Bioetika

1. Bioetika Definice Historie Příklady aplikace Bioetiky

2. Definice Etika: nebo též teorie morálky je filozofickou disciplínou, která zkoumá morálku nebo morálně relevantní jednání a jeho normy. Etika je disciplínou praktické filozofie. Etika se zabývá teoretickým zkoumáním hodnot a principů, které usměrňují lidské jednání v situacích, kdy existuje možnost volby prostřednictvím svobodné vůle. Bioetika: Je podoborem Etiky a zabývá se etickými problémy zdraví člověka a jeho peče o ně. Aplikace Bioetiky se nazývá Lékařská etika popř. morálka, definuje vztahy a modely chováni mezi lékařem a pacientem. Bioetické rozhodování: aplikace etického principu na konkrétní případ, uvedu dále….. Pozn. : Součástí bioetiky je též „ekoetika“ pod tu spadá vztah člověka k přírodě.

3. Historie Zakladatelem lékařské etiky a autorem prvního Etického kodexu lékařské vědy (tzv. Hippokratovy přísahy) je Hippokrates (400-300 př. Kr.) Řecký filozof, zakladatel lékařské školy. Základy současné moderní bioetiky položil v 18. století anglický fyzik Thomas Percival (1740-1804). První etický kodex oficiálně uznaný Americkou lékařskou společností roku 1846 Zásadní změny až s ustanovením Světové zdravotnické organizace r.1946 Definice zdraví. Norimberský kodex – 10 bodů týkající se experimentování na lidech a určující podmínky experimentování (dobrovolný souhlas subjektů, předcházející experimenty na zvířatech atd.) Z textu Hippokratovy odvozen slib lékařský 1948.

4. Historie II Důležitým dokumentem pro bioetiku byla univerzální deklarace lidských práv r. 1948 v OSN. Obsahuje řadu článků týkající se bioetiky: Článek 1: Všechny lidské bytosti se rodí jako svobodné a sobě rovné vzhledem k jejich hodnotě a právům. Článek 2: Každý má právo na život, svobodu a bezpečnost pro svou osobu Článek 5: Nikdo nesmí být podrobován mučení nebo krutosti, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu. Dále pak Články 16 a 25 Další bioetické dokumenty: 1959 – Deklarace práv dítěte a Deklarace práv osob mentálně retardovaných - OSN 1981 – Deklarace práv pacienta WMA (World medical Association) 1957 a 1980 – Principy medicínské etiky WMA Dále jsou pak vydávány směrnice na úrovních jednotlivých zemí. Pozn.: Lékařské sliby zde. Etický kodex České Lékařské komory URL. Lékařský slib ČSSR (do r.1989) Obnovený lékařský slib (1990)

5. Příklady aplikace Bioetiky • Eugenika • Eutanazie • Klonování • Potrat

6. Eugenika • Geneticky i sociologicky podložené snahy o biologické i sociální zušlechtění lidstva a zlepšení jeho genofondu nebo též nauka o způsobech zušlechtění lidské společnosti. • Název vymyslel a prosazoval britský přírodovědec a spisovatel F.Galton. Tento termín odvodil od řeckého základu a měl na mysli "dobré narození" nebo "ušlechtilý původ". • tendence eliminovat ten či onen hendikep či onemocnění, • Člověk se přestává brát takový, jaký je, ale naopak se staví podmínky, jaký být má. • Eugenika se dělí na tři stádia podle míry „snahy“ o zlepšení • prvního stupně - cílená volba dárce • druhého stupně - výběr zárodků vhodných pro implantaci • třetího stupně - umožňuje přímé genové intervence

7. Eutanázie • Pasivní, aktivní. • Z řecký termín eu-thanatos – „dobrá smrt“ • Existuje právo na život. Je však také „žít“ povinností? • Má člověk právo na důstojnou smrt? • Nebyla legalizována, protože se nenašla možnost, jak odstranit zdroje jejího eventuálního zneužití. • Existují nějaká objektivní kriteria, která by euthanazii eticky ospravedlňovala? - subjektivní – lékař je nucen respektovat přání pacienta. - objektivní - stav umírajícího, právo na odpovídající kvalitu života. U lidí s mozkovu smrtí – diskuze -Neaktivita vyšších (cebrální hemisféry) a nižších mozkových center (mozkový kmen) Harvardská pravidla – „kriteria smrti“: ztráta receptivity, spontánního pohybu a dýchání ztráta reflexů, trvale rozšířené zornice -24 hodin.

8. Klonování • Klonování ve specifickém smyslu tj. produkce genetických organismů za intervence človéka. • Genetická identita – identita genotypu, nikoliv fenotyp • Reprodukční Klonování – vytvoření celého jedince: • Může vést ke smazání rozdílů mezi jednotlivými druhy, tím pádem k zániku určitých druhů (aktualní zejména u rostlin) • U člověka řada rizik – nejsme schopni odhadnout všechna možná nebezpečí spojená s použitím na lidskou populaci. • Ve většině států zakázána – hlávní etický motiv: člověk má svou personální hodnotu a nesmí být nikdy redukován jako „objekt“ kterým se de facto stává v procesu klonování. • Terapeutické klonování s kmenovými buňkami se jeví jako eticky přípustné. (nevznikají celé geneticky indetické organismy)

9. Potrat • Problém určit kdy se plod stává člověkem-osobou, protože v tu chvíli se na plod vztahuje klauzule práva na život. • Podobná diskuze jako u mozkové smrti Fáze těhotenství: 1.den spojení dědičného základu obou pohlavních buněk 5.den implantace blastocysty do děložní tkáně 5.-13.den definitivní zapojení do tkáně dělohy, začátek těhotenství 13.-15.den první náznaky osy těla 19.-22.den začátek diferencované mozkové tkáně 22.-23.den začátek diferenciace soustavy krevního oběhu 28.-46.den vytváření tělesných struktur, které člověk má společné s obratlovci a se savci. 51.-56.den vytváření specificky lidského tvaru 80.-84.den první reflexe na dotek 265.Den porod -Pozn: U dvojčat, původní zygota se dělí na dvě, částečně relativizuje postoj, že plod je od počátku individuem. Obvykle jde o ty to motivy: Ohrožení života matky, těhotenství po znásilnění, vážný defekt plodu, Nízký příjem rodiny, těhotná žena se nechce provdat za otce dítěte, otec dítěte si nechce ženu vzít, žena je vdaná a nechce mít další děti.

10. Lékařské sliby I. Hippokrates: Stanovuje etické požadavky na konání a jednání lékaře, mimo jiné vyžaduje slib obětavosti, slib časově neomezené povinnosti pomáhat potřebným, slib mlčenlivosti Ženevský lékařský slib (1948) Sestaven WHO, je považován za moderní formu Hippokratovy přísahy. V okamžiku, kdy nastupuji profesionální lékařskou dráhu, zavazuji se slavnostně, že svůj život zasvětím službě lidstvu. Své učitele budu zachovávat v patřičné úctě a vděčnosti. Své povolání budu vykonávat svědomitě a důstojně. Zdraví mých pacientů bude mým nejpřednějším zájmem. Budu zachovávat v tajnosti vše, co mi důvěrně svěří. Všemi prostředky, které mi budou dostupné, budu udržovat čest a důstojné provozování lékařského povolání. Své kolegy budu považovat za své bratry. Nedopustím, aby se náboženské, nacionalistické, rasistické, stranické nebo třídní předsudky vetřely mezi mé povinnosti a pacienty. Budu s největší pozorností ochraňovat lidský život, a to od okamžiku jeho vzniku. Ani nátlak a vyhrožování mne nedonutí k tomu, abych své lékařské znalosti obrátil proti některému člověku. Toto slibuji slavnostně, svobodně a na svou čest.

11. Lékařské sliby II. Lékařský slib ČSSR (do r.1989) Slib, který slibovala většina tč. pracujících lékařů. Opravdu jej máme dodržovat? Promotor: ???…Slíbíte tedy Československé socialistické republice a jejímu lidu: především, že si budete vždy vědomi poslání vědy pro socialistickou společnost a že své vědomosti a svou činnost zaměříte ku prospěchu všeho lidu a své povinnosti budete konat řádně, svědomitě a ochotně s plným vědomím své odpovědnosti a budete stále prohlubovat vědecké poznání a v něm pokračovat; dále, že budete podle svého nejlepšího svědomí řídit život zdravých i nemocných vždy jen k jejich prospěchu. Dále, že zachováte svůj život a své lékařské umění čisté a že při každém jednání se zdravým a nemocným budete mít na mysli jen dobro člověka, že to, co uvidíte v životě lidí nebo uslyšíte při provádění svého povolání nebo mimo ně, nebudete dále rozšiřovat a zamlčíte všem nepovolaným; konečně, že vždy uchováte ve vděčné paměti Univerzitu Karlovu a fakultu všeobecného lékařství, na které jste vystudovali. Jste hotovi složit tento slavný slib jsouce si vědomi jeho závaznosti?“ Doktorandi: “Ano, slibuji.“

12. Lékařské sliby III. Obnovený lékařský slib (1990) Zákon o vysokých školách č. 172/90 Sb. Promotor: ”... Slíbíte tedy: Především: že si budete vědomi poslání vzdělání a vědy pro společnost, že budete stále usilovat o společenský pokrok a šťastnou budoucnost lidstva, že své vědomosti a svou činnost zaměříte ku prospěchu všech lidí a své povinnosti budete konat řádně a svědomitě, že budete stále prohlubovat vědecké poznání, ke kterému tato věda došla, a v něm budete dále pokračovat. Dále: že budete podle svých možností a svého nejlepšího svědomí řídit život zdravých i nemocných vždy jen k jejich prospěchu, že zachováte svůj život a své lékařské umění čisté a bez jakéhokoli provinění a že budete mít na zřeteli jen dobro člověka, že to, co uvidíte nebo uslyšíte při provádění svého povolání nebo vůbec v životě lidí, co by nemělo být zveřejněno, zachováte v tajnosti. Konečně: že vždy uchováte ve vděčné paměti Univerzitu Karlovu a její lékařskou fakultu, na níž dosáhnete titulu doktora všeobecné medicíny. Jste si dobře vědomi, k čemu se zavazujete a jste připraveni složit tento slavný slib na své dobré svědomí?“ Doktorandi: “Slibuji.“

13. Použitá literatura • Josef Petr Ondok – Bioetika, biotechnologie a biomedicína, Vydavatelství TRITON 2005.. • JUDr.Jitka Stolínová – Etika a právo v lékařské praxi. Vydavatelství AVICENUM 1990. • www.wikipedia.org