Download
1 / 28
280 likes | 496 Vues
Přípravný kurz NĚMECKÉHO JAZYKA III. 29.3.2008. Mgr.Vladimír Matička. http://www.sandmaenchen.de/. I.část. (1) PODSTATNÁ JMÉNA (SUBSTANTIVE) skloňování podstatných jmen po členu určitém, neurčitém, nulovém slabé skloňování podstatných jmen jména zemí a obyvatel druhý pád vlastních jmen.
E N D
Přípravný kurzNĚMECKÉHO JAZYKAIII.29.3.2008 Mgr.Vladimír Matička
I.část • (1) PODSTATNÁ JMÉNA (SUBSTANTIVE) • skloňování podstatných jmen po členu určitém, neurčitém, nulovém • slabé skloňování podstatných jmen • jména zemí a obyvatel • druhý pád vlastních jmen
Podstatná jména (Substantive) • Podstatná jména v němčině se píší s velkým písmenem na začátku. • Všechna podstatná jména v němčině mají před sebou člen – der/die/das = ten/ta/to; resp. ein/eine/ein= nějaký/nějaká/nějaké. • Podstatná jména v němčině je třeba se učit se členy! To je mnohdy obtížné, neboť shoda členu podstatného jména v českém a německém jazyce není 100% zaručena; naopak!
Použití členu – vrchní direktíva • Mluvíme-li o dané věci poprvé, použijeme člen neurčitý. • Zmiňujeme-li danou věc podruhé, užijeme člen určitý. • Ich sehe ein Auto. Das Auto ist rot. • Hovoříme-li o již dříve zmíněné věci, nebo o věci notoricky známé,použijeme člen určitý. • Das ist das Rote Rathaus.
skloňování podstatných jmen po členu určitém, neurčitém, nulovém • Rozlišujeme 3 možnosti členu u podst. jmen. • Po každém z nich existuje jiná varianta skloňování podst. jmen. • Je třeba se naučit každou ze tří variant pro 3 gramatické rody – mužský (Maskulinum), ženský (Femininum), střední (Neutrum); dále rozlišujeme číslo jednotné (Singular) a množné (Plural)
Slabé skloňování • Tzv. slabé skloňování se týká podstatných jmen rodu mužského, označujících živé bytosti, zpravidla lidské • Jde o slova s koncovkami • e, -ist, -or, -ent. • Junge, Komponist, Direktor, Dirigent, ale i Affe, Herr, Kommunist, Artist
druhý pád vlastních jmen • v 2. pádu dostává jméno koncovku -s • končí-li vlastní jméno na sykavku či samohlásku, lze teoreticky utvořit 2. pád koncovkou -(e)ns (např. Maxens, Maiens), ale častěji se v takovýchto případech dává přednost opisu pomocí předložky von
druhý pád vlastních jmen • Das ist Bergers Mütze. • Das ist die Mütze von Berger. • Dort steht Maxs Auto. • Dort steht das Auto von Max.
II.část Vybrané kapitoly z gramatiky
Ich freue mich über das Geschenk. • Mám radost z dárku. • Helga genießt die Freizeit. • Helga si užívá volného času. • Du gewöhnst dich an Monika. • Zvykneš/zvykáš si na Moniku. • Peter heiratet seine Freundin Petra. • Petr se (o)žení se svou kamarádkou Petrou. • Ihr holt die Medikamente. • Vy si dojdete pro léky. / Vy si vyzvednete léky.
Die Firma informiert sich über ihn. • Firma se o něm informuje. • Sie interessieren sich für ihn. • Oni se o něj zajímají. • Wir lernen dich besser kennen. • Lépe tě poznáme. Chceme tě lépe poznat. • Rolf kümmert sich um Monika. • Rolf se stará o Moniku. • Georg lernt die fremdeSprache. • Georg se učí cizí řeč.
