Základy klinické psychologie

1. Základy klinické psychologie PhDr. Hana Přikrylová Kučerová PhD. Psychiatrická klinika LF MU FN Brno CEITEC MU kucerovahanka@gmail.com

2. Požadavky k zakončení Zakončení formou písemného testu Za absolvování kurzu získá student 5 kreditů Test zaměřen na probraná témata a pojmy Povinná účast na seminářích

3. Literatura Baštecká B, Goldman P (2001) Základy klinické psychologie. Praha, Portál. Baštecká B, et. al. (2003) Klinická psychologie v praxi. Praha, Portál.

6. Okruhy LS • Úvod do klinické psychologie • Jak si představujeme nemoc a zdraví • Jak a s kým klinický psycholog pracuje • Klinické psychodiagnostické metody • Vztah pacient a lékař; lékař pacient • Komunikace se specifickými skupinami pacientů • Problematika prožívání nemocného • Možnosti psychologické péče • Psycholog ve zdravotnictví • Psycholog a právo

7. Historie psychologie Dříve, než byla psychologie založena jako obor • 2500-500 př. n. l. - v přístupu k duševním a tělesným nemocem převládá nadpřirozeno; • 470-322 př. n. l. - Řekové zohledňují v přístupu k nemocem biologické, psychologické a sociální vlivy; • Hippokrates (460-377 př.K.) • řecký lékař; zakladatel evropské lékařské školy • 4 tělesné šťávy: krev, sliz, žluč a černá žluč • příčinou poruch je žluč • důraz na jednotlivé nemocné, ne na nemoc jako takovou – kazuistický přístup • „Každá porucha je specifická podle specifického rozkolísání tělesných šťáv konkrétního pacienta.“ • duševní choroba – dysbalance tělesných šťáv v mozku • Paranoia – melancholia, mania; Frenitis, parafrenitis;Hysterie • léčba – venepunkce, dávidla, projímadla, pocení, …

8. Historie psychologie • 384-322 př. n. l. - řecký filozof Aristoteles, syn makedonského lékaře • nejvýznamnější žák Platonův, • vychovatel Alexandra Velikého, • zakladatel filozofické školy • snažil se obsáhnout a uspořádat i všechno předmětné vědění své doby a výsledky vlastních pozorování Země, oblohy, přírody, jazyka, společnosti, politiky a umění. • v Aristotelově myšlení hraje roli věcná zkušenost, která je všem společná a o níž se tedy lze přesvědčit • úkolem filosofa je spíš myšlenky a zkušenosti přesně zachytit, dobře uspořádat a o všem správně myslet i argumentovat • položil základy soustavné filosofie jako snahy „porozumět tomu, co jest“, ale také různých věd, například anatomie, astronomie, biologie, ekonomie, embryologie, etnografie, geografie, lingvistiky, logiky, …. zabýval se výchovou a vzděláváním, i literaturou a poezií • mimo jiné napsal spis O duši

9. Historie psychologie • 131-200 n. l. - římský lékař Claudius Galen staví na prvcích řeckého myšlení základy západní medicíny, které nebyly zpochybněny až do 16. století; • římský lékař, dvorní lékař Marka Aurelia • vliv Platonovy koncepce dualismu duše a těla • falšoval zjištění z pitev zvířat a chirurgických zákroků u lidí • „nervy jsou trubičky, kterými se po těle šíří v plynné podobě duch“ • toto se neodvážil zpochybnit ani Vesalius, jehož pitevní výsledky ukazovali zcela jinou skutečnost (16.st.) • od Galenovy smrti až do vystoupení Vesalia nedošlo v lékařství prakticky k žádnému vědeckému pokroku • „nabádal své žáky, aby skutečnosti z psychické oblasti brali zcela vážně v úvahu při posuzování zdravotního stavu svých pacientů“ (Honzák, 2000)

10. Historie psychologie • 1225-1274 - italský šlechtic svatý Tomáš Akvinský užívá prvky vědeckého myšlení, aby vysvětlil zdraví a nemoc; • 1491-1541 - švýcarský lékař Paracelsus • se domnívá, že pohyby hvězd, měsíce, slunce a planet ovlivňují chování, • soudí, že duševní nemoci nejsou působeny nadpřirozenými silami, • nýbrž že jde o nemoci způsobené nezdravými změnami, kterými prochází spiritus vitae (duch života);

11. Historie psychologie • 1500-1700 - renesance přináší řadu vědeckých objevů, které naznačují, že biologické faktory ovlivňují nemoc a zdraví; • návrat k humanismu, vlastnosti mysli jsou spojovány s tělem a sociálními vlivy • 1596-1650 - francouzský filozof, matematik, přírodovědec René Descartes • „myslím, tedy jsem“ – objevil existenci ducha • spoluutvořil dnešní vědu, spočívající v důraz na racionalitu – rozum a myšlení • karteziánský dualismus nabídl začínající medicínské vědě cestu, jak obejít psychosomatické dilema: ponechal duši v zájmové sféře teologie a filozofie a vědeckému přístupu doporučil studovat člověka jako „rozumný stroj“

12. Historie psychologie • 1792, 1793 nebo 1795 - francouzský lékař Philippe Pinel (1745-1826) • terapeutický režim, léčba prací, psychodrama, systematická klasifikace duševních poruch • osvobozuje šílené z řetězů a prosazuje „morální léčbu„ • stává se tak zakladatelem moderní psychiatrie a psychoterapie

13. F. Pinel: „Sňal duševně nemocným okovy“ autor obrazu: Charles Louis Muller (1815 – 1892) První vítězství medicínského nad morálním modelem duševních poruch. Definitivně se medicínský model prosadil až v druhé polovině 19. století.

14. Historie psychologie Poté co byla psychologie založena jako obor 1879 - německý psycholog Wilhelm Wundt zakládá v Lipsku první psychologickou laboratoř; 1883 - německý psychiatr Emil Kraepelin (1856-1925) vydává knihu Kompendium der Psychiatrie, (Rukověť psychiatrie) a podává základy psychiatrické nozologie; dementia praecox 1890 - americký psycholog James McKean Cattell zavádí pojem mental test (duševní zkouška) a stanovuje jeho cíl: „...statistické vyhodnocení výkonu v jedné dané situaci a srovnání výsledku s výkony jiných osob"; 1892 - založení Americké psychologické asociace (APA);

15. Historie psychologie 1895 - rakouští lékaři Sigmund Freud a Josef Breuer uveřejňují Studien über hysterie (Studie o hysterii); popis nevědomí, psychosexuální vývoj, analýza snů, asociace, přenos a protipřenos; začíná historie psychoanalýzy a psychoterapie; 1903, 1905 - francouzský psycholog Alfred Binet pracuje na vývoji zkoušky inteligence a s psychiatrem Theodorem Simonem vytváří Binetovu-Simonovu inteligenční škálu;

16. Historie psychologie 1904 - ruský fyziolog Ivan Petrovič Pavlov, objevitel klasického podmiňování, dostává Nobelovu cenu za fyziologii; 1905 - švýcarský psycholog a psychiatr Carl Gustav Jung vytváří asociační experiment (zkoušku slovních asociací);

17. Historie psychologie • 1907 – první klinický časopis Psychological Clinic • 1907 – ve Vídni založena Psychoanalytická společnost • 1908-1909 – americký obchodník Beers, díky vlastním negativním zkušenostem v PL – hnutí mentální hygieny • 1909 – v rámci APA – sekce Klinické psychologie • 1913 – americký psycholog John B.Watson – základní stanoviska behaviorismu

18. Historie psychologie 1916 — americký psycholog Lewis Madison Terman uvádí Stanfordskou revizi Binetovy-Simonovy inteligenční škály; 1917 - americký psycholog Robert Mearns Yerkes, který se zabýval převážně výzkumem primátů, vytváří spolu s ostatními Army Alpha test pro psychologické prověření amerických vojáků;

19. Historie psychologie 1920 - rakouský psychiatr, neurolog, psycholog a pedagog Alfred Adler zakládá ve Vídni první individuálně psychologickou dětskou poradnu; 1921 - švýcarský psychiatr Hermann Rorschachzveřejňuje ve svých 37 letech (rok před smrtí) test inkoustových skvrn;

20. Historie psychologie • 1935 – komise APA – definuje klinickou psychologii • 1937 – poprvé vychází časopis Journal of Consulting Psychology

21. Historie psychologie 1939 - americký psycholog původem z Rumunska David Wechsler, vedoucí psycholog Bellevue Psychiatrie Hospital, uveřejňuje Wechsler-Bellevue Intelligence Scale;

22. Historie psychologie 1942 - švýcarský psychiatr Ludwig Binswanger vydává knihu Grundforme und Erkenntnis mensch-lichen Daseins (Základní formy a poznání lidského pobytu) - vynořuje se nový psychoterapeutický směr; 1942 - americký psycholog Carl Ransom Rogers uveřejňuje knihu Counseling and Psychotherapy (Poradenství a psychoterapie) - objevuje se nový psychoterapeutický směr;

23. Historie psychologie 1942 - v jihoafrickém Durbanu vychází kniha amerického psychiatra německého původu Fr. Perlse Ego, Hunger and Aggression - vynořuje se nový psychoterapeutický směr; Gestalt psychologie 1943 - americký psycholog Starke R. Hathaway uveřejňuje Minnesota Multiphasic Personality Inventory- MMPI;

24. Historie psychologie 1946 - vychází kniha rakouského psychiatra a neurologa Viktora Emila FranklaÁrztliche Seelsorge: Grundlagen der Logotherapie und Existenzanalyse (Lékařská péče o duši) - vynořuje se nový psychoterapeutický směr; Existencialismus 1948 - 6. revize Mezinárodní klasifikace nemocívyčleňuje psychiatrii jako samostatný obor; 1949 - W. C. Halstead představuje neuropsychologickou testovou baterii; 1950- americký psychoanalytik německo-dánského původu Erik Homburger Erikson uveřejňuje v knize Childhood and Society představu o celoživotním vývoji jedince a jeho vývojových úkolech; 8 věků života

25. Historie psychologie 1952 - anglický psycholog původem z Německa Hans Jürgen Eysenck publikuje kritiku psychoterapie The effects of psychotherapy: An evaluation; 1952 - Americká psychiatrická asociace vydává diagnostické kategorie v Diagnostickém a statistickém manuálu(DSM—I); 1953 - APA zveřejňuje Ethical Standards; 1954 - americký psycholog Abraham Harold Maslow představuje v knize Motivation and Personality (Motivace a osobnost) teorii hierarchického uspořádání lidských potřeb; 1957 - americký psycholog a psychiatr kanadského původu Eric Berne seznamuje veřejnost s transakční analýzou;

26. Historie psychologie 1963 - Kongres USA schvaluje zákon, kterým se zřizují komunitní centraduševního zdraví; 1968 - Američané A. H. Maslow, A. Sutich a čech Stanislav Grof zakládají Společnost transpersonální psychologie; 1970 - zveřejněna DSM-II;

27. Historie psychologie 1977 - George Engel uveřejňuje v časopise Science představu biopsychosociálního modelu; 1982 – definována psychologie zdraví 1992 - vstupuje v platnost Desátá revize Mezinárodní klasifikace nemocí; 1994 - zveřejněna DSM-IV; 1995 - APA uveřejňuje seznam empiricky ověřených psychoterapeutických postupů.

28. Odkazy psychoanalýzy • důraz na dynamiku (vnitřní síly) působící na člověka • analýza nevědomých motivů • zaměření na intrapsychický konflikt (konflikt mezi jednotlivými instancemi psyché, duše), ne konflikty interpersonální • role raných zkušeností a vztahy k rodičům a ostatním důležitým • člověk se brání úzkosti obrannými mechanismy • analýza přenosu a protipřenosu • technika volných asociací • interpretace od terapeuta

29. Odkazy behaviorismu • Seligman – 1974 - deprese jako naučená bezmocnost • pojem atribuce (přisuzování) • Meichenbaum – 1975 – trénink očkování proti stresu – sebeinstrukční přístup pomocí vnitřní řeči • Bandura – 1977 – self-efficacy (vlastní zdatnost) • KBT – propracování smlouvy mezi klientem a terapeutem • KBT – zaměření na popis pozorovatelného chování

30. Odkazy humanistických a existenciálních směrů • PST se rozštěpila na mnoho směrů a štěpí se dál • změna vztahu k pacientovi (klientovi) • změněný rámec setkání – v setkání dvou lidí • změny v komunikaci • lidé se setkávají • partnersky • teď a tady (zde a nyní) • prostřednictvím vyjadřování pocitů • s důrazem na vlastní zodpovědnost – projevovanou v podobě „já“ • zdravý člověk – který naplňuje svoje poslání, je ryze sám sebou, popřípadě roste – rozvíjí se k tomu, aby se sám sebou stal

31. Další odkazy • Systémový přístup rodinné terapie • komunikace; kauzalita; přejmenování; přerámování situace; otevřený a uzavřený systém; pozitivní a negativní zpětná vazba,… • Komunitní přístup • deinstitucionalizace; depsychiatrizace; komunita; sociální potřeby;….. • Transpersonální přístup • duch; meditace; mysl; psychospirituální krize; změněné stavy vědomí; holotropní dýchání; ….

32. Situace dnes • souhrnně – v psychosociálních oborech se prosazují dvě základní snahy: • uznat rovnost lidí • mít v úctě rozdíly mezi lidmi

33. Situace dnes • Rozdíly mezi muži a ženami – předsudky; věc sociokulturní dohody • Citlivost k menšinám • zobecňování z jedince na celek a opačně • naplňování sebenaplňujících se předpovědí • Míšení kultur • postoj k sebevraždám; rozšířená sebevražda • míšení kultur znejisťuje; může i obohatit • Demografický posun • snahy vymezit hodnotu stáří ve společnosti • Změna paradigmatu – od zdraví k nemoci a zpět • depsychiatrizace, demedicinizace • Amerikanizace – od spekulativních myslitelů v Evropě k objektivnímu popisování; změna řeči – jazyka (anglikanizmy – mít pod kontrolou, stres, gambler,…)

34. Klinická psychologie

35. Klinická psychologie je jednou z aplikovaných disciplín psychologie aplikuje poznatky o normálním i patologickém fungování lidské psychiky využívá psychodiagnostické postupy k určování typu a příčin poruchy, případně psychoterapeutické postupy ke zlepšení stavu pacienta nebo klienta za její součást jsou považovány i další obory, jako je zdravotnická či lékařská psychologie (zabývá se psychickými kontexty procesu onemocnění a jeho léčby) a podobory jako psychoonkologie (specializovaná na kontext onkologických onemocnění), částečně i neuropsychologie, psychosomatika (nachází vazby mezi fungováním psychiky a somatickým, tělesným onemocněním) apod. vychází z jednoty bio-psycho-sociální (Engel, 1977)

36. Klinická psychologie • vychází z jednoty bio-psycho-sociální (Engel, 1977) • + spirituální složka (o čtvrt století později) • uvažuje v souvislostech systémů • těla – např. neurověd a jejich zájmu o mozek v důsledku rozvoje nových zobrazovacích metod a technik • osobnosti – tedy vlastní psychologie a její citlivosti pro jáství – projevuje se mimo jiné sebepojetím a tělesným obrazem, obrannými mechanismy a vyrovnávacími strategiemi, jež se učí a vyvíjí • vztahů – tedy sociálních věd – zabývají se zařazením jedince do vrstvy a skupiny • a ducha – věd, které zkoumají lidské potřeby spirituality, sebepřesahu, smyslu a zařazení člověka do vesmíru (Baštecká, 2001)

37. Klinická psychologie AKP 2000 – Klinická psychologie je samostatným vědním oborem, jehož předmětem je duševní život člověka v biopsychosociálních souvislostech v kontinuu zdraví – nemoc. E.H. Rodnick (1985) – KP je částí psychologické vědy a praxe, která se zabývá rozborem, léčbou a prevencí psychologických znevýhodnění (disabilities) člověka a vylaďováním osobní přizpůsobivosti a výkonu Plante (1999) – obor, který používá dostupné znalosti o lidském chování, aby pomáhal lidem s četnými starostmi a potížemi, které v průběhu života zažívají ve vztazích, v citovém životě a v těle pojmy zdraví, nemoc, norma, normalita?

38. Norma zdraví – normální stav, nemoc – nenormální norma? norma statistická vychází z představy, že co je časté je normální. představována Gaussovým rozložením kvantitavních znaků v populaci normální to, co není vzdáleno od průměru o více než 2 SD (deviace)

39. Norma • norma mediální – z výzkumů (lepší případ), z dojmů odborníků (horší případ) – uveřejňují média • norma morální - představa, víme, co má být, co je dobré a správné • norma sociokulturní – co je normální na jednom místě světa, nemusí být normální jinde – >etnocentričnost – naše hodnoty ve srovnání s hodnotami jiné společnosti a kultury jsou ty jediné správné • norma právní - platná zákonná ustanovení v dané společnosti • norma etická – morální • etická a právní norma rámují práci psychologů i dalších pomáhajících profesí

40. Normalita daný jev nazýváme normou, kterou stanoví názor znalců a odborníků 1974 – rozhodnutí APA hlasováním svých členů, že homosexuální orientace a chování nebudou nadále považovány za nemoc v praxi Mezinárodní klasifikace nemocí (10.revize), MKN 10, ICD 10 Diagnostický a statistický manuál, DSM IV

41. Norma • norma založená na znaleckém postoji – formulace – je vědecky dokázáno, že …. • medicína založená na důkazech – evidence-based medicine • měla by vést k zpřesňování odborných znalostí a k dobrým standardům lékařské péče - očekávání nejsou vždy naplněna • vnitřní norma zařízení • vnitřní norma pracovníka – pramení ze zkušenosti osobní i odborné • odkazuje se k referenčním případům – na ně se odkazujeme, podle nich posuzujeme další

42. Norma • zásadní norma - norma osobní (funkční, adaptační, kazuistická) • jedinečně uspořádaná norma klienta či pacienta • co si člověk myslí o sobě, o světě kolem, jak hodnotí svoje možnosti, zdraví, partnerské vztahy, svoji budoucnost,…. • je východiskem pro vytváření smlouvy s pacientem • na jejím základě domluva, zda náš zásah povede ke zlepšení či udržení stavu, nebo jen zpomalí průběh choroby, zda můžeme pracovat s postupnou adaptací při postupující nemoci, atd…

43. Zdraví • WHO 1947 – stav úplné tělesné, duševní a sociální pohody, nikoli pouze jako nepřítomnost nemoci • tělesná a duševní pohoda a integrita (celistvost) - > nepřítomnost vážnější choroby, schopnost naplňovat osobní a životní cíle, realizovat se v normálním společenské a pracovním kontextu

44. Zdraví Zdraví je relativně optimální stav tělesné a duševní a sociální pohody při zachování všech životních funkcí, společenských rolí a schopností organismu přizpůsobovat se měnícím se podmínkám prostředí (WHO).

45. Teorie zdraví • zdraví jako ideální stav • úroveň tělesné a duševní zdatnosti, která člověku umožňuje vykonávat denní úkoly • zdraví = zboží, které lze koupit nebo dát, darovat, získat nebo ztratit • smlouva s klientem, zjišťujeme jeho zakázku, co je ochoten investovat • zdraví = osobní síla nebo tělesná, metafyzická či intelektuální schopnost • způsob žití, pravidlo života – pojem spirituální zdraví – starověká harmonie, žít v souladu s ….

46. Choroba, nemoc • choroba – abnormalita, k níž dochází v částech lidského těla • může být zjištěna lékařskou vědou • nemoc – pocity, které lidé zakoušejí • člověk může být chorobný, ačkoli se necítí nemocný • např. bezpříznakový průběh rakoviny • X tzv. funkční nemoci bez objektivního nálezu, oblast somatizace • choroba – organická rovina • nemoc – psychologická a sociální rovina

47. Nemoc • není jednolitý pojem, více významů: • neduh(malady) – něco, co působí nebo hrozí působit škodu (předčasná smrt, bolest,..) • chorobu(disease) – tělesná či duševní porucha, odchylka od normy • nemoc(illness) – subjektivní pocit osoby, vliv na běžné životní fungování • onemocnění(sickness) – způsob, kterým na zdravotní stav jedince nahlíží společnost; zda se tělesný nebo duševní stav z vnějšího pohledu jeví jako narušený

48. Nemoc • souhrn reakcí organismu na poruchu rovnováhy mezi ním a prostředím – WHO • nemoc – je stav • nozologická jednotka (nosos - nemoc) • příznaky – symptomy (symptoma – příhoda, shoda) – na úrovni subjektivní či objektivizovatelné • syndromy (syndrome – souběh) • známá či neznámá etiologie (aitia – příčina, logos – nauka) • patogeneze (pathos – vášeň, nemoc; genesis – vznik)

49. Historie „nemoci“ • vliv zlých kouzel nebo porušení tabu • starý zákon – nemoc – následek Božího hněvu • nemoc jako trest – až do novozákonních časů • exorcismus • nemoc – vina • otázka po vině – i v současnosti – zejména při těžkém a bezvýchodném onemocnění • snaha o celostní pojetí nemoci – i jako stav mysli, ducha

50. Vymezení klinické psychologie • AKP – předmětem klinické psychologie je duševní život člověka v biopsychosociálních souvislostech na cestě od zdraví k nemoci a zase zpátky • klinická ? – kline – lůžko, lehátko – lůžkový • protikladem slovo teoretický nebo ambulantní • synonymum kazuistický (casus – případ) – zabývá se konkrétním člověkem v určité situaci • 1896 – psycholog Lightner Witmer označil metodu kazuistickou jako klinickou – odtud dějiny klinické psychologie