1 / 38

FIFEI-0 9 Termika a termodynamika I

FIFEI-0 9 Termika a termodynamika I. http://stein.upce.cz/ ms fei 1 4. html http:// stein .upce.cz/ fei /fIfei_0 9 .html. Doc. Milo š Steinhart, UPCE 06 036, ext. 6029. Hlavní body. Úvod do termiky a termodynamiky, teplo a teplota Termika Jednotky teploty

storm
Télécharger la présentation

FIFEI-0 9 Termika a termodynamika I

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript


  1. FIFEI-09Termika a termodynamika I http://stein.upce.cz/msfei14.html http://stein.upce.cz/fei/fIfei_09.html Doc. Miloš Steinhart, UPCE 06 036, ext. 6029

  2. Hlavní body • Úvod do termiky a termodynamiky, teplo a teplota • Termika • Jednotky teploty • Tepelná roztažnost pevných látek, kapalin a plynů. • Tepelná roztažnost a rozpínavost plynů. • Absolutní teplotní škála. • Měření teploty. • Kalorimetrie – měrná a skupenská tepla • Vedení tepla

  3. Úvod do termiky a termodynamiky I • Termika se zabývá zvláště definicí teplotní škály a měřením teploty, účinky změny teploty na látky, kalorimetrií a vedením tepla. • Termodynamika se zabývá zejména přeměnou tepelné energie na jiné formy, podmínkami rovnováhy systémů a ději, které se odehrávají uvnitř i vzhledem k okolí. • Hranice termiky a termodynamiky nejsou ostré. • Teplota je tepelný stav systému, hmoty. • Teplo je forma energie. Její existence úzce souvisí s přenosem energie mezi tělesy o rozdílnýchteplotách. • Pojmy teplota a teplo se často nesprávně zaměňují!

  4. Úvod do termiky a termodynamiky II • Oba obory lze vykládat : • Fenomenologicky – užíváme makroskopicky měřitelných veličin a nezabýváme se mikroskopickou podstatou. Na základě zkušeností lze dospět k velmi obecným závěrům, bez předpokladů o struktuře. • Atomisticky – jevy vysvětlujeme jako následek existence mikroskopických částic. Veličiny získáváme statistickým středováním jejich vlastností.

  5. Jednotky teploty I • Na teplotě závisí většina makroskopickýchparametrů, například rozměry nebo vodivost. • K měření teploty se nejvíce hodí ty, jejichž závislost je co nejednodušší, tedy (blízká)lineární. • Předpokládejme, že takové měření lze uskutečnit. Pak definujeme empirickouteplotnístupnici(škálu) následujícím způsobem : • určité hodnotě veličiny y(0) přiřadíme nulovou teplotu • a jiné hodnotě y(n) přiřadíme teplotu nstupňů.

  6. Jednotky teploty II • Do teplotní závislosti, v níž je již nultý bod implicitně obsažen : dosadíme druhý bod : vyjádříme škálovacífaktor : čili :

  7. Jednotky teploty III • Teplotu v této škále tedy vyjádříme : • V Celsiově stupnici je považována: • za 0°(stupňů) teplota mrznutívody • za 100° teplota varuvody • obojí při tlaku1.01325 105 Pa • interval je rozdělen rovnoměrně

  8. Jednotky teploty IV • V historii bylo definováno několik škál. Z nich, například Fahrenheitova se stále v některých zemích používá (USA) : • Bez podrobností o měření teploty zatím předpokládejme, že teplotu lze měřit a budeme používat Celsiovu stupnici a stupni budeme říkatstupeňCelsia nebo Kelvin, ale nikoli stupeň Kelvina!

  9. Teplotní roztažnost kondenzovaného stavu • Mikroskopicky lze roztažnost pevných látek a kapalin vysvětlit nesymetrií potenciálové jámy v blízkosti rovnovážné vzdálenosti částic. • při nenulové teplotě se mohou částice vyskytovat v jakékoli vzdálenosti, která vyhovuje příslušné energii. • protože odpudivá část jámy je typicky strmějšístřednívzdálenost částic se zvětšuje.

  10. Troztažnost pevných látek I • Mějme tyčinku, která má při referenčníteplotět0 = 0° C délku l0. Pro malé teploty je její prodloužení v prvním přiblížení úměrné • teplotě • původní délce : • Relativní prodloužení (deformace) je úměrné teplotě: nebo •  [K-1] je součinitel délkové teplotníroztažnosti.

  11. T roztažnost pevných látek II • V širším rozmezí teplot a pro větší přesnost je nutno přidat kvadratický člen : 1[K-1]je lineární a 2[K-2]kvadratický součinitel délkové teplotní roztažnosti.

  12. T roztažnost pevných látek III • Cu : 1 = 16.7 10-6 K-1, 2 = 0.9 10-9 K-2 • ocel: 1 = 12 10-6 K-1 • sklo : 1 = 9 10-6 K-1 • sklo-Pyrex: 1 = 3 10-6 K-1 • křemen : 1 = 0.5 10-6 K-1 • Ni(36)Fe : 1 = 0.9 10-6 K-1 • 1, který určuje hlavníefekt, je řádově • u kovů 10-5 K-1 • nekovů 10-6 K-1

  13. T roztažnost pevných látek IV • Srovnejme teplotní roztažení : a Hookův zákon : Je patrné, že teplotnízatíženímůže vést k velkémumechanickémunamáhání. S touto skutečností se musí počítat při konstrukci strojů a staveb :

  14. T roztažnost pevných látek V • Objemová roztažnost : • Pro typické hodnoty jsou druhá a vyšší mocniny  zanedbatelné a tedy platí : • Koeficient objemové roztažnosti  je přibližně trojnásobek koeficientu délkové roztažnosti . • Dutina se roztahuje stejně jako kdyby byla vyplněna materiálem svých stěn.

  15. T roztažnost pevných látek VI • Pro teplotní změnu hustoty nalezneme, za předpokladu, že se hmotnost s teplotou nemění a zanedbání veličin druhého řádu :

  16. Teplotní roztažnost kapalin I • Při popisu objemové roztažnosti kapalin se v prvním přiblížení postupuje jako u pevných látek : • Zde koeficient objemové roztažnosti (t) je řádově 100 xvětší než u pevných látek a závisí na teplotě, takže vztah funguje jen ve velmi malém teplotním intervalu.

  17. Teplotní roztažnost kapalin II • Přesnější popis objemové roztažnosti kapalin vyžaduje použití kubického polynomu : a b c Hg: 1.82 10-4 7.8 10-9 0 EtOH: 7.45 10-4 1.85 10-6 7.3 10-9 H2O: -6.43 10-5 8.51 10-6 -6.8 10-8

  18. Teplotní roztažnost kapalin III • roztažnost Hg je malá, ale téměř lineární • roztažnost etanolu je nelineární, ale velká • voda vykazuje anomálii a má největší hustotu při 4° C. Díky této jemnosti existuje život. • pro (t) a pro hustotu  platí:

  19. Teplotní roztažnost plynů • Za konstantníhotlaku se objem plynů chová podle Gay-Lusacova zákona (1802-1808) : • Je zajímavé, že pro většinu zředěných plynů je koeficient teplotní roztažnosti stejný :

  20. Teplotní rozpínavost plynů • Při konstantním objemu se tlak plynů chová podle obdoby Gay-Lusacova zákona : • Pro většinu zředěných plynů je koeficient teplotní rozpínavosti opět :

  21. Absolutní teplotní stupnice I • Skutečnost, že koeficienty teplotní roztažnosti a rozpínavosti jsou stejné, znamená, že všechny izochory a izobary jsou přímky, které protínají osu teploty v hodnotě –273.15° C. • Zavede-li se nula nové teplotní stupnice v tomto bodě a ponechá se velikost stupně, zjednodušují se lineární závislosti napříméúměrnosti. • Takto je definována absolutníteplotníškála.

  22. Absolutní teplotní stupnice II • Jednotkou teploty je v absolutní škále je Kelvin [K]. • Pozor neříká se stupeň Kelvina ale pouze Kelvin! • Rovnice pro izochorický a izobarický děj se v absolutní teplotní škále zjednoduší na:

  23. Absolutní teplotní stupnice III • Protože izochory a izobary prochází počátkem stačí pro jejich určení jedenkalibrační bod. • Podle dohody se používá bod, ve kterém existuje voda současně ve všech třech skupenstvích, tzv. trojnýbod vody : TT = 273.16 K  0.01° C

  24. Nultý princip termodynamiky.Měření teploty • Měření teploty je založeno na nultémprincipu termodynamiky : • Dají-li se do kontaktu dvě tělesa, dostanou se dříve nebo později do stavu termodynamické rovnováhy. • Je-li těleso A v termodynamické rovnováze s tělesem B a současně s tělesem C, musí být i tělesa B a C ve vzájemné rovnováze.

  25. Měření teploty I • Popsané teplotní chování látek se využívá k měření teploty. Hlavnípožadavky na použitý efekt je, aby bylo měření : • snadno realizovatelné • citlivé • lineární • a neovlivňovalo významně měřenou teplotu • Tyto požadavky jsou protichůdné a reálné látky je nemohou splňovat všechny současně. Zpravidla se volíkompromis, nejpřijatelnější v dané situaci.

  26. Měření teploty II • Příkladem jsou kapalinové teploměry : • roztažnost nádobky je vůči roztažnosti kapaliny zanedbatelná • rtuťová stupnice je velmi blízká lineární • lihové teploměry jsou nelineární, ale zase citlivější a méně nebezpečné.

  27. Měření teploty III • Nejpřesnější, nejlineárnější, ale bohužel ne nejsnadněji realizovatelný je teploměr, v němž se měří rozpínavostzředěného plynu, takzvaný plynový teploměr : • K nádobce s plynem je připojena trubice ve tvaru U a k ní ve spodní části nádobka se rtutí. • Změnou její polohy lze měnit tlak, aby objem plynu byl konstantní. • Teplota je úměrná tlaku, který lze snadno měřit.

  28. Kalorimetrie I • Přijdou-li do tepelného kontaktu tělesa o různých teplotách • dochází mezi nimi k výměně tepla (=energie), až dojdou k rovnováze, která při které budou mít oběstejnouteplotu – nultý princip TD • přitom původně teplejší těleso tepelnou energiiztrácí a chladnější ji získává. Je-li systém dobře tepelněizolován, celková energie se zachovává.

  29. Kalorimetrie II • Množství tepla potřebné k ohřátí tělesa o jeden stupeň se nazývá jeho tepelná kapacita[J K-1]. • U homogenních látek je zvykem tuto veličinu ještě vztáhnout na jednotku hmotnosti, takže se definuje měrné teplo[J kg-1 K-1]. • Měrné teplo jeschopnost akumulovat tepelnou energii a hluboce souvisí se strukturou(počtem stupňů volnosti) dané látky a obecně závisí na teplotě.

  30. Kalorimetrie III • Látky obvykle mohou existovat ve několika skupenstvích. • Změna skupenství se odehrává při určité teplotě a je spojená s výměnou takzvaného skupenskéhotepla[J kg-1].To je energie potřebná k přeměně 1 kg látky z jednoho skupenství do druhého. • Dvoufázového systému, v němž dochází ke skupenské přeměně se využívá jako teplotníreference. Například tajícího ledu ve vodě.

  31. Kalorimetrie IV • Ve směru tání a vypařování je třeba energii dodat. Tento proces je tzv. endotermický. Ve směru kondenzace a tuhnutí(krystalizace) je nutné naopak energii odebrat. Jedná se o tzv. endotermický proces. • Ke studiu tepelných výměn, tedy měrných a skupenskýchtepel a fázových přechodů obecně slouží kalorimetry. • musí to být dobře izolované nádoby • a musí být známa jejich tepelná kapacita

  32. Kalorimetrie V • Mějme v kalorimetru o kapacitě K, m2 látky o měrném teple c2, při teplotě t2. • Přimíchejme m1 látky o měrném teple c1, a teplotě t1 ( > t2). • Výsledná teplota bude t. Potom bude teplo, které odevzdala přimíchaná látka rovno teplu které přijal kalorimetr a původní látka:

  33. Vedení tepla I • Schopnost vést teplo je dána • plochou kontaktu • tepelným spádem • tloušťkou vrstvy • tepelnou vodivostík[W m-1 K-1] materiálu • Pro přenášený tepelný výkon platí :

  34. Vedení tepla II • Geometrické a materiálové vlastnosti lze sloučit do parametru - tepelného odporuR. • Při skládání materiálů se tepelné odpory chovají obdobně jako elektrické rezistance a lze využít stejného matematického aparátu. • Mějme dva materiály a předpokládejme teplotu Tx na jejich rozhraní. Tok musí být společný :

  35. Vedení tepla III • Z rovnice : • Platí : • A tedy : • Kde : R12 = R1+ R2

  36. Vedení tepla IV • Vytváříme-li tepelné spojení mezi dvěma tělesy z několika vrstev, je celkový tepelný odpor součtem tepelných odporů jednotlivých vrstev. • Jedná se totiž o obdobu sériového spojení, protože celkový tok energie prochází každou vrstvou. • Kdybychom změnili pořadí vrstev, změnily by se teploty na jejich rozhraních, ale celkový tepelný odpor by zůstal stejný.

  37. Absolutní teplotní stupnice I Mějme vlastnost y(t), která se chová podle Gay-Lusacova zákona, podobně jako objem nebo tlak : y0 je její hodnota při 0°C a 0 její lineární teplotní koeficient : Zde T0 = 273.15 K.

  38. Absolutní teplotní stupnice II Nyní hledejme škálu, ve které platí přímá úměra : Tedy : Rovnici lze ještě přepsat, aby měla názornější geometrickou interpretaci : ^

More Related