1 / 21

Veřejnost a veřejné mínění v politické filozofii

Veřejnost a veřejné mínění v politické filozofii. Eliška Jungová, IKSŽ, FSV UK LS 2007/8. Filozofické koncepty o roli občana, veřejnosti a veřejného mínění ve společnosti – dva základní proudy, u jejichž zrodu stáli antičtí filozofové: Platon Aristoteles. Platónský pohled.

brit
Télécharger la présentation

Veřejnost a veřejné mínění v politické filozofii

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript


  1. Veřejnost a veřejné mínění v politické filozofii Eliška Jungová, IKSŽ, FSV UK LS 2007/8

  2. Filozofické koncepty o roli občana, veřejnosti a veřejného mínění ve společnosti – dva základní proudy, u jejichž zrodu stáli antičtí filozofové: Platon Aristoteles

  3. Platónský pohled • Preferuje vládu elity a zdůrazňuje malou kompetenci běžných občanů • Politická moc v rukou filozofů • Lid (dav) je impulsivní, bez znalostí a zkušeností • Veřejné mínění je „velké a silné domácí zvíře“ • Rizika demokracie, snaha politiků získat podporu občanů

  4. Aristotelský pohled • Účast na vládě a rovné postavení všech občanů - nezbytný předpoklad demokracie • Společný soud veřejnosti - větší zdroj moudrosti než pohledy jednotlivých občanů

  5. John Locke (1632-1704) • Lidé jsou svobodní a rovní, díky rozumu jsou schopni racionálně myslet a sledovat přirozené zákony • Na stát se přenáší moc zákonodárná a výkonná, ale jen za předpokladu, že stát chrání práva a svobody jednotlivců • Jednotlivci jsou těmi nejlepšími posuzovateli svých vlastních zájmů a konečnými soudci vlády

  6. J. Locke - morální zákony • Božský zákon - jako míra hříchu a povinnosti (the divine law) • Občanský zákon - jako míra pro zločiny a nevinnost (the civil law) • Zákon veřejného mínění či veřejné pověsti – jako míra ctnosti a neřesti (law of opinion or reputation) – lidé mají moc stanovovat morální normy a hodnotit chování ostatních

  7. J. J. Rousseau (1712-1778) • Role občana je to nejvyšší, o co může jednotlivec usilovat • Svrchovaná moc je lid tvořící zákony, podle nichž žije (legislativní moc) • Ovládáni mají být vladaři, lid jim propůjčil výkonnou moc • Aktivní angažované občanství – občané mají na společných shromážděních rozhodnout, co je pro obec dobré a schválit odpovídající zákon

  8. Dvě formy společenské vůle • Rozlišuje mezi obecnou vůlí a vůlí všech: • Obecná vůle – veřejně vytvořené koncepce obecného blaha. Přihlíží jen k zájmu společnému. Uskutečňuje se ve svrchované moci lidu • Vůle všech přihlíží k zájmu soukromému, je jen souhrnem jednotlivých vůlí

  9. Rousseau - zákony • Zákony státní – upravují vztah mezi institucemi • Zákony občanské – upravují vztah mezi lidmi • Zákony trestní – stanovují sankce a tresty • Zákony založené na mravech, zvycích a zvláště veřejném mínění – nejdůležitější ze všech, nepsané, dlící v srdcích občanů. Tvoří opravdovou ústavu státu, nahrazují a znovuoživují ostatní zákony, když stárnou a uhasínají.

  10. John Stuart Mill (1806-1873) Liberální demokratické smýšlení Upozorňoval na rizika: • Rostoucí moci vlády v různých společenských oblastech • Rostoucí závislosti občanů na vládě (jako zaměstnanců, příjemců služeb) • Tyranie většiny ve veřejném mínění

  11. Alexis de Tocqueville (1805-1859) • Rozšíření volebního práva ohrožuje možnost politické svobody a osobní nezávislost • Silný sociální stát – udržuje občany v permanentním dětství • Konzumní společnost – lidé jsou spotřebiteli, nikoliv občany, nepřemýšlejí o věcech veřejných • Subtilní despotismus - maskovaný suverenitou lidu

  12. G. F. Hegel (1770-1831) • VM je vyjádření empirické všeobecnosti a myšlenek mnohých • Jeho funkcí je racionální utváření panství • Je nahodilé, věda do oblasti VM nepatří

  13. „Veřejné mínění si zaslouží stejně úctu jako opovržení“ • Konflikt zájmů ve společnosti – soukromí vlastníci reprezentují pouze partikulární zájmy • VM ztrácí základnu jednoty a stává se souhrnem subjektivních mínění mnohých • VM je formou zdravého lidského rozumu, je předsudečné, ale přesto vyjadřuje opravdové lidské potřeby a správné tendence

  14. Veřejné mínění - vzdělávací prostředek • Vladař nevykonává práva veřejnosti, základem jeho moci jsou mravní zákony, světový rozum • VM je formou občanské integrace shora – vede k pochopení státu a jeho záležitostí, činnosti institucí, lékem proti domýšlivosti úředníků

  15. Karl Marx (1818-1883) • Zrušení feudálního panství neznamená zrušen panství vůbec • Politicky činná veřejnost soukromých vlastníků reprezentuje pouze třídní zájem buržoazie • Třídní podstatu „veřejnosti“ zakrývá

  16. Veřejné mínění - falešné vědomí • Řešením je odstranění třídních rozdílů zespolečenštěním výrobních prostředků • Zmizí politická moc jako organizované násilí jedné třídy vůči druhé • Demokratická veřejnost bude schopna řídit a kontrolovat chod společnosti

  17. James Bryce (1838-1922) Čtyři typy demokracie: • Přímá demokracie – možné jen v malých komunitách • Dominance reprezentativních shromáždění – parlament jedná v zájmu země, je schopen ho rozpoznat lépe než veřejnost

  18. 3. Americký model – volení zástupci jsou reprezentanty skupin, volby v rychlém sledu, podléhání tlaku veřejného mínění (faktická vláda VM) 4. Budoucnost: vláda veřejného mínění – zjišťování VM bez mašinérie voleb – teoreticky možné, technicky nereálné

  19. Gabriel Tarde (1834-1904) Rozvoj veřejného mínění je podmíněn: • Vznikem veřejností (literárních, filozofických apod.) • Přeměnou soukromých rozmluv v rozmluvy veřejné • Rozvojem komunikačních prostředků, zejména tisku

  20. Jürgen Habermas (nar.1929) • Občanská veřejnost se vyvinula z reprezentativní (typické pro středověk) • Veřejná sféra – prostor pro „rozvažující“ publikum • Vznik spojen s rozšířením tisku – čtenářská, literární veřejnost • Byla nositelkou občanských emancipačních ideálů • Základem občanské veřejnosti je soukromá osoba - svobodný vlastník, tudíž politicky nezávislý

  21. Občanská společnost předpokládá oddělení veřejné oblasti (stát) od soukromé (trh, rodina) • Cíl veřejnosti – prostřednictvím veřejného mínění kontrolovat a legitimovat panství • Refeudalizace veřejnosti - úpadek v důsledku přechodu od liberalismu ke kapitalismu státního intervencionismu • Princip veřejné diskuse je nahrazován manipulací ze strany médií a public relations • Publicita je používána pro dosažení souhlasu a prestiže

More Related