti byl čin v době svého spáchání trestným činem, trestnost však dodatečně zanikla (např. promlčením trestního stíhání, zánikem nebezpečnosti činu pro společnost, účinnou lítostí).

3. Krajní nouze (§ 14 TZ) • Podstatou krajní nouze je, že dochází ke střetu dvou zájmů (jednomu zájmu hrozí porucha, která může být odvrácena pouze poruchou druhého zájmu). Jednání v krajní nouzi je činem oprávněným, a proto nemůže jít o trestný čin. • V případě krajní nouze musí být splněny tyto podmínky: • odvracení nebezpečí, které hrozí zájmu chráněnému trestním zákonem; • nebezpečí hrozí přímo (bezprostředně); • nebezpečí nelze za daných okolností odvrátit jinak - požadavek subsidiarity; • Způsobený následek nesmí být zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil - požadavek proporcionality (např. obětováním jednoho života, zachrání více životů). Způsobená škoda má být tedy menší než škoda, která bezprostředně hrozila. • Ten komu nebezpečí hrozí, není povinen je snášet.

4. Krajní nouze - pokračování • Nebezpečí je stav hrozící poruchou. Nebezpečí může být způsobeno živelní silou (požár, blesk, povodeň), člověkem (řidič přejede člověka a tomu hrozí vykrvácení) nebo jinak (zvířetem). Nebezpečí může být způsobeno útočníkem ale i osobou ohroženou (dráždí zvíře, které na něj poté útočí). Nebezpečí může být způsobeno i oprávněným činem. • Nebezpečí musí hrozit bezprostředně (tj. vývoj události spěje rychle k poruše) – o krajní nouzi nejde, jestliže nebezpečí již pominulo. • Nebezpečí musí hrozit zájmu chráněnému trestním zákonem (majetek, zdraví, ….) • K jednání v krajní nouzi je oprávněn zásadně každý - tedy nejen ten, komu nebezpečí hrozí. • Nejde o krajní nouzi, jestliže bylo možno nebezpečí za daných okolností odvrátit jinak nebo způsobený následek je zřejmě stejně závažný nebo závažnější než ten, který hrozil. Nejde o případ krajní nouze, jestliže ten komu nebezpečí hrozí je povinen je snášet (voják ve válce, hasič při záchranných pracích).

5. Vybočení z krajní nouze • O vybočení z krajní nouze (exces) jde jestliže: • způsobený následek byl zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil; • jednání nebylo provedeno v době, kdy nebezpečí bezprostředně hrozilo, tj. stalo se předtím nebo potom; • nebezpečí bylo možno odvrátit jinak, tj. s méně závažnými následky; • byla tu povinnost nebezpečí snášet. • Spáchání trestného činu při odvracení útoku nebo jiného nebezpečí, aniž by byly zcela splněny podmínky krajní nouze, je polehčující okolností.

6. Nutná obrana (§ 13 TZ) • Podstatou nutné obrany je odvracení přímo hrozícího nebo trvajícího útoku na společenské zájmy chráněné trestním zákonem a to činem, který by jinak byl trestným činem namířeným proti útočníkovi. Čin v nutné obraně je čin dovolený. • Aby se jednalo o nutnou obranu musí být tedy splněny tyto podmínky: • přímo hrozící nebo trvající útok; • útok směřuje proti zájmu chráněnému trestním zákonem (např. proti životu, zdraví, majetku aj..); • nejde o nutnou obranu, jestliže byla obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku. • Ve vztahu ke krajní nouzi je nutná obrana speciálním privilegovaným případem (místo jakéhokoliv nebezpečí je zde útok; škoda nepostihuje kohokoliv, ale pouze útočníka). Útok = úmyslné protiprávní jednání člověka, které je nebezpečné pro společnost (útok nemusí být vždy trestným činem – (může se jednat o osobu nepříčetnou, dítě, osobu jednající ve skutkovém omylu). Útok může mít formu konání i opomenutí.

7. Nutná obrana - pokračování • K nutné obraně je oprávněn kdokoliv (je oprávněn odvrátit i útok, který nesměřuje proti němu samotnému). • Napadená osoba nemusí hledat náhradní řešení (volit mezi útěkem a obranou…) – nežádá se subsidiarita. • Nutná obrana směřuje proti útoku, který ohrožuje společenské zájmy chráněné trestním zákonem a který přímo hrozí nebo trvá. Útok přímo hrozí, má-li k porušení chráněného zájmu dojít v úzké časové a místní souvislosti, tj. má bezprostředně nastat (není nutné vyčkávat až dojde k zasazení úderu). • Obrana nesmí bát zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku. Obrana musí odpovídat způsobu útoku (tj. taková, která je potřebná k jeho spolehlivému odvrácení).

8. Přiměřenost nutné obrany • Přiměřenost obrany se posuzuje podle objektivních okolností případu, ale i podle představ obránce (jak se útočník jevil tomu, kdo útok odvracel). Při posuzování nutné obrany srovnáváme i prostředky, jaké použil útočník a obránce i způsob použití těchto prostředků. • Při posuzování přiměřenosti útoku neplatí proporcionalita mezi škodou hrozící a škodou způsobenou obráncem. Škoda způsobená obráncem může být i větší než škoda z útoku hrozící. Ovšem výrazný hrubý nepoměr mezi těmito škodami vede k závěru, že obrana byla zcela zjevně nepřiměřená (např. usmrcení při krádeži jízdního kola). Obrana může být intenzivnější než útok, ale nesmí být zcela zjevně nepřiměřená.

9. Vybočení z nutné obrany • Exces intenzivní – obrana byla zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku (např. střelba na děti, které jsou v cizí zahradě na třešních). • Exces extenzivní – obrana nebyla s přímo hrozícím nebo trvajícím útokem současná, tj. obrana byla předčasná (útok bezprostředně nehrozil) nebo v ní bylo pokračováno v době, kdy už útok skončil (pomsta). • Vybočení z mezí nutné obrany je trestné podle toho, jaká skutková podstata trestného činu byla takovým jednáním naplněna (může ovšem jít o polehčující okolnost).

10. Další okolnosti vylučující protiprávnost • Oprávněné použití zbraně - trestný čin nespáchá, kdo použije zbraně v mezích zmocnění příslušných zákonných předpisů (vojáci, policisté, celníci). • Svolení poškozeného (svolení k lékařským zákrokem např. darování orgánů) • Výkon dovolené nebo přikázané činnosti (plnění povinností vyplývajících ze zákona, z rozhodnutí soudu – např. vzetí obviněného do vazby • dovolené riziko – (např. riziko ve výrobě a výzkumu, riziko lékařské)

11. Vývojová stádia trestné činnosti • Vývojovými stádii trestného činu rozumíme fáze, které jsou typické pro uskutečňování úmyslu pachatele spáchat trestný čin. • Vývojovými stádii trestného činu jsou: • příprava k trestnému činu; • pokus trestného činu; • dokonaný trestný čin (= pachatel naplní všechny znaky daného trestného činu, např. trestný čin vraždy je dokonán úmyslným usmrcením osoby). • Stádia, která předchází přípravě trestného činu (pojetí myšlenky spáchat trestný čin, vyjádření této myšlenky) trestná nejsou nebo jen výjimečně (násilí proti skupině obyvatelů a jednotlivci § 197a TZ). Jednání následující po spáchání trestného činu jsou zpravidla beztrestná (zahlazení stop…). Jsou však trestná, jestliže jimi pachatel naplní skutkovou podstatu nějakého trestného činu. • Vývojová stádia jsou omezena jen na úmyslné trestné činy, u přípravy jen na zvlášť závažné trestné činy. Pachateli se přičítá jen forma bližší dokonání, neboť v ní jsou předešlá vývojová stádia již obsažena. • Předčasně dokonané trestné činy – v některých skutkových podstatách jsou příprava (§ 160 odst. 1 TZ…“si dá slíbit úplatek“) nebo pokus prohlášeny za dokonaný trestný čin.

12. Příprava trestného činu (§ 7 TZ) • Příprava je prvním trestněprávně relevantním stádiem (co předcházelo přípravě nemůže být ještě trestným činem). • Příprava je trestná pouze u zvlášť závažných trestných činů (zvlášť závažné trestné činy jsou trestné činy uvedené v § 62 TZ a ty úmyslné trestné činy, na něž zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně 8 let). • Příprava je jednání pro společnost nebezpečné spočívající v úmyslném vytváření podmínek pro spáchání trestného činu. • Příprava je jednání úmyslné. Úmysl musí zahrnovat všechny skutečnosti, které tvoří přípravné jednání a musí zahrnovat i zaměření k individuálně určitému trestnému činu

13. Příprava - pokračování • Nejtypičtějšími způsoby přípravy jsou: • organizování trestného činu; • opatřování nebo přizpůsobování prostředků nebo nástrojů k jeho spáchání (opatření pistole, vylamovače zámků); • spolčení (dohoda dvou nebo více osob o budoucím zvlášť závažném úmyslném trestném činu směřující k individuálně určenému trestnému činu; zvláštní formou spolčení je organizovaná skupina), srocení (je shluk alespoň tří osob, k němuž došlo třeba i bez výslovné dohody, který je zaměřen k individuálně určenému násilnému trestnému činu, ke kterému má dojít ihned); • návod, pomoc. • Jedná se o jednání, která ještě bezprostředně nesměřují k dokonání trestného činu.

14. Pokus trestného činu • Pokus je obecnou formou trestného činu. Pachatel je za pokus odpovědný přesto, že nenaplnil všechny znaky skutkové podstaty trestného činu. • Pokus má tyto znaky: • jednání pro společnost nebezpečné, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu, • jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, • ale k dokonání trestného činu nedošlo.

15. Pokus trestné činu - pokračování • Jednání bezprostředně směřující k dokonání trestného činu je jednání, kdy: • pachatel začal uskutečňovat jednání popsané v příslušné skutkové podstatě – pachatel bezprostředně ohrožuje předmět svého útoku (např. vrah začal škrtit oběť) • pachatel ještě nezačal uskutečňovat jednání popsané ve skutkové podstatě trestného činu, ale jeho jednání má bezprostřední význam pro dokonání trestného činu a je zpravidla v nejužší časové spojitosti s následkem, který měl nastat (časová určenost) a zpravidla je pácháno na místě, kde měl být trestný čin dokonán (místní určenost pokusu). Bezprostřední význam pro dokonání má zpravidla odstraňování překážek, které brání dokonání trestného činu - např. pachatel vylomí zámek automobilu. Podstatné je, že pachatel odstraňuje překážky v závěrečné fázi své činnosti (např. spoutání oběti).

16. Příprava ani pokus nejsou možné: • u předčasně dokonaných trestných činů; • u trestných činů, v jejichž skutkové podstatě je způsob jednání vymezen tak široce, že pokryje přípravu i pokus trestného činu; • u trestných činů nedbalostních; • zpravidla u trestných činů záležejících v úmyslném opomenutí (pravé omisivní delikty).

17. Nezpůsobilý pokus a nezpůsobilá příprava • Pokus na nezpůsobilém předmětu útoku (pokus usmrcení lidského plodu na ženě, která nebyla těhotná). V dané chvíli konkrétní společenský vztah neexistoval, anebo existoval ale nebyl takový, jaký si ho pachatel představoval (v pokladě je 500 Kč místo 500000 Kč) • Pokus nezpůsobilými prostředky (např. pokus vraždy atrapou, kterou pachatel považuje za skutečnou zbraň). • Obdobně lze konstruovat nezpůsobilou přípravu.

18. Trestání přípravy a pokusu • Příprava i pokus se zásadně trestá podle trestní sazby stanovené na trestný čin, k němuž směřovaly. • Soud může u přípravy a pokusu uložit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby, má-li vzhledem k povaze a závažnosti přípravy nebo pokusu za to, že použití trestní sazby odnětí svobody stanovené trestním zákonem by bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze účelu trestu dosáhnou i trestem kratšího trvání.

19. Zánik trestnosti přípravy a pokusu • Trestnost přípravy nebo pokusu trestného činu zaniká, jestliže pachatel dobrovolně • a) upustil od dalšího jednání směřujícího ke spáchání (k dokonání) trestného činu a odstranil nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému tímto zákonem z podniknuté přípravy nebo pokusu, nebo • b) učinil o přípravě (pokusu) trestného činu oznámení v době, kdy nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému tímto zákonem z podniknuté přípravy (pokusu), mohlo být ještě odstraněno. Oznámení je nutno učinit státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu; voják může místo toho učinit oznámení veliteli nebo náčelníku.

20. Trestná součinnost a účastenství • Trestná součinnost = na trestném činu se podílí více spolupachatelů nebo vedle pachatele i jiné osoby, a to buď tím, že trestný čin úmyslně vyvolají nebo takový čin usnadňují anebo pachateli usnadňují uniknout trestnímu stíhání nebo trestu.

21. Formy trestné součinnosti • účastenství (spolupachatelství, organizátorství, návod, pomoc); • některé formy přípravy (spolčení, srocení); • formy trestné součinnosti uvedené ve zvláštní části trestního zákona (např. podněcování, schvalování trestného činu, nepřekažení trestného činu, neoznámení trestného činu, podílnictví, legalizace výnosů z trestné činnosti).

22. Pachatel • Pachatelem trestné činu je osoba, která čin spáchala. • Nepřímé pachatelství = pachatel může užít ke spáchání trestného činu jinou osobu, která sama není trestně odpovědná (využije dítě mladší 15ti let) nebo která nejedná (donucení fyzickým násilím) nebo která nejedná zaviněně (využití omylu jednajícího), popř. která jedná pouze nedbalostně. Taková osoba se označuje jako tzv. „živý nástroj“ ke spáchání trestného činu. Pachatel odpovídá jako by trestný čin spáchal sám. Živý nástroj je bud trestně neodpovědný nebo odpovídá jen omezeně (např. za nedbalostní trestné činy).

23. Spolupachatelství • = spáchání trestné činu společným jednáním dvou nebo více osob, přitom tyto osoby musí jednat v úmyslu spáchat čin ve spolupachatelství. • O společné jednání jde, pokud: • každý ze spolupachatelů naplní všechny znaky skutkové podstaty trestného činu; • každý ze spolupachatelé vykoná některé z jednání, které jsou popsány ve skutkové podstatě (např. trestný čin znásilnění); • spolupachatelé si rozdělí jedno jednání a teprve spojením těchto dílčích jednání je naplněna skutková podstata trestného činu (spolupachatelé působí jako články řetězce). • Každý ze spolupachatelů odpovídá, jako by trestný čin spáchal sám (tzn. u majetkových trestných činů se škody způsobené spolupachateli sečtou a každý odpovídá za celou škodu).

24. Organizátor • = ten, kdo spáchání trestné činu zosnoval nebo řídil. Organizátorství musí směřovat k individuálně určeném trestnému činu, který musí být určen alespoň v hlavních rysech. • Organizátorství je zvlášť nebezpečnou formou součinnosti – je přitěžující okolností, jestliže pachatel spáchá trestný čin jako organizátor nebo člen organizované skupiny (v některých případech je to důvodem vyšší trestní sazby). • Organizátorství je institut, který postihuje formy trestné činnosti takových pachatelů, kteří se na trestném činu účastní rozhodujícím způsobem aniž se přímo podíleli na trestné činnosti jako spolupachatelé. Organizátor je odpovědný za všechny trestné činy, které řídil nebo zosnoval.

25. Návodce • = ten, kdo v jiném úmyslně vzbudil rozhodnutí spáchat trestný čin (radou, přemluvením, sjednáním za peníze, sázkou, rozkazem, pohrůžkou…). • Návod může být proveden ústně, písemně i jinak. Musí směřovat vůči určité osobě a také k individuálně určenému trestnému činu. Návodce ovšem nemusí určit všechny podrobnosti trestného činu, konkretizace nemusí být vyčerpávající. • Pro trestní odpovědnost návodce je nutná příčinná souvislost mezi jeho činností a trestným činem pachatele. Po subjektivní stránce se vyžaduje úmysl.

26. Pomocník • = kdo úmyslně umožní nebo usnadní spáchání trestného činu, a to buď formou pomoci fyzické (opatření prostředků, odstranění překážek) nebo pomoci psychické (radou, utvrzováním, slibem přispět po trestném činu) • Na rozdíl od návodu, který vyvolává rozhodnutí spáchat trestný čin, psychická pomoc pachatele utvrzuje v rozhodnutí již učiněném. • Pomoc musí být realizovaná před spácháním trestného činu nebo po něm. Podpora pachatele po dokončení trestné činnosti může být trestná jako nadržování § 166 TZ, neoznámení trestného činu, podílnictví, legalizace výnosů z trestné činnosti.

27. Trestání účastenství • Účastenství v užším slova smyslu (ogranizátorství, návod, pomoc) je založeno na tzv. principu akcesority – tj. závislost trestní odpovědnosti účastníka na trestní odpovědnosti hlavního pachatele. Organizátorství, návod a pomoc se posuzují jako účastenství, jestliže pachatel hlavního trestného činu tento čin dokonal nebo se o něj alespoň pokusil. • Účastenství vyžaduje úmysl směřující k individuálnímu trestnému činu, který je úmyslný. Má-li jednání znaky několika forem účastenství, posoudí se jen případ nezávažnější v pořadí organizátorství – návod – pomoc. • Účastenství se trestá podle stejné trestní sazby jako trestný čin hlavního pachatele pokud zákon nestanoví něco jiného.

28. Zánik trestnosti • Po spáchání trestného činu mohou nastat okolnosti,které způsobují jednou provždy zánik trestnosti. Tyto okolnosti mohou nastat pouze do doby než je o trestném činu pravomocně rozhodnuto. Zánik trestnosti má za následek zánik práva státu uložit pachateli trest. • Mezi okolnosti způsobující zánik trestnosti činu patří: • zánik nebezpečnosti činu pro společnost; • účinná lítost; • promlčení trestního stíhání; • zánik trestnosti přípravy a pokusu trestného činu; • smrt pachatele; • milost prezidenta republiky aj. • Pachatel činu, jehož trestnost zanikla nelze posuzovat jako recidivistu. K činu jehož trestnost zanikla, lze však přihlížet při hodnocení osobnosti pachatele.

29. Zánik nebezpečnosti činu pro společnost • Trestnost činu, který byl v době spáchání pro společnost nebezpečný, zaniká, jestliže vzhledem ke změně situace anebo vzhledem k osobě pachatele pominula nebezpečnost trestného činu pro společnost. Změnou situace se myslí změna sociálně politických poměrů, která nastala po spáchání činu (např. služba v cizím vojsku státu, který se stane našim spojencem). Zánik nebezpečnosti vzhledem k osobě pachatele může nastat např. tehdy, jestliže pachatel krátce po spáchání trestného činu neposkytnutí pomoci zachrání tonoucí dítě.

30. Účinná lítost • Zánik trestnosti nastává u taxativně uvedených trestných činů v § 66 TZ. Účinná lítost spočívá v tom, že pachatel dodatečně po spáchání trestného činu dobrovolně zamezí nebo napraví škodlivý následek trestného činu nebo učiní o trestném činu oznámení (státnímu zástupci, policejnímu orgánu, veliteli nebo náčelníku), v době, kdy škodlivému následku trestného činu mohlo být ještě zabráněno. • Podmínkou pro účinnou lítost je, že pachatele jedná dobrovolně (zamezí nebo napraví škodlivý následek nebo o něm učiní oznámení). Rozhodnutí není dobrovolné, jestliže k němu vede pachatele byť i mylná domněnka, že jeho trestný čin bude odhalen. • Při účasti více osob na trestném činu se podmínky účinné lítosti posuzují u každé samostatně. • Účinná lítost předpokládá dokonaný trestný čin. Musí zde však být možnost napravit škodlivý následek nebo takovému následku zabránit. • Zvláštní případy účinné lítosti jsou uvedeny ve zvláštní části zákona např. § 163, 214 TZ.

31. Promlčení trestního stíhání • Jestliže pachatel po určitou dobu nespáchá stejně závažný nebo závažnější trestný čin, lze předpokládat, že se napravil. Uplynutím času též slábne trestněprávní reakce na trestný čin jak z hlediska generální prevence (nebezpečnost činu se zmenšuje) tak z hlediska individuální prevence (opožděné potrestání neplní svůj účel. • Trestnost činu zaniká po uplynutí stanovené doby. Některé trestné činy se nepromlčují (vražda, ublížení na zdraví, teror aj.). Délka promlčecí doby (od 5 do 20 let) je odstupňována dle závažnosti činu. Odlišná délka promlčecí doby je stanovena pro mladistvé (3 – 10 let). • Do promlčecí doby se nezapočítává doba, po kterou nebylo možno trest vykonat proto, že se odsouzený zdržoval v cizině, nebo byl na něm vykonáván jiný trest odnětí svobody. • Promlčení výkonu trestu se přerušuje a běží od počátku znovu např. pokud pachatel spáchal v promlčecí době trestný čin nový, na který tento zákon stanoví trest stejný nebo přísnější.,