1 / 27

Název vzdělávacího materiálu: Žánry ústní lidové slovesnosti

Název vzdělávacího materiálu: Žánry ústní lidové slovesnosti Číslo materiálu v sadě, (šablona, sada): VY_32_INOVACE_13 Autor materiálu: Mgr. Lucie Plechatá Vzdělávací oblast, vzdělávací obor, vyučovací předmět, ročník/y: Český jazyk, 7. ročník Téma : Pověst II

zion
Télécharger la présentation

Název vzdělávacího materiálu: Žánry ústní lidové slovesnosti

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript


  1. VY_32_INOVACE_13_Pověst II Název vzdělávacího materiálu: Žánry ústní lidové slovesnosti Číslo materiálu v sadě, (šablona, sada): VY_32_INOVACE_13 Autor materiálu: Mgr. Lucie Plechatá Vzdělávací oblast, vzdělávací obor, vyučovací předmět, ročník/y: Český jazyk, 7. ročník Téma: Pověst II Anotace: Žáci si zopakují znalosti o pověstech a připomenou si pověsti ze staré Prahy. Materiál byl vytvořen (datum, období): 23. 12. 2011 Ověření ve výuce: 10. 4. 2012, 7. B, Mgr. Lucie Plechatá

  2. VY_32_INOVACE_13_Pověst II Praha – matka měst Pověst II

  3. VY_32_INOVACE_13_Pověst II Pověsti - Opakování Otázky: Co je to pověst? O kterých sběratelích pověstí z historie českého národa jsme se zmiňovali minulou hodinu? V kterých kronikách najdeme nejstarší české pověsti? Kdo byl podle pověstí zakladatelem českého národa? Na které hoře stanul? Která knížata vládla v raném českém státě ? Kdo byl podle pověstí zakladatelem tohoto rodu? Odkud pocházel Přemysl Oráč? Jak se jmenovala jeho žena? Na kterém hradě žil Přemysl s Libuší? V kterém městě zbytky hradu najdeme?

  4. V době, kdy Přemysl a Libuše začali řídit českou zemi a uváděli ji v právní řád, Libuše v přítomnosti Přemysla a ve středu starších lidu uvedena do vytržení věšteckým duchem. Vykřikla: „Vidím velký hrad, jehož sláva se nebes dotýká! Stojí v hvozdě, jest vzdálen od této vsi kolem třiceti honů a sahá až k vlnám Vltavy!“ A když se ti, kdož dleli okolo ní, velmi podivili a marně hleděli tam, kam upírala oči, Libuše mluvila: „To místo pevně chrání na severní straně potok Brusnice, na jižním jeho boku pak převyšuje své okolí hora, která se podle skal jmenuje Petřín. Hřeben onoho místa jest směrem k řece zvlněn do podoby delfína, mořského vepře. Jděte tam! Naleznete tam člověka, jak uprostřed hvozdu otesává práh obydlí. VY_32_INOVACE_13_Pověst II ZALOŽENÍ PRAHY

  5. A protože se nízkému prahu, chtějíce sehnuti projít dveřmi, klanějí i velcí pánové, nazvete hrad, který tam vystavíte, podle té příhody Prahou. V tomto hradě jednou v budoucnosti vypučí dvě zlaté olivy, které svými vrcholky proniknou až do sedmého nebe a budou po všem světě zářiti divy a zázraky. A všechna pokolení české země i národové cizí je budou uctívati dary a oběťmi a klaněti se jim. Jedna z nich bude slouti Více slávy, druhá Voje útěcha.“ Libuše by více mluvila, ale pekelný věštecký duch z jejího těla, které jest boží, uprchl. A vypravili se ihned na místo určené věštbou, a když nalezli muže tešícího práh, vystavěli tam hrad, vévodící celým Čechám: Prahu. Praví pak učení, že město dostalo jméno podle prahů – peřejí na Vltavě či podle praženého, vypáleného lesa anebo podle hradčanského hřbetu, na jehož nezarostlé a sluncem vyprahlé břidlici vzniklo původní hradiště. Avšak není ten starý příběh stále nejbližší našemu srdci? VY_32_INOVACE_13_Pověst II Založení Prahy

  6. VY_32_INOVACE_13_Pověst II Založení Prahy • Otázky: • Co je to hvozd? • Proč Libuše tvrdila, že Petřín dostal jméno podle skal? • Podle jakých vzorů skloňujeme vlastní jména Vltava, Petřín, Brusnice, Praha, Libuše, Přemysl? • Jak získala Praha své jméno podle pověsti? • Jak získala Praha jméno podle vědců? • Co je to voj? • Proč se říká delfínovi mořský vepř? • Jaká jednotka délky se v textu objevuje?

  7. VY_32_INOVACE_13_Pověst II Někteří Sběratelé pověstí o praze Václav Cibula Pražské pověsti Magdalena Wagnerová Pražská strašidla a jiná zjevení Miloslav Švandrlík Praha plná strašidel Adolf Wenig: Staré pověsti pražské Popelka Biliánová: Pražské pověsti Josef Svátek: Pražské pověsti a legendy

  8. VY_32_INOVACE_13_Pověst II • o výjimečných lidech Jaké druhy pověstí rozlišujeme? historické (minulost národa) • heraldické • (o erbech, znacích) • démonické • (o vodníku, polednici…) místní (o hradu, kapličce, studánce…) legendární, je tu pravdivá postava, která je známa • současné(městské, moderní)

  9. Ke kterému druhu pověstí podle tebe patří pověst o založení Prahy? Místní pověsti jsou nejrozšířenějším typem lidových vyprávění. Vyprávějí o přírodních objektech nebo o lidských sídlech, dokládají zájem obyvatel o jejich region. Pozornost lidí vzbuzovaly různé místní názvy, proto si chtěli vysvětlit jejich původ. (etymologické) Nebo jim nešlo o název, ale chtěli vysvětlit původ nějaké věci, stavby, přírodního útvaru. (etiologické) Třetí skupinu místních pověstí tvoří příběhy o kouzelné moci různých objektů, např. o bezedných studánkách, o léčivých pramenech apod. VY_32_INOVACE_13_Pověst II Místní pověsti

  10. Nejstarší pražský most byl ze dřeva a spojoval břehy podhradí s osadou Židů, proto záplavám a ledům ho chránily rošty z dubových kmenů. Když ho pak vzala voda, vznikl první pražský kamenný most. Byl nazván jménem královny Judity a vydržel až do veliké povodně roku 1342. Stalo se to na začátku února.Zvedl se jižní vítr, teplý jako v létě, a při velikých deštích Vltava vystoupila z řečiště. Sám Oldřich, mistr křižovníků s červenou hvězdou, kteří měli most v opatrování, vyslal spěšného posla k panu Karlovi s naléhavou zprávou. „Připluly ledy po řece a ohrožují dílo mostu Juditina v základech! Račiž Vaše Milost vzít na vědomí, že je slabá ruka bratří i všeho lidu proti síle živlu!“ VY_32_INOVACE_13_Pověst II O mostě z vajec, tvarohu a syrečkůZdroj:Václav Cibula: Pražské pověsti

  11. Avšak ještě tu noc se rozpadl most na čtyřech místech, takže ho zbyla stěží čtvrtina, a je zapsáno na starých pergamenech: „Jako padla koruna královská, když onen slavný most se zřítil. I nastaly mnohé trampoty a nebezpečí lodníkům a trápení lidem chudým, protože plavba odpadla.“ Teprve potom začal stavět Petr Parléř třetí most, kterému se říkalo Kamenný nebo Pražský, a teprve mnohem, mnohem později podle jeho zakladatele most Karlův. Ve své době byl prý ze všech mostů ne světě nejpevnější, protože stavitel dal míchat do malty vápno s vínem a vejci. V celé Praze však nebylo tolik vajec, a tak Karel nařídil, aby všechna města v české zemi přispěla ke stavbě svým podílem. Tehdy se sjížděly do Prahy ze všech stran dřevěné vozy vystlané slámou a svážely křehké náklady v bednách i v proutěných koších na břeh Vltavy, kde zedníci vejce roztloukali a míchali do vápna. Cesty však byly hrbolaté, loukotě kol se lámaly, a tak z nejednoho vozu už daleko před Prahou kapal žloutek s bílkem. VY_32_INOVACE_13_Pověst II O mostě z vajec, tvarohu a syrečkůZdroj:Václav Cibula: Pražské pověsti

  12. VY_32_INOVACE_13_Pověst II Samostatná práce • Jak mohla tato pověst skončit? • Jak by se dalo předejít těmto drahocenným ztrátám? • Víte, čím se „proslavili“ Velvarští, nebo jak si poradili se svou dodávkou Unhoští?

  13. Svůj podíl vajec měli poslat do Prahy i obyvatelé Velvar. Buď však vzkazu špatně rozuměli, nebo se obávali, aby se vejce cestou nerozbila anebo nepokazila, a tak je raději uvařili natvrdo. Bylo z toho tehdy po celé Praze hodně veselí a všichni tu důkladnost Velvarským dlouho připomínali. Velvarští však nezůstali v posměch sami, brzy je překonali občané z Unhoště.Vejce dopravili do Prahy v pořádku, ale trochu to popletli s mlékem, kterým se rozdělávala při stavbě mostu malta. Buď že jim bylo líto dobrého mléka, anebo jim bylo líto Karlova mostu a chtěli maltu ještě vylepšit, nebo zkrátka poslouchali jen na půl ucha. Do Prahy poslali nejen mléko, ale i tvaroh a syrečky. A tak je Karlův most ze všech mostů na světě nejdůkladnější, neboť stojí na víně z pražských vinic, na tvarohu a syrečcích z Unhoště a na vejcích z celé české země. VY_32_INOVACE_13_Pověst II O mostě z vajec, tvarohu a syrečků zakončení

  14. VY_32_INOVACE_13_Pověst II • Ke Karlovu mostu se váže řada pověstí. Podle jedné z nich je v mostním oblouku zazděn zázračný meč, který se objeví, až bude vlasti nejhůře, třikrát máchne směrem k Blaníku, aby vyjeli blaničtí rytíři na pomoc své zemi, meč spadne do vody a navždy zmizí . Na pilíři mostu na Kampě stojí socha statečného rytíře Bruncvíka, který prý vlastnil meč, jenž na zvolání „Všem hlava dolů“ hlavy sám stínal, Bruncvíka doprovázel věrný lev. Další pověst vypráví o době, kdy český král Václav IV. nechal z mostu svrhnout svatého Jana Nepomuckého. Ještě téže noci se údajně zřítil mostní oblouk přesně v místech, kde byl mrtvý světec vhozen do vln.

  15. VY_32_INOVACE_13_Pověst II Démonické pověsti Démonické pověsti vyprávějí o nadpřirozených bytostech neboli démonech či strašidlech. Existencí nadpřirozených bytostí si naši předkové vysvětlovali jevy kolem sebe, jež jim připadali nepochopitelné. S postupným vzděláváním se těmto pověrečným povídkám přestávalo věřit, proto se přesunuly spíše do oblasti pohádek. Mezi posluchači a čtenáři byly strašidelné příběhy vždy velmi oblíbené, protože se lidé odjakživa rádi bojí.

  16. VY_32_INOVACE_13_Pověst II Vodník Vodník je nejfrekventovanějším démonem českých lidových vyprávění. Podle démonologie vodníci vznikli ze svržených andělů, kteří dopadli do vody. Vodník měl schopnost proměňovat se v různá zvířata, nejčastěji v koně, nebo v neživé předměty. Když byl chycen, bylo možné ho spoutat ho pouze provazem z lýčí, k proměně do své původní podoby potřeboval aspoň kapku vody. Ve vodě byl velmi silný, na souši však bezmocný. Při styku s lidmi byl nestálý, mohl pomoci, ale spíše trestal a tropil si legraci. Byl pověstný svou mstivostí. Věřilo se, že ve své podvodní říši si pod pokličkami schovává duše utopených, ať už náhodně nebo jeho přičiněním. Své oběti lákal na pestrobarevné pentle a často je spojován s červenou barvou. Snad výstrahou? Následující pověst o vodníkovi od Karlova mostu musíte složit tak, aby text správně navazoval. Dokážete to?

  17. VY_32_INOVACE_13_Pověst II Jsi ztracen, už neexistuješ, opatři si náhrobní kámen!“ A opravdu. Počíhal si na kočího u brodu a stáhl ho do hlubin i s vozem a koňmi. Je to nejhorší a nejžlučovitější hastrman v celých Čechách. Na toto strašidlo je na místě zvlášť důrazně upozornit, neboť je zákeřné, útočné a mstivé. Dosud je v paměti vodníkův hanebný kousek, který provedl kočímu Vincenci Sahulovi. Ve dne topí lidi, v noci si šije botičky. Neděle a svátky nesvětí, naopak pracuje ještě s větším elánem než ve všední dny. Zaslouží si respekt i v dnešní civilizované době, přestože k jeho charakteru musíme mít vážné výhrady. Vykládal, že to myslel jako žert a že má před svatbou s Aničkou z Cholupic, tak aby se hastrman laskavě ustrnul. „Máš to marné, Vincenci Sahulo!“ zabouřil vodník pod hladinou. Kdo mě jednou urazil, bude strašlivě pykat! Vincenc, prostoduchý chasník veselé povahy, si rád zažertoval. Aniž tušil, jaké nebezpečí mu hrozí, zavolal laškovně: „Hastrmane, tatrmane, dej nám kůži na buben!“ Nevychází v dobrém s lidmi ani s ostatními hastrmany. Kromě nadávek nemá rád znečišťování vody a je zaujat i proti parníkům. Na rozdíl od většiny strašidel si nepřeje býti vysvobozen a ve své zhoubné činnosti si libuje. Je cílevědomý, pracovitý a pilný. A z hlubin Vltavy se ozvalo strašlivé: „Ty vesnický balíku se slámou v botách, moji kůži nedostaneš, ale já tvou kůži ano! Již v této chvíli jsi mrtev!“ Ve Vincenci to hrklo a hned se začal zajíkavým hlasem omlouvat.

  18. VY_32_INOVACE_13_Pověst II Správné řešení A z hlubin Na toto strašidlo Vincenc Vykládal Jsi ztracen Nevychází Ve dne topí

  19. VY_32_INOVACE_13_Pověst II HASTRMAN U KARLOVA MOSTU  Na toto strašidlo je na místě zvlášť důrazně upozornit, neboť je zákeřné, útočné a mstivé. Dosud je v paměti vodníkův hanebný kousek, který provedl kočímu Vincenci Sahulovi.Vincenc, prostoduchý chasník veselé povahy, si rád zažertoval. Aniž tušil, jaké nebezpečí mu hrozí, zavolal laškovně: „Hastrmane, tatrmane, dej nám kůži na buben!“ A z hlubin Vltavy se ozvalo strašlivé: „Ty vesnický balíku se slámou v botách, moji kůži nedostaneš, ale já tvou kůži ano! Již v této chvíli jsi mrtev!“ Ve Vincenci to hrklo a hned se začal zajíkavým hlasem omlouvat.Vykládal, že to myslel jako žert a že má před svatbou s Aničkou z Cholupic, tak aby se hastrman laskavě ustrnul. „Máš to marné, Vincenci Sahulo!“ zabouřil vodník pod hladinou. Kdo mě jednou urazil, bude strašlivě pykat! Jsi ztracen, už neexistuješ, opatři si náhrobní kámen!“ A opravdu. Počíhal si na kočího u brodu a stáhl ho do hlubin i s vozem a koňmi. Je to nejhorší a nejžlučovitější hastrman v celých Čechách. Nevychází v dobrém s lidmi ani s ostatními hastrmany. Kromě nadávek nemá rád znečišťování vody a je zaujat i proti parníkům. Na rozdíl od většiny strašidel si nepřeje býti vysvobozen a ve své zhoubné činnosti si libuje.Je cílevědomý, pracovitý a pilný. Ve dne topí lidi, v noci si šije botičky. Neděle a svátky nesvětí, naopak pracuje ještě s větším elánem než ve všední dny. Zaslouží si respekt i v dnešní civilizované době, přestože k jeho charakteru musíme mít vážné výhrady.

  20. Hrdiny pověstí o lidech jsou osoby něčím se odlišující od ostatních. Bývají to rozumové nebo duševní vlastnosti či schopnosti, něčím nápadný vzhled nebo mimořádná fyzická síla. Jako odlišní mohou být vnímáni jednotlivci, ale i celé skupiny postav. Mnoho historek se vypráví například o obyvatelích sousedních vsí nebo měst, kteří se škádlí, hádají nebo si přímo škodí. Nejvíce pověstí o lidech se svou podobou blíží zprávě o zajímavé události z běžného života, jíž se někdo účastnil buď přímo jako aktér, nebo jako svědek. Taková vyprávění téměř neobsahují nadpřirozené jevy. Do kategorie pověstí o lidech patří i vyprávění o historických postavách. VY_32_INOVACE_13_Pověst II Pověsti o výjimečných lidech

  21. VY_32_INOVACE_13_Pověst II O Daliborce Nad Jelením příkopem se tyčí mohutná věž, jíž se odedávna říká Daliborka. Stejně jako ostatní hradní věže, jako Černá, Bílá, Mihulka a bašta, také Daliborka bývala kdysi vězením. Daliborce se říkalo původně purkrabská, protože stojí nedaleko budovy starého purkrabství, jméno Daliborka dostala podle prvního vězně, který se v ní ocitl za krále Vladislava II. V zemi tehdy panoval veliký nepořádek, neboť král sídlil většinu času v Uhrách, do Prahy se někdy nepodíval celá dlouhá léta, a tak se každý chápal spravedlnosti po svém. Na tvrzi v Ploskovicích v kraji litoměřickém žil tehdy rytíř Adam Ploskovský z Drahonic, široko daleko proslulý svou tvrdostí. Utiskoval poddaný lid mnoha robotami a vládl tak krutě, že se poddaní nakonec vzepřeli proti násilí násilím. Přitáhli s okovanými cepy ke tvrzi svého pána, dobyli ji a rytíře Adama zajali. Vynutili si na něm zápis, že je propouští na svou čest a svědomí z poddanství, že je nebude stíhat soudem ani pomstou, a doufali, že ten jediný škrt pera učiní zlým časům konec. Když rytíř podepsal, sedláci ho propustili, odtáhli od tvrze a dobrovolně se poddali rytíři Daliboru z Kozojed, který měl pověst člověka rozumného a spravedlivého.

  22. VY_32_INOVACE_13_Pověst II O Daliborce Vypráví se ovšem také, že v celém tom pozdvižení měl Dalibor z Kozojed prsty, neboť zatoužil po panství a polnostech svého souseda, a že proto poddané pana Ploskovského sám poštval. Ať bylo, jak bylo, jedno je jisté: když se celá ta věc donesla k sluchu zemských pánů, vyslali k Ploskovicím vojsko, rytíři Adamovi vrátili jeho majetek, vzpurné poddané rázně zkrotili a Dalibora uvrhli do vězení. Rytíř z Kozojed se dlouhým čekáním v nevlídném vězení velmi trápil, a protože nechtěl propadnout zármutku docela, zatoužil po něčem, co by mu zkrátilo čekání na rozsudek. Odedávna měl rád hudbu, a tak požádal žalářníka, aby mu zakoupil housle. Od rána do večera se cvičil ve hře a za nějakou dobu se zdokonalil natolik, že se mu nikdo v celé Praze nemohl vyrovnat. Když vzal do ruky skřipky, i žalářník a otrlí strážci zamlkle naslouchali smutné hře a pod vězeňským okénkem poslouchali lidé z celé Prahy.

  23. VY_32_INOVACE_13_Pověst II O Daliborce Tehdy se vězňové stravovali ve vězení sami z vlastních peněz, anebo je musil živit ten, kdo je do vězení uvrhl. Jinak byli odkázáni na milost a nemilost žalářníkovu, takže často trpěli hladem a zimou. Dalibor byl sám, neměl přátel, kteří by mu pomohli, a proto začal brzy pociťovat hlad. Když bylo nejhůře, poradil mu soucitný žalářník, aby se obrátil s žádostí o pomoc na zástupy lidí, kteří pod věží naslouchali jeho hře. Dalibor dlouho odmítal, ale nakonec uvážil, že bez lidské pomoci zemře hladem nebo bude muset chodit v poutech po městě jako ostatní vězňové, kteří v doprovodu biřiců putovali dům od domu a prosili o almužnu. Tak se stalo, že když se pod věží shromáždil dav prostého lidu, Dalibor hrál a hrál tklivě, a když Dalibor dohrál a z okna se vynořil proutěný koš zavěšený na provaze, vkládali do něj vděční posluchači jídlo i pití a každý dal z toho mála, co měl.

  24. VY_32_INOVACE_13_Pověst II O Daliborce Až jednoho dne se zástup shromáždil pod věží marně. Za oprýskanou zdí bylo ticho jako v hrobě. Nakonec někoho napadlo, že je Dalibor nemocen, a hlouček se hned vydal za žalářníkem, aby mu odevzdal dárky pro ubohého vězně. Žalářník však jen smutně pokýval hlavou a oznámil, že Dalibor už dohrál navždycky. Pánové u soudu se v těch neklidných časech obávali o svůj majetek, a protože chtěli zabránit, aby se ploskovická vzpoura stala příkladem i pro další poddané, vynesli přísný rozsudek: Dalibor byl na předhradí pod starým zámeckými schody sťat mečem. Vyprávějí znalci starých časů, že všechno bylo jinak, že Dalibor byl dotazován právem útrpným tak hrubě, že na skřipci křičel bolestí, až ho bylo slyšet daleko za zdi vězení, a protože se tehdy říkávalo, že vězeň na útrpném zpívá, neboť ten výraz lépe hověl útlocitným srdcím pánů, a ze stejných důvodů se skřipci říkalo housle, vzniklo rčení, Dalibora naučila nouze housti.

  25. VY_32_INOVACE_13_Pověst II Otázky: Kde bychom našli věž Daliborku? Do které doby bychom pověst zařadili? Kdo to byl Dalibor z Kozojed? Odkud pocházel? Proč by vězněn? Co znamená výraz robota? Kdo to byl biřic? Jak se stravovali vězňové v dobách Vladislava II. Jagellonského? Vysvětlete rčení Nouze naučila Dalibora housti. Vzpomenete si na nějaké lidové přísloví, které by vystihovalo obsah této pověsti? • Bez práce nejsou koláče. • Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá. • Kdo míří vysoko, padá nízko. • S čím kdo zachází, tím také schází. • V nouzi poznáš přítele. • Všechno zlé je pro něco dobré.

  26. Sběratelé pražských pověstí: Popelka Biliánová: Pražské pověsti Václav Cibula: Pražské pověsti Magdalena Wágnerová: Pražská strašidla a jiná zjevení Miloslav Švandrlík: Praha plná strašidel Josef Svátek: Pražské pověsti a legendy Adolf Wenig: Staré pověsti pražské Podle čeho dostala Praha své jméno? VY_32_INOVACE_13_Pověst II Pověsti o Prazezápis

  27. VY_32_INOVACE_13_Pověst II Použité zdroje: Obrázky. [cit. 2013-04-22]. Dostupné z: Sova http://www.clker.com/clipart-cartoon-owl-1.html Praha http://office.microsoft.com/cs-cz/images/results.aspx?qu=Praha&ex=1#ai:MC900414992|mt:1| Socha Libuše a Přemysla – foto ze soukromého archivu autorky prezentace Vejce http://www.clker.com/clipart-3086.html Vejce se zdí http://office.microsoft.com/cs-cz/images/results.aspx?qu=vejce&ex=1#ai:MC900390920|mt:1| Strašidlo http://www.clker.com/clipart-ghost-10.html Drak http://www.clker.com/clipart-24886.html Čarodějnice http://www.clker.com/clipart-9478.html Čert http://www.clker.com/clipart-10778.html Vězeň http://office.microsoft.com/cs-cz/images/results.aspx?qu=v%C4%9Bzen%C3%AD&ex=1#ai:MC900290885| Hrad http://office.microsoft.com/cs-cz/images/results.aspx?qu=hrad&ex=1#ai:MC900203472|mt:1|

More Related