1 / 256

1. přednáška

TDMV I Úvod, zopakování hlavních tezí o teoriích, terminologie a teoretické přístupy Mgr. et Mgr. Pavlína Springerová, Ph.D. 1. přednáška. Sylabus. viz extranet

Télécharger la présentation

1. přednáška

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript


  1. TDMV IÚvod, zopakování hlavních tezí o teoriích, terminologie a teoretické přístupyMgr. et Mgr. Pavlína Springerová, Ph.D. 1. přednáška

  2. Sylabus • viz extranet • Kurz Teorie a dějiny mezinárodních vztahů (TDMV) je dvousemestrální kurz určený magisterským studentům MUP. Tento předmět navazuje především na kurz na Úvod do studia mezinárodních vztahů, který studenti absolvovali již během bakalářského studia. • Cílem tohoto navazujícího kurzu TDMV je rozšířit znalosti týkající se základního pojmosloví MV a zejména podrobně se seznámit s jednotlivými teoriemi a debatami MV. Studenti by po absolvování kurzu měli být schopni chápat kontext jednotlivých teoretických přístupů MV a měli by být schopni aplikovat teoretické přístupy na jednotlivé otázky mezinárodních vztahů. • Konzultační hodiny 30 min. po skončení komb. výuky.

  3. Zápočet – podmínky • Každý student na prvním výukovém setkání příštího semestru kurzu TDMV II odevzdá recenzní esej na jednu (případně i více) z vybraných knih (seznam knih viz níže). Formální náležitosti: • rozsah: 7 – 9 NS • citace: dle normy MUP (viz extranet) • zdroje: práce bude čerpat minimálně z 5 odborných zdrojů (např. otevřená encyklopedie Wikipedia není odborný zdroj) • samozřejmě musíte používat i jiné zdroje, než jsou níže v seznamu uvedené knihy, ale níže uvedené knihy resp. jedna kniha bude tvořit základ (hlavní téma) Vaší recenzní eseje • příklad recenzní eseje např. viz Drulák, Petr. 2006. „Svět jako metafora“. Mezinárodní vztahy, 41, č. 4, s. 67–80. • Povinná četba na oba semestry:Drulák, Petr. 2003. Teorie mezinárodních vztahů. Praha: Portál.

  4. Obsah/témata přednášek: • Úvod do kurzu, zopakování hlavních tezí o teoriích z bakalářského studia, základní terminologie a teoretické přístupy • Realismus a neorealismus v MV • Liberalismus v MV a jeho alternativy • Marxismus, neomarxismus a postmarxismus • Kritická teorie (2. sem.) • Sociální konstruktivismus (2. sem.) • Poststrukturalismus (2. sem.) • Alternativní pojetí MV: feminismus, postkolonialismus a zelená teorie (2. sem.)

  5. Objev! • známe historický kontext vývoje MV • známe vztahy mezi velmocemi • analyzujeme současnou mezinárodní politiku • … • Ale pozor! • existují taktéž teorie mezinárodních vztahů • do 60. let existovaly pochybnosti, zda jsou MV disciplínou s adekvátní teoretickou výbavou • dnes ale již nelze pochybovat o tom, že se bez TMV praktická mez. politika neobejde → pouze teorie nám umožní uspořádat fakta do přehledného rámce a vyvozovat použitelné generalizace • bohužel „mapa“ teorií MV není příliš přehledná → mnoho pojmů, postojů, splývají, překrývají se… • Ale! Existují jisté záchytné body → důležité mezníky, paradigmata

  6. Úvod do kurzuVelké debaty MV • základní heuristický nástroj pro pochopení historického vývoje oboru MV • rámec pro konstrukci identity oboru • avšak není shoda o počtu debat, o jejich vyznění… • obvykle vymezovány 3 až 4 debaty + debatky menší • dva typy debat: • o základních tématech – otázky po faktech • Jaké byly příčiny WW1? • Je demokracie zárukou míru? apod. • debaty spojené s metodologií, konceptuální a filos. otázky • Lze studovat MV za pomocí objektivních vědeckých metod? • Co je „válka“? apod. • každá debata probíhá v určitém kontextu • obecná frustrace z pokusů o vznik kolektivní bezpečnosti • období snahy o „zvědečtění“ společenských věd a politiky • pluralizace MV a společenských věd atp.

  7. Kritici debat • některé debaty v reálu zásadními střety nebyly • meziválečný idealismus nebyl ucelenou školou • realismus je spíše reakcí na idealistické proudy • zaměření na debaty zjednodušuje pozice jednotlivých účastníků debat a představuje je staticky • dichotomní charakter (nutnost dvou jasně vymezených táborů) je příliš určující, omezující → nevhodný pro analýzu současných MV (dnes pluralita)

  8. Úvod do kurzu – vzpomenete si?První debata • vývoj oboru MV lze sledovat na pozadí tzv. velkých debat • 30. a 40. léta, 40. léta • idealismus vs. realismus • válka, mír, možnost změny v MV • na konci 30. let E. H. Carr napadl převažující pojetí studia → spoléhající na harmonii zájmů, přeceňování možnosti reformy MV, opomíjející mocenský obsah politiky • realisté dominují do počátku 60. let

  9. První debata (idealismus vs. realismus) • výhradně debata nad základními otázkami válkou a mírem • Idealisté:Jak by měla být utvářena mezinárodní politika? (hra s nenulovým součtem) • idealismus vidí člověka jako přirozeně rozumného, schopného racionálně jednat a chápat význam norem, které by měly vést ke zlepšení • všeobecný společenský vývoj/pokrok musí mít vliv na změnu MV • Realisté:Jak je utvářena mezinárodní politika? (hra s nulovým součtem) • realismus byl reakcí na utopický liberalismus/idealismus • Carrův + Morgenth. realismus kombinoval pesimistický pohled na lidskou přirozenost s představou mocenské politiky mezi státy (v rámci mezinárodní anarchie)

  10. Idealismus/Liberalismus • široký heterogenní myšlenkový přístup • někdy označován jako pluralismus • možnost trvalého míru a spolupráce v MV (za pomoci institucí) • společné předpoklady všech odnoží • stát není jediný aktér MV • existují i nestátní aktéři • nepřevažuje high politics nad low politics • neexistuje jasná hierarchie témat MV • transnacionální závislost a interdependence mezi aktéry • existují univerzální etická pravidla

  11. Realismus • teoretický přístup konstituovaný mezi válkami • postupně vzniká několik realistických škol (klasický R., neorealismus a postklasický R.) • hlavní rysy • ústřední role státu • přežití • svépomoc • dva klasičtí realisté • E. H. Carr „The Twenty Years Crisis 1919–1939“ (1939) 2)H. Morgenthaua „Politics among Nations“ (1948)

  12. Státocentrismusústřední role státu • stát je hlavním či snad jediným aktérem mez. politiky • jeho existence spojena s hrozbou síly a jejím použitím • rozdělení na vnitřní (hierarchie) a vnější doménu politiky (anarchie) • bez ohledu na vnitřní povahu se všechny státy navenek chovají totožně • usilují o bezpečnost, neexistuje dělba práce, anarchie… • státy mezi sebou soutěží zajištění bezpečnosti, zdrojů, vlivu • tuto soutěž chápou jako hru s nulovým součtem • spojeno zejména s realistickou tradicí • ale i neoliberální institucionalisté • opakem je pluralismus • hlásí se k němu varianty neoliberalismu, normativní a kritické teorie, postmodernismus • zastánci státocentrismu • stát zůstává a zůstane hlavním aktérem • je schopen se adaptovat na změny v prostředí, proměňuje fce, nezaniká, je garantem prosazování zájmů…

  13. Rysy realismupřežití a svépomoc • primárním NZ státu je přežití • high politic • otázka moci • nejvýš stojí tzv. high politics (vojensko-politická moc) • low politics = podřadná (ekonomická, kulturní, sociální) • pro R. neexistují žádné universálně platné morální principy • mezinárodní systém • decentralizovaný, anarchický, chybí vyšší autorita • každý stát si zajišťuje svou bezpečnost sám • vnitrostátní systém • centralizovaný, hierarchizovaný • občanům zajišťuje bezpečnost stát • vzn. bezpečnostní dilema (dle Johna Herze) • zvyšuje-li 1 stát svou bezpečnost (zbrojí)  zvyšuje se nejistota ostatních ohledně jejich sil a bezpečnosti  ostatní také zbrojí  vzniká bezpečnostníspirála (závody ve zbrojení o zajištění větší a větší bezpečnosti)

  14. Kritici státocentrismu • nelze oddělovat vnitřní a vnější dimenzi politiky • jen málo států skutečně (za všech okolností) dokáže zabezpečit bezpečí svým občanům → energetická závislost, neschopnost čelit přírodním či jiným katastrofám • existují i další aktéři → MO, nadnárodní korporace atp. • kritizován i v normativní rovině • Je existence hranic a rozdělení světa na polit. společenství (státy) správným konceptem mezinárodního řádu? • komunitarismus vs. kosmopolitismus • komunitarismus: pro rozdělení světa na jednotlivá společenství, zaručena ochrana hodnot • kosmopolitismus: takové rozdělení je umělé, nereflektuje univerzální podstatu lidství

  15. Úvod do kurzu – vzpomenete si?Druhá debata • vývoj oboru MV lze sledovat na pozadí tzv. velkých debat 2) přelom 50. a 60. let, 60. léta • tradicionalismus (R + I) vs. behavioralismus/scientismus • metodologie výzkumu MV • tradicionalismus spoléhá na historické analýzy  • scientismus akceptuje jen takové poznání, které je vědecké a vychází postupů užívaných přírodními vědami (statistická analýza, matematické modelování)

  16. DRUHÁ DEBATA tradicionalismus vs. behavioralismus • debata o metodologii • přelom 50. a 60. let 20. století • debata mezi dvěma tradičními přístupy  • tradicionalismem (realismem a idealismem)  • behavioralismem (nový přístup) • nová generace kombinovala metody politické vědy, matematiky, přírodních věd a ekonomie vzn. nový tzv. behavioralistický přístup zkoumání MV • behavioralismus • důraz na zkoumání člověka v politice • empirické výzkumy chování jedince, resp. skupin v politických vazbách • získávání měřitelných dat („CorrelatesofWar“ – kvantitativní data popisující války od poč. 19. st.) • zkoumání prostředí, v němž dochází k politickým rozhodnutím • v 1. debatě lze identifikovat vítěze  ve 2. debatě to možné není • v 60. l. realismus a idealismus začal přejímat behavior. metody zkoumání • 2. debata výrazně napomohla profesionalizovat MV jako akademickou disciplínu

  17. Úvod do kurzu – vzpomenete si?Třetí debata • vývoj oboru MV lze sledovat na pozadí tzv. velkých debat 3) pol. 70. let  debata mezi třemi paradigmaty, 70. a 80. léta • „debata“ mezi neorealismem, neoliberalismem a neomarxismem • problém nesouměřitelnosti paradigmat • vztahy politiky a ekonomiky (R vs. L), Sever vs. Jih (R, L vs. M) • po vzniku neorealismu se debata soustředí na možnosti překonání anarchie, na udržitelnost spolupráce, roli MI • 80. léta vzn. neo-neo syntéza • přejímá předpoklad mezinárodní anarchie a zároveň sdílí snahu zkoumat vývoj kooperace a význam institucí • otevírá potenciál metateoretických předpokladů disciplíny

  18. TŘETÍ DEBATAneorealismus/neoliberalismus vs. neomarxismus • započala v pol. 70. let 20. století • Keohane, Nye (77) vydali knihu Power and Interdependence vycházela z liberálního přístupu • pol. 70. let diskuse mezi neorealisty a zastánci vzájemné komplexní interdependence (neoliberály) • otázky regionální integrace, hierarchie témat agendy ZP apod. • tato debata neoliberálů vs. neorealistů neměla žádného jasného vítěze • neorealismus je úspěšnější v určitých tématech a neoliberalismus v jiných • debata mezi paradigmaty se odehrávala zejména mezi neolib. a neoreal. • souběžně se rozvíjelo paradigma neomarxismu

  19. Paradigmata – 3. „debata“ • „debata“ mezi třemi paradigmaty • nebyla to dichotomická diskuse, ale spíše střet několika nejasně vymezených škol • každé paradigma řeší trochu jiné otázky, témata, odlišné předpoklady, jiné výsledky… • návrh: chápat tyto teorie jako tři nezávislá paradigmata představující „normální vědu“ (dle T. Kuhna) • nelze určit vítěze • otevírá pluralističtější vývoj teorií MV • 70. léta → oslabování dominance politického realismu • mezinárodní vývoj! → roste ekonomická propojenost zemí, prohlubuje se evropská integrace, stírá se rozdíl mezi high a lowpolitics • zesiluje kritika ze strany liberálů • vynořují se dva kritické proudy: liberalismu (pluralismus – pluralita aktérů) a marxismus (strukturalismus) • souhrn filozofických, normativních, teoretických a metodologických předpokladů, o něž se opírá výzkum nějaké skupiny vědců

  20. Úvod do kurzu – vzpomenete si?Čtvrtá debata • vývoj oboru MV lze sledovat na pozadí tzv. velkých debat 4) od 80. let, především 90. léta • racionalismus (pozitivismus) → racionální a empirické poznání objektivní reality vs. reflektivismus (postpozitivimus) → nemožnost takového poznání • racionalismus = neoliberalismus, neorealismus, neomarxismus • epistemologie a ontologie MV • vznik sociálního konstruktivismu → usiluje o překonání rozdílů • interpretativní postmoderní přístupy objevily polozapomenuté normativní otázky + překonávají hluboce zakořeněný státocentrismus

  21. ČTVRTÁ DEBATAracionalismus vs. reflektivismus • na přelomu 80. a 90.let vzniká skupina nových teorií  postmodernizmus, feminismus, normativní teorie, kritická teorie… • Robert Keohane je nazval reflektivistickými teoriemi • tato 4. a současná debata je vedena nejen o metodologii ale také o základních tématech oboru • reflektivistické směry převzaly např. témata jako je morálka a etika, kterých se neoliberalismus vzdal v rámci neo-neo syntézy • na pomezí obou skupin stojí tzv. konstruktivistický přístup • kombinuje racionalistické a reflektivistické pozice • Alexander Wendt

  22. Postpozitivismus • postpozitivismus = široká škála přístupů jdoucí proti pozitivizmu • od 80. let • postpozitivistické přístupy • kritické t., feministické t., hermeneutické t., postmoderní t., pragmatismus atp. • různé směry odmítají různé rysy pozitivismu • kritické teorie odmítají pozitivistickou představu neutrálního poznání • feministické

  23. Postmoderní přístupy • nejradikálnější a nejrelativističtější podoba postpozitivistického útoku na racionalitu člověka a vědy • pol. 80. let vstupuje do MV • různorodé směry • ALE! – cílem je osvobodit vědu z metodologických a paradigmatických okovů • vymezuje se proti modernitě, tedy osvícenectví věřící v racionalitu, pokrok… (podrobněji viz další přednášky)

  24. Teorie MV • teorie MV lze chápat ve dvojím smyslu • konkrétní teoretická perspektiva • synonymum pro studium MV jakožto vědecké disciplíny • v užším slova smyslu soubor tvrzení popisujících a vysvětlujících určitou skupinu jevů • teorie usiluje o odhalení určitých kauzalit mezi fenomény • její tvrzení jsou formulována jako testovatelné hypotézy • ALE! existují i jiné, alternativní pohledy na teorii • viz kritické teorie, postmodernismus → teorie může podle nich plnit řadu dalších fcí • může sloužit jako kritika dominantní ideologie, uspořádání společnosti, případně může nějakou ideologii legitimizovat

  25. Teorie • jedná se o systém předběžně potvrzených hypotéz, jimiž vysvětlujeme určité jevy • teorie mají vypovídající charakter a jejich funkce spočívá primárně v interpretaci skutečnosti • soustředí se primárně na vztahy mezi proměnnými a snaží se je popsat • bez teorie nelze chápat realitu • teorie pomáhá „vidět namísto stromů les“, vyčlenit faktory, které jsou nejdůležitější (nejvíce relevantní), chceme-li vysvětlit nějaký jev

  26. liberalismus realismus marxismus kritická teorie behavioralismus sociální konstruktivismus postmodernismus každá z teorií zahrnuje škálu konkrétnějších teoretických přístupů např. v rámci liberalismu → idealismus, teorie kompl. vzáj. závislosti, neoliberalismus Základní teoretické perspektivy

  27. Teorie MV – v širším slova smyslu • teorie MV jako samostatný obor • rodí se mezi světovými válkami • kánon starých myslitelů, na něž se jednotlivé teorie odvolávají…

  28. Ontologicko-normativní Historicko-dialektický Empiricko-analytický  Teoretické přístupy • historicky nejstarší • vychází z klasické filozofie • důraz na stanovení norem myšlení, chování a politické praxe („vyšší pravda“) • určit „to, co by mělo být“ – dle toho posuzovat „to, co je“ • řešit problémy na základě osvědčených principů • „konzervativní“, „prakticko-filozofický“ • H. Arendt, E. Voegelin, L. Strauss • „kriticko-dialektický“, „marxistický“ • důraz na normy prověřené historickým vývojem • „historicky podmíněné pravdy“ • Hegelova dialektika + Marxova teorie společnosti • zásadní vliv v 60./70. letech • frankfurtská škola (T. W. Adorno, J. Habermas, H. Marcuse) • dnes nejrozšířenější • odmítá normativní hledisko (apriorní soudy) • důraz na objektivitu a neutrální postoj ke zkoumanému předmětu • důraz na empiricky ověřitelná fakta • výzkumný postup: • definice problému (obsahové, prostorové, časové vymezení) • stanovení hypotézy • empirický výzkum – prověření hypotéz • stanovení teorií

  29. Předchůdci teorie MV • teorie MV se formuje jako samostatná disciplína v době první debaty • čerpá z řady příbuzných disciplín • historie, politická filozofie, mezinárodní právo… • předchůdci: Thukydides, Machiavelli, Grotius, Hobbes, Kant, Marx

  30. Thukydides, Machiavelli a Hobbes = vliv na realistickou tradici Thukydides: v MV je důležité rozložení moci (ne bohové, ne pokrevní svazky) Machiavelli: oddělení politiky od sféry morálky a náboženství, důraz na stát (růst a přežití) Hobbes: přirozený stav mezi lidmi (aplikace realisty na stav mezi státy, anarchie) Grotius, Kant a Marx = vliv na opačnou tradici MV nejsou čistě anarchické, konfliktnost lze omezit možnost změny v MV, ideje pokroku Grotius: odděluje koncept přirozeného práva od božského; platnost mezinárodního práva v nejednotné Evropě; mezinárodní společnost (evropské státy sdílejí pravidla – omezení konfliktů) Kant: v mnohém velký předchůdce liberalismu → důraz na jedince a racionalitu, transformace MV (K věčnému míru) = inspirace teorie demokr. míru Marx: základem pro kritickou teorii, vliv na vznik MPE → zkoumání S x J (periferie); jak odstranit diskriminaci marginalizovaných skupin Předchůdci teorie MV

  31. Hlavní témata a otázky… • Teoretické a časové vymezení „čtyř velkých debat“. • Jsou všechny debaty skutečnými debatami? • Základní teoretické přístupy a relevantní terminologie. • Vliv předchůdců – jaký, v čem? Jaká znáte jejich díla?

  32. Použité zdroje

  33. TDMV IRealismus a neorealismus v MVMgr. et Mgr. Pavlína Springerová, Ph.D. 2. přednáška

  34. Realismus • součást první „debaty“ • spíše prezentace vlastních názorů (idealistů a realistů) na základní témata a otázky • Předchůdci? • V čem ovlivnili formování realistického myšlení?

  35. Realismus a neorealismus v MV • Klasický realismus (1939 – 1979) • lidská přirozenost • Neorealismus (po r. 1979) • struktura systému • Edward Hallet Carr • 1892 –1982 • Hans Joachim Morgenthau • 1904 –1980 • Kenneth Waltz • narozen 1924

  36. pojem realismus definuje v protikladu vůči utopismu Carrovo chápání dichotomie utopismus – realismus v zásadě odpovídá dichotomii teorie – praxe útočí na ideu, že státy mohou mít trvalé společné zájmy (SN a Vers. systém) utopisté vychází z osvícenských představ o harmonii zájmů Carr: NE! naopak státy jsou v ostrém nesouladu státy hájící status quo jsou se situací spokojeny  Německo brojí po WW1  o výsledku pak nerozhodují MO, ale mocenské poměry chce klást důraz na anaýzu skutečné politiky  REALISMUS byť k čistému realismu se nehlásil  pouze moc, žádná morálka U je voluntaristický věří v možnost radikální změny reality aktem vůle U je blízký intelektuálovi staví na absolutních a předem daných principech U nadřazuje univerzální etická pravidla politice U ignoruje faktor moci, mocenské vyvažování E. H. Carr

  37. Hans Morgenthau • Politika mezi národy [Politics Among Nations. The Struggle for Power and Peace (1949)] • paradigmatický text → „bible realismu“ • definuje „Šest principů politického realismu“ • M. realismus vychází z neměnné lidské povahy vytvářející „svět protikladných zájmů“ a konfliktů • „člověk žijící v řetězech nejen že chce být svobodný, on chce být také pánem“ • tendenci k dominanci Morgenthau považuje za jeden ze základních rysů lidské přirozenosti → logickým důsledkem je všudypřítomnost mocenských střetů na všech úrovních organizace společnosti • M. vytváří moderní realistickou alternativu liberálním a idealistickým pohledůmna mezinárodní politiku • jeho realismus dominuje od 50. do 70. let • nejefektivnější systém je moc. rovnováha • moderní nacionalismus a ideologie 20. st. národní zájem zatemnily

  38. 1. Politické vztahy jsou ovládány objektivními pravidly, pevně zakořeněnými v lidské přirozenostišest principů politického realismu • 1. Politika je ovládána objektivními zákony zakořeněnými v lidské povaze • vzhledem k neměnnosti lidské povahy/přirozenosti to znamená, že tyto zákony jsou nadčasové i nadkulturní • teorie politiky musí být podrobena dvojí zkoušce – rozumu a zkušenosti • povahu zahraniční politiky lze zjistit prozkoumáním vykonaných politických činů a předvídatelných důsledků těchto činů • v politice je možné rozlišovat mezi pravdoua názorem tzn. mezi tím, co lze doložit důkazy a tím, co je pouze subjektivním úsudkem. • Teorie realismu: ujasňování faktů a nalézání jejich smyslu skrze rozum.

  39. 2. Političtí vůdcové uvažují o zájmech definovaných jako mocšest principů politického realismu • 2. Politiku je třeba chápat skrze mocenské zájmy politických aktérů (států). Realistická teorie předpokládá, že státy racionálně vymezují své mocenské zájmy. • hlavním ukazatelem je koncept zájmů definovaný prostřednictvím moci a mocenského zájmu • státy jednají při vytváření své zahraniční politiky jako racionální aktéři – hledat klíč k zahraniční politice výhradně v motivacích státníků je nepřesné a zavádějící • „patologie mezinárodní politiky“ – předsudky, vášnivě obhajované ideály, neschopnost vyřešit problém • z dobrých úmyslů státníka nelze vyvodit, zda jeho zahraniční politika bude buď chvályhodná nebo politicky úspěšná (Nevil Chamberlain, Winston Churchil…)

  40. 3. Mocenský zájem či národní zájem je objektivní a univerzálně platnou kategorií šest principů politického realismu • 3. Mocenský zájem či národní zájem je objektivní a univerzálně platnou kategorií • moc, povaha či formy státu se mohou měnit v čase, místě atp. → ale koncept mocenského zájmu zůstává neměnný • jeho konkrétní formulace závisí na okolnostech → určován politickým a kulturním prostředím • racionálně jednající aktéři se stejným zájmem se vždy domluví na spolupráci • pokud lze faktory této domluvy zopakovat v širším měřítku zajistíme tím stabilní a mírové prostředí

  41. 4. Univerzální morální principy nemohou být přímo aplikovány na akce státůšest principů politického realismu • 4. Univerzální morální principy nemohou být aplikovány na chování/činy států, vždy je nutno přihlédnout k okolnostem. • politický realismus si je vědom morální závažnosti politických činů → NICMÉNĚ • stát si nemůže dovolit luxus řídit se striktně jen morálkou – má povinnost zajistit přežití svých občanů, absolutním zájmem každého státu je přežití • zatímco jednotlivec se může obětovat pro naplnění abstraktního principu, stát nemůže takto obětovat své občany • obecná etika posuzuje jednání podle toho, zda se shoduje s mravnímu zásadami, politická etika soudí podle politických důsledků • neexistuje nějaká obecně platná sada morálních principů, na jejímž základě by stát mohl tvrdit, co je dobré a co špatné → okolnosti • jedná-li stát morálně, pak je to kvůli vlastním mocenským zájmům

  42. 5. Morální aspirace určitého státu nelze ztotožňovat s morálními zákony, které ovládají univerzumšest principů politického realismu • 5. Státy maskují své partikulární zájmy jazykem univerzálních principů • R. odmítá ztotožnění zahraničněpolitických cílů státu s morálními zákony, vždy se jedná především o mocenský zájem státu • pokud dokážeme prohlédnout iluzi, že naši zahraniční politiku řídí morální principy, dokážeme posuzovat jiné národy tak jako posuzujeme svůj vlastní, a poté budeme schopni provozovat takovou mezinárodní politiku, která realizuje naše zájmy a zároveň respektuje zájmy jiných států • R. rozlišuje mezi pravdou X modlářstvím. Státy jsou v pokušení halit určité cíle a jednání do hávu morálních zásad. – něco činí ve jménu mravního principu…(křižácké nájezdy..) • R. odmítá ztotožnění zahraničněpolitických cílů státu s morálními zákony, vždy se jedná především o mocenský zájem státu

  43. 6. Politická sféra je autonomníšest principů politického realismu • 6. Politika představuje autonomní sféru reality s vlastními pravidly odlišnou od ekonomiky, práva či morálky. • ekonomický, právnický či morální přístup k politickému problému povede ke špatnému výsledku • Základní otázka státníka zní: „Jak tato politika ovlivňuje moc státu?“ • politik si je vědom existence a významu standardů myšlení, jež jsou odlišné od politického myšlení, musí však tyto standardy podřídit zákonitostem zahraniční politiky

  44. Koncept moci • Morgenthau se podrobně věnuje definici konceptu moci • moc subjektu chápe obecně jako jeho kontrolu nad myslí a činy jiných subjektů • nejdůležitějším materiálním zdrojem moci v MV je vojenská síla • moc se opírá o: • zeměpisnou polohu, přírodní zdroje, průmyslovou základnu, vojenskou připravenost, počet obyvatel, národní charakter, rozhodnost a vytrvalost národa a kvalitu diplomacie

  45. Národní zájem • Morgenthauovo pojetí národního zájmu: • Národní zájem státu, chápaný jako shromažďování moci, je dán objektivně, bez ohledu na představy konkrétních představitelů státu a vnitrostátních aktérů. • mezinárodní politika je střetem různých národních zájmů → rozpor → zvýšení moci jednoho státu nutně znamená úbytek moci ostatních států • sledování národního zájmu ukládá státu jasnou disciplínu a racionalitu; pokud tuto disciplínu poruší a chová se neracionálně, poškodí tím sám sebe

  46. Teorie mocenské rovnováhy • R: mocenská politika není otázkou volby, ale odpovídá povaze sociálních vztahů resp. lidské přirozenosti • mocenská politika je založena na mocenské rovnováze • porušení rovnováhy vede ke spontánní snaze systému ji nastolit (v původní či změněné rovině) • nerovnováha vede k převaze → může ohrožovat existenci

  47. dva základní vzorce boje o moc a nastolování mocenské rovnováhy soutěž: konflikt imperialistického národa A s národem B udržujícím status quo se odráží ve vztahu k dalším národům národ C si může udržet nezávislé postavení (lavíruje) C se může spojit s A, nebo B nemožnost ovládnout B a naklonit si C vede A, aby realizoval imperialistické choutky jinde → zvětší moc, kontrolu, ovládne D → pak se může vrátit ovládnout B Teorie mocenské rovnováhydle Morgenthaua • přímá opozice: národ A uplatňuje imperialistickou politiku vůči národu B a B může odpověď buď politikou zaměřenou na udržení statu quo, nebo vlastní imperialistickou politikou • v obou případech dojde k vyrovnání sil, nárůst sil na jedné straně vede k nárůstu na druhé straně • to pokračuje dokud jeden národ nebude přesvědčen, že získal výhodu nad druhým a rozpoutá válku…

  48. Jedna metoda přímé opozice • závody ve zbrojení • skrze závody ve zbr. se státy snaží udržet krok s nárůstem síly svých protivníků, příp. je přebít • tato rovnováha moci je nejistá + ekonomicky vyčerpávající • rivalita Něm. a VB, Něm. a Fr. před WW1 • již od napoleonských válek ex. pokusy nahradit tento nestálý, dynamický způsob zajišťování rovnováhy stabilním způsobem → proporcionálním odzbrojováním • ale není snadné kvantifikovat poměrnou sílu jednotlivých národů

  49. Tři metody soutěže • Rozděl a panuj! (Divide et impera!) • menší problémy se zvládají snáze než problémy velké • snaha vyvolat mezi protivníky nesváry a rozbroje → pak je lze jednotlivě snadněji porazit + ovládnout • používala např. Francie vůči rozkouskovanému Německu → počínaje podporou kardinála Richelieua protestantských německých knížat až po Napoleonovu podporu Rýnského spolku • Kompenzace • teritoriální kompenzace a rozdělování území mezi vítěze respektující princip rovnováhy • Utrechtská dohoda (1713) • rozdělila španěl. evropské a koloniální državy mezi Habsburky a Bourbony → s cílem udržet evr. rovnováhu • trojí dělení Polska respektovalo rovnováhu územních zisků Rakouska, Ruska i Pruska • může též jít o rozdělení sfér vlivu → Afrika na konci 19. století • soutěž o Etiopii (Fr, VB a It) → vyřešeno přechodně dle modelu dělení Polska → vzn. 3 sféry vlivu • ustavení sféry vlivu neznamená suverénní vládu na daným územím, ale nárok na jeho použití pro komerční a případně i vojenské účely, aniž by k tomu ale byl politický titul • Spojenectví • tíha závazku vůči jinému státu je přebita poměrnou výhodou, kterou tímto svazkem daný stát získává oproti výchozímu stavu • základy spojenectví • společné zájmy→ zájem VB (poté USA) na mocenské rovnováze v Evr., nepřítelem se mohl stát kdokoli • komplementární zájmy→ spojenci sledují odlišné cíle → spojenectví USA a Pakistánu v době SV proti SSSR → pro USA nástroj zadržování, pro Pákistán nástroj zvýšení polit., ekon. a voj. moci vůči Indii • sdílené ideologické stanovisko→ Svatá aliance, NATO → formulace obecných morálně-politických principů a z nich vyplývajících cílů (dle Morg. Musí mít ideologické spojenectví vazbu na materiální zájmy)

  50. Dopady… • M. realismus je teorie, která chce racionálně rekonstruovat praxi mezinárodní politiky • M. se pokouší převést novověkou zkušenost evropské politiky do jazyka sociálních věd → aby ji učinil přijatelnou v amerických akademických a politických kruzích • obrat US politiky k realismu • Memorial Remarks for Hans Morgenthau Henryho Kissingera http://www.henryakissinger.com/eulogies/072380.html

More Related