Digitální učební materiál
120 likes | 239 Vues
Digitální učební materiál. Komutace. Při komutaci (přepojování) paketů se informace před vlastním přenosem rozdělí do menších celků, jež se potom individuálně přenášejí cestou mezi oběma koncovými systémy.
Digitální učební materiál
E N D
Presentation Transcript
Komutace • Při komutaci (přepojování) paketůse informace před vlastním přenosem rozdělí do menších celků, jež se potom individuálně přenášejí cestou mezi oběma koncovými systémy. • Důležitou vlastností každé telekomunikační sítě, včetně datové, je možnost sdílení technických prostředků sítě více koncovými systémy, čímž se zásadně zvyšuje ekonomická efektivita jejich provozu.
Sdílení přenosu • Nejpodstatnějším je princip sdílení přenosového média. V takovémto případě musí mít v síti cestymezi sebou komunikujících koncových systémů společné některé sekce. Tyto musí být technicky vyřešeny tak, aby umožnily sdílení přenosu na daném typu přenosového média. • Algoritmus nebo metoda sdílení je důležitá, protože umožňuje přijímacímu uzlu dané sekce od sebe vzájemně odlišit informace od jednotlivých koncových systémů, jež tuto sekci při přenosu vzájemně sdílejí.
Metody sdílení • Jednou z velmi důležitých a často používaných metod je metoda časového sdílení. • U něj se dané přenosové médium sekce používá v jednom časovém intervalu pro přenos informace mezi jedním párem koncových systémů, v dalším intervalu pro další pár, atd.
Metody sdílení • V dnešní praxi existuje více konkrétních typůčasového sdílení odlišujících se od sebe navzájem způsobem přidělení výše zmiňovaného časového intervalu co do jeho začátku nebo délky, ale také určení jeho příslušnosti k dané relaci. • Relací rozumíme jeden konkrétní pár mezi sebou komunikujících koncových systémů.
Způsoby časového sdílení • Synchronní přenosový mód - je metoda používaná původně v digitálních telefonních sítích. Každá relace má k dispozici pro přenos periodicky se opakující časový interval s pevnou délkou dat (jiným názvem kanálový interval - neboli slot) typicky o velikosti 8 bitů • Asynchronní paketový přenos - v tomto případě je pro přenos dané relace vyhrazen podle potřeby časový interval nutný pro odeslání jednoho bloku dat, tzv. paketu (datagramu) s konkrétní délkou.
Způsoby časového sdílení • Absolutní časový začátek tohoto intervalu a ani jeho délka nejsou pevně stanoveny (v některých případech je stanovena pouze maximální délka) - například sítě s protokoly Ethernet, Token Ring, X.25 a Frame Relay • Asynchronní buňkový přenos - je totožný s předchozím s tím rozdílem, že délka přiděleného časového intervalu je pevně stanovena pro všechny relace shodně. Je to doba nutná pro odvysílání jednoho datového bloku s pevnou délkou - buňky(např. u ATM technologie se jedná o 53 bajtový blok.
Další používané metody • SDM (SpaceDivisionMultiplexing) je metoda prostorového sdílení, kdy se signály šíří v rámci sekce různými přenosovými médii a jsou takto oddělitelné přímo na fyzické rovině. Například kabelová trasa s více optickými vlákny kde každé relaci může být přiřazeno jedno vlastní vlákno (podobně pracuje systém MIMO v bezdrátových sítích)
Další používané metody • CDM (CodeDivisionMultiplexing) je metoda kódového sdílení, kdy se relace po přenosu sekcí sítě od sebe vzájemně oddělí na základě přiřazených kódů • FDM (FrequenceDivisionMultiplexing) je metoda frekvenčního sdílení, kdy se na stejném přenosovém médiu uvažované sekce použije pro každou relaci odlišné frekvenční pásmo
Další používané metody • WDM (Wavelenght Division Multiplexing) je metoda podobná předchozí, ale poněkud pokrokovější. Používá se pro přenos v optických sítích, kdy se každé relaci přidělí jiná vlnová délka
Spojová vrstva • Ve většině případů nemá stanice k dispozici žádné informace o globální topologii sítě, nebo o lokalitách, kde jsou k síti připojeny jednotlivé koncové systémy. • Jinak řečeno „oblastí zájmu“ spojové vrstvy je zajištění přenosu informace v rámci jedné sekce datové sítě. • V tomto ohledu plní spojová vrstva v datových sítích mnoho funkcí.
Použité zdroje: BOHÁČ, Leoš a Pavel BEZPALEC. Datové sítě: přednášky. 1. vyd. Praha: České vysoké učení technické, 2011, 204 s. ISBN 978-80-01-04694-4 HÄBERLE, Heinz. Průmyslová elektronika a informační technologie. 1. vyd. Praha: Europa-Sobotáles, 2003. ISBN 80-867-0604-4. JANSEN, Horst a Heinrich RÖTTER. Informační a telekomunikační technika. 1. vyd. Praha: Europa-Sobotáles, 2004, 399 s. ISBN 80-86706-08-7. Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Ing. Bronislav Sedláček.