Já a můj koníček

1. Já a můj koníček Fotbal

2. Já a můj charakter Jmenuji se Petr Šmíd a pocházím z malebné vesnice Kloboučky, ale teď pobývám nějakou dobu v Dětském Domove v Uherském Ostrohu. Navštěvuji 8.třídu základní školy, a ze všeho nejvíc mě baví tělocvik, kde pravidelně cvičíme a hrajeme různé hry jako je fotbal, basketball a mnohé další. Můj koníček je fotbal, který navštěvuji tři léta a o tom jak jsem začínal Vám něco povím.

3. Jak to vlastně začalo Začalo to, když jsem poprvé přijel do Dětského Domova a všiml jsme si, že skoro každý kluk tu hraje fotbal a tak jsem si řekl co bych to byl za kluka, který by ho také neuměl a tak jsem se přihlásil do fotbalového klubu v Uherském Ostrohu, kde mě přijali s radostí. Začínal jsem od mladších žáků, kde jsem postupně zlepšoval a učil se zacházet s balónem až jsem se dostal do starších žáku, kde už hraji zápasy a umím zacházet s balónem.

4. Výbava bez které jsem se nemohl obejít: Kopačky Chrániče Vhodné oblečení na tréninky

5. Můj první zápas a radování z gólu Můj první zápas byl vlastně turnaj, na který mě pan trenér povolal, že potřebuje nutně posily a že byl velmi rád, kdybych mu přišel pomoci. Já jsem však neodmítl a slíbil jsem mu, že přijdu. Turnaje se zúčastnili čtyři sousední týmy. Pan trenér si nás všechny povolal a sdělil nám naše postavení. Já jsem byl sice na střídačce, ale vůbec mě to nevadilo, takže se dá říct že jsem byl ,,Kapitán střídačky“. První dva zápasy jsem nenastoupil a také jsme prohráli. Do posledního turnajového zápasu mě pan trenér postavil. Na začátku jsme vedli 1:0, ale pak se to vše otočilo a v posledních pěti minutách byl stav 3:3. Pak ale nastal čas, kdy jsme byli všichni za půlkou v pokutovém poli. Najednou mi můj spoluhráč přihrál a míč jsem měl já, ale z druhé strany se ozývalo ,,Přihraj, jsem tu volný“, tak jsem se nerozmýšlel, vystřelil jsem a vsítil jsem branku a gól byl na světě, což znamenalo velikou radost. Nakonec můj gól rozhodl o vítezství a skončili jsme na bronzovém třetím místě.