POSTMODERNA V SOCIOLOGICKÉM SMYSLU

1. POSTMODERNA V SOCIOLOGICKÉM SMYSLU NEBOLI JAK VYPADÁ POSTMODERNÍ SOUŽITÍ LIDÍ? ČLOVĚKA S DRUHÝMI A ČLOVĚKA SAMA SE SEBOU?

2. ZAČNEME U PROSPERITY… • Volání po prosperitě patří k nejhlasitěji opakovaným výzvám naší doby. • Jak chápete prosperitu vy? • OD požadavku poskytování co nejvyššího vzdělání co nejširšímu okruhu lidí • AŽ PO představu společnosti, v níž počet automobilů co nejvíce překračuje počet domácností

3. V minulosti 2 pohledy: • Prosperita je omezena jenom na úzkou vrstvu lidí (majetných, urozených, s privilegii). (pravicové pojetí) • • Stát blahobytu – prosperita pro všechny - forma prosperity energeticky a materiálově náročná. (levicové pojetí) Marie Terezie v kruhu rodiny, porodila 16 dětí …

4. POSTMODERNÍ PROSPERITA • společnost opět rozdrolena na privilegované majetkem (Viktor Kožený a jeho polévky ze žraločích ploutví, rauty novodobých zbohatlíků…) – JAK K NĚMU PŘIŠLI? • a na ty druhé, BEZ PROSPERITY, ve kterém jim práci ukradly ženy a děti z Hongkongu a příjmy si rozdělili špičkoví manažeři nadnárodních společností • Na naprostou většinu nás ostatních bude prosperita čekat každý týden při slosování Binga, Sporty či Lotynky či Šťastných deset či Tutovky či rozličných Jackpotů.

5. PROSPERITA JAKO VÝHRA V LOTERII • VZESTUP loterií všeho druhu • loterie je úspěšnou dramatizací konzumního úspěchu • ŠANCE ZVÝŠIT SVŮJ KONZUM • výhra dostupná jenom těm opravdu šťastným a vyvoleným • stačí koupit si los (PSEUDOROVNOST LIDÍ)

6. Jak nás loterie učí myslet? • vztah mezi podaným výkonem a dosaženým úspěchem? • MEZI prací a nabytím majetku? • Ten, kdo pouze pracuje, snaží se a šetří, nikdy tolik mít nebude. Udělal by mnohem lépe, kdyby byl chytrý a raději si zavčas koupil ten správný los.

7. Kam vede mentalita loterie? • sály s herními automaty, televizní a rozhlasové a časopisecké soutěže o „plný měšec“.. • Automatické odměňování – bez práce a náhodou • Nejde o spořivost a píli, ale o schopnost ocitnout se ve správné chvíli na správném místě • herny všeho druhu tím nejlepším tréninkovým dvorcem. • Mnozí zde trénují tak usilovně, dokud nepřijdou o všechno.

8. Loterie je vlastně opakem pojištění. Pojištění znamená, že také druzí se skládají pro případ, že nás potká nepříjemná nehoda. • V loterii se naopak druzí skládají na to, aby nás potkalo pohádkové štěstí. • Proč myslet na hrozby, když štěstí je na dosah? • Nejlepší prevencí proti riziku potopení Titaniku je zajít si trochu zariskovat do lodní herny.

9. Postmoderna a identita lidské osobnosti Od čeho se odvozovala identita člověka v minulosti?

10. od místa pobytu (ten z ostrova, ten z lesa, ten z údolí) • od vyššího lidského celku, do něhož byl jedinec vřazen (kmen, obec…) • od povolání (viz v 18. století zavádění příjmení) • náboženství (např. křest byl ve středověku chápán nejen jako přijetí do církve, ale i jako vřazení člověka do lidského rodu vůbec).

11. Kdo jsem navenek a kdo uvnitř? • Za podstatné na člověku bylo pokládáno to obecné, co mají všichni lidé stejné. • Postupně se ale koncepce identity lidské osobnosti obrací a tedy celé to vnější – to divadlo, které na veřejnosti hrajeme, abychom obstáli, je najednou pokládáno za to na člověku nejcennější (kupř. akademické tituly, členství v prestižních organizacích… vizitky). Persona – z řeckého maska na divadle

12. Identita není člověku dána, je třeba ji hledat a životní proces je vlastně sledem takových hledání, procesem, v němž se k identitě tak či onak dochází – nebo nedochází.

13. Poutník • Metaforou osudu moderního člověka byla postava poutníka. • Poutník má cíl a úsek života hodnotí podle toho, zda okamžik dosažení cíle přibližuje nebo oddaluje. • V sekularizované verzi šlo o péči o posmrtný život. • Světsky šlo o otisk „trvalé stopy“ v paměti lidí prostřednictvím výkonů trvalejších, než je individuální život (ve jménu národa, strany… VELKÉ VĚCI, jež každého přežívá).

14. Poutník ví … • budoucnost si neumím představit jako dnešek, čas kontinuálně plyne • cíl pro mě bude mít stejnou motivaci i zítra • práva, která jsem získal, budou platit i zítra • V postmoderní době není žádná z uvedených podmínek splněna.

15. Co nás učí televizní seriál? • Plynutí času vnímáme jako soubor epizod – bez příčin a následků • televizní seriál: v každém dílu seriálu se objevují tytéž osoby (my) s přídavkem postav bez minulosti i bez budoucnosti, po sehrání přidělené úlohy nenávratně mizí • Každý díl seriálu samostatný příběh a všechno, co příběhu dává smysl a co je nutné pro jeho pochopení, to všechno je v každém dílu seriálu obsaženo, takže znalost jedněch dílů není podmínkou porozumění dílům jiným.

16. Jít za svým cílem? • každý dosažený stav je prozatímní, je dočasný – a pak se uvidí • práce není celoživotní a zřídkakdy je dlouhodobá • a kdykoli můžeme dostat výpověď • přechodnost, prozatímnost, dočasnost

17. Životnímu úspěchu napomáhají jiné vlastnosti než dříve: pružnost zájmů, rychlost jejich změny, pružná adaptace, připravenost učit se a schopnost zapomínat to, co se již nedá použít… • Postmoderna dává přednost nevyhraněným … • Nejlépe se vede těm, jejichž svobodu nesvazuje úzká specializace, těm, kteří si zachovávají odstup i citový ve vztahu k tomu, čím se v dané chvíli zabývají …

18. Co to přináší do mezilidských vztahů? • nenavazují se s představou, že budou trvat „dokud nás smrt nerozdělí“ • dočasnost , dokud nám budou přinášet uspokojení • antikoncepce - osvobození od obav z toho, že by mohly vést k dlouhodobému závazku • rozcházet se je možné bez žalu a vzájemného sebeobviňování • kaleidoskop vztahů, nezakotvení

19. A ve vztazích slovo … • Slovo je smetí. • Slovo je nejlevnějším plastikovým obalem. • Slovo je obtížným odpadkem soudobé civilizace. • srovnejte starověké civilizace – např. počátek Bible: Na počátku bylo Slovo …

20. Slovo v médiích • Pohodlně usazený postmoderní člověk se pohybuje na gauči v prostoru a čase … • Dobrodružství ve stavu zcela hotovém – k jejich vymýšlení nasadili svoji placenou fantazii jiní lidé… • štáby specialistů, obrovské hromady peněz - jak by tomu mohla konkurovat obyčejná skutečná procházka? • aby kniha byla zaregistrována, musí být zfilmována • abychom se ujistili o reálnosti rodinných událostí a intimních prožitků, prohlížíme si natočené … • Není již jasné, co je skutečností a co je jejím obrazem, co je doopravdy a co je jakoby…

21. Já a moje tělo • Soukromým vlastnictvím je nyní tělo každého z nás. • Představa dokonalého stavu moderního těla měla podobu renesanční harmonie řídící se principy přiměřenosti, umírněnosti, zdrženlivosti, klidu a rovnováhy. • Postmoderní praktiky tělesné drezury jsou opačné: jejich výsledkem excesy a krajnosti, tlaky a protitlaky • Stav bez napětí není vizí postmoderního štěstí • Stálé napětí a hledání identity

22. Mírou dnešního postmoderního člověka je míra jeho samoty. Člověk minulosti si na samotu nestýskal. • Chybí nám dimenze tajemství.

23. Co když jsme jeden druhému přístupní jen někdy? Co když naše cesta nevyhnutelně vede skrze samotu, led i plameny, abychom došli proměny? • Copak jsme JENOM občané, výrobci, konzumenti, informatikové, pacienti, samice a samci, copak podléháme JEN biologickým zákonům hladu, sexu a touze po kořisti? • Podle postmoderny jsou všechna mínění o lidech stejně cenná. Nebo bezcenná. Z postmoderní samoty nám nejspíš nepomůže komunikace skrze monitor, z něhož prýští sinavá internetová vševědoucnost.

24. Co když právě člověk zůstává na Zemi vrcholným tajemstvím? Schránkou dosud nečtených obsahů. • Co když jsme si navzájem zprávou? Jedinečným, i když většinou asi záměrně nejasně formulovaným sdělením?