Psychologie II Komunikace v malých skupinách

Psychologie IIKomunikace v malých skupinách Přednáška 12

Obsah přednášky • 1. Typy malých skupin • 2. Role člena skupiny • 3. Funkce leaderů ve skupině • 4. Soudržnost skupiny • 5. Komunikační sítě v malých skupinách • 6. Kreativní myšlení ve skupině

1. Typy malých skupin • Primární skupina – základní společenská jednotka, kam patříme (rodina) • Příležitostné nebo sociální skupiny – rozšíření naší primární skupiny (přátelé, spolužáci, ...) • Sekundární skupiny: • Studijní nebo výcvikové skupiny – sdružujeme se do skupiny, abychom se něco naučili o daném předmětu (škola, sportovníklub, ...) • Pracovní skupiny – mají konkrétní cíl, kterého chtějí dosáhnout.

2. Role člena skupiny • Dynamika skupiny – síly, které ovlivňují chování jednotlivých členů skupiny. • Dynamika skupiny ovlivňuje, jak se skupina úspěšně vyrovná s úkoly a dosáhne svých cílů. • Výkon skupiny závisí na podstatě a kvalitě interakcí uvnitř skupiny. Proto je důležité poznat, jak skupina pracuje. • V reálných situacích se členové malých skupin chovají různými způsoby - ve skupině existují různé role: • souhlasí • nesouhlasí • kladou otázky • vyslovují své názory a návrhy • kritizují atd.

2.1 R. Bales (1970): Interaction process analysis • Nejznámější teorie zabývající se interakcemi ve skupině. • Vysvětluje vzorce interakcí (vztahů) uvnitř skupiny. • Pomocí analýzy těchto interakcí získáme vhled do základních postojů členů skupiny, do jejich osobnosti a jejich pozici ve skupině. • Bales určil 12 vzorců chování jedince uvnitř skupiny.

R. Bales, 1970: Interaction process analysis12 vzorců chování: • A Pozitivní a smíšené aktivity • 1. Chová se přátelsky • 2. Dramatizuje situaci • 3. Souhlasí • B Pokus o řešení • 4. Předkládá návrhy • 5. Předkládá své názory • 6. Předkládá informace

C Dotazování • 7. Ptá se na informace • 8. Ptá se na názory • 9. Ptá se na návrhy • D Negativní a smíšené činnosti • 10. Nesouhlasí • 11. Ukazuje napětí • 12. Chová se nepřátelsky

R. Bales: Interaction process analysisHorní a dolní kategorie představují socio-emocionální dimenze interakcí.Prostřední kategorie popisují interakci při vykonávání úkolů

U některých členů skupiny převládá jen jedna kategorie chování. • Většinou však je chování členů skupiny různorodější. • Nepřevládá jedna kategorie chování, ale během určitého času můžeme u jednotlivých členů identifikovat více typů chování.

Adekvátnost určité kategorie chování ve skupině • Není žádné „ideální“ skupinové chování. • Adekvátnost určitého chování záleží na situaci. • Existují skupiny, které vyžadují nejméně jednoho kritického člena.

2.2 Základní typy rolí ve skupině –Benne a Sheats (1948) Jiný pohled: • 1. Role zaměřené na cíl • 2. Role zaměřené na udržování skupiny • 3. Sebestředné role (kontraproduktivní chování)

2.2.1 Role zaměřené na cíl • Role zaměřené na cíl naplňují funkci dosažení skupinového cíle. • Jedná se zejména o tyto činnosti: • formulování nápadů a návrhů • hledání a nabízení informací • hledání a nabízení názorů • objasňující nápady a návrhy • orientování skupiny • sumarizace diskutovaných nápadů

2.2.2 Role zaměřené na udržování skupiny • Role zaměřené na udržování skupinynaplňují sociální funkce. • Jedná se zejména o tyto činnosti: • Podpora ostatních (pochvala, souhlas) • Harmonizace skupiny a snižování napětí • Umožňování opomíjeným členům skupiny se zapojit

2.2.3 Sebestředné role • Sebestředné role jsou většinou disfunční. • Jedná se zejména o tyto činnosti: • blokování • odmítání kooperace, • vtipkování, zesměšňování (odmítání brát věci vážně) • puntičkářství • hledání problémů ve všem, co se skupiny týká • Skupina může mít z těchto rolí prospěch pouze v některých případech • Potřeba snížit napětí (vtipkování) • Přinucení skupiny k činnosti (blokování), • Přinucení skupiny věnovat pozornost těm aspektům práce, které by jinak byly přehlédnuty (puntičkářství)

3. Funkce leaderů ve skupině • Jaké vlastnosti by měl mít manager nebo leader? • Někteří psychologové studující organizační chování přicházejí s jiným pohledem na věc: • Vůdcovství se netýká pouze osobní kvality jednotlivce. Ve skupině existuje více funkcí, které musí být naplněny. • (1) Leaderem se může stát ten, který je schopen tyto funkce úspěšně vykonávat. • (2) Nebo vůdcovství přechází z jedné osoby na druhou. • (3) Nebo vůdcovství je rozděleno mezi členy skupiny.

Úkolové a sociální funkce leaderů • Vůdcovství zahrnuje dva okruhy činností: (1) úkolové a (2) sociální funkce. • Úkolové funkce jsou takové činnost, které pomáhají skupině dosáhnout jejích cílů. • Sociální funkcezahrnuje všechny činnosti, které zlepšují emocionální klima ve skupině nebo zvyšují spokojenost členů skupiny

Oba okruhy funkcí skupiny potřebují. • Někdy je obtížné pro jednu osobu plnit úkolové i sociální funkce. • Ve skupině pak mohou být dva vůdci – (1) jeden naplňuje úkolovou funkci a (2) druhý sociální.

4. Soudržnost skupiny • Soudržnost skupiny – úhrn sil působících na členy, aby setrvali ve skupině • Soudržnostskupiny nevede vždy k nejvyšší produktivitě. • Výhodou soudržnosti - členové mají tendenci si navzájem pomáhat, dobře řeší krizové situace a nebojí se otevřeně klást otázky. • Soudržnost skupiny vytváří požadavek na konformitu. • Na druhé straně se však členové soudržné skupiny neobávají nesouhlasit. Naopak členové méně soudržných skupin se nesouhlasit obávají.

Faktoryovlivňující soudružnost skupiny • Otevřenost • Zpětná vazba • Zkušenosti s týmovou prací • Kompatibilita členů skupiny

5. Komunikační sítě v malých skupinách • Komunikační sítě – vzorce lidské interakce. • Většinou se používají následující sítě:

5.1 Centralizované systémy Centralizované systémy, spíše mají vedoucího. Kolo • Jedna osoba (vedoucí) je cílem komunikace každého člena skupiny. Jako centrální osoba může komunikovat s každým členem skupiny, ale samotní členové mezi sebou komunikovat nemohou. Řetěz • Tři členové skupiny mohou komunikovat pouze s těmi členy, které mají ve svém sousedství, ale další dva pouze s jedním členem skupiny. Y • Tři členové mohou komunikovat pouze s jednou osobou.

5.2 Decentralizované systémy • Decentalizované systémy, někdy mají vedoucího, někdy ne. Kruh • Každý člen může komunikovat s dvěma sousedními členy. Vícekanálová síť • Každý člen skupiny může komunikovat s každým.

5.3 Účinnost jednotlivýchtypů sítí • Který typ sítě je nejúčinnější při řešení problémů? • Experiment, který prováděl Leavitt (1951): • Každé z pěti osoby byly dány určité informace nezbytné pro řešení problému. • Leavitt použil různé typy sítí, aby zjistil jejich efektivitu při řešení problému.

Výsledky experimentu • Kolo – nejcentralizovanější síť.Výkon je nejlépe organizovaný a nejrychlejší. • Kruh – málo centralizovaná síť. Výkon byl neorganizovaný a pomalý. Největší nevýhodou bylo, že tento typ sítě má tendenci vytvářet velký počet chyb tím, jak se členové pokouší komunikovat po obvodu kruhu. • Y, kolo, řetěz – členové skupiny si vyvinuli jednu komunikační proceduru, kterou pak dále využívali. To však nebylo možné u komunikační sítě kruh.

Další zjištění při delší době trvání experimentu: • Pokud se skupině podařilo vytvořit určitou proceduru, jak spolu komunikovat, pracovali účinně bez ohledu na to, o jaký typ sítě se jednalo. • Podstata řešeného problému rovněž souvisí s efektivností jednotlivých typů sítí. • Centralizované sítě jsou výhodnější pří řešení jednoduchých problémů (v experimentu: identifikace barev, symbolů a čísel) • Decentralizované sítě jsou výhodnější pří řešení složitějších problémů (v experimentu: aritmetické úkoly, uspořádávání slov, vytváření vět, diskuse).

Vzhledem k tomu, že většina reálných problémů, které skupiny řeší, je dosti složitá, decentralizované sítě jsou výhodnější. • Další výhoda decentralizovaných sítí – vytváří vysoké uspokojení pro jednotlivé členy. • Kolo – síť je efektivní a rychlá, vede však ke snížení soudržnosti skupiny, snižuje invenci, činí členy příliš závislé na vedoucím. • Víceikanálovásíť – nejprve je velmi neúčinná a pomalá. Hlavní výhodou je korekce daná zpětnou vazbou. Výsledkem je pak větší přesnost • Možnost mluvit s každým členem skupiny vytváří vysokou skupinovou morálku.

6. Kreativní myšlení ve skupině • Divergentní myšlení – hledání nových, neotřelých řešení. • Brainstorming – technika účinného řešení problému. • Osborn (1957) • Metoda má odstranit myšlenkové bariér dané tlakem konformity.

Zásady brainstormingu • Expresivnost. • Každá myšlenka, která přijde na mysl, může být vyjádřena, i když je podivná, divoká či fantastická. Je při tom potřeba povzbuzovat neformálnost a zbavit se jakýchkoli zábran. • Nehodnotit. • Nápady by neměly být v generační fázi jakýmkoli způsobem hodnoceny či kritizovány. Všechny myšlenky jsou pokládány za hodnotné. • Kvantita. • Čím více nápadů, tím lépe. Zvyšuje se tím možnost vygenerování lepších řešení. • Stavba. • Myšlenky ostatních by měly být jak modifikovány, tak rozvíjeny.

Účinnost brainstormingu • Účinnost brainstormingu závisí na několika faktorech • vztahy mezi členy skupiny • podstatě řešeného problému • typ vedení, které skupina má • Když je skupina soudržná a když někteří její členové mají zkušenost s brainstormingem, přináší velmi dobré výsledky.

„Idea killers“ – jak utlumit kreativní myšlení ve skupině • Výroky typu: • To je k smíchu. • To jsme již vyzkoušeli. • To je bláznivý nápad. • To nebude nikdy fungovat. • To by byla příliš velká změna. • Jsme na to příliš malí. • To je nepraktické. • Vraťme se zpět na zemi. • Nemůžete učit starého psa novým trikům. • To je úplně špatné. • Nevíte, o čem mluvíte. • To není možné.

Psychologie II Komunikace v malých skupinách