1 / 27

Druhořadé volby v Itálii

Druhořadé volby v Itálii. POL 288 pink@fss.muni.cz. Volby do EP Itálie. Pět volebních obvodů 4% klauzule Poměrný volební systém Celkový počet EU poslanců 78, nyní 74 Od roku 1979. Volby do EP 2004.

chyna
Télécharger la présentation

Druhořadé volby v Itálii

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript

  1. Druhořadé volby v Itálii POL 288 pink@fss.muni.cz

  2. Volby do EP Itálie • Pět volebních obvodů • 4% klauzule • Poměrný volební systém • Celkový počet EU poslanců 78, nyní 74 • Od roku 1979

  3. Volby do EP 2004 • V těchto volbách sice došlo k vyšší účasti, ale to vzhledem k vnímání voleb jako referendu o vládě • Hlavní témata byla spojena s válkou v Iráku, terorismu, hospodářské situaci a svobodě tisku • Do čela levicové kandidátky se postavil Romano Prodi • Lepší výsledky pro menší koaliční partnery a opoziční strany

  4. Volby do EP 2009 • Účast byla sice 65%, tedy více než EU průměr, ale nižší než parlamentní volby 2008 – 80,5% • Současně se konaly i volby komunální a provinční – účast 76,7% a 69,2% • Oficiálním vítězem voleb byla nazývána Liga Severu (10,2%) a Itálie hodnot (8%), kandidátka levicového „slepence“ • Poprvé zavedena 4% omezovací klauzule • Hlavním tématem bylo několik „náctiletých“ z okolí SB a EU tématika absentovala • Vítězem byla nominálně vládní strana vzhledem k času od posledních parlamentních voleb

  5. Volby do EP 1999

  6. Volby do EP 2004

  7. Volby do EP 2009

  8. Volební účast

  9. Reg. Volby a čtyři základní „vlivy“ • Přítomnost konfliktní linie centrum/periferie (Lazio/Sicilie a Benátsko, příp. Sardinie • Významné autority na úrovni regionu (Umberto Bossi) • Volební systém • Volební cyklus

  10. Regionální heterogenita – soc. faktor • Rozdílné začleňování do Italského státu (Benátko, Friulsko, Istrie, Jižní Tyrolsko) • Jižní regiony nedisponují tak výrazným „perifenrním“ potenciálem • Existence reg. stran, sever úspěšnější • Na jihu vznikají jako reakce na sev. trendy • LN, proniká i do regionů mimo domácí prostředí

  11. Regionální autorita • První volby 1970, proklamace již 1945 – 1948, pět regionů - zvláštní status • 1972 – nárůst regionální politické moci • Možnost zavádění nových daní a poplatků, jejich úprav atd. • 2001 – zavedení sdílené, samostatné působnosti, především u fiskálních ot. • 2009 – rozšíření finančních možností, ale omezení zdrojů

  12. Volební cyklus a systém • Specifická data, kdy se volí, minimálně rok dopředu nebo později od FOE • Volební systém – proporční (Val´Aosta) • 1993 – nový smíšený model 75% FPTP a 25% proporz se 4% klauzulí • 1995 a 1999, změny přímá volba „hejtmana“ a posílení většinových prvků • Teoretická možnost zavedení vlastního mechanismu, nikdo k tomu nepřikročil

  13. Volební systém I. • Volí se od roku 1970 • Volební systém – 1995,1999 zaveden smíšený volební systém, který nahradil předchozí proporční • Dodal většinovou prémii - 80% mandátů se rozděluje poměrně a 20% dostává vítěz jako bonus • Volí se přímo prezident regionu – volič tak disponuje dvěma hlasovacími lístky • Existence předvolebních koalic

  14. Volební systém II. • volím kandidátku a jejího kandidáta na regionálního prezidenta • volím kandidátku a jiného kandidáta na regionálního prezidenta • volím jen kandidátku • volím jen prezidenta – personální volba (tuto možnost uplatnilo 11,4%, především v severních regionech 2005 a spíše pro levici)

  15. Regionální volby – účast

  16. Regionální volby • Doprovází je zhruba shodná účast jako při volbách do EP, pokles cca 10 p.b. • Fluktuace voličů v rámci dvou vzájemně soupeřících bloků • Existují však rozdíly EP/Regionální volby dle jejich reálného vlivu

  17. Regionální volby - výstupy • 2005 došlo k zpochybňování legitimity vládní koalice na základě zisků stran v regionálních volbách • UDC a její ministři vedeni M. Follinim v tom hráli hlavní úlohu v roce 2005. • SB mohl zůstat dále premiérem a opírat se o „vratkou“ podporu UDC • SB mohl přistoupit na požadavek předčasných voleb • SB mohl podat demisi celé vlády a znovu vytvořit vládu (bez MF)

  18. Regionální volby 2010 • Volby po kterých následuje 3 roky volební pauza • Klíčové pro vládní koalici vzhledem ke spolupráci na regionální úrovni • LN obsazuje regionálního prezidenta ve dvou regionech (Benátsko, Piemont) • Lombardie, Lazio, Kampánie, Kalábrie jsou pod předsednictvím vládní PdL • Puglie zůstává jediná pod vedením komunisticko/zeleného vedení – Nichi Vendola

  19. 2005

  20. 2010

  21. Závěrem • Přítomnost „druhořadých“ voleb v Itálii vede k rozdílnému kvalitativnímu výstupu • Regionální volby na rozdíl od EP vedou k demisi vlády (2000 – Massimo D´Alema, 2005 SB) • Přítomnost role, která k tomuto typu voleb funkčně nepřísluší • Reálně fungují na celostátním měřítku • Různé projevy před a po roce 1993

More Related