Španělské království Reino de España Regne d'Espanya Espainiako Erresuma

1. Španělské královstvíReino de EspañaRegne d'EspanyaEspainiako Erresuma Pavla Uhlířová Ondřej Gardlo

2. Geografie Španělska

3. Základní informace • Oficiální název: Španělské království • Hlavní město: Madrid • Rozloha: 505, 782 km2 • Počet obyvatel: 46 087 170 • Státní zřízení: parlamentní konstituční monarchie • Jazyk: kastilská španělština 74%, katalánština 17%, baskitština 2%, galicijština 7% • Měna: Euro • Složení obyvatel: Španělé 73%, Katalánci 18%, Baskové 2,5% • Náboženství: římsko-katolické 94%, ostatní 6% • Král: Juan Carlos I. (od 22.11.1975) • Předseda vlády: José Luis Rodríguez Zapatero

4. Administrativně-správní členění 1 • Silná decentralizace • 17 autonomních oblastí, které se dále dělí na 50 provincií a provincie se následně dělí na obce • 2 autonomní města (Ceuta a Melilla) • Autonomní oblasti i autonomní města mají vlastní vládu, samostatně spravují oblast zdravotnictví a vzdělávání • Orgány jsou vzešlé z přímých voleb • Autonomní společenství- vlády (gobiernos) • Provincie- zastupitelstva (diputaciones) • Obce- starostové (alcaldes), radní (concejales)

5. Administrativně-správní členění 2 • Baskicko, Katalánsko, Galicie, Andalusie- separátní autonomní volby, jejich vlády a parlamenty mají rozsáhlé pravomoci • Dalších 13 komunit: • Do roku 1992 menší pravomoci • Od r. 1992 takřka stejné jako Baskicko, Katalánsko, Galicie a Andalusie (nejvíce pravomocí má Valencie, Kanárské ostrovy, Navarra) • Volby probíhají spolu s volbami do místních zastupitelstev

6. Autonomní oblasti 1 • Galicie • Asturie • Kastilie a León • Kantabrie • Baskicko • La Rioja • Navarra • Aragonsko • Katalánsko • Extremadura • Madrid • Kastilie a La Mancha • Valencie • Andalusie • Murcie • Baleárské ostrovy • Kanárské ostrovy

7. Autonomní oblasti 2

8. Vývoj politického systému 1 • 15. století: sňatek Isabely Kastilské a Ferdinanda Aragonského → vznik španělského království • 19. století: formování novodobého politického systému- výrazné konflikty (5 revolucí), nezanedbatelná role armády • 1812: Liberální cádizská ústava - vypracovaná Protinapoleonskými kortesami (parlament)- věrnost španělským tradicím a zákonným normám, ale i pokrok, model pro demokraty • Neúspěch Ústavy (politická veřejnost versus panovník) • Mechanismus politické změny- vojenský puč (povolání nebo vyslovení)- nějaký vlivný generál se vyjádří kriticky ke složení nebo počínání vlády a poté se počítá, kolik dalších posádek a důstojníků ho podpořilo

9. Vývoj politického systému 2 • 1868: královna Isabela II. byla sesazena (vojenský puč) • 1873: nemožnost najít vhodného vládce → Španělsko se z nouze stává republikou • 1868-1874: První republika • 1875: nastolení Alfonse XII. z rodu Bourbonů • Od roku 1874 - režim restaurace (varianta monarchisticko-oligarchického parlamentního režimu)- snaha o posílení politické centralizace a kulturní unifikace- odpor v Baskicku a Katalánsku

10. Vývoj politického systému 3 • Počátek 20. století- napětí a politická nestabilita- výsledek: převrat v roce 1923 → diktatura generála Prima de Rivery • 1931-1936: 2. republika - polarizace mezi silami levice a pravice - varianta předchozích režimů • Vláda - majoritní strategie řešení konfliktů- nespokojenost → 18. července 1936 povstání • 1936 – 1939: občanská válka- v čele povstání generál Francisko Franco- později hlava státu → Frankistický režim

11. Vývoj politického systému 4 • Frankistický režim: • Autoritářský režim • Prvky nacismu a fašismu • Inspirace – Portugalsko (Salazar) • Hlavní politický pilíř: armáda, Hnutí, církev (národní katolické sdružení propagandistů- ACNP, později Opus Dei) • Březen 1947- zákon o nástupnictví • Španělsko se ustavuje jako království • Osoba vybraná jako možný monarcha musí být věrný principům, které řídí Národní hnutí (Falanga) • Franco- doživotní hlava státu, má právo vybrat kandidáta na nástupce v této funkci • 1956: nepokoje na univerzitách a dělnické stávky- různé frakce požadovaly, aby Franko určil příští hlavu státu • Červenec 1969: Juan Carlos Bourbonský se stává následník španělského trůnu • 1975: konec frankistického režimu (smrt Franca)

12. Vývoj politického systému 5 • Po roce 1975- cesta k demokracii- plán demokratizace rozvržen do delšího časového období a etap • 1976- vládní program autentické španělské demokracie- reforma, ve které nad prvky demokracie převažovala nehybnost starého režimu → ostrý odpor obyvatel proto tomuto programu, přikláněli se k linii levice s názvem demokratický zlom • Červen 1976- prohlášení Juana Carlose o odhodlání dovést Španělsko k parlamentní demokracii • 10. září 1976- Zákon o politické reformě- rozchod s minulým režimem- řízená sebelikvidace frankismu • Prosinec 1978: vyhlášení nové španělské ústavy= dovršení procesu zrušení všech pilířů frankistického režimu • Proti ní pouze část frankistů a baskičtí regionalisté • Rigidní ústava, k její změně je potřeba 3/5 hlasů poslanců a senátorů, některé články nemohou být měněny vůbec

13. Výkonná moc 1 Panovník: Král Juan Carlos I. (od 22. 11. 1975) Symbol jednoty a trvalosti země Vyhlašuje zákony a velí ozbrojeným silám Jmenuje kandidáta na funkci předsedy vlády (jehož potvrzení podléhá schválení PS) a navržené kandidáty na funkci ministrů. Zda nedojde ke schválení do dvou měsíců, král parlament rozpustí a jsou vyhlášeny nové volby Vyhlašuje referendum v případech stanovených v Ústavě Uděluje milost Přijímá a jmenuje velvyslance Veškerá jeho aktivita podléhá kontrasignaci příslušného ministra nebo předsedy vlády Ústava určuje i zásady dynastického následnictví s tím, že veškerá panovnická moc i osoba se odvozuje od legitimity lidu

14. Výkonná moc 2 • Vláda a ministerský předseda • Vláda se skládá z premiéra (Presidente del Gobierno), vicepremiérů a ministrů • Ministerský předseda: José Luis Rodríguez Zapatero (PSOE, od 17. dubna 2004) • Princip kolektivní odpovědnosti • Na základě výsledků voleb jmenuje král do funkce premiéra předsedu politické strany nebo vůdce koalice stran, která získala nejvíce hlasů. Královo jmenování poté podléhá Kongresu poslanců. • Pokud do 2 měsíců od prvního hlasování nezíská důvěry sněmovny žádný kandidát, král rozpustí obě komory a vypíše nové volby • Ministerský předseda- navrhuje členy vlády, kteří jsou jmenováni prezidentem • Princip konstruktivního vyjádření nedůvěry • Převzato z Německa • Vyslovení nedůvěry vládě je možné pouze tehdy, pokud v sobě obsahuje i souhlas s návrhem na budoucího premiéra • Tento princip má zaručit stabilitu vlády a zabránit vládním změnám • Nejvyšším poradním orgánem vlády je Státní rada

15. Zákonodárná moc 1 • Dvoukomorový parlament (Cortes Generales/Cortesy) • Dolní komora: Sněmovna poslanců (Congreso de Diputados)- 350 členů • Předseda: Manuel Marín González (PSOE) • Volena na 4 roky v přímých volbách proporčním způsobem • Těžiště práce poslanců je položeno do komisí a klubů • Parlamentní klub ve Sněmovně může ustavit 15 poslanců, kteří byli zvoleni na stejné kandidátce. Všichni ostatní jsou zařazeni do tzv. smíšeného klubu • Většinou 5 politických klubů jednotlivých stran a jeden smíšený • Komise- centrum legislativní práce,kontrolují práci komor, jsou složeny ze zástupců různých politických klubů

16. Zákonodárná moc 2 • Horní komora: Senát (Senado) - 259 členů • Předseda: Francisco Javier Rojo García (PSOE) • Čtyřleté funkční období • 208 senátorů voleno většinovým způsobem a 51 senátorů je delegováno jednotlivými autonomními komunitami • Senát má malé pravomoci, ačkoliv hlasuje o každém zákonu, který přijala Sněmovna poslanců, jeho nesouhlas znamená jen to, že Sněmovna zákon znovu projedná a ke zrušení senátorského veta stačí pouhá většina hlasů • Avšak významná úloha při přijímání ústavních dodatků (vyžaduje se souhlas 3/5 většiny v obou komorách. Požádá li o to jedna desetina poslanců či senátorů, musí být takovýto ústavní zákon předložen k vyjádření občanům v referendu) • Kluby v Senátu- nejméně 10 senátorů (senátoři, kteří zastupují určitou autonomní komunitu nemohou tvořit kluby)

17. Zákonodárná moc 3 • V obou komorách je důležité postavení předsednictva (Mesas) - předseda, místopředsedové (Sněmovna 4, Senát 2) a tajemníci. • Výbor mluvčích (Junta de portavoces) - rozhoduje o agendě a kalendáři parlamentní práce, tvořen zástupci všech parlamentních klubů • Pouze parlamentní kluby mají mohou předložit návrh zákona • Většinu zákonů předkládá vláda, Sněmovna jen málo a Senát výjimečně • Zákonodárná iniciativa občanů- předpokladem je, aby příslušná petice získala podporu alespoň 500 000 voličů. • Referendum v případě politických rozhodnutí zvláštní důležitosti- např. setrvání Španělska v NATO

18. Moc soudní • Nejvyšší soud – nejvyšší soudní instance • Ústavní soud: • Posuzování ústavnosti přijímaných zákonů • Rozhodování sporů mezi státem a autonomními komunitami nebo mezi komunitami navzájem • 12 soudců jmenovaných králem na 9 let • Třetina z nich se mění každé 4 roky • Vojenské soudy – jurisdikce na příslušníky armády, na civilisty jen v případě vyhlášení výjimečného stavu

19. Volební systém 1 • Sněmovna poslanců 1: • 350 poslanců, 4 roky • Přímé volby, proporčně v 50 provinciích • Kandidátní listiny zvolené politické strany • Přísně vázané • D´Hondtova formule • Nárok na mandát – alespoň 3 % hlasů v dané provincii • Nejvíce poslanců: Madrid a Barcelona (30) • Dalších 48 provincií 3–15 • Ceuta a Mellia v severní Africe jednoho poslance

20. Volební systém 2 • Sněmovna poslanců 2: • Zabránění nadměrné fragmentaci (obvody, dělitel, klauzule) • V praxi diskvalifikovány politické strany neschopné získat dostatečnou podporu v regionech • Velké rozdíly v počtech hlasů potřebných pro jeden mandát • Například IU: třetí místo počtem hlasů, v počtu mandátů podobné výsledky jako CiU (jen polovina hlasů) • Proporční zastoupení silně modifikováno: • Funguje pouze ve velkých obvodech (nad 11 zástupců) • Ve středních (6–10 zástupců) – hlasy se utrácejí pro malé strany • V malých (pod 5 mandátů) – většinový efekt, uplatnění dvou stran – kromě regionálních stran (Katalánsko, Baskicko)

21. Volební systém 3 • Senát: • Senát: zastupitelský orgán územních celků • 208 senátorů voleno přímo, 51 autonomními oblastmi, na 4 roky, většinový způsob • Volební obvody vesměs provincie: z každé 4 senátoři (vždy 4 kandidáti, kteří získali největší počet hlasů) • Severoafrické enklávy volí po dvou • Tři velké ostrovy - po třech • Každá autonomní komunita či region jednoho senátora + další na každý milion obyvatel (40 senátorů za autonomní regiony) • Sedm malých ostrovů (Kanárské ostrovy, Baleáry) po jednom • Omezené množství hlasů - o jeden hlas méně, než volených senátorů v provincii

22. Volební systém 4 • Regionální volby: • Autonomní regiony disponují vlastním volebním zákonem • Pasáže španělské ústavy či volebního zákona platí i pro regionální volby: • Aktivní a pasivní volební právo – od 18 let • Čtyřleté volební období • Regionální parlamenty voleny poměrným volebním systémem • Přepočítávání hlasů – d‘Hondtova metoda • Přísně vázané kandidátní listiny • Odlišnosti od voleb do Poslanecké sněmovny: • Velikost volební klauzule (někde 5 %) • Počet volených zastupitelů (od 33 do 135) • Vymezení volebního obvodu a jeho velikost (převažují velké či střední nad malými) • Sjednocený termín voleb pro většinu regionů

23. Účinky voleb na stranický systém • Poslanecká sněmovna, autonomní zákonodárné sbory: účinky velice podobné • Znatelné tendence prosazení určitého typu stran • Regionální volby: důležité pro velké nacionalistické (celonárodní) strany • Díky volebnímu systému limitují počet regionálních stran a vystupují jako hlavní reprezentant autonomních zájmů

24. Španělské stranictví 1 • Současná podoba systému: • Od roku 1993 • Zjednodušení soustavy hlavních celostátních formací • Bipartismus • Pouze menší část voleb přinesla jednobarevnou poslaneckou většinu (rok 2000) • Výsledkem „měkká varianta“ dvoustranického systému vypomáhající si kvazikoaliční praxí (Strmiska) • Celostátní stranická soustava: regionální formace, jež se druhově odlišují od celostátních

25. Španělské stranictví 2 • Regionální strany: • Ve sněmovně menšinou – kolem 30 z 350 poslanců • Na politické scéně často významná role • V autonomních regionech je formát stranického systému stejný jako na celostátní úrovni – převažuje nedokonalý bipartismus

26. Španělské stranictví 3 • Dvě hlavní levicové strany: kořeny hluboko před autoritářským obdobím Franca • PSOE (1879) • PCE (1920) – v minulosti význam, nyní součást Sjednocené levice • Pravicové strany většinou nemají návaznost na strany před Francovým režimem • Později některé Frankisty zahrnula PP

27. Charakteristika stranického systému • Výrazem dvou hlavních cleavages • Práce-kapitál • Centrum-periférie • Ekonomicko-sociální cleavage: profilace obou nejsilnějších stran – PSOE a PP • Nacionálně-regionální cleavage: vznik CiU, PNV a BNG

28. Co je pro strany typické? • Typická centralizace a velké pravomoci lídra strany (PP) • Personalizace – silný vůdce • Tendence posilovány ústavou • Vyzdvihuje dominanci exekutivy nad parlamentem a dominanci lídra strany v rámci exekutivy • Kooperace celostátních a regionálních aktérů

29. Srovnání posledních (2008)a předposledních voleb (2004)

30. Volby 2004 (předposlední) • Volební kampaň socialistů se opírala o: • Rostoucí sociální napětí v zemi • Stažení španělských vojáků z Iráku, pokud strana vyhraje • Krizové momenty před volbami: • Teroristický útok na nádražích v Madridu • Vláda Aznarova se snažila připsat tento útok baskické teroristické organizaci ETA, a to v rozporu se všemi indiciemi • Rozhořčení obyvatel mělo za následek vysokou volební účast (77, 2 %) -> vítězství PSOE • Předseda PSOE, José Louis Rodríguez Zapatero sestavil menšinovou vládu • Podpořena Sjednocenou levicí (IU) a Republikánskou levicí Katalánska (ERC)

31. Volby 2008 (poslední) • Hlavním tématem ekonomika (zpomalení hospodářského růstu) • Terorismus – ETA pár dní před volbami zavraždila socialistického radního Carrasca • Opět výrazná volební účast (75 %) • Posílení postavení obou hlavních stran (PSOE, PP) • Zapatero sestavil opět menšinový kabinet

32. Volby do Evropského parlamentu • Volby do Evropského parlamentu 2004 • PSOE získala o něco málo více hlasů než PP • PSOE 43,5 % • PP 41,2 % • Obě strany měly stejný počet křesel • Volby do Evropského parlamentu 2009 • PP 42 % (23 křesel) • PSOE 38 % (21 křesel) • Vítězství PP o čtyři procenta • Volební účast 46 %

33. Španělská socialistická dělnická strana (PSOE) • Založena 1879 – třídní dělnická strana • Levicová, úzká vazba na politické odbory • Napojení na odborovou centrálu Všeobecný svaz pracujících (UGT) • Od 2004 vládní stranou • Předsedou José Zapatero • Proevropsky orientovaná • Podporovala přijetí Smlouvy o Ústavě pro Evropu • Obhajuje silnější integraci v rámci EU • Zastánce legalizace manželství osob stejného pohlaví • 2006 – podporovala vyjednávání španělské vlády s ETA • Členem Strany evropských socialistů v EP a patří do Socialistické internacionály

34. Španělská lidová strana (PP) • Středopravicová strana • Vznik 1989 sdružením Lidové aliance a menších křesťansko-demokratických a liberálních stran • Nacionalistická ideologie • Největší opoziční stranou • Nesouhlasila se zahájením vyjednávání s ETA • Členem Evropské lidové strany v EP, Mezinárodní unie demokratů a Křesťansko-demokratické internacionály

35. Sjednocená levice (IU) • Vznik 1986 • Koalice levicově zaměřených stran • + Španělská komunistická strana (PCE) • + levicové, zelené, socialistické a republikánské strany • Největší podpora – Andalusie, Madrid a oblast Asturie • Členem Konfederace Evropské sjednocené levice a Severské zelené levice v EP, Strany evropské levice

36. Konvergence a jednota (CiU) • Založena 1978 • Koalice Katalánské demokratické aliance a Katalánské demokratické unie • Regionální strana působící v Katalánsku • Ideologie založena na konzervatismu, nacionalismu a podpoře volného trhu • Cílem dosažení větší autonomie Katalánska

37. Baskická národní strana (EAJ-PNV) • Založena v roce 1895 • Cílem dosáhnout obnovení baskické autonomie, nejlépe však nezávislosti • Profiluje se jako umírněná nacionalistická strana • Nesnaží se cíle dosáhnout násilím • V roce 1958 se odčlenila skupina nespokojena s umírněnou politikou strany – ETA • Členem Křesťansko-demokratické internacionály

38. Kanárská koalice (CC) • Vznikla v roce 1993 • Vytvořena z několika nacionalistických, konzervativních, postkomunistických a nezávislých stran na Kanárských ostrovech • Nepřetržitá přítomnost v ostrovní vládě od jejího založení

39. Děkujeme za pozornost.

40. Zdroje • ŘÍCHOVÁ, Blanka a kol. Komparace politických systémů II: Západoevropské politické systémy. Praha: Vysoká škola ekonomická, 1999. 235 s. • STRMISKA, Maxmilián. Politické strany moderní Evropy: analýza stranicko – politických systémů. Praha: Portál, 2005. 727 s. • http://www.e-polis.cz/komparace/346-regionalni-volebni-system-spanelskeho-kralovstvi.html • http://www.euroskop.cz/555/sekce/politicky-system/ • http://www.euroskop.cz/556/sekce/zakladni-informace/ • http://www.euroskop.cz/555/sekce/politicky-system-spanelska/ • http://www.businessinfo.cz/cz/sti/spanelsko-zakladni-informace-o-teritoriu/1/1000541/#sec3 • http://www.e-polis.cz/komparace/346-regionalni-volebni-system-spanelskeho-kralovstvi.html